Zbytek sveta

Jordánsko

  •  

Jordánsko bez půjčení auta

Na Jordánsko jsem si dělala zálusk už nějakou tu dobu a říkaly jsme si s kámoškou, že bysme si mohly udělat ještě jednu kratší dovolenou na podzim. A výběr padl právě na Jordánsko. Letenky jsme rezervovaly cca 2 měsíce před cestou, hned první den po mém návratu z dovolené ve Slovinsku – ideální načasování, aspoň se má člověk hned zas na co těšit. Do Jordánska lítá Ryanair z Prahy za slušné ceny každé úterý a sobotu a tak jsme se rozhodly jet úterý až sobota. Ideální by byl aspoň týden, ale vzhledem k tomu, že už se blíží konec roku, víc dovolené nezbylo.

Datum: 8.10. – 12.10.2019

Itinerář

  1. Den – Odlet z Prahy do Ammanu
  2. Den – poušť Wadi Rum
  3. Den – Petra
  4. Den – Petra, Wadi al Mujib, Mrtvé moře
  5. Den – Ammán, odlet z Ammanu do Prahy

Navštívená místa

https://mapy.cz/s/henodulebo 

Obecné rady a příprava před cestou

Protože já nemám řidičák a kámoška sice má, ale není moc zvyklá řídit, tak jsme musely najít jiné řešení. Hodně lidí půjčuje auto, a proto bohužel moc cestopisů s inspirací, jak na Jordánsko bez půjčení auta moc není, ale naštěstí aspoň jeden se mi podařilo najít a tak jsem naší cestu plánovala hlavně podle tohoto cestopisu – http://posvetebezcestovky.cz/jordansko-bez-pujceni-auta/?fbclid=IwAR2qJ1b33iGqFAIStACEC2rVG20C2CpYuy0Guv9ckN7sDYmTxMRYL3FJ0jY

Takže třeba se vám další rady a tipy jak na Jordánsko bez půjčení auta budou hodit. Jako vždy se nebudu zaměřovat na popis jednotlivých míst, historie atd. to si můžete přečíst v jakémkoliv průvodci nebo na internetu, ale popíšu hlavně užitečné a praktické informace včetně všech odkazů, abyste měli příp. méně práce s plánováním. A tentokrát se zaměřím i na naše zážitky, abyste mohli vidět, jak to funguje v arabském světě a na co se připravit a na co si dát pozor. Věřte mi, obzvlášť u Jordánska se některé rady a tipy můžou hodit, je to opravdu jiná kultura. Pokud jede člověk do arabské země poprvé, tak ho lecos může překvapit.

 

Letenky

Letenky jsme kupovaly přímo přes Ryannair, na náš termín 8.10. – 12.10.2019 stály 2600 Kč (kupovaly jsme cca 2 měsíce předem). Letěly jsme s příručním cca 7kg zavazadlem a abychom mohly mít max. 10 kg zavazadlo u sebe, koupily jsme si priority boarding, a tak nás celkově letenky vyšly na 3458 Kč/osoba.

Když budete plánovat více dopředu, určitě se dají koupit levněji. Protože jsme si nechtěly připlácet za výběr sedadla, tak nám v obou případech nedali sedadla vedle sebe, ale při cestě tam se nám podařilo sedadlo vyměnit a při cestě zpět bylo pár míst volných včetně místa vedle mě, tak si kámoška mohla sednout vedle mě.

Let – z Prahy 12:30, přílet do Ammanu 17:30

          Z Ammanu 18:00 – přílet do Prahy 21:05

Jordan pass (vstupy a víza)

Určitě si před cestou nezapomeňte vyřídit Jordan Pass, který obsahuje jak víza, tak vstupy do většiny památek (my využili Petru, Wadi Rum a v Ammanu Citadelu a Roman theatre).

Jestli máte v plánu Petru (což předpokládám snad všichni), tak se Jordan Pass rozhodně vyplatí. Cena je podle toho, kolik chcete strávit dní v Petře, 1 den 70 JOD, my si vybraly 2 dny za 75 JOD (+ cca 2 JOD byl poplatek za koupi online).

Je potřeba si Jordan pass vytisknout, protože na něj pak na jednotlivých místech dávají razítka.

Víza se dají sice vyřídit na letišti, ale Jordan pass ne, takže je potřeba vyřídit si ho před cestou a vytisknout, navíc samostatná víza a samostatné vstupy by se opravdu nevyplatily.

Akorát na Wadi al Mujib Jordan pass neplatí.

Nezapomeňte si také zkontrolovat, zda Váš cestovní pas je platný ještě minimálně 6 měsíců po návratu ze země.

Odkaz Jordan Pass – https://www.jordanpass.jo

Soukromí řidiči

Rozhodly jsme se během 5 denní návštěvy navštívit Petru, poušť Wadi Rum, krásný kaňon Wadi al Mujib, Mrtvé moře a před odletem Amman.

Bylo potřeba tedy vymyslet cestu z Petry do Wadi Rum a zpět a pak cestu z Petry zpět do Ammánu.

  • Petra – Wadi al Mujib – Mrtvé moře – Amman

Inspirovaly jsme se právě z cestopisu Po světě bez cestovky a rozhodly jsme se také využít služeb Aymana, aby nám udělal stejný výlet z Petry do Ammanu s návštěvou Wadi al Mujib a Mrtvého moře. Aymanovi jsme psala hned po zarezervování letenek, abych měla jistotu, že bude mít ještě volno. Psala jsem mu přes messenger na Facebooku a komunikace probíhala bez problémů, reagoval vždy velmi rychle do několika minut. Za tuto cestu z Petry do Ammanu s 2 hodinovou zastavkou ve Wadi Mujib a 2 hodinovou zastávkou u Mrtvého moře chtěl 120 JOD za auto (takže u nás 60 JOD/osoba, když byste jeli ve více lidech, tak to bude ještě levnější). Tady jsem smlouvat nezkoušela, cena mi přišla v pohodě, porovnávala jsem s jinými weby, kde nabízeli různé balíčky výletů, stejnou trasu jsem nenašla, ale když jsem porovnala s podobně dlouhou trasou, tak mi to přišlo jako dobrá cena. Jeden taxikář se nás pak ptal, kolik jsme za tuto cestu platili a říkal, že 120 JOD je dobrá cena. Až do odjezdu komunikace s Aymanem probíhala v pohodě, až v den samotného výletu se objevilo pár překvapení a zmatků co se organizační stránky a komunikace týče, ale nepředbíhejme. Aspoň nebyla nouze o autentické a kulturní zážitky, které bysme při půjčování auta rozhodně nezažily.

Asi 5 dní před odjezdem psal Ayman, že zaplatit máme přímo Martině Ladové, která s ním spolupracuje a pořádá do Jordánska zájezdy s menšími skupinkami lidí (https://www.facebook.com/jordanspices/ ). O Martině jsem četla na blogu Po světě bez cestovky, ze kterého jsem čerpala a tak jsem se úplně nebála platit předem a vše proběhlo v pohodě. Ayman jí dal mé číslo a Martina mi během chvilky volala a poslala číslo účtu. K ceně 120 JOD jsme musely zaplatit ještě 150 Kc za převod z jejího českého účtu na jordánský… Martina mi poslala i příjmový doklad.

Zajímavosti z Jordánska – tipy, informace, nabídky pro levné cestování (Martina Ladová) – https://www.facebook.com/jordanspices/

Ayman:

https://www.facebook.com/PETRACARMOON/ ,

https://www.facebook.com/nawras.abugazala 

WhatsApp +962 7 7833 7107

Cena: Petra – Wadi al Mujib – Mrtvé moře – Amman 120 JOD

  • Petra – Wadi Rum + Wadi Rum – Petra

Dále jsme potřebovaly ještě přepravu z Wadi Rum do Petry a z Petry do Wadi Rum. Měly jsme ještě jeden kontakt z Facebooku z Cestovatelské seznamky na řidiče Mohammeda z Aqaby, tak jsme si říkaly, že to radši rozdělíme, kdyby se třeba něco pokazilo, tak ať nejsme závislí na jednom člověku. S Mohammedem komunikace probíhala taky bez problémů, zkoušela jsem ještě zároveň jednoho taxikáře a říkala jsem si, že uvidím, jaké budou ceny. Třetí taxikář, kterého jsem zkoušela přes oficiální web, se ani neobtěžoval poslat nabídku. Z cestopisu jsme měla načteno, že někdo usmlouval cestu z Petry do Wadi Rum na 30 JOD, což bylo ale velké štěstí, protože normální cena je 40 JOD. Mohammed i ten druhý taxikář mi nabídl cenu 50 JOD, takže jsem si říkala, že to musím usmlouvat. Pak snížili na 45, já pořád trvala na nižší ceně odkazujíc se na kamarády, kteří to měli za 30-35 JOD a oni napsali, že 40 JOD konečná cena, níž už jít nechtěli. Vybraly jsme teda Mohammeda, na kterého jsme měly kladné reference z Facebooku a doufaly jsme, že to klapne.

Co se týče cesty z Petry do Wadi Rum, dostaly jsme informaci, že tam stojí taxíků tolik, že není třeba objednávat předem, ale Mohammed nám sám od sebe tuto cestu taky nabízel za 40 JOD, tak jsme si říkaly, že by byla velká náhoda, kdyby se nám to s někým cizím na místě podařilo usmlouvat na míň, a tak jsme si řekly, že to taky radši objednáme dopředu, ať to nemusíme řešit.

Mohammad Salimhttps://www.facebook.com/jordanseasontours/

WhatsApp +962 7 9549 8776

Taxi

V Ammanu najdete taxi opravdu na každém rohu, takže není problém taxi kdykoliv odchytnout. Naopak, nabízí se sami, když se jen tak procházíte po ulici, tak zatroubí a zkusí se zeptat, jestli nechcete svézt.

Po Ammanu taková běžná vzdálenost stojí 2 JOD. Doporučuju zkusit vždy usmlouvat na tuto cenu, protože samozřejmě se vás budou pokoušet natáhnout. Chce si to trvat na svým a zkoušet to, a když uvidíte, že tam je taxíků dost, tak klidně zkusit říct, že pojedete s někým jiným a uvidíte, jestli cenu sníží. Taky dávejte pozor, aby vám vrátili správnou částku – když platíte, další jejich běžný trik je, že tvrdí, jak nemají nazpátek a dožadují se spropitného („any tips?“ je opravdu jejich oblíbený dotaz…). V takovém případě taky trvejte na svém, že chcete vrátit a pošlete je třeba do krámku naproti, ať si rozmění. Člověk se tady pořád učí a tohle jsme napoprvé nezvládly. Taxi mají standardně ve městech žlutou barvu.

Taxi po Ammanu – kratší vzdálenosti 2 JOD

Taxi z letiště do Ammanu – 21,5 JOD

Taxi po Wadi Musa – 5 JOD

Doprava z letiště do Ammanu

Taxi z letiště do Ammanu

Letištní taxi jsou bílé a mají tam ceduli s pevnou cenou 21,5 JOD.

https://www.amman-airport.com/taxi.php

Bus z letiště

Z letiště jezdí do Ammanu i bus, ale k večeru už jen po hodině a stejně nejede úplně do centra a člověk by to stejně musel kombinovat s taxikem, takže se nám na bus nechtělo čekat a rozhodly jsme se pro taxi

http://sariyahexpress.com/en/content/airport-express

https://www.amman-airport.com/bus.php

 

Uber & Careem

Další možností by byla aplikace Uber (https://play.google.com/store/apps/details?id=com.ubercab&hl=en) nebo Careem (obdoba Uberu, https://play.google.com/store/apps/details?id=com.careem.acma&hl=en ), ale nám se to nechtělo řešit a vzaly jsme taxi, které stálo před letištní budovou.

Autobusy

S autobusy je to tu fakt špatné, takže proto jsme se na většinu času rozhodly objednat soukromé řidiče nebo na kratší trasy chytnout taxi na ulici.

Bus Amman – Petra

Jediný autobus, který jsme se rozhodly použít, byl na cestu z Ammanu do Petry (Wadi Musa). Jezdí tam Jett buss z Abdali office v Ammanu a je rozhodně jistější objednat předem, protože lidi, kteří chtěli koupit na místě, měli smůlu, bus byl úplně vyprodaný, přece jen jezdí jen jeden za den. Na tyto turisty pak číhal minibus a jeli teda minibusem, ale na to bych se taky nespoléhala, protože kapacita minibusu není zrovna velká. Navíc Jett bus má opravdu hezké moderní a čisté autobusy, s klimatizací, USB vstupem a s WC.

Lístky se dají koupit pouze na aktuální a na následující měsíc, tak jsme čekaly, až půjdou koupit a radši jsme je koupily hned, jak online prodej otevřeli, abysme neriskovaly, že později už budou lístky vyprodané. Poté co jsme tyto lístky koupily online, tak jsme je vytiskly. Nevím proč, ale oproti ostatním se nám tam nezobrazil QR kód, pro jistotu jsme tedy lístek ještě ukázali v Abdali office, kam se dalo sednout, než autobus přijel, a naštěstí chybějící QR kód neřešili, jen nám tam dali nějaké razítko.

Cesta do Petry trvá 4 hodiny, nenechte se zmást jízdenkou, kde je napsáno 6:30 – 9:30, cesta trvá opravdu 4 hodiny, je tam v tom 20 minutová přestávka na WC, občerstvení, případně nakoupení suvenýrů. Po cestě pak nabírají ještě na dvou zastávkách v Ammánu zbytek lidí, ale Abdali station je kousek od centra, tak je asi nejjednodušší nastoupit tam, my to měly od hotelu kousek.

Cena – 11 JOD

Jett bushttps://www.jett.com.jo/en

Nástup: Amman – Abdali office https://goo.gl/maps/M6TiomWFgWQLp9tD6 (https://mapy.cz/s/malocufozo)

Doba jízdy4 hodiny (s přestávkou 20 minut)

Minibusy

V Jordánsku jezdí ještě minibusy, ale jejich zásadní problém je v tom, že se čeká, až se naplní. Když se nenaplní, nejede. Takže i když nám říkali ve Wadi rum, že tam jezdí minibus každý den kolem 9:00 – 9:30, tak jsme to nechtěly riskovat, protože nevím, co bysme dělaly, kdyby se nenaplnil, tam zrovna taxi jen tak na odchytnutí nebyly, člověk si musel zajistit taxi dopředu. A navíc nám odjezd až v 9:30 přišel docela pozdě. V jednom cestopisu jsem četla, že jeden turista u minibusu z Aqaby čekal 2,5 hodiny, než se naplnil. A vzhledem k tomu, že jsme jely jen na 5 dní, chtěly jsme vidět co nejvíc a rozhodně jsme nechtěly trávit čas čekáním v minibusu s několikahodinovým modlením, aby se minibus zaplnil. Navíc minibusy nejezdí v pátek, takže dopravu v pátek ráno z Petry bysme minibusem stejně nevyřešily…

Doprava

Doprava je v Jordánsku dost šílená, i kdybych řidičák měla, tak bych si fakt řídit netroufla. Všichni při jízdě kouří, telefonujou, ťukají do mobilu, skoro nikdo nepoužívá pásy a blinkry taky často nepoužívají.

