Belize
Týdenní road trip v Belize
Belize jsme se rozhodli navštívit v rámci naší dovolené v Mexiku. V Belize jsme strávili jeden týden a jsem moc ráda, že jsme to takto spojili s Mexikem, protože díky tomu to bylo ještě pestřejší, protože jsme zde navštívili zas úplně jiné věci než v Mexiku. Podnikli jsme treky ve dvou džunglích, kde jsme se koupali u vodopádů, navštívili jsme motýlí farmu, dále farmu s kakaovými boby, viděli jsme několik vodopádů, koupali jsme se v Karibiku a také jsme viděli 3 areály s pyramidami, které se mi líbily ještě víc než ty v Mexiku. V tomto článku najdete podrobné informace a tipy, které se vám určitě budou hodit, pokud se také rozhodnete Belize navštívit.
Itinerář
- Den 1 – Prejezd z Mexika do Belize, pyramidy Altun Ha (ubytování Hopkins)
- Den 2 – treky v džungli Cockscomb Basin Wildlife Sanctuary (ubytování Hopkins) + pláž
- Den 3 – Maya center village – Che’il Mayan Chocolate (pěstování kakaa, výroba čokolády), Městečko Hopkins + pláž (ubytování Hopkins)
- Den 4 – Ya’axkin Butterfly Farm – Motýlí farma, trek v Mayflower Bocawina National Park (ubytování San Ignacio)
- Den 5 – tržnice v San Ignacio (San Ignacio Market), leguáni v Green Iguana Conservation Project, botanická zahrada Belize Botanical Gardens (ubytování San Ignacio)
- Den 6 – vodopády Rio On Pools, Pinol Cascade, Five Sisters Falls, Big Rock Falls (ubytování San Ignacio)
- Den 7 – Xunantunich Mayan Ruins, Pyramidy ve San Ignacio – Cahal Pech Archaeological Reserve (ubytování San Ignacio)
- Den 8 – přejezd do Mexika
Datum – 19.2. – 26.2.2025
Přijde mi, že Belize je zatím poměrně málo navštěvovaná země, turistů zde bylo minimum. A musím říct, že bylo super to takto spojit s Mexikem. Tak třeba to někoho z vás inspiruje a budou se vám oba články hodit pro plánování vaší dovolené (tady článek o Mexiku – https://lenkacestounecestou.cz/mexiko/). Tím, že tedy auto, letenky atd. jsem popisovala v rámci článku o Mexiku, tak to tady již nebudu rozepisovat dopodrobna a koukněte na článek o Mexiku na úvodní část – https://lenkacestounecestou.cz/mexiko/#Letenky
Já byla moc ráda, že jsme to takto spojili a navštívili rovnou dvě země. Takže pokud jedete na dovolenou aspoň na 3 týdny, tak určitě doporučuju zajet na týden i do Belize. Díky tomu byla dovolená ještě pestřejší. A pokud už totiž člověk dělá road trip po Mexiku a zavítá k laguně Bacalar, tak už by byla fakt škoda nepřejet do Belize, protože Bacalar je od hranic opravdu kousek. A z hranic do Hopkins, které jsme zvolili jako první základnu, to je cca 4 hodiny cesty, takže to není tak moc a přejezd do Belize se určitě vyplatí.
Hlavně je důležité správně vybrat autopůjčovnu, protože naprostá většina autopůjčoven nedovoluje přejezd přes hranice do Belize a s běžnou autopůjčovnou by vás nepustili. Ve smlouvě z autopůjčovny musí být povolení k přechodu hranic do Belize. Takže určitě mrkněte na podrobnosti v článku o Mexiku, kde podrobně popisuji naši zkušenost s touto autopůjčovnou (https://lenkacestounecestou.cz/mexiko/#Autopujcovna). Vlastně jsem našla jen jedinou autopůjčovnu, která přejezd povoluje – America Car rental. Pokud jste také přejezd do Belize z Mexika absolvovali a měli jste jinou autopůjčovnu, podělte se v komentářích, jakou autopůjčovnu jste měli vy.
Ubytování
Hopkins
Tio’s Treehouse
V Belize jsme měli dvě ubytování, první bylo na 3 noci ve vesničce Hopkins u moře. Obecně v Hopkins ubytování nebylo levné, tohle za 818 Kč noc osoba vlastně byla nejlevnější varianta co jsem našla, a to jsem to objednávala hodně měsíců před cestou. Jinak tam bylo pár tak za 1000 Kč, což byla druhá nejlevnější varianta a pak vše klidně za 2000 – 4000 Kč za noc. Takže tady doporučuju včasnou rezervaci, protože kapacity jsou omezené a jakmile se vyprodá to nejlevnější, zbydou jen ty drahé varianty.
Tio’s Treehouse byl moc hezký dům s krásnou terasou – tzv. palapa s krásným výhledem do džungle a trochu i na moře. Nacházel se pár metrů od pláže. Dům si před pár lety postavili Američani, v domě měli album od pozemku až po hotový dům, předtím na pozemku byla prakticky džungle, a postupně v této ulici za Hopkinsem roste jeden dům za druhým, vše hlavně ubytování pro turisty. Dům měl veliký obývák s kuchyní a 2 ložnice, akorát směrem k tomu obýváku nebyl strop až nahoru a byly tyto místnosti tedy propojené, zeď končila asi 30 cm pod stropem. Takže pokud by někdo vyžadoval 100% soukromí nebo kvůli někomu kdo chrápe, tak by to nebylo vhodné ubytování. Tohle v popisku nikde nebylo… Klima byla jen v obýváku, ale byly tam i větráky, tak to zvládlo vychladit tím fukem i ty ložnice, na noc jsme klimatizaci vypínali a nebylo tam vedro.
Jinak to bylo ale krásné ubytování a ty snídaně na terase byly super. Byla tam i hamaka. Také tam byla i pračka a sušička v přízemí, což se hodilo (V Mexiku jsme měli pračku jen na home exchange, takže tady jsme si už potřebovali znova vyprat).
Parkování bylo na pozemku před domem. Vedla sem nezpevněná cesta, ale byla v pohodě, nebyly zde díry a nerovný povrch.
Hned vedle nebyl žádný dům, jen právě ta džungle, takže jsme tam párkrát zahlédli i aguti. A jednou večer na schodech také štíra. Fotku bohužel nemám, nestihla jsem vyfotit.
Tady nebyl self checkin, ale z ubytování jsme dostali informaci, že nám klíče předá Janette, majitelka obchůdku kousek odsud. Proběhlo to v pohodě.
- Cena – 817 Kč/noc/osoba
- Tio’s Treehouse – https://www.airbnb.cz/rooms/832704457438512397
San Ignacio
Casa Castellanos
Pak jsme z vesničky Hopkins přejeli do vnitrozemí do San Ignacio, kde jsme měli ubytování na 4 noci. Tady už ceny byly levnější.