Na dálnici často ani nejsou namalované žádné pruhy. Oficiálně jsou tam 3, takže když jede auto zrovna uprostřed tak asi musí asi odhadnout, jestli je fakt uprostřed, aby se ti vlevo a vpravo vešli.

Tady platí pravidlo – silnější jede… V centru Ammánu bývají dost zácpy, takže tam to pravidlo platí obzvlášť, jinak se člověk nikam nedostane. I přejít silnici je tam dost problém, nehrozí, aby člověka na přechodu pustili, takže tam prostě člověk musí v nějaký okamžik skočit a pokusit se přejít, pak teprve zastaví…

V poušti si pak můžete všimnout značek pozor velbloud. Nám naštěstí žádný do cesty nevlezl, ale kus od silnice jsme je viděly poměrně často. Zajímavé je, že ani takto v říjnu, kdy bylo ještě cca 29-32°C, tak skoro nikdo nepoužívá klimatizaci, i když jí v autě mají. Asi jim tahle teplota už nepřipadá nijak vysoká oproti létu….

Jeep tour ve Wadi Rum

V různých cestopisech a webech můžete najít od cestovatelů kontakty na řidiče, kteří dělají jeep tour. Určitě nedoporučuji, jak v jednom cestopisu, tak z naší zkušenosti jsem postřehla, že zřejmě každý kemp má svého člověka, který dělá jeep tour. Když jsme si s majitelem kempu Eidem psali před odjezdem přes WhatsApp, psal, že když si od něho vezmeme jeep tour (nebo jinou aktivitu jako projížďka na velbloudovi), tak bude cesta do kempu zdarma, ale pokud si u něj neobjednáme žádnou aktivitu, tak pak bude cesta do kempu za 20 JOD, což je pěkná pálka.

Cena jeho jeep tours byla:

2 hod. – 35 JOD (cena za auto)

3 hod. – 50 JOD (cena za auto)

4 hod. – 65 JOD (cena za auto)

Cena nebyla za osobu ale za celé auto, takže jestli někdo jede ve více lidech, tak je to fakt slušná cena. Takže i když někde najdete kontakty na jeep tours, nejdřív ověřte podmínky vašeho kempu, abyste neobjednali jeep tour jinde sice za lepší cenu, ale pak by byla celková cena vyšší kvůli dopravě do kempu… Hlavně když jsem sledovala ty ceny, tak mi to přijde dost podobné, tak je lepší zařídit si jeep tour přímo přes kemp.

Eid nám nabízel nejdelší 4 hodinovou, ale zdá se, že jdou jinak sehnat i delší (https://www.wadirumtours.com/tour-prices/ ). 4 hodiny stačily, tak doporučuju minimálně 3-4 hod. 2 hodiny by mi přišlo málo.

Ubytování

Ubytování jsme řešily jako vždy přes Booking, pokud člověk netrvá na nějakém luxusu, jsou hotely/hostely hodně levné, stejně tak většinou i jídlo, konkrétní informace o našem ubytování a restauracích najdete u jednotlivých výletů.

Docela nás překvapilo, že i v levném Cliff hostelu a kempu ve Wadi Rum byly k dispozici osušky.

Povlečení – mají takový zvláštní styl povlékání, povlečou jen polštář a prostěradlo, deku ne, ta se po každém hostovi nepere… Není tam většinou ani prostěradlo, které byste si hodily na sebe a na to až tu deku. Takže jsem měla z domova tenké povlečení, které bylo skladné nebo se to dá řešit vložkou do spacáku.

Počasí

půlce října jsme měli cca 29-32°C. Na můj vkus pořád dost, vedra nemusím a tak bych jela klidně později v listopadu nebo prosinci, ale rozhodli jsme se pro říjen záměrně ze dvou důvodůWadi al Mujib je otevřené jen do konce října a pak je od listopadu až do konce března zavřené, protože tam hrozí bleskové povodně. A za druhé, v zimě je pak v poušti docela zima (prý) a nechtěly jsme, aby nám v kempu byla v noci zima. Proto jsme se rozhodly jet v říjnu, bylo ještě dost teplo, ale dalo se to, občas foukal i větřík, tak to nebylo nějak úmorné, některé trasy v Petře nebo ve Wadi rum vedly soutěskou ve stínu, tak se to dalo. I v noci bylo fakt teplo, průměrné teploty, které jsem vygooglila (noc 14°C) opravdu neseděly, bála jsem se, že v noci už nebude úplně teplo, ale bylo odhadem určitě 21-23°C, možná i víc, pyžamo s dlouhým rukávem jsem opravdu nevyužila a spala jsem v tričku s krátkým rukávem a kalhotkách.

SIM karta

Mají 3 operátory, SIM kartu jsme kupovaly na letišti hned u východu, na 5 denní cestu nejlépe vycházel balíček od Umniah. Prodavač ve stánku mi SIM kartu do telefonu sám vložil a přestože mám menu v češtině, bez problémů nastavil data a volání přes tuto lokální SIM (mám duální SIM, tak aby tato lokální byla používána jako výchozí pro volání i data)

Ummiahhttps://www.umniah.com/en/

Orangehttps://www.orange.jo/en/Pages/default.aspx (nevycházel tak výhodně, 30 denní SIM karta byla za 15 JOD – Internet 5GB, Místní hovory a SMS – neomezené, 10 volných minut do zahraničí)

ZAINhttps://www.jo.zain.com/english/consumer/pages/default.aspx

 

Balíček od Umniah 4G/LTE service – 10 denní SIM karta

Cena – 10,88 JOD

Internet 10 GB (protože jsme ve směnárně dostaly voucher na slevu u balíčku s 60 GB, i tak nám ten voucher uznali a dali nám 20 GB místo 10 GB)

Sociální sítě – 4 GB

Místní hovor – 15 volných minut

Mezinárodní volání (včetně ČR) – 15 volných minut

Místní SMS – 5

Další užitečné informace

  • Komunikace

    Před cestou jsme s našimi řidiči komunikovaly přes messenger na Facebooku.

    S hotely a kempem jsme komunikovaly přes WhatsApp

  • DROZD

    Dále jsme se před cestou zaregistrovaly do DROZDa (https://drozd.mzv.cz), je to už přece jen mimo Evropu, tak jsme si říkaly, že naší registrací nic nezkazíme.

    Člověk se na jejich stránkách zaregistruje a poskytnuté informace slouží Ministerstvu zahraničních věcí k poskytování rychlé pomoci občanům v nouzi a účinně organizovat pomoc v případě přírodních katastrof i sociálních nepokojů. Systém umožňuje rozesílání hromadných e-mailů a SMS všem zaregistrovaným osobám, které se v daném cizím státě nacházejí, a tím jim poskytovat důležité informace nebo je včas varovat před hrozícím nebezpečím.

  • Voda

Vodu jsme kupovaly balenou, standardně stál v obchodě 1,5 litru 0,5 JOD.

Když jsme ale četly, že oficiálně je voda z kohoutku pitná, tak čištění zubů jsme neřešily a používaly jsme vodu kohoutkovou a nic nám nebylo. Ale balená voda je samozřejmě jistější.

  • WC

Na většině míst se nesmí papír házet do záchodové mísy podobně jako v Řecku, ale háže se do koše. Někde to napsané nebylo, tak nevím, jestli tam se to házet do záchodu smělo nebo to tam jen nebylo napsané.

  • Zásuvky

Např. v Cliff hostelu nám nabíječka na mobil šla strčit do jejich zásuvky, ale např. v kempu ve Wadi rum jsme musely použít adaptér, protože to byl stejný typ zásuvky jako mají ve Velké Británii.

  • Oblékání

Nikde, kde jsme byly, nebylo potřeba být nějak zahalená (jen v mešitě samozřejmě dostanete jejich hábit). Ale i tak jsme se snažily nechodit nějak výrazně odhalené (žádné výstřihy, krátké kraťasy, tílka), nosily jsme tříčtvrťáky pod kolena a tričko. Ale někteří turisté to opravdu neřešili a viděly jsme některé holky v tílku, kraťasech úplně pod zadek i s velkými výstřihy… Ale my jsme i z určitého respektu k místním zvyklostem takové oblečení nevolily. Na pláži u Mrtvého moře jsme byly normálně v plavkách.

  • Očkování

Žádné povinné očkování zde není (jen očkování proti žluté zimnici je vyžadováno od všech cestujících, kteří do Jordánska přijíždějí z endemických oblastí výskytu této nemoci).

Doporučená očkování jsme neřešily…

http://www.ockovani.cz/jordansko/

Den 1

Přílet Amman

Odlétali jsme v úterý 7.12.2019 v 12:30 z Prahy a do Ammanu jsme měli přiletět v 17:30, ale měli jsme asi 30 minut zpoždění (Queen Alia International Airporthttps://mapy.cz/s/hadocedezo )

Směnárna

Letiště je přehledné, hned na začátku ještě před vízovou kontrolou jsme našly směnárnu a tak jsme se rozhodly vyměnit peníze hned tam, přestože to nebylo úplně nejvýhodnější, protože na letišti se platí největší poplatky za výměnu – měnily jsme každá 420 USD na JD a za tuto částku jsme zaplatily poplatek za výměnu 23,52 JOD (Takže cca 12 JOD/osoba). Takže výměna na letišti není nejvýhodnější, ale peníze jsme potřebovaly hned na zaplacení taxíku, tak jsme si stejně něco potřebovaly vyměnit tak jako tak, takže jsme rovnou vyměnily vše, abychom neriskovaly, že budeme mít večer problém najít otevřenou směnárnu.

Měnily jsme USD za místní JOD, protože jsem v různých zdrojích četla, že z dolarů je kurz nejvýhodnější.

Za vízovou a pasovou kontrolou jsme viděly ještě další 2 směnárny.

Poté co jsme vyměnily peníze, jsme prošly vízovou kontrolou, která trvala chvilku, fronta nebyla velká. Je to rozdělené na frontu pro Jordánce a frontu pro ostatní národnosti. V našem letadle Jordánců moc nebylo ale i tak než jsme si došly na WC a vyměnily peníze, tak v naší frontě bylo jen pár lidí, čekali jsme asi tak 2 minuty. Pak následovala pasová kontrola, kde taky nebyla nijak zvlášť dlouhá fronta, ve frontě jsme stály asi tak 10 minut.

SIM karta

Ve směnárně jsme dostaly poukaz na slevu na místní SIM od operátora Umniah. Místní SIM jsem si určitě chtěla koupit, protože jsem se nechtěla spoléhat na wifi, kdybychom někde po cestě potřebovaly komunikovat s našimi řidiči nebo třeba s kempem ve Wadi rum apod.

Stánky se všemi 3 jordánskými operátory (Orange, Zain a Umniah), kde se dá koupit SIM karta, jsou až na konci u východu. Porovnaly jsme všechny 3 a pro nás, když jsme jely na 5 dnů, byl rozhodně nejvýhodnější Umniah i když jsme nebraly tu nabídku, na kterou jsme měly slevový voucher. Umniah měl balíček na 10 dní asi za 10,88 JOD, kde bylo 10 GB dat (které nám i tak díky tomu slevovému kuponu navýšili na 20 GB), 5 GB na sociální sítě, 15 minut volných minut po Jordánsku a 15 minut do ČR (EU).

Orange měl myslím nejlevnější balíček za 15 JOD ale podstatě horší podmínky.

Někteří tam neměli tabulky s jednotlivými balíčky, tak je třeba se zeptat a říct na kolik dní tam člověk je a oni ukážou nejvýhodnější balíček pro vás. Nám tento za 10,88 JOD bohatě stačil pro obě, do telefonu jsem si SIM kartu dala já a kámošce jsem vždy spustila na svém mobilu Hotspot a ona čerpala data takto přes mou SIM kartu.

Cesta z letiště do Ammanu

Poté co jsme koupily SIM kartu, vydaly jsme se odchytnout nějaké taxi, které nás zaveze asi do 30 minut vzdáleného Ammanu. Bílé taxíky stály hned u východu, bylo jich tam dost a řidiči postávali venku u jejich stánku, kde měli dokonce vypsaný ceník.

Do Ammanu byla cena 21,5 JOD.

Řekly jsme prvnímu řidiči, kam chceme jet a on se nás zeptal na hotel. Řekli jsme, že potřebujeme jet do Cliff hostelu v centru Ammanu a že je naproti restauraci Hashem. Tu prý všichni znají, ale tady to nevypadalo. Řidiči si nás začali přehazovat jako horký brambor a asi čtvrtý se nás ujal, protože ostatní vypadali, že netuší kam jet… Ptala jsem se radši řidiče na cenu, aby nezapřel ceduli na stánku a on si to hned zaokrouhlil na 22 JOD a posunkama se snažil ukázat, že nebude kličkovat a jízdu protahovat aby nás natáhl a že pojedeme přímo do Ammanu do našeho hotelu.

Když jsme nasedly do taxíku, první dotaz taxikáře zněl, jestli kouříme. Obě zároveň jsme odpověděly, že ne a kámoška ještě dodala, že je astmatik. To mu bylo jaksi jedno a hned si zapálil. Jako většina taxikářů nepoužíval blinkry, pásy, telefonoval a ťukal něco do mobilu… Pak chtěl ještě znova ověřit hotel a chtěl jejich číslo, aby tam zavolal, tak jsme mu ho daly. To mají ve zvyku všichni, vždy volají tomu, kde vás mají předat, ať už je to hotel, kemp nebo další řidič. Když zastavil u hotelu, kamarádka mu dávala 30 JOD a on jí vrátil jen 5 JOD a tvrdil, že zbylých 3,5 JOD nemá, že má jen samé velké bankovky a ukazoval štos papírových bankovek a začal se ptát, jestli mu nechceme dát spropitné. No, mě to nepřijde zrovna málo a trvala bych si na svým nebo bych si snad vzpomněla na cestopis a poslala bych ho rozměnit do krámku naproti, ale kámoška mu ve slabé chvilce to spropitné odkývala a tak jsem se rozhodla vzít to radši pro příště do svých rukou.

Cliff hostel

Vchod do Cliff hostelu byl v takové malé zapadlé uličce, bylo třeba vystoupat po schodech do druhého patra. Pokoj byl skromný, ale čistý, k dispozici byly i osušky. Ani žádná skříň tam nebyla, jen 2 ramínka, ale na přespání to stačí, vybalování stejně nebylo v plánu, navíc jsme dostaly 3 lůžkový pokoj, tak jsme jednu postel využily jako odkládací prostor.

I tady jako ve většině hotelů byl oproti ČR jiný styl povlékání – povlečou jen polštář a prostěradlo a deku nepovlékají a není u ní žádné další prostěradlo, které by na sebe člověk dal a až na to tu deku. Naštěstí jsem to věděla z cestopisů dopředu a když jsem to zmínila mamce, nabalila mi tenké povlečení, které nezabralo víc místa než osuška. A byla jsem za to fakt ráda, protože všude bylo stejně takové vedro, že jsem spala jen v kalhotkách pod povlečením a deku jsem nepoužila.

Sprchy a WC bylo na chodbě, čistota v pohodě, když to není týdenní pobyt, tak jsme to neřešily, že nemáme vlastní koupelnu a chtěly jsme být hlavně v centru a blízko autobusové zastávky.

Výhled z okna byl trochu šokující, do malé uličky, kde na nižších stříškách byly samé odpadky, prostě typický Ammán, s odpadkama si moc starosti nedělají a nepořádek je všude.

Vodu bylo možné koupit přímo na recepci, za stejnou cenu jako dole v obchůdku (0,5 JOD za 1,5 l). Na recepci byla k dispozici i společná lednička.

Na recepci bylo možné domluvit i nějaké výlety, ale my to úplně nezkoumaly, protože už jsme měly vše zařízené.

Je zde i možnost snídaně za 2 JOD, my vstávaly brzo, tak bysme to nestíhaly, ale kdo má čas, tak doporučuji, takhle vypadala ze všech nejlíp.

Večeře v Hashem restauraci

Poté co jsme se ubytovaly, zašly jsme na večeři do restaurace Hashem. Z cestopisu jsem věděla, že to je vyhlašená restaurace s dobrý jídlem. Menu je pro všechny stejné a jídelní lístek teda ani nevedou. Přinesli nám humus, baba ganoush, falafel, arabské placky, hranolky a zeleninu. To vše za 6 JOD pro obě, takže pouhé 3 JD (cca 100 Kč) na osobu. A jídlo bylo opravdu výborné a i když se to nezdálo, tak to byla taková porce, kterou jsme ani ve dvou nezvládly sníst všechno.

Hashem restaurant – 6 JOD/2 osoby – https://goo.gl/maps/RFeyGSAMxrctYaBU9

Den 2

Wadi Rum

Na druhý den jsme měly naplánovanou poušť Wadi Rum, takže nás čekal 4 hodinový přejezd autobusem do Petry a pak ještě další cca 1,5 hodiny autem do Wadi Rum.

Taxi z Cliff hostelu do Abdali office

Ráno nám jel Jett bus z Ammanu do Petry v 6:30 a na jízdence vytištěné z mailu stálo, že tam člověk má být už v 6:00. A tak jsme radši z hotelu vycházely už v 5:40.

Stanoviště Abdali Office bylo vzdálené od Cliff hostelu 3 km (https://mapy.cz/s/javokepoza), a to se nám určitě nechtělo s batohama šlapat po tmě v tuhle ranní hodinu, obzvlášť když taxi na tuto trasu stojí jen 2 JOD (1 JOD/osoba), teda aspoň jsem to tak měla nastudované z cestopisu a i recepční to říkal.

Recepční říkal, že taxi není třeba objednávat předem, že seženeme bez problémů na ulici. A napsal nám pro jistotu na papírek jak v latince, tak v arabštině Abdali office, kdyby náhodou taxikář neuměl anglicky.

No, v momentě kdy jsme vyšly, tak ulice byly prázdné, ale naštěstí jedno taxi stálo přímo před naším hostelem. Tak jsem taxikářovi řekla, že potřebujeme vzít na Jett bus do Abdali office a jestli nás tam vezme za 2 JOD. On na to, že to stojí 3 JOD. Poučená z předešlého dne, jsem si řekla, že teď to musíme zvládnout. Tak jsem řekla, že 3 mu nedám, že mám informaci od recepčního z hostelu, že tato cesta stojí jen 2 JOD a jestli nás tam teda vezme za tuto cenu a on teda přikývl, že ano.

Nasedly jsme do auta a asi po 500 metrech najednou zastavil a slyšela jsem, jak se ptá Abdali office? Tak jsem řekla, že jo a v tu chvíli mi došlo, že nemluví na mě, ale na 3 Litevky, které stály na druhé straně silnice a vyhlížely nějaké taxi. Matematika mi nikdy moc nešla, ale dala jsem si 3 a 3 dohromady a došlo mi, že v autě nemáme dost místa. Já, kámoška a řidič = 3 + 3 Litevky = 6 a auto je přece pro 5… jak nás tam sakra chce namačkat? Řekl, že dopředu si mají sednout dvě, ale jim se do toho nějak nechtělo a 2 Litevky se začaly mačkat k nám dozadu. Takže moje kámoška seděla vpravo, já uprostřed, na mě se ještě namáčkla jedna Litevka a ta třetí seděla na jednom stehně a byla celá zkroucená. Ještě že to bylo jen kousek. A i když jsme měly všechny jen příruční zavazadlo, tak kufr samozřejmě nešel zavřít a jeli jsme s otevřeným kufrem, který se pěkně otvíral… No, my byly v suchu, naše byly nejvíc na dně, takže nehrozilo, že by vypadly. Když jsme dorazily po chvilce do Abdali office, tak nás skásnul o 2 JOD a Litevky o 3 JOD, takže i taxikář si přišel na svý a místo původních 3 JOD, které chtěl dostat z nás, vydělal 5 JOD.

Před Abdali office už takto brzo ráno byl stánek, kde si člověk mohl případně koupit nějakou snídani a pití. My jsme tento stánek nevyužily, protože jsme měly zásoby z domova a taky jsme si koupily večer nějaké pečivo v pekárně u vchodu do Cliff hostelu.

Abdali office

Abdali office byla ještě zavřená, ale za chvíli otevřeli a všichni jsme si sedli dovnitř, kde byly sedátka na sezení. Za chvíli dorazily zaměstnankyně, které prodávají lístky, odpíply si příchod na docházkovém terminálu a usedly k počítačům. No, pracovní podmínky zajímavé, na každou z nich mířila kamera. Úplně jsem nepochopila, jestli to co máme vytištěné z netu, je už jízdenka nebo musíme vytištěný papír předložit a předají nám jízdenku. A tak jsem pro jistotu papír ukázala a jen mi tam dala razítko.

Pár lidí si chtělo koupit lístek na místě, ale měli smůlu, Jett bus byl komplet vyprodaný. Takže rozhodně je dobrý koupit lístky online, pro jistotu dostatečně dopředu, kdo ví, kdy standardně vyprodají poslední lístek…

Naštěstí tou dobou tam ostatní odchytával řidič z minibusu, ale na to bych se taky nespoléhala, minibus nepobere moc lidí…

Cesta autobusem z Ammanu do Petry

Chvíli před půl sedmou jsme šly do autobusu. Bágly bylo nutné dát dolů do zavazadlového prostoru.

Byl to hezký moderní autobus s klimatizací, WC i USB vstupem. V autobuse bylo oficiálně zakázáno jíst a pít, což jsme si dovolily porušit, protože v teple bych asi nevydržela 4 hodiny nepít.

Po cestě jsme nabrali ještě pár cestujících na dalších dvou zastávkách v Ammanu. Cesta do Petry trvá 4 hodiny. Nenechte se zmást, že na jízdence je napsáno 3 hodiny (6:30-9:30). Dost nás to zmátlo, protože v cestopisu psali 4 hodiny, tak jsme si říkaly, že možná byla dopravní zácpa…Ověřovala jsem ještě před odjezdem z ČR s Mohammadem, jak dlouho trvá cesta busem a on taky potvrdil, že asi 3 hodiny a tak jsme mu řekly, ať čeká na zastávce Jett busu u Petry v 9:30. Po čase nám došlo, že to fakt budou 4 hodiny a tak jsme mu napsaly, že tam budeme až v 10:30, naštěstí to nebyl problém. Cesta ubíhala rychle, když jsme se koukaly z okna, opět jsme žasly, jaký je všude bordel kolem dálnice, samé odpadky a plasty. 

Cestou byla jedna 20 minutová přestávka, kde byl obchod se suvenýry, občerstvením a toalety.

Cesta taxikem z Petry do Wadi Rum

Když jsme přijely do Petry (městečko Wadi Musa), vydaly jsme se na kraj parkoviště hledat Mohammada. Před odjezdem nás požádal o foto a tak jsme mu poslaly naši selfie, aby nás snadno poznal. Já věděla z Facebooku, jak vypadá, ale nebyla jsem si jistá, zda ho poznám, protože mi přijde, že všichni Arabové vypadají hrozně podobně a tak jsem se soustředila na jeho auto se zelenou metalízou, protože jsem si říkala, že takovouhle barvu tam nikdo mít běžně nebude. Chyba. Nevím, jestli je to standardní barva pro dálkové taxi, ale rozhodně to tam byla dost častá barva a tak jsem nechtěně mávala na jiné dva řidiče.

Hned se tam na nás slítli ostatní taxikáři a nabízeli nám cestu. Když jsme řekly, že už máme řidiče objednaného a čekáme na něj, tak se ptali na jméno a že mu zavolají… Když se Mohammed asi dalších 5 minut neukazoval, přestože jsem mu psala, že už jsme dorazily, rozhodla jsem se mu zavolat, abych mu řekla, že už tam čekáme. Řekl mi, že nás nepoveze on, ale jeho brácha a vybafl na mě jeho jméno a že za chvíli bude u nás. No pěkný, říkala jsem si, jak poznáme, že to je opravdu on, abychom nevlezly do auta někomu jinému. Během minutky byl u nás a říkal, že on je brácha Mohammeda a že nás odveze do Wadi Rum. Sakryš, co když nás někdo slyšel jak se s kámoškou o něm bavíme a zas to na nás někdo zkouší a přemýšlela jsem, jestli jsem nezopakovala kámošce přímo v angličtině, co mi Mohammed řekl do telefonu… Naštěstí jeho brácha nám hned u auta ukázal mobil s naším selfíčkem a bylo vidět, jak se baví, když viděl naši nedůvěru, jestli lezeme do auta správnému taxikáři.

Řidič byl sympatickej, v rámci možností jeho angličtiny jsme i trošku pokecali a nabídl nám i sušenku. Do Wadi rum to byla asi hodina a půl. Stejně jako první taxikář z letiště, i tento nás požádal o číslo na majitele kempu, aby mu mohl zavolat a domluvit se, kde přesně a kdy nás má čekat ve Wadi rum village na parkovišti (https://goo.gl/maps/uheCLiagKWJ9yry66). Tohle bylo super, že jsme nemusely samy řešit a psát nebo volat majiteli kempu, který neměl zrovna dobrou angličtinu.

Ještě před Wadi rum village jsme zastavili ve Wadi Rum visitor center, kde je potřeba ukázat Jordan passy. Měli tam rozepsané i jeep tours, takže v nejhorším by se dala jeep tour objednat i tady, ale nejlepší je to přes majitele kempu.

Jeep tour Wadi Rum

V různých cestopisech a webech můžete najít od cestovatelů kontakty na řidiče, kteří dělají jeep tour. Určitě nedoporučuji, jak v jednom cestopisu, tak z naší zkušenosti jsem postřehla, že zřejmě každý kemp má svého řidiče, který dělá jeep tour. Když jsme si s majitelem kempu Eidem psaly před odjezdem, psal, že když si od něho vezmeme jeep tour (nebo jinou aktivitu jako projížďka na velbloudovi), tak bude cesta do kempu zdarma, ale pokud si u něj neobjednáme žádnou aktivitu, tak pak bude cesta do kempu za 20 JOD, což je pěkná pálka.

Cena jeho jeep tours byla:

2 hod. – 35 JOD (cena za auto)

3 hod. – 50 JOD (cena za auto)

4 hod. – 65 JOD (cena za auto)

Cena nebyla za osobu ale za celé auto, takže jestli někdo jede ve více lidech, tak je to fakt slušná cena. Takže i když někde najdete kontakty na jeep tours, nejdřív ověřte podmínky vašeho kempu, abyste neobjednali jeep tour jinde třeba za lepší cenu, ale pak by byla celková cena vyšší kvůli dopravě do kempu… Je prostě lepší objednat to rovnou přes kemp.

Když jsme přijely na parkoviště ve Wadi rum village, už tam na nás čekal Eid, majitel kempu Joy of Life Wadi Rum a řidič jeepu, který nás měl vzít na projížďku jeepem po poušti. Z domova jsme už věděly ceny jeep tours od Eida, akorát jsme nevěděly, jestli přidají někoho k nám, jestli tou dobou třeba někdo taky přijíždí nebo budeme samy. Nakonec jsme byly samy a byly jsme za to rády, protože na korbě jeepu bylo místo pro 6 osob a byly jsme rády, že se nemusíme s nikým mačkat a máme super výhled při jízdě. Náš jeep měl naštěstí látkovou stříšku, tak na nás ani nesvítilo slunko. 

Už z domova jsme měly info, že můžou zajistit i oběd a tak jsme poprosily i o oběd, protože jsme ještě nebyly po jídle. Naše bágly nám dal řidič na zadní sedačky dovnitř auta. Popojeli jsme pár metrů k místní velmi pochybně vypadající restauraci, kde náš řidič Hussein koupil oběd sebou.

Co se týče Wadi Rum Village, nedá se říct, že by to byla zrovna malebná vesnička, posuďte sami.

Pak nás Hussein zavezl na první stanoviště Lawrence´s spring, kde jsme si ho mohly v přístřešku sníst. Byla to arabská klasika – kuře s kořeněnou rýží a kus opečené brambory a k tomu jogurt a plechovka Coly. I když ta restaurace vypadala zvenku poněkud odpudivě, oběd jsme ve zdraví přežily a dokonce jsme si pochutnaly. Byla to tak velká porce, že to ani nešlo sníst. Oběd stál 7,5 JOD/osoba.