Ubytování jsme měli opět přes Airbnb a byl zde self checkin. I tady to bylo až úplně na kraji města a takto v okrajové čtvrti zde byly nic moc nezpevněné cesty s výmoly, bylo potřeba jezdit dost pomalu. Ubytování bylo hezké a čisté, jako vždy dvě ložnice a obývák s kuchyní. Jen pokud by si někdo chtěl vařit, tak kuchyň nebyla moc dobře vybavená, na to že jsme byli 4, tak asi jen 6 talířů, 2 misky, žádné hluboké či dezertní talíře a např. jen 2 vidličky a např. jen přesně 4 lžíce atd. A pak ještě pár kousků plastových příborů. To mě celkem překvapilo, protože jinak to vypadalo, že majitel až tolik nešetří na to, že v obýváku byla fakt mega obří televize, menší televize v obou ložnicích a zároveň pořádná americká lednice, velký sporák a pračka i sušička. Tak pak člověk nepochopí, proč šetří na tak drobných věcech jako je pár kousků nádobí… Sušák na prádlo také chyběl, takže jsme si mokré plavky věšeli přes židle.
Úložného prostoru zde také moc nebylo, jen tyčka s ramínky místo skříně a noční stolek bez šuplíků.
- Cena – 374 Kč/noc/osoba
- Mapa – https://mapy.cz/s/loducegogu
- Casa Castellanos – https://www.airbnb.cz/rooms/39824856
Obchody
Musím říct, že místní supermarkety pro náš byli fakt šok. Hopkins byla sice vesnička s asi 1600 obyvateli, ale i v San Ignacio s cca 30 000 obyvateli nebyla situace lepší. Protože jsme věděli, že na hranicích s Belize můžou kontrolovat jídlo (hlavně pečivo a ovoce), tak jsme si pro jistotu obecně nechtěli dělat nějaké větší zásoby, aby nám něco nezabavili. Ale vědět, jak budou belizské obchody vypadat, tak to risknu a zkusím aspoň nějaké věci převézt.
Chtěli jsme nakoupit běžné věci jako čerstvé pečivo, jogurty, ovoce/zeleninu a něco na oběd na trek. Já moc nemusím uzeniny a sýry, tak si ráda do pečiva dávám sušená rajčata, ale v nejhorším i nějaký ten salám.
No a všechno tohle byl dost problém. V žádném ze 3 obchodů v Hopkins ani v San Ignacio nebylo žádné čerstvé pečivo, jen balený toastový chléb, burgerové housky a něco jako burgerové housky šišatého tvaru, no hrůza. Sušená rajčata samozřejmě nebyla vůbec nikde, tak jsem si říkala, že si teda koupím salám, ale ani ten jsem si nekoupila. Všude měli tak 2 druhy salámu, jeden vypadal tak trochu jako náš turistický salám, ale vlastně hůř na pohled, že na něj člověk fakt neměl chuť a druhý byla šunka, která vypadala také divně, takže ani tu jsem si nakonec nekoupila…
Jogurt jsem si taky nekoupila, měli celkem asi jen dva druhy a normální malý 250 ml jogurt stál na naše peníze cca 100 Kč. Tak jsem se radši rozhodla snídat ovoce. No ale to jsme tady v obchodech také nekoupili. V obchodech byly tak maximálně scvrklá jablka, scvrklé papriky, hnusné limetky a nějaká ta cibule a tak. Nic, co by se dalo koupit. Přemýšlela jsem, co si teda mam vzít na oběd na trek do džungle, tak už jsem z čirého zoufalství měla v košíku nutelu a toasťák, ale pak jsem objevila aspoň rajčatové pesto, což je blízko těm sušeným rajčatům 😊 Tak aspoň něco. Ale když jsem si druhý den chtěla přikoupit další, už jsem ho nesehnala.
A celkově jídlo v supermarketech tady bylo fakt drahé. Ovoce a zeleninu jsme teda nakonec nakoupili na tržnici a ve stáncích u silnice, tam to bylo v pohodě. I když nevím jestli nás v tom jednom nenatáhli, protože ceny byly dost vysoké a nikde neměli cenovky s cenou za kg…
Pekařství
A pro čerstvé pečivo jsme se rozhodli jít v Hopkins do pekařství. To byl další šok. V Hopkins to nefunguje, že by byl nějaký dodavatel, který zásobuje pekařství, tady si majitelka peče vše sama a v obchodě je prostě to, co za ten daný den zvládne napéct. Takže když jsme vlezli do obchodu, byl tam na polici jeden jediný toastový chléb, 10 banánových chlebíčků ještě ve formičce, protože je před chvílí vytáhla z trouby a asi 8 skořicových buchet. Toť vše na celý obchod. A pak 2 koláče, který prý jsou pro někoho na objednávku. Takže asi víc peče na objednávku, aby jí moc nezbývalo. Takže jsme se s kámoškou rozdělily o ten toastový chleba, vzaly si 2 skořicové buchty a celkem 5 banánových chlebíčků (1 za 5 BZD) a vykoupily jsme tak prakticky půlku obchodu :p Pak jsme tam šly ještě jednou taky chvíli po otvíračce asi v 8:30 a pekařka to komentovala slovy, že má zatím jen ty banánový chlebíčky, a ještě takové kokosové tartaletky, ale skořicové buchty ještě v troubě, protože prý nečekala, že zrovna někdo dorazí tak brzo. Ale jinak všechno bylo čerstvé a bylo to moc dobré.
No ale když jsme s kámoškou viděly ty ceny, a za pár banánových chlebíčků to byla pomalu cena jako za jídlo v restauraci, tak jsme si říkaly, že pokud zrovna nepůjdeme na trek, kdy si musíme něco k obědu dát na treku, raději budeme chodit na oběd i na večeři do restaurace.
Praktické rady
Restaurace
Obecně restaurace byly v pohodě, chodili jsme do hezkých i do vyloženě místňáckých restaurací a bylo to v pohodě. Ani tady jsme nezažili žádné zažívací potíže a průjem. Cena se v restauracích pohybovala kolem 20 – 30 BZD, v nějakých obyčejnějších i méně.
Místní měna
Místní měna je belizský dolar (BZD) a opět jsme si s kámoškou vybíraly raději hotovost, protože jsme nechtěly riskovat, že kartu nebudou brát nebo karta nebude fungovat. Jinak běžně brali i USD, ale my tolik USD sebou ani neměly (jen nějaké pro jistotu), a ani bychom nechtěly riskovat, že je všude brát nebudou. Když člověk platil USD, tak ale samozřejmě vraceli BZD. Ale občas se naopak stalo, že když člověk platil BZD, tak vrátili nazpět část v BZD a nějaké drobné v USD, když jinak na vrácení neměli. V takovém případě si to pořádně propočítejte, jestli vám vrátili dobře, oni fakt moc počítat neumí a víckrát (tady i v Mexiku) se nám stalo, že nám vrátili špatně a museli jsme se ozvat.
Taky se raději ptejte, jestli myslí belizské dolary nebo USD. Několikrát se nám stalo např. u různých stánků, že automaticky cenu říkali v USD. To stejné jednou v restauraci, kde na tabuli neměli ceník a když jsme se ptali, tak vypadali, že si cenu vyloženě cucali z prstu a ještě to říkali v USD. Cena byla dost natažená, tak to vypadalo, že cena pro cizince může být jiná. Takový netransparentní přístup s menu bez cen a ještě nakonec v USD když místní měna je BZD, se nám nelíbil a šli jsme radši jinam.
Časový posun
V zimním období (listopad–březen) je rozdíl oproti České repupublice mínus 6 hodin (v zimě -7 hodin, protože se v Belize nepřechází na letní čas).