Poté co jsme si prohlídly toto stanoviště, vypravily jsme se dál na cestu pouští. Bylo to několik zastávek, kdy jsme vždy slezly z jeepu a šly jsme si dané místo prohlídnout.

Další zastávkou byla písečná duna, kde se natáčely nějaké filmy (ve Wadi rum se točily např. filmy jako Transformers, Marťan, Rudá planeta atd. ). Nezdálo se to, ale byl to docela krpál nahoru. Když jsme se nahoru vyškrábaly, byl odtamtud nádherný výhled. Jeden kluk odtamtud sjížděl dolů na snowboardu.

Další zastávka byla krásná asi 150 metrová soutěska Khazali canyon – soutěskou jsme se mohly projít a pak jsme pokračovali dál.

Pak jsme jeli k malému mostu, kde se většina lidí škrábala nahoru, aby se tam mohli vyfotit. Efektní fotka, ale nemusím mít všechno a tak jsme si skalní útvar vyfotily jen ze zdola.

Další zastávka byl velký most, který byl opravdu úchvatný. Opět jsme se spokojily kocháním ze zdola a na chvíli jsme si sedli a pozorovali, jak ostatní šplhají nahoru.

Poslední zastávkou byla větší soutěska, kde nás Hussein vysadil a řekl, že soutěsku objede a že na nás počká na konci. Tahle soutěska byla taky nádherná, stejně jako celá poušť, ty 4 hodiny uběhly strašně rychle, byl to nádherný výlet.

Zásoby vody si brát nemusíte, v ceně výletu už byla voda, která byla na korbě v chladící tašce a tak byla voda dokonce krásně studená. Na sedačkách bylo polstrování, které se kámošce podařilo při rychlé jízdě vytrousit, naštěstí jsem si všimla a zakřičela jsem na Husseina ať zastaví. Naštěstí mě slyšel a vraceli jsme se jen kousek.

Kemp Joy of life Wadi Rum

Pak nás čekala ještě cesta do kempu Joy of life Wadi Rum. Opravdu krásný kemp, můžu jen doporučit, objednávaly jsme přes Booking a má opravdu výborné hodnocení. Byl opravdu levný, stál jen 13 JOD za nás obě včetně večeře a snídaně (tj. ca 217 Kč/osoba i s večeří a snídaní).

V kempu nás už čekal majitel Eid a kromě nás tam byl zatím jeden pár Španělů, kteří seděli na koberci u ohniště. Stany jsou opravdu hezké, měly jsme dvoulůžkový stan, vše bylo opravdu čisté. Deky opět nebyly povlečené, ale vypadaly čistě. Ale bylo fakt teplo, takže jsem spala opět jen pod svým povlečením z domova. Na stan jsme dostaly zámek s klíčkem, ale nakonec jsme spaly s otevřenýma dveřma a bylo fakt příjemně, tak akorát, žádné vedro. V kempu byla elektřina a tak ve stanu bylo i světlo a zásuvka, takže nebyl problém nabít mobil (zde byla akorát potřeba použít adaptér, byla zde stejná zásuvka jako v Anglii). WC a sprchy byly fakt pěkné, nové a čisté, opravdu srovnatelné s 3 hvězdičkovým hotelem.

V kempu nebyl žádný signál, takže pokud byste se potřebovali domluvit s řidičem, kdy vás má čekat ve vesnici, tak je potřeba domluvit se předem. My řešit nemusely, oni se mezi sebou opět domluvili sami, jen jsme Eidovi pro jistotu řekli, že z vesnice Wadi Rum village chceme odjíždět v 8:30.

Poté co jsme si prohlídly a nafotily kemp, šly jsme si sednout k ohni. Za chvíli přijel ještě jeden pár (Ital a Ruska) a pak ještě jeden pár (Brazilka se Švýcarem). Takže kromě nás jen 3 páry, takže to byla taková příjemná atmosféra, všichni jsme si u ohně povídali, Eid nám povykládal nějaké informace o životě v poušti.

Pak jsme dostali polívku v kelímku, byla to hustá polívka s rozmixovanou zeleninou. Pak jsme šli na večeři. Večeře se pekla v písku v zemi, v díře hluboké asi dva metry, kde byly uhlíky a na nich obrovský hrnec s kuřetem a zeleninou (brambory, cuketa, mrkev, cibule, rajčata) a velký hrnec s okořeněnou rýží. Prý to vždy trvá dvě hodiny, aby se vše upeklo, včetně kuřete. Rozestoupili jsme se kolem hromady písku a koukali jsme se, jak odhrabávají písek a vytahují hrnec se zeleninou, masem a rýží.

Pak jsme usedli k večeři, jídlo bylo moc dobrý. Byla tam ještě i čerstvá zelenina a arabské placky. K dispozici byla i voda a pak jsme dostali ještě dezert, asi 5 druhů sladkého jako baklava a podobné, cukrovým sirupem prolité dezertíky, hodně připomínají řecké. Ty já zbožňuju, tak jsem si i na dezertu pochutnala, na každého vyšly tak 3-4 kousky. Pak pustili arabskou hudbu a učili nás jejich tance. Pak jsme si šli zas sednout k ohni.

Eid byl opravdu velmi pohostinný a bylo vidět, jak mu záleží na tom, aby u něj hosté byli maximálně spokojení. Když jsme šly spát, mohly jsme si vzít ještě lahve s vodou, kolik jsme potřebovaly a ještě nám Eid říkal, kdybychom v noci potřebovali vodu, tak není problém, ukazoval, kde spí kuchař a že ať ho případně klidně vzbudíme a dá nám další vodu. Byl to moc příjemný večer, poušť Wadi rum byl opravdu jeden z největších zážitků z celé dovolené.

Ráno jsme měli snídani v 7:30, snídaně byla bufetovým stylem (rajčata, okurky, vajíčka natvrdo, tavený sýr, arabské placky, humus atd. a káva a čaj, voda). Ostatní zůstávali, protože je jeep tour teprve čekala. Po snídani v 8:00 nás už čekal v kempu Hussein, aby nás vzal do vesničky Wadi rum village. Kemp je asi 10 km vzdálený od vesničky a tak jsme měli vlastně ještě jednu menší 30 minutovou tour 🙂 Jak jsme tak jely, viděly jsme, že náš kemp byl opravdu skvěle umístněný, ráno tam byl ještě krásný stín, na některé jiné kempy už od rána pražilo sluníčko. Taky se nám líbilo, že náš kemp byl opravdu dál v poušti a v blízkosti jsme žádné další kempy neměly, ale po cestě jsme viděly, že některé kempy byly dost nahňácané u sebe, třeba 3 kempy kolem jedné skály… Takže kemp jsme vybraly opravdu dobře, můžu jen doporučit, zde vše klaplo na jedničku

Jett bus:

Cena 11 JODhttps://www.jett.com.jo/en

Nástup – Amman – Abdali office https://goo.gl/maps/M6TiomWFgWQLp9tD6 (https://mapy.cz/s/malocufozo)

Doba jízdy – 4 hodiny (s přestávkou 20 minut)

Kemp Joy of Life Wadi Rumhttps://www.booking.com/hotel/jo/beduin-nabatean-camp.cs.html?aid=304142;label=gen173nr-1FCAEoggI46AdIM1gEaDqIAQGYAQW4ARfIARXYAQHoAQH4AQuIAgGoAgO4AqLkmO0FwAIB;dist=0&frindrecv=1&group_adults=2&sb_price_type=total&type=total&

Mapahttps://goo.gl/maps/Uf798kGqr5aKBLCVA

Kontakt – Eid –    +962 0776235279

Cena kemp – 13 JOD/2 lůžkový stan

Jeep tour cena – 65 JOD/4 hodiny

Oběd cena – 7,5 JOD/osoba

 

Praktické informace

  • Osušky k dispozici
  • Zásuvka jako ve Velké Británii, nutný adaptér
  • Láhve s vodou k dispozici dle potřeby (v ceně noclehu), při jeep tour také voda v ceně
  • Bez mobilního signálu

Den 3

Petra

Taxi z Wadi Rum do Petry

Ve vesničce Wadi Rum village nás měl čekat v 8:30 Mohammad se zeleným autem. Jak jsem lezla z jeepu, viděla jsem, že už tam na nás čeká. Hussein už mu chtěl opět volat, aby se s ním domluvil, a když jsem se k Mohammedovi hrnula, ujišťoval se, jestli jsem si jistá, že je to náš řidič a jestli mu nemá radši zavolat. Ale z Facebooku jsem viděla dost Mohammadových fotek a i jeho auto jsem tentokrát bezpečně poznala.

Nasedly jsme do auta a viděly jsme, jak s Mohammedem mluví další Arab a vedle něj stojí mladá holka. Že by si chtěl opět přivydělat a získat další kšeft? A po chvíli mladá Němka nasedla do auta. Jela do Ammanu a tak jsme myslely, že pojede s námi až do Petry. Ale vystupovala za chvíli, chtěla vystoupit na dálnici vedoucí z Aqaby a popisovala, že si něco stopne… Zajímalo by mě, jak dlouho tam čekala, protože autobus tam opravdu žádný nejel, a vzhledem k tomu, že asi chtěla ušetřit, tak stopnout si Jordánce by asi moc nepomohlo, protože čekám, že by ji určitě chtěl skásnout a vydělat co nejvíc, takže zbývalo stopnout nějakého turistu… no, moc aut tam nejezdilo, tak by mě to fakt zajímalo, jak dlouho jí trvalo dostat se tímto stylem až do Ammanu.

Kousek před Petrou nám Mohammed zastavil na vyhlídce s naprosto úchvatným výhledem, kde jsme si udělali pár fotek včetně selfie s Mohammedem.

Mohammed měl v autě dokonce free wifi. Mohammed koupil vodu, neplatily jsme ji navíc, zdá se že to mají už standardně v ceně taxi i jeep tour v poušti.

Check-in v hotelu ve Wadi Musa (Mussa Spring hotel) byl až od 14:00, ale před odjezdem z ČR jsme se s nima domluvily, že si u nich můžeme nechat věci, abychom nemusely tahat po Petře naše bágly. Oblečení z mého batohu jsem přeskládala do 2 igelitek a batoh jsme naplnily 8 litry vody pro nás obě. Čekaly jsme, že někde půjde voda v Petře koupit, ale nechtěly jsme to riskovat, všichni psali, že je dobré si vzít zásoby. Voda tam šla koupit, ale půl litr stál 0,5 JOD, jinak v Ammanu byla cena 0,5 JOD za 1,5 litru. A bylo dost teplo, takže za chvíli už batoh byl lehčí a lehčí. Kámoška si vzala jen malý baťůžek a o můj batoh s vodou jsme se dělily a střídaly se v nošení.

Cesta z Wadi rum do Petry (Wadi Musa) nás stála 40 JOD (takže 20 JOD/osoba). Ale protože cesta do hotelu byla vlastně zajížďka, protože byl na kraji městečka, tak jsme se rozhodly dát Mohammedovi dobrovolně 5 JOD navíc, což byla normální cena za taxi po Wadi Musa. Nevím, jestli by si sám o těch 5 JOD řekl, ale daly jsme mu je dobrovolně, protože jsme s ním byly spokojené. Stejně bysme tuto částku zaplatily, kdyby nás vysadil u hotelu a my pak braly jiného taxíka. K Petře to bylo odsud 4 km.

Mohammed se nás ptal, v kolik hodin budeme končit a jestli nechceme, aby nás vzal brácha zpět do hotelu za 5 JOD. A tak jsme si s ním rovnou domluvily taxi na večer na 19:00 s jeho bráchou. Petra v letním období zavírá právě v 19:00.

Vstupné je v ceně Jordan passu, na pokladně bylo potřeba předložit Jordan pass, dali tam razítko a dali nám vstupenku, kterou jsme pak ukázaly opodál u turniketů.

Petra je nádherné skalní město, které se opravdu nedá projít za jeden den. Někteří v cestopisech píšou, že jeden den stačí, ale mě to přijde málo. Ani za dva dny nemá člověk šanci projít ji celou. Pokud člověk chce vidět jen hlavní trasu soutěskou Siq, Pokladnici a projít se kolem divadla k hrobkám a kousek dál ke zbytkům chrámů, tak pak jeden den samozřejmě stačí. Ale kdo má rád treky, chce to aspoň dva dny. My první den vycházely od vchodu v 11:10 a končili přesně v 19:00, kdy Petra zavírá. Cestu k Monastery jsme bohužel už nestihly, daly jsme přednost vyhlídce na Pokladnici (Treasury – Al-Khazneh)

Jakmile vejdete do Petry, začnou vás otravovat a nabízet cestu na oslovi, velbloudovi nebo v kočáru s koňmi. Všichni tvrdí, že je to zdarma, že je to v ceně vstupenky, někteří pak podotknou, že jen na konci zaplatíte spropitné, ale jinak je jízda samozřejmě zdarma…takže se nenechte napálit. Navíc ze sedla nebo z kočáru by se určitě nefotilo moc pohodlně a fotky ze soutěsky za to rozhodně stojí. Na začátku se prochází soutěskou Siq, která je dlouhá asi 2 kilometry a je opravdu nádherná (https://mapy.cz/s/deburaduro). 

Na konci soutěsky se otevře výhled na Pokladnici (Al-Khazneh). Udělaly jsme si nějaké fotky a pokračovaly jsme dál.

Byl čas oběda a tak jsme se rozhodly jít do jediné restaurace Basin, cestou jsme si prohlédly stavby okolo a pak jsme namířily do restaurace. Z Trip Advisoru jsem tušila, že to nebude levná záležitost, všichni psali, jak je to tam předražené, ale cenu tam nikdo nepsal. Jednalo se o oběd bufetovým stylem, kdy si člověk může nandat kolik chce, hlavní chod a pak i ovoce a dezert, to vše za 17 JOD (cca 570 Kč). No co už, měla jsem sebou jen sušenky a slušný výšlap před sebou a tak jsem se chtěla pořádně najíst a tak jsem si tento předražený oběd dala. Bylo to dobrý, ale té ceně to neodpovídá. Holt je to jediná restaurace v Petře a tak si to můžou dovolit. Na výběr bylo několik druhů mas (hovězí, kuřecí křidýlka, ryba), těstoviny, rýže s kuřetem, pečené brambory atd. Z ovoce tam byly jen jablka, pomeranče a banány a pak nějaké pěny a pudinky a buchta. Kromě této restaurace jsou v Petře jen malá občerstvení, kde člověk koupí pití, nějaké to ovoce a zahlédla jsem v nabídce i sandwiche

Po jídle jsme si zašly na WC hned vedle restaurace, nejhorší záchody co jsem v Jordánsku viděla. Pořádně špinavé, fakt děs. Šla jsem první, zamkla jsem se a zjistila jsem, že dveře trochu drhly. Klika tam nebyla, jen takový čudlík asi 1cm průměr, za který se muselo zatáhnout. Nešlo to. Začala jsem rvát okraj dveří prstama, ani to nepomohlo. Tak jsem anglicky prohodila, že se nemůžu dostat ven a paní ve frontě musela dveře téměř prokopnout, fakt to nešlo otevřít. To jsem si oddychla, představa zůstat tam trčet a koukat na zasr… zachodovou místu místo krásných výhledů v Petře nebyla moc lákavá.