Takže v zimním období např. v ČR je 12:00, v Belize 6:00.
Když přejíždíte z Mexika (tj. stát Quintana Roo), tak v Belize je o hodinu méně než v Mexiku.
Jazyk
V Belize je úředním jazykem angličtina. Jinak dost lidí zde mluví i španělsky.
Zásuvky
Nezapomeňte si vzít adaptér, v Belize mají zásuvky typu B (stejné jako v Mexiku) a prý může být i typ G (stejný jako v Anglii, ale s takovou zásuvkou jsme se tady nesetkali). Pro jistotu jsme měli sebou oba typy. Adaptér můžete koupit v jakémkoliv elektru. Já si koupila raději rovnou takový univerzální, kde jsou nástavce pro různé země.
http://www.zasuvky.eu/zasuvky/belize
Další praktické rady (očkování, atd.) platí jak pro Mexiko a Belize, takže už to sem nebudu rozepisovat a mrkněte na článek o Mexiku https://lenkacestounecestou.cz/mexiko/#Prakticke_rady
Den 1
(13. den dovolené od příletu)
Přejezd hranic z Mexika do Belize
Povolení autopůjčovny k přejezdu hranic
Pokud chcete přejet při dovolené z Mexika do Belize, je potřeba na to myslet dopředu a pečlivě vybrat autopůjčovnu, protože jen minimum půjčoven povoluje přejezd do Belize. Já sama našla jen dvě a u té druhé jsem to ani v podmínkách neviděla, jen to někdo zmiňoval na blogu. Pokud znáte další, s kterou jste absolvovali přejezd do Belize, podělte se v komentářích.
Takže jsem před cestou vybrala půjčovnu v Mexiku v Cancúnu na letišti – America car rental, kde opravdu už při výběru auta šlo zakliknout, že chceme přejezd do Belize. Bližší info k celému procesu půjčení najdete v článku o Mexiku – https://lenkacestounecestou.cz/mexiko/#Autopujcovna
Ve smlouvě autopůjčovny byl jeden list, kde bylo povolení k přejezdu hranic z Mexika do Belize. Tohle je opravdu nutnost a bez toho by vás do Belize opravdu nepustili, na hranicích smlouvu a toto povolení kontrolovali opravdu pečlivě.
Také jak někteří v Mexiku půjčují turistům své vlastní mexické auto, tak na to bych byla také opatrná, pro majitele auta by byl přejezd určitě v pohodě, ale nejsem si jistá, jestli pro turistu, kterému auto půjčí, tam je myslím potřeba nějaké povolení a k tomu ještě písemný souhlas vlastníka vozidla, takže tohle by bylo případně potřeba prověřit přímo na hranicích, aby vše mělo ty správné náležitosti, které uznají…. Ale i tak bych se přejezdu se soukromým autem opravdu bála, když jsem viděla, jak právě přejezd auta úřednici řešili a papíry k autu kontrolovali velmi pečlivě (půjčovna už s tím má aspoň zkušenosti a ví, co přesně na hranicích projde).
Přejezd do Belize stál u naší autopůjčovny 25 USD/ 450 MXN.
Přejezd hranic nám zabral celkem 2 hodiny, i když nejdřív jsme si mysleli, že jen hodinu, ale vlastně až při návratu jsme si všimli, že to vlastně byly dvě hodiny, protože jsme úplně přehlédli, že je zde časový posun a tím pádem to byly hodiny dvě :p
Mexické hranice
Dezinfekce
Při překračování hranic mezi Mexikem a Belize se vybírá poplatek za dezinfekci vozidla. Tento proces má za cíl zabránit šíření škůdců, nemocí a invazivních druhů mezi zeměmi, čímž chrání místní ekosystémy a zemědělství.
Nejdřív jsme tedy projeli na stanoviště s dezinfekcí auta, která je povinná. Projeli jsme autem tímto místem a auto postříkala dezinfekce.
Pak jsme vylezli z auta a zaplatili jsme paní celkem 120 MXN. Už tady se podívala, zda máme vůbec povolen vjezd do Belize.
Paní nám akorát řekla, že se nejdřív musíme ještě vrátit o kus dál, aby nám dali do pasu razítko. Nikdo nás nestavěl, protože člověk vlastně může jet jen na nákupy do bezcelní zóny (Free zone), kde razítko není potřeba.
Razítko v pasu
Takže správný postup je zastavit se nejdřív pro razítko a pak až jet na dezinfekci. My to teda obrátili. Tam byla před námi fronta asi 4 holek. Bylo potřeba vyplnit formulář, pak jsme šli dovnitř za úředníkem a ten nám dal do pasu razítko.
Také si nezapomeňte vytisknout email s letenkami, kde je rozpad ceny letenky. To je nutné pro přejezd do Belize, protože se platí normálně nějaká výjezdní taxa a pokud byste neměli tento email s rozpadem ceny, kde je vidět, že jste tuto taxu už zaplatili v rámci letenky, tak by vás tu taxu nechali zaplatit podruhé. Na blozích jsem občas četla, že jsou to podvodníci a info, že to je v ceně letenky nereflektovali a stejně je to nechali zaplatit podruhé, ale my fakt neměli problém. Paní se jen zeptala, zda jsme to platili v ceně letenky, já řekla, že ano, ukázala jsem jí email s rozpadem ceny letenky a řekla, že to je v pořádku a nic jsme podruhé neplatili.
Tohle byla ta jednodušší část. Pak jsme tedy mohli pokračovat na belizské hranice.
Belizské hranice
Pak jsme přijeli na belizské hranice, bylo potřeba opět zaparkovat a jít do budovy pěšky.
Razítko do pasu
U prvního úředníka jsme vyplnili formulář a zkontrolovali nám pas a dali nám tam razítko.
Kontrola dokumentů k autu
Pak jsme šli ve stejné budově na kontrolu vozu (Vehicle control), což byla ta nejhorší část, tady jsme strávili hodně času. Narazili jsme na úředníka, kterému jsme zrovna překazili svačinu a byl hrozně nepříjemný a tvářil se neskutečně důležitě. Chtěl mluvit jen s řidičem, na kterého byla napsaná smlouva, ale šla jsem k okénku taky, abychom na to byly dvě a abych případně mohla překládat. Úředník se ptal pořád na to samé, jakou barvu má auto a na kolik nocí tam jedeme a jestli je auto z autopůjčovny atd.
Pořád si strašně pomalu prohlížel a četl smlouvu a neskutečně pomalu něco ťukal do počítače. Tvářil se tak nepříjemně a záhadně, že už jsem se trošku obávala, že nás tam snad nepustí. Pak vytiskl nějaký papír k autu, který jsme měli nakázáno vozit stále u sebe.
Kontrola zavazadel
Pak nám řekl, že máme vytahat z auta úplně všechny zavazadla a jít na Customs na kontrolu zavazadel, což bylo ve stejné budově před tou jeho kanceláři. Přitáhli jsme všechny naše zavazadla včetně igelitek s trochou jídla. Kufry a můj batoh nekontrolovali, jen se ptali na jídlo a hlavně na ovoce. Když jsem ukázala jen plastovou krabičku, že mám jen nějaké nakrájené ovoce na svačinu a nějaké sušenky, tak mávli rukou a neřešili to.
No, později, když jsem viděla tu šílenou úroveň belizských supermarketů, tak jsem litovala, že jsem přes hranice neprovezla více jídla. Hodilo by se cokoliv :p
Zavazadla jsme pak měli vynést ven před budovu a řidička, na kterou byla napsaná smlouva, měla pak projet sama dalším checkpointem, kde zas jen ukázala, že máme v pořádku dezinfekci z Mexických hranic. Pak jsme mohli dát kufry do auta jet dál na další stanoviště.
Pojištění auta
Popojeli jsme tedy kus k poslednímu stanovišti – k bílé budově, kde se kupovalo pojištění auta.
Pojištění z Mexika totiž tady neplatí a každý si musí koupit pojištění na hranicích.
Drahé to nebylo, na 8 dní to stálo asi 41 BZD (v půjčovně v Cancunu nám řekli úplně scestnou informaci, že to bude asi 40 BZD na den, tak to jsme se trochu opotili). Takže tady jsme strávili další dobu, než k pojištění vše vypsali. Dalo se platit i kartou.
Tak jsme si oddychli, že to máme za sebou a že můžeme pokračovat.
Přejezd hranic zpět z Belize do Mexika
Rovnou tady popíšu, jak probíhal přejezd zpět do Mexika.
Říkali jsme si, že přechod hranic zpět do Mexika snad bude rychlejší, ale i tak to zabralo hodinu.
Při odjezdu z Belize do Mexika se platí výstupní poplatek ve výši 40 belizských dolarů (BZD), takže tohle se platilo hned u prvního okýnka a přijímali i karty (celkem to bylo 40 BZD, z toho 2,5 BZD byl Border development fee, 7,5 BZD P.A.C.T. Fee a 30 BZD Departure fee)
U dalšího okýnka jsme dostali razítko do pasu a pak nás poslali do další kanceláře. Nebylo to dobře značené a poslali nás chodbou, kde bylo napsáno nepovolaným vstup zakázán. Přešli jsme vlastně jen chodbou do druhé budovy, kde jsme byli na cestě tam při přejezdu z Mexika do Belize a zase nás poslali k okénku, kde jsme předtím řešili při vstupu do země auto. Tam naštěstí seděl jiný úředník, ale taky mu to zas docela dlouho trvalo, než nás pustil dál a mohli přejet na mexickou hranici.
Nebylo to vůbec přehledné, a tak jsme dojeli sem (https://mapy.cz/s/kavasopuza ), ale to bylo špatně (asi to byl přechod jen pro ty, co jedou do bezcelní zóny na nákupy?) a řekli, že musíme zpátky a u obou kruháčů prvním výjezdem a přejet řeku právě po této druhé silnici (správně tedy takto – https://mapy.cz/s/holapujoru. Protože tam byla právě ta dezinfekce, kterou jsme zas museli projet, když jsme projížděli zpět z Belize do Mexika.
Pak jsme šli zas do budovy, kam jsme si šli pro razítko do pasu. Nejdřív bylo potřeba vyplnit ještě dva formuláře. Z jednoho formuláře nám dali útržek, ale vůbec nám neřekli, že si ho máme schovat a že ho budeme ještě potřebovat. Naštěstí jsme si ho všichni schovali. (Takže si tento útržek schovejte a při odletu na letišti je potřeba nejdřív získat výjezdní razítko (sello de salida). Ta kancelář Secretaría de gobernación – Instituto naciconal de migración je na letišti v Cancúnu před gatem C5. U gatu jsme i tak nejdřív pípali s hláškou přístup odepřen, řekli ať poodstoupíme, chvíli něco řešili, pak odtrhli z boarding passu tento útržek ze silničního hraničního přechodu a pustili nás dál.
Poté co jsme zde vyplnily ty dva formuláře a dostali razítko do pasu, tak jsme nasedli do auta a popojeli kousek dál, kde už byla jen kontrola zavazadel, ale proběhlo to rychle, jen jsme otevřeli kufr od auta, jen se na kufry podívali a řekli, že můžeme jet. Takže kufry jsme ani otvírat nemuseli.
Jinak zde v Belize jsme potkávali nové značky na silnici 😊
Pyramidy Altun Ha
Při přejezdu z Mexika do Belize jsme se rozhodli cestou navštivít pyramidy Altun Ha, aby to nebylo na jeden zátah až do Hopkins (z Mexika z Bacalar do Hopkins to bylo 300 km, cca 4,5 hod., ale my si tedy udělali přestávku u pyramid).
Pyramidy se nám moc líbily, je to moc hezký areál s krásně zelenou travičkou a na všechny pyramidy jde i vylézt a jsou z nich krásné výhledy. I turistů zde bylo opravdu minimum, opravdu nesrovnatelné s Mexikem.
I zde jsme viděly několik leguánů.
- Cena – 20 BZD
- Mapa – https://mapy.cz/s/bumugetuge
Restaurace
Green Pandan Restaurant
Po návštěvě pyramid jsme chtěli zajít někam na pozdní oběd, ale zalidnění je tady minimální, takže po cestě nic moc nebylo a zastavili jsme asi až po hodině jízdy v asijské restauraci Green Pandan Restaurant. Restaurace byla moc hezká v krásném prostředí zahrad v asijském stylu. Dala jsem si pečenou rýži s kuřecím masem za 18 BZD (ceny se pohybovaly cca 18 – 25 BZD)
Fried rice chicken – 18 BZD
Bankomat
Po prohlídce jsme pokračovali dál k městečku Orange walk, abychom si vybrali peníze z bankomatu (viz odkaz níže. Obecně najdete bankomaty pohodlně na Google maps, když zadáte jako my zde např. „bankomat blízko Orange Walk“). Už si nevzpomínám přesně kolik byl poplatek za výběr, ale k poplatku to bylo myslím ještě 1% z částky. Takže jsme si s kámoškou vybraly napůl, abychom nemusely každá platit poplatek a z 600 BZD byl celkový poplatek 13 BZD. Tady jsme určitě nechtěli hledat nějaký levnější bankomat, protože když jsme viděli, jak málo městeček je po cestě a bankomatů zde tedy moc nebylo, tak bysme si jinde nemuseli pomoct…
Mapa – https://maps.app.goo.gl/KSkFmTPopQavCqc28
Jinak krajina při cestě autem je zde mnohem zajímavější než v Mexiku (tam hlavně samé křoví a žádné výhledy do krajiny, minimum polí, pastvin atd). Tady výhled do krajiny zajímavější – byly zde stromy, palmy, pastviny, políčka, sady, kopce a vesničky. A celkově vesničky kolem silnic vypadaly mnohem upravenější s hezčími domy a hezkými na krátko střiženými trávníky. Ty tady opravdu všude velmi pečlivě udržovali.
Den 2
(14. den dovolené od příletu)
Cockscomb Basin Wildlife Sanctuary – trek v džungli
Nejdřív jsme se rozhodli podniknout nějaký trek v džungli v Cockscomb Basin Wildlife Sanctuary, v jaguáří rezervaci. Nemusíte se bát, že byste tady potkali jaguára, prý jsou tak plaší, že i kdyby tam nějaký byl, vždy vás obejde obloukem, takže nemáte ani šanci ho zahlédnout v dálce. Vlastně jsme tady bohužel vůbec žádná zvířátka neviděli.