Rozhodly jsme se jít na vyhlídku, abychom viděly Pokladnici zeshora. Z cestopisu jsem věděla, že průvodci nabízí zkratku nahoru po skalách, kdy se tam člověk dostane asi za 15 minut, ale krkolomná cesta po kamenech s 8 kg vody na zádech nás děsila a tak jsme o této variantě ani neuvažovaly a vlastně nás ani nikdo neodchytl, aby nám tuto variantu nabídl. Když jsme tam tak ze zdola zvědavě koukaly, kudy ta cesta asi tak může vést, tak opravdu netuším a fakt by mě to zajímalo. Byly tam schody a ty pak končily a vedle krpál po suti s kameny, takže nevím, kudy tam ti průvodci turisty vodí.

Delší cestou na tuto vyhlídku jsme rozhodně neprohloupily, byla to krásná cesta po schodech s nádhernými výhledy, o které byste při krkolomném výstupu po skalách přišli.

Cesta nebyla nijak zvlášť náročná, byly to hezké schody a měly jsme štěstí, takto po obědě vedla cesta ve stínu. Od začátku schodů dole, nám to pomalou chůzí s focením trvalo nahoru 1 hodinu 10 minut (https://mapy.cz/s/cotaducubo). Šlo by to určitě zvládnout rychleji, ale my nikam nechvátaly, chtěly jsme si užít těch nádherných výhledů na Petru. Cestou jsme potkaly pár turistů, ale naštěstí žádné davy, sem naštěstí už zdaleka každý turista nejde. Zato na hlavní cestě byly zeshora vidět pěkné davy. Šlo se dobře, ztratit se nedalo, cesta vedla stále po schodech.

Nahoře pak byla rozcestí na vyhlídku na Římské divadlo (vyhlídka byla jen pár kroků od cedule) a druhá cesta vedla na vyhlídku na Pokladnici. Tam jsme pak lehce odbočily špatně a cesta byla malý kousíček trošku krkolomnější, takže je lepší kus před takovým opuštěným domkem odbočit dolů doleva, je tam šipka, ale je špatně vidět. Ale i ta naše cestička byla v pohodě. Po chvíli jsme pak už došly do cíle. Je tam místo k občerstvení a aby se člověk mohl pokochat výhledem na Pokladnici, musí si dát něco k pití (nebo příp. tu částku zaplatit, kdyby si nechtěl nic dát). Na výběr byla voda, čaj, džus atd. , vše za 2-3 JOD (džus 3 JOD, voda, čaj 2 JOD). Vše bylo naskládané v chladící tašce s ledem, takže to bylo i chlazené. V chladící tašce byl led a viděly jsme, jak na tašce stála kočka a pila vodu rovnou z tašky… ať žije hygiena…

Nějaké fotky jsme udělaly přímo odsud z přístřešku, ale na nejlepší fotky si člověk musí zajít o kus dolů po takové pochybné plošině z desek, na které jsou koberce. Výhled byl odtamtud opravdu úchvatný a rozhodně stojí za to na tuto vyhlídku vyšlápnout. Chvíli jsme poseděly, udělaly fotky a vydaly jsme se na cestu dolů.

Dole jsme si ještě prošly hrobky a pak jsme si udělaly ještě nějaké fotky u Pokladnice, kde už takto kolem 18:00 večer nebyli skoro žádní lidé. Takže pokud chcete fotku Pokladnice bez davů lidí, je potřeba si přivstat a jít k Pokladnici už kolem 6:30 ráno (osobně nemáme vyzkoušené) nebo takto večer kolem šesté.

Pak jsme se vydaly soutěskou Siq zpět. Už se stmívalo a kolem cesty už připravovali svíčky na Petra by Night. Noční Petru jsme si nechaly ujít, Španělé z kempu říkali, že to bylo hezké, ale za ty peníze (17 JOD, není v ceně Jordan Passu), nic co by člověk musel vidět. Probíhá v každé pondělí, středa a čtvrtek od 20:30 do 22:30 (http://visitpetra.jo/DetailsPage/VisitPetra/EntertainmentsDetailsEn.aspx?PID=4). Člověk s davem projde soutěskou Siq osázenou svíčkami, u Pokladnice si sednou a hraje chvíli hudba a Pokladnice je krásně osvětlená a pak se jde zase zpět. Byly jsme už docela utahané a tak nás nelákala představa toho, že sotva dojdem na začátek, šly bysme soutěskou Siq za chvíli znova zpět a pak zase znova ke vchodu. Ke vchodu jsme dorazily akorát v 19:00 a za chvíli dorazil brácha Mohammeda, aby nás vzal na konec městečka do hotelu (5 JOD).

Mussa Spring Hotel

Vybraly jsme levný hotel na konci Wadi Musa (Mussa Spring Hotel) a bylo to teda nejhorší ubytování. Pokoj byl opravdu miniaturní, zde ručníky nebyly. Pokoj opravdu maličký, to i levnější Cliff hostel v Ammanu měl o dost větší pokoj. Navíc zde WC/sprcha bylo snad jediný na celý hotel – některé pokoje měly vlastní koupelnu a když jsem jednou vyběhla do horních pater, tak jsem žádné WC/sprchy nenašla. I čistota nic moc, prkýnko úplně rozbité, protože evidentně ani na tu záchodovou mísu nepasovalo atd.

Už se nám nechtělo hledat restauraci v centru, navíc jsme se domluvily na taxi v 19:00 a tak jsme se rozhodly, že si dáme večeři přímo v hotelu, kde bylo možno si večeři doobjednat za 7 JOD. V tomto hotelu opravdu nedoporučuji, bylo to nejhorší jídlo. Obyčejné kuře s kopečkem bílé neochucené rýže + jogurt, takže to bylo takové nijaké a velmi dietní a dost malá porce.

Jett bus konečná Petrahttps://mapy.cz/s/depecefege

Cesta Wadi Rum – Petra – 40 JOD (+5 JOD po Wadi Musa od hotelu k Petře)

Petra webhttp://visitpetra.jo 

Petra – naše trasahttps://mapy.cz/s/mosuzogagu  (11 km)

Petra soutěska Siqhttps://mapy.cz/s/deburaduro

Petra – na vyhlídku s výhledem na Pokladnicihttps://mapy.cz/s/dozofadoma (začátek od schodů – 1,3 km, dle mapy 40 min., my šly nahoru pomalou chůzí s focením 1 hod. 10 minut)

Restaurace Basin – cena 17 JOD, bufetový styl – hlavní chod, ovoce, dezert https://goo.gl/maps/qSbGgaje4Gz43qFY8

Mussa Spring Hotelhttps://www.booking.com/hotel/jo/mussa-spring.cs.html?aid=304142&label=gen173nr-1FCAEoggI46AdIM1gEaDqIAQGYAQW4ARfIARXYAQHoAQH4AQuIAgGoAgO4AqLkmO0FwAIB&all_sr_blocks=24339327_141096924_3_42_0&checkin=2019-11-04&checkout=2019-11-05&dest_id=3470&dest_type=region&group_adults=2&group_children=0&hapos=11&highlighted_blocks=24339327_141096924_3_42_0&hpos=11&no_rooms=1&sr_order=price&srepoch=1571496293&srpvid=5af367b28a660215&ucfs=1&from=searchresults;highlight_room=#hotelTmpl

Mussa Spring Hotel – cena– 18,7 JOD/2 lůžkový pokoj (včetně snídaně)

Večeře v Mussa Spring Hotel – 7 JOD (nedoporučuji)

Hotel mapahttps://mapy.cz/s/parefonace

Taxi  Petra – hotel – 5 JOD

Praktické informace

  • Voda – jde bez problémů sehnat na místech s občerstvením, ale 0,5 litr stojí 1 JOD, lepší mít nějakou zásobu ze supermarketu
  • Občerstvení – nápoje, ovoce, sandwiche
  • Restaurace – pouze Basin – 17 JOD oběd
  • WC dostatek
  • Co s sebou – voda, klobouk, sluneční brýle (jde se velkou část cesty na přímém slunci)
  • Jordan Pass – potřeba vytištěný (i druhý den chtěli znovu vidět, i když jsme měly vstupenku, kterou nám první den dali na základě kontroly Jordan Passu)

Den 4

Petra

Ráno snídaně v hotelu Mussa Spring Hotel nebyla nic moc. Večer nám řekli, že bude už tak v 7:10 ( i když před cestou nám psali, že začíná oficiálně 7:30), tak jsme přišly dolů 7:15 a kuchař a recepční v jednom ještě spal na pohovce na recepci. Až když viděl přicházející hosty, tak teprve vstal a začal chystat snídani. Když 7:35 už tam prakticky vše bylo a my si začaly nandávat, tak nás ještě odháněl, ať ještě počkáme. Tak jsme ho odbyly s tím, že už to mělo být dávno nachystané a za 10 minut nám přijede taxi.

Brácha Mohammada přijel opravdu přesně a odvezl nás za 5 JOD k vchodu do Petry. Pokud byste bydleli v těchto místech, je třeba taxi objednat, v této části jen tak na ulici taxi nestojí, ani jsme žádné neviděly projíždět. Na Petru jsme ten den měly už jen 3 hodiny, mohly jsme si přivstat, ale protože jsme každý den vstávaly hodně brzo, tak se nám už tentokrát nechtělo, k Monastery bychom se stejně nevydaly, abychom neriskovaly, že se nestihneme vrátit. A tak jsme si jen v klidu prošly soutěsku Siq a udělaly si fotky před Pokladnicí, poseděly a pak se vydaly zpět. Cestou zpět dokonce v soutězce Siq nebylo moc lidí a tak jsme mohly udělat nějaké fotky bez davů.

Kámoška si chtěla koupit jeden náramek, tak se ptala kluka, co prodával náramky, kolik stojí. Řekl, že 15 JOD, protože je to prý opravdické stříbro. Tak kámoška řekla, že nemá zájem a on se zeptal, kolik by dala, tak řekla, že maximálně 5 JOD. Na to nechtěl přistoupit, ale i tak po kámošce chtěl, aby si ho vyzkoušela, a když viděla, že je celkem malý a nebyl by na ruce pohodlný, už se smlouvat nepokoušela. Ale kluk to nevzdával, nabídl 10, pak 7 JOD a i když už jsme se vzdalovaly, tak nás doběhl a řekl, že jí ho dá za 5 JOD. Ale když byl náramek malý, tak prostě kšeft neudělal. Ale je vidět, jak mají ty ceny hodně nadsazené, když byl ochoten zlevnit z 15 na 5 JOD…

Místo řidiče Aymana strýček Khalid

V 11:00 jsme měly mít sraz s Aymanem u vchodu do Petry. Když jsem mu z ČR ještě psala, jak se poznáme, tak mi jen řekl, ať se nebojím, že nás pozná. Moc přesvědčivě to na mě nepůsobilo a tak jsem mu radši poslala naši selfie stejně jako Mohammadovi. A pak jsem ještě udělala fotku vchodu do Petry s nápisem I love Petra a foto jsem mu poslala s informací, že u toho nápisu budeme čekat.

Asi  45 minut před srazem mi napsal na messenger, že nás nepoveze on, ale jeho strýček. Řekla jsem mu teda o jeho jméno, telefon a fotku, abysme ho poznaly a věděly jsme, že sedáme správnému chlapovi do auta. Ayman poslal jen jméno a telefon. Asi v 10:45 jsme si už stouply na místo srazu. O pět minut později dorazil jeden Arab v hábitu a šátku a vypadalo, že na někoho čeká, tak jsem přemýšlela, jestli to je on a snažila jsem se na něj významně dívat, abych navázala oční kontakt a zjistila, jestli to není náhodou on. On se na nás ale ani nepodíval. Když už bylo tak 11:10, tak jsem se pomalu chystala Aymanovu strýci Khalidovi zavolat. V tom ale tento pán se nás najednou zeptal, jestli to nejsme my, co máme domluvenou cestu přes Aymana. Říkal, že mu Ayman nedal ani naše foto, ani naše číslo, i když měl Ayman číslo jak na mě, tak na kámošku. Tomu říkám organizace… a nebylo to rozhodně poslední překvápko…

Když jsme nasedly do auta, zjistily jsme, že kámošce chybí pásy, respektive ta spodní část, do které je potřeba pás strčit. Trvaly jsme tedy na tom, ať to vyndá, ale jemu to nešlo a řekl, ať ten pás strčí do toho druhého, co patří doprostřed, ale to samozřejmě nešlo a tak kámoška skončila radši na předním sedadle, protože když jsme viděly, jakým způsobem tady všichni řídí, bez pásů bysme si takovou dlouhou trasu jet netroufly.

Pak jsme mu řekly, že bysme ještě potřebovaly koupit vodu a jestli by taky někde nemohl cestou zastavit na rychlý oběd, protože jsme ještě neobědvaly. Když jsme vyrazily na cestu, nejel po hlavní,  ale projížděly jsme malými uličkami městečka Wadi Musa. Pak zastavil u nějakého domu a řekl, že tam bydlí. Pak nám sdělil, že má celkem 9 dětí a jedno z nich malé miminko a to vše prý s jednou ženou. Kamarád má prý 16 dětí a 2 ženy. Čekali jsme tam asi 10 minut a moc jsme nevěděly proč. Pak jsme pochopily, že se chtěl pochlubit s miminkem. Pak nám teda přinesli ukázat to miminko, o kterém tvrdil, že mu je 1 rok, ale byl mu 1 měsíc. Jeho angličtina byla dost špatná, když si i takový slovíčka pletl a brzo jsme pokusy o konverzaci vzdaly, občas nám odpovídal i na něco jinýho a i když pak na něco odpovídal, my samy jsme měly občas problém pochopit, co myslí.