Je zde na výběr několik treků, ani všechny na mapy.cz nejsou značené. Vstupné se mohlo zaplatit už v Maya center v obchůdku se suvenýry (https://maps.app.goo.gl/cHp3R1dFfeAYWSuJA) a museli jsme se zapsat do knihy. Pak se jelo 10 kilometrů horší nezpevněnou cestou (https://mapy.cz/s/paranodusu), ale nic hrozného, bylo to vysypané štěrkem a většími kamínky, takže i kdyby bylo po dešti, asi by nehrozilo, že tam člověk někde zapadne a zůstane viset. Ale samozřejmě je třeba zvážit to vzhledem k počasí a tipu auta, které máte.
Jako první jsme se zastavili u cesty a šli malý kousek k vraku letadla. Letadlo tady v 80. letech 20. století havarovalo do stromu, když se pokoušelo za velké bouřky přistát. Dr. Rabinowitz používal toto malé letadlo k leteckému monitorování jaguárů, které podnikl v rámci dvouleté studie ohledně jaguáří rezervace. Všichni 3 pasažéři tohoto malého letadla přežili a utrpěli jen drobná zranění.
Pak jsme přijeli do návštěvnického centra, kde nám správce ukázal mapu a vysvětlil info k jednotlivým trekům. Jeden byl zavřený a jeden těžší k vodopádům vyžadoval průvodce. Také jsme se museli zapsat do knihy, jména, národnost, čas a pak po treku udělat check-out a napsat čas odchodu, aby věděli, že se všichni turisté v pořádku vrátili.
Bylo možné absolvovat kromě treku i další aktivity, jako plout po řece ve větším nafukovacím kruhu.
My se rozhodli pro trek k vodopádu Ben’s Bluff Waterfall. Téměř až k vodopádu to bylo cesta v pohodě, více méně po rovince nebo jen mírné stoupání.
Za vodopádem ještě stezka pokračovala dál k vyhlídce (cela trasa až sem nešla v mapách zaklikat, takže sem dávám odkaz na vyhlídku, kam až jsme vlastně došli – https://mapy.cz/s/bavugadohu) a to už bylo náročnější, víc do kopce, místy na slunci, místy ve stínu a bylo zde opravdu vlhko, tak jsme se doslova koupali ve vlastním potu, jinde jsem opravdu takovou vlhkost nezažila. Ale nebylo to už nic dlouhého, cca něco přes 2 km až k vyhlídce, takže cca 5 km tam a zpět. Takže ten menší výšlap za to stál, výhled do džungle byl odsud krásný.
U vyhlídky jsme poobědvali u piknikového stolu a pak se vydali k vodopádu, kde jsme se vykoupali.
Cestou zpět jsme pak kousek uhli jinou stezkou, abychom nešli zpět úplně stejnou cestou.
Trek byl moc hezký, ale druhá džungle Mayflower Bocawina National Park se mi líbila víc, byla taková autentičtější, menší cestičky, že si člověk připadal víc v džungli, tady takové širší cesty, ale jinak to bylo moc hezké a pokud máte čas, doporučuju dát trek v obou džunglích. Kdybyste měli času méně, tak bych zvolila raději Mayflower Bocawina Nacional Park.
- Cena – 10 BZD
- Trasa – https://mapy.cz/s/pobafuruke (cca 5,2 km)
Den 3
(15. den dovolené od příletu)
Maya center village – Che’il Mayan Chocolate (pěstování kakaa, výroba čokolády)
Další den nevypadalo počasí dobře, mělo pršet. A celé dopoledne pršelo opravdu vydatně. Místní říkali, že i když už má být období sucha, že pořád ještě prší poměrně dost.
Naštěstí jsme měli v plánu jen farmu s kakaovými boby a motýlí farmu hned vedle.
Nejdřív jsme se rozhodli navštívit farmu s kakaovými boby. Prohlídky byly každé dvě hodiny, a tak jsme museli cca hodinu počkat. Prošli jsme se teda po okolí a viděli jsme opět kolibříka a tentokrát i přímo v hnízdě.
V 11:00 jsme tedy přejeli autem kousek dál k farmě s kakaovými boby (jeli jsme za průvodcem našim vlastním autem, ale šlo by to dojít i pěšky) a sedli jsme si pod přístřešek uprostřed farmy, kde probíhal výklad průvodce. Díky přístřešku to šlo realizovat i v dešti. Ale střecha byla už tak trochu děravá, tak si někteří museli přesedávat jinam, aby na ně moc nepršelo.
Výklad o pěstování kakaových bobů a zpracování až po výrobu čokolády byl velmi zajímavý. Ukázal nám různé druhy kakaových bobů, některé byly žluté, některé červené. Pak nám ukázal i nezralý kakaový bob, který rozloupnul a kakaové boby byly obalené v takovém rosolovitém bílém obalu, tak trochu jako liči. Dal nám každému ochutnat, bylo to docela dobré, slaďoučké.
Po prohlídce jsme popojeli zpět k budově, kde jsme kupovali vstupenky a pokračovali jsme s jiným průvodcem do patra, kde jsme měli takový workshop na výrobu čokolády. Na začátek jsme dostali šálek čokolády, bylo to hořké, tak jsme si to mohli dochutit medem nebo jinými ingrediencemi. Vysvětlil vše o výrobě čokolády a pak jsme si mohli jeden po druhém zkusit rozválet kakaové boby na kaši. Pak přidal cukrovou třtinu a vyrobil 70% a 90% čokoládu. Formičku s čokoládou hodil na chvíli do mrazáku a na konci workshopu nám dal každému čokoládu ochutnat. Každý jsme dostali jednu kostičku 70% a jednu kostičku 90% čokolády.
Prohlídka byla fakt super, určitě doporučuju. Je vždy zajímavé vidět, jak se pěstují a vyrábí produkty, které známe z každodenního života.
- Cena – 56 BZD
- Mapa – https://mapy.cz/s/rafumuluna
Pak jsme chtěli jít ještě na motýlí farmu hned ve vedlejší ulici, ale řekli nám, že to nemá smysl, že tím že prší, tak motýli nejsou aktivní a nelétají a doporučili zkusit přijít později. Po obědě jsme to tedy zkusili znovu, to už nepršelo, ale bylo pořád zataženo a řekli nám, že to chce opravdu sluníčko a že to máme zkusit jindy. Tak jsme si říkali, že to zkusíme, další den, náš poslední v Hopkins a kdyby to nevyšlo, tak u San Ignacio byla ještě další motýlí farma.
Hopkins
Odpoledne jsme tedy vyrazily na pláž a prošly si i vesničku. Hopkins je malé a klidné přímořské městečko na jihovýchodním pobřeží Belize, které leží v districtu Stann Creek, asi 8 km jižně od Dangrigy. Je známé svou pohodovou atmosférou, krásnými plážemi a bohatou garífunskou kulturou. Garífuna jsou potomci afrických otroků a karibských domorodců, kteří si dodnes zachovali své tradiční zvyky, jazyk, hudbu a tanec.
Pláž Hopkins
Pláž je tu moc hezká, taková ta typická pro exotiku s palmami přímo na pláži. Voda teda nebyla tak čistá a průzračná jako v Mexiku, ale ono bylo zrovna po dešti, tak to může být tím.
Mapa – https://mapy.cz/s/jufucomojo
Hopkins – stánky s ovocem a zeleninou
Tady v Hopkins jsme teda veškeré ovoce a zeleninu kupovali u stánků u cesty. Touto dobou zde byly hlavně ananasy, papáji a banány. Také jsem zde zkusila jakousi jejich švestku (plum), i když to jako švestka vůbec nevypadalo, ale pak to mělo opravdu chuť trochu jako švestka.
Manga zde už vůbec nebyly, v Mexiku jich bylo hodně, ale tady už bylo po sezóně a stromy s mangem teprve kvetly.
Restaurace Hopkins
Innie’s Restaurant
Do této restaurace jsme jednou zašli společně na večeři. Měli jsme zde typické belizské recepty z ryby. Nebylo to špatné, ale nic, co bych si musela objednávat víckrát. Ryby nám plavaly v jakési polévce. Jedno se jmenovalo Fish tea a byla to ryba plavající v zeleninovém vývaru.
Já s kámoškou jsme měly Hudutu, rybu plavající v takové kokosové „polévce“ s bylinkami a jako příloha byla hutná kaše z banánu plantain (ten druh co se používá na pečení a na vaření a není sladký a s chutí banánu nemá nic společného). Ta kaše z tohoto banánu nám moc nechutnala. Ještě k tomu byl kousek pečiva „cassava bread“, což byla taková tenká tvrdá placka, kterou jsem zkoumala už v obchodě, co to je… Šlo to jíst prakticky jen namočené do té polévky, pak to nebylo úplně špatné…
- Hudutu – 25 BZD
- Bundiga – 25 BZD
- Fish tea – 25 BZD
- Mapa – https://maps.app.goo.gl/FEi25KAYg7UtZ4Ry7
Tady je informace, co jsem se o tomto tradičním chlebu dočetla:
Cassava bread je tradiční chléb vyrobený z kasavy (manioku), což je kořenová zelenina běžná v tropických oblastech. Tento chléb má suchou, křupavou konzistenci a připravuje se speciálním procesem:
- Příprava kasavy: Kořen kasavy se nastrouhá, šťáva se vymačká (protože syrová kasava obsahuje toxický kyanid) a zbylá dužina se usuší.
- Pečení: Sušená kasava se rozprostře na horké železné plotně nebo kamenném povrchu a peče se do křupava.
Cassava bread je oblíbený zejména mezi Garifunskou komunitou v Belize. Je to trvanlivá potravina, která se často podává s rybami, dušenými pokrmy nebo jako lehká svačina.
Na fotce vedle můžete vidět balení cassava bread z obchodu – balení za 13,95 BZD (cca 154 Kč)
Tugusina Garifuna
Do této restaurace jsme s kámoškou zašly na oběd. Nemohly jsme nic moc dobrého najít nebo některé byly zavřené a tady jsme váhaly, když jsme viděly, jak to tu vypadá, ale nějací turisté nás ubezpečovali, že to jídlo je moc dobré.
Byla to taková opravdu echt místňácká, hodně obyčejná restaurace, ale jídlo bylo opravdu dobré. Nejdřív jsem si chtěla odskočit a hledala jsem WC, a servírka mě poslala dál kuchyní a že tam někde vzadu je záchod. No, lepší někdy to zázemí nevidět… Prošla jsem kuchyní, která nevypadala zrovna dobře, venku stál kuchař, který tam krájel nějaké maso a za sebou měl takový velký plastový lavor, v kterém plavalo asi 6 celých kuřat. Tak jsem kolem něj prošla a až o kus dál byl docela pochybně vypadající záchod, ani voda tam netekla. Když jsem to zázemí viděla, tak jsem přemýšlela, zda jsme udělaly dobře, ale naštěstí jídlo bylo dobré, levné a nic nám z něj nebylo.
Kámoška si dala pečené kuře s hranolkami a já si dala rybu s bread fruit fries. Netušila jsem, co to je, ale servírka mi ukazovala jakýsi kulatý plod a že z toho dělají hranolky. Tak jsem to riskla a pak jsem vygooglila, že to je chlebovník, ze kterého dělají hranolky. Chutnalo to dobře. A ještě jsme si daly grepový fresh, a musím říct, že byl výborný, jen minimálně typické hořké chuti grepu, jinak byl krásně slaďoučký.
- Pečené kuře – 12 BZD
- Ryba – 18 BZD
- Mapa – https://maps.app.goo.gl/D82iYjvNdozADThAA
Peer’s Place Restaurant and Bar
Jednou jsme s kámoškou zašly na večeři do Peer’s Place Restaurant and Bar. Byla to hezká čistá restaurace, jen servírka byla pěkně nepříjemná (ta nebyla místní, ale nějaká cizinka). Daly jsme si kuřecí quesadillu za 24 BZD a byla dobrá.
- Chicken quesadilla – 24 BZD
- Mapa – https://maps.app.goo.gl/DwAvzmAx431cEKu56
Den 4
(16. den dovolené od příletu)
Ya’axkin Butterfly Farm – Motýlí farma
Další den nepršelo a v Hopkins svítilo sluníčko, tak jsem se rozhodli zkusit přejet k motýlí farmě, jestli už prohlídka bude možná. Ale pořád počasí vypadalo tak nějak všelijak, pořád v předpovědi byly přeháňky a vypadalo to, že každou chvíli slunce zajde za mraky. Ale naštěstí to do třetice vyšlo a říkali, že motýli jsou velmi aktivní. Chtěli nejdřív začít vysvětlováním, jak se motýli rozmnožujou, ale poprosili jsme, jestli to nemůžeme prohodit a nejdřív jít na motýly, aby se nezatáhlo nebo nezačalo opět pršet.
Zavedl nás teda k motýlům, kde měli dva druhy a krásně létali nebo si pochutnávali na ovoci vyskládaném na miskách.
Bylo to moc hezké. Jestli se ale do exotiky nechystáte, motýlí domy můžete navštívit i u nás, např. Motýlí dům v Brně je moc hezký.
- Cena – 40 BZDN
- Mapa – https://mapy.cz/s/fejunorune
Mayflower Bocawina National Park – trek v džungli
Pak jsme měli ten den přejet do San Ignacio, kde jsme měli ubytování na 4 noci. Cestou jsme se rozhodli podniknout trek v další džungli v národním parku Mayflower Bocawina National Park.
Tenhle národní park se mi líbil mnohem více, tato džungle působila mnohem autentičtěji, díky malým cestičkám a také se mi při výběru treků líbilo, že zde bylo mnohem víc vodopádů.
Nejdřív jsme přijeli do návštěvnického centra, kde jsme si koupili vstupenku za 10 BZD osoba.
Správce nám opět u mapy vysvětlil info k jednotlivým trekům. Pak jsme ještě od návštěvnického centra popojeli kus dál k restauraci a tam už bylo potřeba auto nechat.
My jsme se rozhodli pro trek k Lower Bocawina falls. Cesta na začátku vedla po širší cestě mezi ovocnými sady s výhledy do krajiny.
Vodopád Lower Bocawina falls byl moc hezký. Když jsme k němu přišli, tak tam jeden turista provozoval canyoning a slaňoval z vodopádu dolů.