Pak teda ještě zastavil u jednoho obchodu, kde nic nekoupil a pak ještě u jednoho, kde nám koupil 3 vody po 1,5 litru. Za vodu jsme mu neplatily. Než jsme se vyhrabali z Wadi Musa, bylo 11:40 a přesně tenhle čas nám pak chyběl na Mrtvé moře, kam jsme pak dorazili až po západu slunce… Po nějaké době opět zastavil a řekl, že si můžeme jít koupit něco do supermarketu. Vedle prodávali nějaká grilovaná kuřata, on si šel něco koupit a nevěděly jsme, jestli to není ten oběd pro nás, stejným stylem jako ve Wadi Rum, že on koupí a my mu to jen zaplatíme. No oběd pro nás to nebyl a pak už nebylo jediné místo, kde by se dalo najíst, pak už jen samá poušť, hory a serpentiny až do Wadi al Mujib. Mohl nám říct, že to je jediný místo, kde si můžeme něco koupit, jak to máme vědět… A tak jsme byly o sušenkách a jablku… 

Cesta kolem Malé Petry byla moc hezká, bylo tam spousta místních, kteří si tam hned u silnice u skály dělali piknik. Tam by to bylo taky krásný udělat si nějaký trek, tak třeba někdy příště. Cestou nám pak zastavil ještě na krásné vyhlídce s úžasným výhledem na hory a do údolí. Udělaly jsme pár fotek i s Khalidem a pak jsme jeli serpentinami dolů do údolí. Slabším žaludkům bych asi doporučila Kinedryl. Už nám cesta začínala připadat dost dlouhá, na to že říkal, že do Wadi al Mujib je to 2-2,5 hodiny. Navíc jsme tam potřebovaly být před 15:00, protože pak už nové návštěvníky do kaňonu nepouští, aby se stihli včas vrátit.

Wadi al Mujib

V 14:30 jsme konečně dorazili do Wadi Mujib. Z webu jsem věděla, že vstupenka má stát 21 JOD/ osoba. Khalid po nás chtěl 50 JOD, že ty lístky koupí. Nevěděly jsme, jak to tam funguje, jestli tam je třeba fronta a on půjde koupit vstupenky, zatímco my se budeme převlíkat. No, nepochopily jsme nakonec, proč po nás ty peníze chtěl, protože nám řekl, že se máme převlíct u auta, vzaly jsme si tedy boty do vody, vodotěsné pouzdro na mobil (před cestou jsem kupovala toto z Decathlonu a bylo dobré, opravdu tam nenatekla ani kapka https://www.decathlon.cz/vodotesne-pouzdro-na-telefon-id_8480983.html ), a malý baťůžek s vodou.

Turisti byli vybaveni celkem dobře, až na jednoho pána co to šel v mokasínách (divím se, že mu neuplavaly) a jednu paní co to šla v ponožkách (těžko říct zda záměrně nebo jí nevhodná obuv uplavala). Fotky přes vodotěsné pouzdro nakonec byly v pohodě, bála jsem se, že kvalita kvůli focení přes pouzdro bude hodně špatná, ale šlo to. Viděla jsem, že někdo, kdo nebyl připraven, dostal vodotěsný vak, ale muselo se za něj platit (částku bohužel nevím). Co se oblečení týče, měla jsem na sobě legíny pod kolena a funkční tričko. Kšiltovku ani brýle jsem si nebrala, abych je neztratila nebo neutopila ve vodě. Nebylo ani potřeba, soutěska byla ve stínu.

Poté jsme šli na pokladnu, kde Khalid koupil lístky, pro nás dvě tedy za 42 JOD a doufaly jsme, že nám pak vrátí těch 8 JOD, ale s těma už jsme se neshledaly.

Z cestopisu Po světě bez cestovky jsem viděla, že holky šly jen nějakou kratší trasu bez průvodce a ještě jsem si s Janou psala po messengeru, abych se ujistila, jak to vypadalo, protože když jsem v jejím cestopisu viděla video s celou trasou od někoho jiného, dost mě to děsilo, nikdy jsem nic podobného nedělala a ani jsem po tom netoužila, protože jsem měla strach. Když Khalid kupoval lístky ještě jsem se u prodavače chtěla ujistit, jestli je to ta lehká trasa bez průvodce. Prodavač se na mě tak s nedůvěrou podíval a říká, no lehká úplně ne, standardní trasa, kdy se jde hodinu tam a hodinu zpět, musíte umět plavat, budete slézat pomocí lan různé překážky, lézt po menších vodopádech a při cestě zpět sklouzávat. V tu chvíli mě polil horký pot a lekla jsem se, kam jsem to zas vlezla… No nic, říkala jsem si, že to případně můžu kdykoliv uprostřed vzdát a na kámošku počkat než se vrátí z celé trasy.

Pokud chcete vidět, jak vypadá celá trasa, můžete mrknout např. na tohle video na Youtube https://www.youtube.com/watch?v=SXk28qMR7OY  (vlastní video bohužel nemám)

Nahoře je třeba slézt po schodech dolů a hupnout rovnou do řeky asi po pás. Bála jsem se, jestli mi po dvou hodinách v řece nebude velká zima, jestli ta řeka nebude příliš ledová, naštěstí se mé obavy nenaplnily. Voda byla naopak fakt teplá, netuším kolik mohla mít stupňů, ale přijde mi, že i u rodičů ve 29°C vířivce se musím trošku osmělit a tady když jsem skočila ze schodů do vody hned po pás, ani na sekundu mi nepřipadala voda studená, byla fakt teplá, takhle teplou vodu v řece jsem fakt nikdy neviděla. Kousek dál bylo vody míň a kus se šlo buď po oblázkách po souši nebo ve vodě tak po kotníky, pak už se hladina lehce zvyšovala po kolena i víc a proti proudu jsme postupovaly docela pomalu. Pak už byly někde i provazy, aby člověk mohl podél skály nebo přes řeku přeručkovat. Říkali, že teď v říjnu před začátkem zimy, už bylo víc vody než třeba v létě.

Mě dostala prakticky hned první překážka a lekla jsem se, že to budu muset zabalit už takto relativně krátce po startu. Byly tam dva velké balvany, mezi nimi velký proud vody a nad nimi provaz s uzly. 2 metrový chlap by to měl lehké, tomu by prakticky stačilo udělat jeden dlouhý krok. Ale s mýma 165 cm něco takového nehrozilo. Naivně jsem si asi myslela, že když udělám krok do vody a pak rychlý krok hned na kámen, tak to nějak půjde, ale proud byl tak silný, že mě táhnul hned dolů a já se usilovně držela provazu a nechtěla se pustit. Chlapi co stáli na kameni nade mnou mě začali lovit z proudu řeku  a po chvíli se jim podařilo mě vytáhnout. Všichni byli hrozně hodní a radili mi, jak mám na to jít – naklonit se co nejvíc nad vodu, provazu se držet co nejdál to jde a pak skočit na kámen a přitáhnout se lanem co nejvíc, abych byla schopná po kameni vyšplhat a nespadla zpět do proudu řeky. Tak jsem dala na jejich rady a tentokrát to vyšlo a přeskočila jsem na kámen. To jsem si oddychla, nechtělo se mi to zabalit hned takto na začátku. Vlastně tohle byla pro mě nejtěžší překážka.

Pak už to bylo lehčí, např. menší vodopád, kam člověk vyšplhal po straně u skály pomocí lana s uzly nebo tam byly kovové schůdky a už to nebylo tak náročné. I když jak nedělám vůbec žádný sport a člověk šel proti proudu řeky, bylo to pro mě docela namáhavé a byla jsem ráda za vodu v batohu.

Úplně do konce jsem ale nedošla, ke konci byl jeden další menší vodopád, na který bylo potřeba vyšplhat, tam nahoru bych to ještě asi dala, ale bylo vidět, že cesta dolů by byla už dost krkolomná a já jsem odmítala sklouznout se po vodopádu dolů (od malička, kdy jsem mívala časté záněty středního ucha, jsem se nesměla potápět a od té doby potopenou hlavu prostě nesnáším).

Ale došla jsem skoro na konec, byly to už pouhé dvě překážky před koncem. Kamarádka tedy ten zbytek šla beze mě a říkala, že ten poslední vodopád už byl těžký i pro ní a trasa končila velkým vodopádem, za který už se jít nedalo.

Konec trasy

Trasa se šla bez průvodce, jen na těch jednotlivých překážkách a vodopádech byl vždy průvodce, který pomáhal a radil lemrám jako já nebo Asiatům.

U vodopádu, kde jsem zakotvila, jsem měla o zábavu postaráno, mohla jsem si v klidu odpočinout, udělat fotky a natočit videa. Bylo vskutku na co se dívat, tohle byl jeden z těch větších vodopádů, kdy cestou zpět mohl člověk sklouznout dolů a tak jsem se dívala, jak ostatní odvážlivci tento vodopád sklouzávají. Průvodce se chtěl blýsknout a tak si sklouznul taky, ovšem zvládl to i se saltem.

Když se kámoška pak vrátila, šly jsme dolů, já tedy radši nesklouzávala, ale šla jsem pomocí lan a žebříku dolů stejnou cestou, kudy jsem vylezla nahoru. Ani dolu soutěskou na začátek to nebylo rychlejší, u překážek se tvořily fronty a tak to celkem trvalo. Moc se nám tady líbilo a říkaly jsme si, že radši strávíme delší dobu tady než u Mrtvého moře a tak jsme úplně nespěchaly a cestou zpět jsme ještě dělaly další fotky a videa.

Kde bylo dost vody, tak jsme si lehly ve vestě na záda a nechaly se unášet proudem vody. Byl to super pocit nechat se takto unášet a kochat se výhledem na soutěsku. Poté co jsme dopluly na začátek, tak jsme opět vylezly nahoru po žebříku na most a šly se převléct do převlékárny. Odjížděly jsme asi v 17:30. Byl to fakt super zážitek, rozhodně doporučuju navštívit. Pozor – na zimu od 1.11. do 31.3. se Wadi al Mujib zavírá. A nemusíte se bát, když jsem to zvládla já, tak to zvládne každý a případně nemusíte jít celou trasu, ale kousek, dokud vám to bude připadat v pohodě, soutěska je celá krásná, takže i když nedojdete úplně na konec, nebudete litovat.

 

Praktické informace

  • Co sebou – boty do vody, vodotěsné pouzdro na mobil, vodu do malého baťůžku (brýle spíš ne, až je neutopíte)
  • Na výběr jsou případně i těžší a delší trasy, které jsou s průvodcem:

     Canyon Trail

     Malaqi Trail

     suchá trasa – Ibex Trail

Mrtvé moře

Hladina Mrtvého moře je více než 400 metrů pod úrovní moře. Mrtvé moře má salinitu 33%, obsahuje asi 8,8× více soli než voda ve Středozemním moři.  Také pomalu ale jistě mizí, hladina tohoto slaného jezera klesá každý rok o 1,2 metru.

Z Wadi al Mujib jsme odjížděli asi v 17:30 a měli jsme namířeno k Mrtvému moři. Nevěděly jsme, kde nám přesně zastaví, jak jsem říkala, s jeho angličtinou už jsme pokusy o konverzaci vzdaly a řekly jsme si, že se necháme překvapit. Co jsem četla, tak i veřejné pláže jsou placené a sprchy prý nejsou nic moc. Jeli jsme teda kolem jedné „pláže“, která byla zdarma, ale vypadala, že nemá úplně dobrý přístup k pláži – https://goo.gl/maps/9xwiuaH84et69VN97, navíc tam podle recenzí z Google ani nejsou žádné židle na sednutí/odložení věcí ani žádné sprchy a sprcha je po vykoupání v Mrtvém moři opravdu potřeba.

K pláži Amman Beach – Dead Sea jsme bohužel dorazili až po západu slunce, asi v 18.15. Vstup stál šílených 20 JOD/osoba, což není zrovna málo, když jsme chtěly vlézt na chvíli do vody, udělat fotky a zase jet… Koupání v bazénech u pláže jsme v plánu neměly. Co už, ten zážitek jsme si samozřejmě nechtěly nechat ujít. Khalida kupodivu bez vstupenky dovnitř pustili a místo, aby si sedl hned nahoře u bazénu, šel s námi až dolů na pláž. Holt doma má jen jednu ženu a na ulici toho na holkách taky moc neuvidí, tak se chtěl asi podívat na holky v plavkách. Na pláži si sedl na plastovou židli a díval se, jak se koupeme…

Mrtvé moře byl opravdu zvláštní zážitek, fakt to opravdu nadnáší. Plavat se v Mrtvém moři nesmí. Neodolala jsem a jako všichni jsem se musela nechat vyfotit s časopisem v ruce. Voda má hrozně zvláštní konzistenci, na omak je to úplně mastné jako olej. Ve Wadi al Mujib jsme si trochu odřely lokty a tak to v té slané vodě pěkně pálilo.

Tak jsme se chvilku koupaly a pak jsme se šly osprchovat. Khalid nám ukazoval na sprchy hned na pláži, ale opravdu jsme nechtěly, aby tam na nás celou dobu civěl, tak jsme radši šly do sprch uvnitř budovy.  Nezapomeňte si mýdlo, to jsme si jaksi nechaly v autě a šlo to dost blbě smýt. Škoda, že jsme dopoledne ztratili tolik času, než jsme vyrazili z Wadi Musa, ta půl hodinka tak trochu chyběla, jinak bysme stihli přijet ještě před západem slunce.

Pláž Amman Beach – Dead Seahttps://goo.gl/maps/yU6X6meDa31z6qTT6

Vstupné – 20 JOD/osoba

 

Praktické informace

  • Boty do vody – měla jsem je, ale tady konkrétně by to šlo i bez nich. Jinde může být ostrá uschlá sůl, tak je rozhodně lepší mít sebou boty do vody
  • Brýle – slaná voda nesmí přijít do očí, tak není od věci vzít si sluneční brýle. Ale skoro nikdo tam s námi v tuto hodinu nebyl, tak ani nebyly potřeba
  • Plavky – vemte si nějaké staré, které vám pak nebude líto hodit do koše
  • Není od věci vzít si sebou láhev s vodou, abyste si mohli umýt ruce, když vylezete z vody a půjdete fotit spolucestující
  • na osprchování mýdlo, ručník

Cesta do Ammánu  a neplánovaná večeře v jordánské rodině

Poté jsme vyrazili směr Amman. Do  Ammanu to měla být asi hodina. Khalid se nás zeptal, jestli by nám nevadilo, kdyby jsme se zastavili na večeři u jeho kamaráda. Bylo nám blbé to odmítnout a myslely jsme, že to bude někde při cestě na hotel. Úplně jsem nepochopila ten účel, proč nás tam bral, netušily jsme, jestli kamarád má restauraci a chce se pochlubit a udělat kšeft nebo jestli to bude u něho doma a i tak očekává, že si něco vydělá nebo je to pozvání na večeři… Bylo to nakonec u něj doma.  A vůbec to nebylo při cestě, ale asi hodinu za Ammanem ve vesničce Al-Ruseifa.