My pak pokračovali ještě k Upper Bocawina falls, ale ke konci cesta byla už docela krkolomná po kamenech a dle info od našich spolucestujících, kteří měli rychlejší tempo jsem se dozvěděly, že vodopád stejně nebyl pořádně vidět celý, a tak jsme už nakonec nedošly.
Místo toho jsme pokračovali k dalšímu vodopádu Tears of the Jaguar (na mapy.cz to až sem nejde zaklikat, ale jinak zde byla cesta dobře značená a cestička byla dobře vidět).
U tohoto vodopádu se dalo koupat, tak jsme se zde vykoupali. Bylo to několik kaskád nad sebou, byly to moc hezké vodopády. Úplně až dolů byla cesta celkem strmá a byly všude mezi stromy natažená lana, za která se člověk mohl chytnout. Ale tím že nebylo po dešti tak to bylo v pohodě. Výstup nahoru byl také bez problémů, a ty lana byly fajn, bylo to s nimi pohodlnější.
I sem do tohoto národního parku byla nezpevněná cesta, ale dalo se to v pohodě.
Tady už jsme radši používali repelent. Nebyly tady moc komáři, ale spíš muchničky. Já měla naštěstí jen pár štípanců, ale kámoška to odnesla hodně, byla úplně celá doštípaná, minimálně 100 štípanců… Až to vzbuzovalo rozruch a další dny se se s námi turisté dávali často do řeči a ptali se, kde k tomu přišla. Navíc to hodně svědilo a natekly jí kotníky. Takže v Mexiku jsme repelent ani nepotřebovali, ale tady to byla nutnost, a i tak na muchničky moc nezabíral.
- Cena – 10 BZD
- Zipline – https://www.belize-zipline.com/ (cena od 75 USD)
- Trasa – https://mapy.cz/s/gumaforeva (cca 5 km)
Poté jsme pokračovali do San Ignacia cca 2,5 hodiny (136 km).
Den 5
(17. den dovolené od příletu)
San Ignacio
Tržnice San Ignacio
Ráno jsme vyrazili nejdřív na tržnici San Ignacio Market. Tato tržnice nás zklamala, v neděli tam bylo jen pár stánků. A když jsme jeli okolo i jindy, tak nevypadalo, že by fungovala většina stánků.
Ale tím, že v obchodech opravdu nešlo nakoupit žádné ovoce a zeleninu, tak i tak jsme vzali za vděk této tržnici a nakoupili si ovoce a zeleninu.
Mapa – https://mapy.cz/s/jemejekalu
Green Iguana Conservation Project
Pak jsme popojeli kousek vedle na Green Iguana Conservation Project (projekt na ochranu zelených leguánů), kde jsme mohli vidět krásné leguány a mohli jsme si je vzít i do ruky a taky nám dali nějakého na hlavu, abychom si mohli udělat fotky. Ve volné přírodě se určitě nepokoušejte na leguány sahat, prý jsou dost agresivní.
Zachraňují zde zraněné leguány a tyto tady pak nechávají, protože ví, že už by v přírodě nepřežili a používají je alespoň na rozmnožování. U těch, kteří se zde narodí, se snaží simulovat přírodní prostředí a nekrmí je, ale jen stravu nastraží tak, aby si ji našli sami. Pak je vypouští do volné přírody.
Byl to opravdu bezva zážitek.
Tento projekt se nachází v prostředí hotelu, takže vstupenky se kupují na recepci. Prohlídka probíhá každou hodinu.
- Cena – 22,5 BZD
- 8:00-17:00
- Mapa – https://mapy.cz/s/lozulokopo
Botanická zahrada Belize Botanical Gardens
A pak jsme vyrazili do botanické zahrady, kde jsme viděli spoustu zajímavých stromů a rostlin – např. jackfruit, kešu, tamarind, zajímavý druh bambusu, různé exotické ovoce atd. Byly tam popisky a také jsme dostali příručku, kde jsme si o jednotlivých stromech mohli přečíst více informací.
Zdá se, že to není moc navštěvované místo, za celou dobu jsme nikoho nepotkali.
- Cena – 15 BZD
- Otevírací doba – 7:00 – 16:00
- Mapa – https://mapy.cz/s/jomocaluko
- Web – https://www.belizebotanic.com/
Den 6
(18. den dovolené od příletu)
Další den byly na programu vodopády a koupání v řece u vodopádů. Jeden z mála dnů, kdy jsme neplatili žádné vstupné, všechna místa níže jsou zdarma.
Rio On Pools
Nejdřív jsme vyrazili k Rio On Pools. Bála jsem se, jaká bude cesta, ale zdá se, že silnici už dodělali (a hned za tímto místem stavba silnice pokračovala), protože to byla hezká nová asfaltka a přitom na blozích psali, jaká je sem hrozná cesta. Takže teď už naštěstí úplně v pohodě.
Je to krásný komplex přírodních bazénků, který je tvořen malými kaskádami, které vznikly díky místní řece, která protéká nádhernými skalnatými útesy a vytváří několik menších jezírek a bazénů, ideálních pro koupání. Jsou zde i šatny na převlečení.
My jsme tam byli celou dobu úplně sami, pak jsme opodál viděli dva páry turistů. Když jsme odcházeli, přijel snad celý autobus místních a i nahoře u vyhlídky bylo hodně lidí, protože tam jsou piknikové stoly a bylo zde dost mísťnáků a grilovali.
Výhled z vyhlídky na řeku byl nádherný.
Žádné vstupné se sem neplatí. I parkování u cesty je zdarma.
Mapa – https://mapy.cz/s/furomodofu
Pinol Cascade
Dalším vodopádem, u kterého jsme zastavili byl Pinol Cascade. S kámoškou jsme se zde vykoupaly a bylo to super 😊 Byly jsme zde úplně samy, pak na chviličku přišla skupinka Američanů, ale ti se ani nevykoupali.
Mapa – https://mapy.cz/s/bozudolate
Five Sisters Falls
Dále jsme navštívili vodopád Five Sisters Falls, kde bylo krásné koupání a také lehátka a dost místa na ležení. Voda nebyla nějak ledová, byla velmi příjemná a koupání jsme si zde užili. Kromě nás zde byl jen jeden pár na lehátkách a ti pak odešli, tak jsme tu byli úplně sami.
Ze shora z vyhlídky byl krásný výhled na tento vodopád.
Sem vedla horší nezpevněná cesta se spoustou děr, zde už jsme byli rádi za SUV. Myslím, že s malým autem s nízkým podvozkem by to mohl být místy problém.
Mapa – https://mapy.cz/s/hovorosako
Big Rock Falls
A pak jsme cestou zpět kousek od předchozího vodopádu zajeli ještě k Big Rock Falls, bylo to po cestě zpět touto nezpevněnou cestou.
K tomuto vodopádu vedlo dolů dost schodů a bylo zde docela dost lidí. Protože už jsme se ten den koupali na jiných 3 místech, zde jsme už koupání vynechali. I tento vodopád byl moc hezký.
Mapa – https://mapy.cz/s/defufacone
Den 7
(19. den dovolené od příletu)
Další den byly v plánu hned dvoje pyramidy.