Na začátku Ammanu zastavil u cesty a začal se bavit s mladým Arabem. Brzo jsme pochopily, že se ztratil a řešili, jak se odtamtud vymotá. Khalid se pak zeptal kámošky, jestli má GPS a ten mladý kluk naťukal do Google maps adresu (ještě řešil, jestli čirou náhodou nemáme arabskou klávesnici, ale naštěstí to pak v latince nějak zvládl). Ještě, že jsme měly tu lokální SIM  a dostatek dat. Vyrazili jsme opět na cestu, kámoška držela křečovitě mobil, aby na něj Khalid viděl a snažila se zároveň navigovat. Už to vypadalo, že kamarád bydlí kousek, už zbývaly jen 4 km. Sakra, najednou jsme zjistily, že asi zas jede blbě, začínaly jsme se vzdalovat, už to nebyly 4 km, ale najednou 7, 10 km… a tak se kámoška Khalida zeptala, jestli si je fakt jistý, že jede správně. On že jo, že už cestu zná a pochopily jsme, že ten kluk naťukal do mobilu adresu našeho hotelu a on se jen potřeboval vymotat z okraje Ammanu a pak už cestu znal.

Asi celkem po hodině jsme konečně zastavili a šli jsme teda na večeři k jeho kamarádovi domů. Uvítali nás v takovém malém obýváku, kde jsme si na chvíli sedli. Pán nám ani ruku nepodal a jen se bavil s Khalidem. Bylo vidět, že pán moc anglicky nemluví. Pak přišla jeho manželka, která nám podala ruku a ptala se, odkud jsme, Česká republika jí nic neříkala, až když jsme řekly, že to je vedle Německa, tak už zhruba věděla. Okolo se občas mihly jejich děti, většina už větší, jedno asi 5 leté, které se strašně stydělo a pořád se schovávalo a hrozně smálo, když jsme na něj koukly. Proběhlo pár zdvořilostních frází, mimo jiné i jestli pracujeme a co děláme a tak jsme se jí snažily co nejjednodušeji vysvětlit, co dělá HR, protože termín Human Resources jí vůbec nic neříkal. Poté nás uvedli do vedlejší místnosti, abychom usedli ke stolu. Byli jsme tam jen já s kámoškou, Khalid a jeho kamarád. Manželka a děti se nepřipojily. Uprostřed stolu stál obrovský tác s obrovskou hromadou kořeněné rýže s mandlemi, rozinkami atd. a asi 2-3 rozporcovanými kuřaty udělanými na dva způsoby. Dostaly jsme pořádnou porci a musím říct, že jídlo bylo opravdu výborné, nejlepší, které jsem v Jordánsku jedla, kuře bylo skvěle udělané, krásně křehké, nevysušené, rýže také výborná. No a jak jsem chválila, dostala jsem ještě asi 3x přidáno, oba gestikulovali, že tady člověk může přestat, až když má to jídlo až nad hlavu. Byl tam ještě rajčatovo okurkový salátek s bylinkami, také snad nejlepší co jsem kdy jedla a pak ještě nějaká rajčatová salsa, která byla moc dobrá, ale na mě moc ostrá. K pití jsme měli vodu a plechovku s džusem, ten se mi podařilo neúspěšně otevřít, protože to mělo jiný systém otvírání, než naše plechovky a tak jsem dostala hned jiný.

Pak jsme s kámoškou řešily, jestli je blbý použít jejich toaletu, přece jen naposledy jsme byly asi před 3,5 hod. ve Wadi al Mujib a protože v tom vedru člověk dost pije, už se nám fakt chtělo. Představa, že strávíme minimálně hodinu na večeři a další hodinu cestou do hotelu nás tak trochu děsila a tak jsem řekla, že prostě půjdeme, ať je to blbý nebo ne… Khalid si šel po večeři umýt ruce a tak jsme hned využily situace a šly taky s dotazem, zda nebude vadit, když použijeme jejich toaletu. Kámoška šla první a já se zatím usadila s ostatními v obýváku, kde se podávala káva a čaj. Abych neurazila, tak jsem si kávu dala, i když kafe vůbec nepiju, poslední jsem měla někdy na gymplu tak před 20 lety.  Kámoška pak přišla z toalety a já jí šla vystřídat. Prohodila, že nenašla splachování, tak ať to zkusím vyzkoumat já. No, koupelna a záchod nebyly nic moc, záchod neměl ani prkýnko. Poté jsem začala zkoumat to splachování a taky jsem ho nemohla najít, zkoumala jsem trubku nad záchodem a došlo mi, že to je asi ten klasický záchod, nad kterým je nádržka na vodu, kam se napouští voda na spláchnutí. A celá tato část jaksi chyběla. No nic, tak jsem ani já nespláchla… Doufám, že už se po Ammanu nešíří mýty, že Češi jsou prasata a neumí po sobě spláchnout.  Ještě že se nám chtělo jen čurat uff :p  Kámoška pak říkala, že tam viděla nějaký kýbl, tak se možná splachovalo jen kýblem, ale v tu chvíli nás to nenapadlo.

Chvíli jsme ještě poseděli v obýváku a Khalid se pak začal vyptávat, jestli ten hotel v Ammanu máme zaplacený. Já nejdřív řekla, že ne, ale že ho musíme zaplatit dnes večer, že už je rezervovaný. Pak z Khalida vypadlo, že ho právě napadlo, že bysme mohly přespat u kamaráda a ty peníze za hotel dát radši jemu. Honem jsme teda podotkly, že opravdu musíme do hotelu, že už to je vlastně zaplacený a že tam musíme být nejpozději v 23:00 a doufaly jsme, že nebude volat do hotelu, jak mají ve zvyku, aby to ověřil, check-in byl totiž až do 23:30, ale my jsme se už po náročném dni viděly v posteli a doufaly jsme, že už brzo pojedeme. Autentický zážitek v podobě noclehu v místní rodině jsme si teda radši nechaly ujít…

Cestou zpět s námi jel i jeho kamarád, možná proto, aby ho navigoval. Protože úplně neznáme místní zvyklosti, cestou zpět jsme s kámoškou řešily, jestli očekává peníze za tu večeři. Protože jak jsme si mohly všimnout, v Jordánsku není nic zadarmo, a i když tvrdí, že je, tak je to minimálně za dýško :p A tak jsme si říkaly, že stejně nevypadá, že by se nám chystal Khalid vrátit těch 8 JOD co mu vrátili z našich 50 JOD za vstup do Wadi al Mujib a že mu teda necháme těchto 8 JOD, což bylo v podstatě o trochu víc, než bysme platily za večeři v Hashem restaurant pro obě.

Když jsme vystupovaly u našeho hotelu, tak se Khalid ptal na placení. Řekly jsme, že už jsme přece platily Aymanovi přes Martinu z ČR, která s ním spolupracuje a že jsem to Aymanovi potvrzovala ještě před odjezdem. Jenže tohle Ayman Khalidovi taky zapomněl říct… Khalid nás nechtěl pustit a říkal, že zavolá Aymanovi, aby to ověřil, zda máme zaplaceno. Nemohl se mu ale dovolat. A tak se aspoň začal dožadovat dýška „Any tips, any tips?“. Tak jsme mu řekly, že si teda může jako dýško nechat těch 8 JOD co nám nevrátil zpět za vstup do Wadi al Mujib. A on, že to ne, že vstup přece stál 25 JOD. Tak jsem mu řekla, že to není pravda, že vstup stál jen 21 JOD, že to vím z webu i od prodavače vstupenek. A on si dál trval na svém, že 25 JOD… Tak jsme se s ním teda rozloučily s tím, že tedy žádný další dýško nedostane, že tohle je to dýško.  Trochu nám to zkazilo dojem, vytočilo nás, že ani neví, že máme zaplaceno, nechtěl nás pustit a pak jsme pomalu vypadaly, že zdrháme bez placení a ani dýško mu dát nechceme. Jak vidíte, peníze se z vás snaží vytáhnout naprosto všude, při jakékoliv příležitosti. Takže buď radši peníze nedávat z ruky a nebo chtít vidět účet a chtít peníze vrátit hned a ne až na konci dne. O těch 8 JOD nešlo, ty jsme mu stejně chtěly dát za tu večeři, ale trochu nám vadilo, že jestli to na nás s těma 25 JOD za vstupné nehrál, ani si neuvědomoval, že jsme mu něco navíc daly a měl pocit, že jsme nevděčnice, které nenechaly ani JOD a zadarmo se najedly…

Hned jak jsem přišla na pokoj, tak mi začal psát Ayman jestli mi může zavolat a hned vzápětí mi volal. Opravdu jsem neměla náladu s ním cokoliv v 23:30 něco řešit a tak jsem to záměrně nevzala. Pak hned psal, že se mi nemůže dovolat, že mu teď řidič volal, že jsme neplatily a že chce ověřit, zda jsme Martině zaplatily. Takže ani sám Ayman nevěděl, jestli máme zaplaceno. Hrozný zmatky, Aymanovi jsem to psala hned po zaplacení, že jsem Martině peníze posílala a že mi zároveň ona potvrdila, že platbu dostala (i příjmový doklad mi Martina poslala)… Za chvíli psal znova, že už mluvil s Martinou a potvrdila, že jsme platily a omluvil se, že na to zapomněl, protože má hodně práce….

Takže pár zádrhelů bylo, místo Aymana jsme jely se strýčkem, kterému nedal ani telefonní číslo a fotku, aby nás poznal, byly jsme bez oběda, nevrátil nám 8 JOD a pak ještě nevěděl ani on ani Ayman jestli máme zaplaceno… Ale na druhou stranu to nebyla aspoň nuda a měly jsme to plné různých autentických a kulturních zážitků. Kdybysme měly půjčené auto, nic z toho bysme nezažily. Po návratu jsem Martině dávala zpětnou vazbu, že ta organizace a komunikace by mohla být lepší a ona říkala, že tohle je v podstatě ještě dobrý, že vůbec někdo přijel, že někteří řidiči jsou nespolehlivý a nedojedou vůbec, třeba jen proto, že jim onemocní dítě a věřte, že to bude asi často, když mají třeba 9 nebo i 16 dětí, takže to bude prakticky pořád některý z nich nemocný. Martina říkala, že se příště dalším lidem pokusí nastínit, jak to tam chodí, aby z takovýchto věcí nebyli překvapení, protože takto to běžně v arabské kultuře chodí… Taky zmiňovala, že se platba záměrně posílá dopředu, aby to brali právě jako závazné a také domlouvání ceny předem je dobré proto, že na místě by člověka mnohem víc natáhli. I brácha Mohammeda potvrdil, že 120 JOD za tento výlet je dobrá cena a nesnažil se nás přemlouvat, ať jedeme radši s ním.

Cena soukromý řidič Petra – Wadi al Mujib – Mrtvé moře – Ammán – 120 JOD

Zajímavosti z Jordánska – tipy, informace, nabídky pro levné cestování (Martina Ladová) – https://www.facebook.com/jordanspices/ (platba řidiče probíhala před odletem přes Martinu)

Ayman:

https://www.facebook.com/PETRACARMOON/ 

https://www.facebook.com/nawras.abugazala 

WhatsApp +962 7 7833 7107

Den 5

Amman

Poslední večer jsme se opět ubytovaly v Cliff hostelu, stejně jako první noc. Ráno jsme si snídani koupily v pekárně hned naproti vchodu do hostelu. 2 croissanty, 3 nasládlé „rohlíky“, donut a 3 maličké sladkosti prolité medem (a la řecký styl) stály celkem 1 JOD, ty 3 malé kousky jsem teda prý měla zadarmo…

V Cliff hostelu byla možnost přiobjednat snídani za 2 JOD, ale protože snídaně ve Wadi Musa nás úplně nebrala a čekaly jsme zde něco podobného, tak jsme si řekly, že si radši koupíme snídani samy. Chyba. Tady snídaně za ty peníze stála za to. Pak jsme viděly, jak tam měli snídani připravenou a tato vypadala fakt dobře – kromě ostatních věcí jako placky, vejce, tavený sýr, marmeláda, rajčata, okurky atd. tady bylo i ovoce (banány, jablka, nektarinky, pomeranče), bábovka a nějaké balené „buchty“ a k pití ledový čaj a asi džus. Kdybysme věděly, jak tady snídaně vypadá, tak bysme si daly. 

Grand Husseini Mosque

Ráno jsme se vydaly na prohlídku Ammanu. Nejdřív jsme si prohlídly zvenku mešitu Grand Husseini Mosque https://mapy.cz/s/norepusupa  (dovnitř se bohužel nedá jít)

Bukhariyeh Market

Pak jsme šly na trh Bukhariyeh Market (https://goo.gl/maps/fkZzjx7TiKDqWfN87) , který byl kousek vedle a prodávali tam koření, ovoce, zeleninu, sušené plody atd.

Roman Nymphaeum

Pak jsme se vydaly k Roman Nymphaeum (https://goo.gl/maps/fbtxFi14u3rwEaJV6), což jsou bývalé římské lázně. Fotily jsme od plotu a pak přišel pán, pustil nás dovnitř a řekl, že si to můžeme prohlídnout, že to je zdarma, že jen na konci mu dáme dýško. Daly jsme mu každá 1 JOD.

Římské divadlo

https://goo.gl/maps/kt5cKRKp89eFNyUR6

Pak jsme zamířily k Římskému divadlu. Vstupné bylo v ceně Jordan Passu, bylo opět potřeba mít ho vytištěný, aby tam mohli dát razítko. Římské divadlo je moc pěkné, zeshora je krásný výhled. Nezdálo se, ale byl to pěkný krpál vystoupat až nahoru.