Xunantunich Mayan Ruins
Nejdřív jsme jeli kus od ubytka (cca 9 km) do Xunantunich Mayan Ruins. K pyramidám bylo potřeba dostat se přívozem přes řeku. Řidič najede autem na přívoz, cestující musí předtím vystoupit a být mimo auto. Přívoz je manuálně ovládaný – pracovník otáčí klikou, která pohybuje plošinou po laně napnutém přes řeku. Na přívoz se vejdou asi 4 auta a několik osob. Přejezd trvá přibližně 5 minut a nabízí krásný výhled na řeku a okolní přírodu. Za přívoz samotný se neplatilo, to už bylo započítané v ceně vstupenky na pyramidy.
Po přejezdu jsme pokračovali asi 1 km po silnici až ke vstupu do ruin Xunantunich.
Tyto pyramidy stály 25 BZD.
Je to další moc hezký areál, který se nám moc líbil. I zde šlo vylézt na naprostou většinu pyramid, z kterých byly krásné výhledy do okolí. Je to opravdu malý kousek do Guatemaly a tak z jedné pyramidy jsme se už dívali na Guatemalu.
Prý zde bývají opice, které jsme si moc přály s kámoškou vidět, ale ani tady jsme neměly to štěstí. Ke konci jsme teda slyšely nějaký podivný křik zvířete a říkaly jsme si, že by to mohly být opice a byly, ale byly až dál mezi stromy, kde nebyly vidět.
- Cena – 25 BZD
- Mapa – https://mapy.cz/s/kocohodume
Cahal Pech Archaeological Reserve
A pak jsme s kámoškou navštívily ještě pyramidy přímo ve městě San Ignacio.
Tyhle pyramidy byly opravdu super zážitek, protože jsme zde konečně viděly opice 😊 Konkrétně to byli vřešťani, kteří jsou typičtí pro střední Ameriku a žijí v tropických lesích a často se zdržují v blízkosti mayských ruin😊 Vřešťani jsou známí svým hlasitým řevem. Tento řev slouží k vyznačení teritoria a komunikaci mezi skupinami. Nejčastěji jsou slyšet ráno a večer, kdy jsou nejaktivnější.
Měly jsme velkou radost, že se konečně zadařilo, protože jsme si přály je vidět takto v přírodě. Nejdřív jsme slyšely obrovský řev, tak jsme šly s kámoškou po sluchu, odkud to jde, a za chvíli jsme v korunách stromů zahlédly černou opici, jak lezla po stromech z jednoho na druhý. Řvala pěkně nahlas a bylo to slyšet na celý areál.
Byl to každopádně zážitek. Pak jsme zahlédly opici ještě jednou.
A taky jsme viděly další leguány a mockrát aguti, těch tady bylo dost.
- Cena – 20 BZD
- Mapa – https://mapy.cz/s/cudofajuho
Restaurace San Ignacio
Tady jsme si oblíbili 2 restaurace, v jedné jsme byli 2x a v jedné 3x.
Sanny´s Grill
V této restauraci jsme byli hned 3x, tady nám chutnalo moc a i ceny byly dobré.
Měli zde výborné pikantní Jerk chick jen za 14,50 BZD a také fish and chips za 18 BZD. Kotleta s marinádou (Grilled tangy spicy pork chops) taky byla moc dobrá.
- Jerk chicken – 14,50 BZD
- Fish and chips – 18 BZD
- Grilled tangy spicy pork chops – 19,50 BZD
Mapa – https://mapy.cz/s/dovojevego
Boca’s Restaurant
V této restauraci jsme byly s kámoškou 2x, tady nám také moc chutnalo. Jednou jsme měly tacos s cochinita pibil a byly výborné (3 tacos za 18 BZD). Také jsme zde měli jamaicu (sorrel) a výbornou melounovu domácí limonádu. Podruhé tu měla kámoška velmi dobrou quesadillu a já výborné fajitas, moc jsme si opět pochutnaly.
- Tacos pibil – 18 BZD
- Fajitas – 24 BZD
- Quesadilla – 22 BZD
- Mapa – https://maps.app.goo.gl/88zowD4GXtaxmZnF6
The cozy restaurant and bar
No a tuto restauraci raději fakt ani nezkoušejte, jestli se nechcete vytočit 😀 Většina z nás si dala jerk chicken a to byl hodně velký průšvih. Za prvé tohle vůbec nebylo jerk chicken, ale jen kuřecí plátek s trochou koření. Ale to by se ještě dalo přežít, ale hlavní problém byla velikost porce. Na fotce níže to možná není tak dobře vidět, ale tohle byl tak malý tenoučký plátek, že by to bylo málo i kdyby tohle bylo prezentované jako dětská porce. To snad nemohlo mít ani 80 gramů… Takže jsem se vůbec nenajedla a vůbec mi to nestačilo. Navíc to stálo 18 BZD, což je fakt hodně na takovou pidi porci. Opravdu jsem nikdy menší porci v restauraci nezažila. Překvapilo mě, že hodnocení na Googlu měli 4,2.
Původně jsme sem chtěly jít s kámoškou na oběd už předchozí den přesně na otvíračku. Servírky a kuchařka dorazili až 3 minuty po dvanácté, pak se snažily asi 10 minut otevřít vrata, a dalších 5 minut dveře do restaurace a když se jim to stále nedařilo otevřít, tak jsme raději šly hledat jinou restauraci.
Den 8
(20. den dovolené od příletu)
Další den ráno jsme přejížděli zpět do Mexika
Náklady
Zde jsou pouze náklady na Belize, letenky a půjčení auta zde není zahrnuto, to proběhlo v Mexiku (zde náklady na celou 3 týdenní dovolenou vč. Mexika – https://lenkacestounecestou.cz/mexiko/#Naklady)
- Benzín celkem – 301 BZD (tj. 75 BZD osoba) – 858 Kč/osoba
- Restaurace – 196 BZD (tj. 2244 Kč)
- Jidlo – 119 BZD (tj. 1362 Kč)
- Ubytování – 3950 Kč/osoba
- Vstupy – 183 BZD (tj. 2095 Kč)
- Pojisteni auto Belize – 41 BZD celkem za všechny, tj. 117 Kč osoba
- Výjezdní poplatek z Belize – 40 BZD (tj. 440 Kč/osoba)
Odkazy
- Mexiko – https://lenkacestounecestou.cz/mexiko/
- Autopůjčovna – https://lenkacestounecestou.cz/mexiko/#Autopujcovna
- Ubytování Hopkins -Tio’s Treehouse – https://www.airbnb.cz/rooms/832704457438512397
- Ubytování San Ignacio – Casa Castellanos – https://www.airbnb.cz/rooms/39824856
- Zásuvky – http://www.zasuvky.eu/zasuvky/belize
- Botanická zahrada San Ignacio – https://www.belizebotanic.com/
Pokud se vám článek líbil a ušetřil vám čas při plánování vaší dovolené a chtěli byste přispět na provoz tohoto webu, můžete mi poslat nějakou symbolickou částku na účet 1017134683/5500
Tvorba webu zabere spoustu času a provoz webu i nějaké ty peníze, ale určitě nechci vytvářet jako ostatní nějaké placené e-booky či placené členské sekce, takže web bude vždy pro všechny celý zdarma, protože není nad to, když mi posíláte milé zprávy, jak vám můj blog pomáhá při plánování vašich cest 
Ale kdybyste mě chtěli podpořit a obdarovat mě nějakým dobrovolným příspěvkem na provoz webu, určitě mě potěší jakákoliv částka, kterou mi zašlete