Nahoře mě skupinka asi 5 mladých Arabek požádala o fotku. Myslela jsem, že chtějí, abych je vyfotila, tak jsem jim udělala fotečku a vzápětí jsem pochopila, že o to jim nešlo. Chtěly se vyfotit se mnou – holt asi chtěly fotku s plavoláskou s bílou kůží, kterou jsem po namazání hustým opalovacím krémem s faktorem 50 měla ještě bělejší, než obvykle :p 

Citadela

https://goo.gl/maps/3m6S3xSzKMLYpU6h9

Poté jsme se rozhodly vystoupat k Citadele. Od divadla to vypadalo hrozně daleko a do kopce, ale bylo to po schodech a nebylo to tak dlouhé (https://mapy.cz/s/hetupebuse). Na schodech jsme potkaly pár Španělů, se kterými jsme se seznámily v beduínském kempu, svět je prostě malý. Citadela byla také v ceně Jordan Passu. Ze Citadely byl taky krásný výhled na město. Ale jinak Amman není moc pěkný, nepořádek kam se člověk podívá. Ale tyto památky určitě stály za návštěvu a prohlídka Ammanu se nám líbila.

https://touristjordan.com/amman-citadel/

King Abdullah I Mosque

https://goo.gl/maps/U2R5iS8Z2CSy8GJ89

Letadlo nám letělo v 18:00, na letiště je to asi 30 minut taxikem, ale když jsme viděly tu šílenou dopravu po Ammanu, kde byly pořád zácpy, tak jsme si chtěly dát pro jistotu rezervu a být na letišti radši už po 15:00. Na vysedávání v restauraci už moc času nebylo a tak jsem si před hostelem koupila jen falafel – za 2 větší, 2 malé a 2 placky jsem dala jen 0,75 JOD.

Pak jsme si šly do Cliff hostelu pro naše věci. Check-out byl nejpozději do 12:00, ale naštěstí nám dovolili nechat si batohy v místnosti za recepcí a tak jsme je nemusely tahat sebou při prohlídce Ammanu. Jak jsme si vyzvedávaly naše bágly, týpek který tam seděl, se nás ptal, jestli jedeme rovnou na letiště a jestli chceme taxi. Řekly jsme, že nejdřív chceme jet taxikem k mešitě King Abdullah I Mosque a po prohlídce mešity jet rovnou na letiště. Nabídl se, že nám to může za 20 JOD takto zařídit. To byla dobrá cena, k mešitě bysme daly 2 JOD a pak na letiště minimálně 22 JOD, kdyby se nám nepodařilo nic usmlouvat a tak jsme mu na to kývly.

Jiný starý pán šel s námi a dovedl nás za roh do auta kamaráda – nebylo to oficiální taxi. Zavezl nás k mešitě, vstupné stálo 2 JOD (není v Jordan passu). Poté co jsme si oblékly ten jejich hábit a vyzuly se, mohly jsme si mešitu prohlédnout i zevnitř. Hezká mešita, ale tím, že jsem loni navštívila úchvatnou a obrovskou mešitu v SAE v Abú Dabí, tak už mě asi žádná další mešita moc nenadchne…

King Abdullah I Mosque – otvírací doba Sobota až Čtvrtek 8:00 – 11:00, 12:30 – 14:00

Vstupné – 2 JOD (není zahrnuto v Jordan Passu)

Duty free shop a nákup alkoholu pro majitele hostelu a jeho dceru

Pak jsme zjistily, že řidič je přímo majitel Cliff hostelu. Chtěly jsme pak už jet přímo na letiště, ale oni říkali, že máme ještě spoustu času a že nám můžou ještě něco ukázat. My chtěly ale radši pro jistotu rovnou na letiště. Pak nás řidič poprosil o malou laskavost – jeho dcera prý dokončila univerzitu a chtěla by večírek, a protože si jen tak nemůžou koupit alkohol, tak jestli by nám nevadilo, aby si v nedalekém Duty free shopu na naše pasy nakoupil nějaký alkohol. Prý to zabere jen 5 minutek, ale záleží na nás, prý nás určitě nechce nutit. Čas jsme měly a tak jsme si řekly, že mu uděláme radost. Duty free shop se nacházel v krásném moderním centru s mrakodrapy, které jsme v dálce viděly od Citadely. V tu chvíli nám došlo, proč s námi jel i ten jeho kamarád. Žil 45 let na Floridě a měl tedy americký pas a on tedy mohl s námi vstoupit do duty free shopu, kam jinak Jordánci mají vstup zakázán. Takže on šel s námi, alkohol vybral a rovnou sám zaplatil. My jen předložily pasy a daly nám nějaký papír pouze v arabštině (vtipné, když sem můžou jen cizinci), který ukázal na pokladně. Na osobu se směla koupit 1 láhev tvrdého alkoholu, 4 piva a karton cigaret. Majitel hostelu nám pak strašně děkoval, že dcera bude hrozně ráda, že bude mít opravdický večírek s alkoholem (haha, to se teda při 2 Whisky a 8 pivech rozšoupnou :p). Vlastně by mě zajímalo, jestli jeho dcera právě dostudovala universitu a jestli má vlastně vůbec nějakou dceru, jestli to nebyl jen další trik, jak si pro sebe nakoupit alkohol.

U letiště kamarád majitele hostelu vystoupil a zůstal tam čekat. Dozvěděly jsme se, že zavézt na letiště nás může, ale nesmí nikoho z letiště vézt a kdyby tam kamarád v autě seděl, tak by nebylo poznat, jestli ho tam nabral nebo jen jede celou dobu s ním. Policajti to opravdu pečlivě kontrolují, a kdyby s ním někdo při cestě z letiště seděl v autě, prý by za to dostal 300 JOD pokutu a zákaz řízení na 2 týdny (v jeho angličtině to bylo – auto dva týdny ve vězení – „car 2 weeks in prison“). Tam kde vysadil kamaráda, parkovalo na zákazu stání docela dost aut, všichni, kdo pro někoho jeli na letiště a báli se dojet až tam a tak čekali tady a cestující museli pěšky dojít až sem. To, že stáli na zákazu stání evidentně nikomu nevadilo nebo za to byla podstatně menší pokuta než za odvoz lidí z letiště. Nevím, proč mají takové pravidlo, možná tak zajišťují kšeft letištním taxikům?

Dovolená v Jordánsku uběhla hrozně rychle, byla to opravdu super dovolená se spoustou zážitků, Jordánsko můžu jedině doporučit.

Grand Husseini Mosquehttps://goo.gl/maps/biUhjyQasAqo5RRn8

Bukhariyeh Markethttps://goo.gl/maps/V4skM9G2y6LtCHyL6

Roman Nymphaeum – zdarma (za dýško) https://goo.gl/maps/fbtxFi14u3rwEaJV6

Římské divadlo – v ceně Jordan passu –  https://goo.gl/maps/kt5cKRKp89eFNyUR6

Citadela – v ceně Jordan passu –  https://goo.gl/maps/3m6S3xSzKMLYpU6h9

King Abdullah I Mosque – 2 JOD – https://goo.gl/maps/U2R5iS8Z2CSy8GJ89

Taxi“ k mešitě King Abdullah I Mosque + na letiště – 20 JOD (za obě)

Náklady

Kolik mě 5 denní dovolená v Jordánsku stála:

Celkem 16 180 Kč (určitě se dají sehnat levnější letenky a když pojedete ve 3-4 tak vyjdou levněji soukromí řidiči a jeep tour)

  • Letenky – 3458 Kč (cca 2600 Kč bez priority boardingu)
  • Jordan pass – 2608 Kč/osoba (77 JOD)
  • SIM karta – 10,88 JOD – měly jsme ji napůl, takže 5, 44 JOD osoba

Ubytování

  • Cliff hostel – 11,434 JOD (1 osoba – 5,717 JOD)
  • Kemp Joy of Life Wadi Rum – 13,010 JOD (1 osoba – 6,505 JOD)
  • Mussa Spring hotel (Petra) – 18,720 JOD (1 osoba – 9,36 JOD)
  • Cliff hostel – 11,434 JOD (1 osoba – 5,717 JOD)

Bus

  • Jett bus Amman – Petra – 370 Kč (11 JOD)

Taxi

  • Letiště – Amman – 12,5 JOD/osoba (za obě 25 JOD – oficiální cena 21,5 JOD)
  • Amman – Cliff hostel – Abdali office – 1 JOD (za obě 2 JOD)
  • Wadi Musa – Petra – hotel Mussa Spring – 2,5 JOD osoba (za obě 5 JOD)
  • Wadi Musa – hotel Mussa Spring – Petra – 2,5 JOD osoba (za obě 5 JOD)
  • Amman – mešita – letiště – 10 JOD osoba (za obě 20 JOD)

Soukromí řidiči

  • Petra – Wadi rum – 20 JOD osoba (za obě 40 JOD)
  • Wadi Rum – Petra – 20 JOD osoba (za obě 40 JOD)
  • Petra – Wadi Mujib – Mrtvé Moře – Amman – 60 JOD/ osoba (za obě 120 JOD)

 Vstupy

  • Mešita King Abdullah I Mosque – 2 JOD
  • Roman Nymphaeum – 1 JOD (dýško)
  • Wadi al Mujib – 21 JOD/osoba
  • 4 hod. jeep tour Wadi Rum – 32,5 JOD/osoba (65 JOD auto)
  • Pláž Amman Beach – Dead Sea – 20 JOD/osoba

Jídlo

  • Večeře Hashem restaurant – 3 JOD/osoba (6 JOD za obě)
  • Oběd Wadi Rum – 7,5 JOD
  • Oběd Petra – restaurace Basin – 17 JOD
  • Večeře hotel Mussa spring – 7 JOD
  • Dýško za večeři v jordánské rodině – 4 JOD/osoba (8 JOD za obě)
  • Oběd Falafel – 0,75 JOD
  • Snídaně z pekárny – 0,5 JOD osoba (1 JOD za obě)
  • Petra – pití – 3 JOD džus, 0,5 JOD voda
  • Voda – 8 JOD
  • Nanuk – 2 JOD

Odkazy

Cestopis ze kterého jsem čerpala inspiracihttp://posvetebezcestovky.cz/jordansko-bez-pujceni-auta/?fbclid=IwAR2qJ1b33iGqFAIStACEC2rVG20C2CpYuy0Guv9ckN7sDYmTxMRYL3FJ0jY

Zajímavosti z Jordánska – tipy, informace, nabídky pro levné cestování (Martina Ladová) – https://www.facebook.com/jordanspices/

Jordan Passhttps://www.jordanpass.jo

Soukromý řidič Aymanhttps://www.facebook.com/PETRACARMOON/ ,

Soukromý řidič Aymanhttps://www.facebook.com/nawras.abugazala 

Soukromý řidič Mohammad Salimhttps://www.facebook.com/jordanseasontours/

Letiště Queen Alia International Airport https://www.amman-airport.com/taxi.php

Bus z letištěhttp://sariyahexpress.com/en/content/airport-express

Bus z letiště obecné infohttps://www.amman-airport.com/bus.php

Uberhttps://play.google.com/store/apps/details?id=com.ubercab&hl=en)

Careem (obdoba Uberu) https://play.google.com/store/apps/details?id=com.careem.acma&hl=en

Jett bushttps://www.jett.com.jo/en

Mobilní operátor Ummiahhttps://www.umniah.com/en/

Mobilní operátor  Orangehttps://www.orange.jo/en/Pages/default.aspx

Mobilní operátor ZAINhttps://www.jo.zain.com/english/consumer/pages/default.aspx

Amman – Cliff hostel – https://www.booking.com/hotel/jo/cliff.cs.html?aid=304142&label=gen173nr-1FCAEoggI46AdIM1gEaDqIAQGYAQW4ARfIARXYAQHoAQH4AQuIAgGoAgO4AqLkmO0FwAIB&all_sr_blocks=27483502_206349778_0_10_0&checkin=2019-11-12&checkout=2019-11-13&dest_id=-970362&dest_type=city&group_adults=2&group_children=0&hapos=13&highlighted_blocks=27483502_206349778_0_10_0&hpos=13&no_rooms=1&sr_order=price&srepoch=1571578892&srpvid=80416046370b0173&ucfs=1&from=searchresults;highlight_room=&tpi_r=2#hotelTmpl

Amman – Hashem restauranthttps://goo.gl/maps/RFeyGSAMxrctYaBU9

Abdali office (nástupní stanice Jett busu) https://goo.gl/maps/M6TiomWFgWQLp9tD6

Kemp Joy of Life Wadi Rumhttps://www.booking.com/hotel/jo/beduin-nabatean-camp.cs.html?aid=304142;label=gen173nr-1FCAEoggI46AdIM1gEaDqIAQGYAQW4ARfIARXYAQHoAQH4AQuIAgGoAgO4AqLkmO0FwAIB;dist=0&frindrecv=1&group_adults=2&sb_price_type=total&type=total&

Petrahttp://visitpetra.jo 

Petra – Restaurace Basinhttps://goo.gl/maps/qSbGgaje4Gz43qFY8

Petra – Mussa Spring Hotelhttps://www.booking.com/hotel/jo/mussa-spring.cs.html?aid=304142&label=gen173nr-1FCAEoggI46AdIM1gEaDqIAQGYAQW4ARfIARXYAQHoAQH4AQuIAgGoAgO4AqLkmO0FwAIB&all_sr_blocks=24339327_141096924_3_42_0&checkin=2019-11-04&checkout=2019-11-05&dest_id=3470&dest_type=region&group_adults=2&group_children=0&hapos=11&highlighted_blocks=24339327_141096924_3_42_0&hpos=11&no_rooms=1&sr_order=price&srepoch=1571496293&srpvid=5af367b28a660215&ucfs=1&from=searchresults;highlight_room=#hotelTmpl

Wadi al Mujibhttp://wildjordan.com/destinations/mujib-biosphere-reserve

Wadi al Mujib – ceník – http://wildjordan.com/sites/default/files/mujib_2020-1.pdf

Pláž Amman Beach – Dead Seahttps://goo.gl/maps/yU6X6meDa31z6qTT6

MZV Doporučení k cestám – https://www.mzv.cz/jnp/cz/cestujeme/aktualni_doporuceni_a_varovani/jordansko_doporuceni_k_cestam.html

MZV Doporučení k cestámhttps://www.mzv.cz/amman/cz/viza_a_konzularni_informace/podminky_pro_vstup_do_zeme/index.html

MZV – Drozdhttps://drozd.mzv.cz

Ockování infohttp://www.ockovani.cz/jordansko/

Fotogalerie

Please follow and like us:

  •  

2 komentáře

  • Antonín Marcanik

    Holky chce to smlouvat, smlouvat a premyslet… Napsat 3620,- že je dobrá cena za to, že vás nekdo vezme 100km autem🤦🏽‍♂️ a další věci to samé. Wadi Rum máme pro 2 osoby přespání, večeře, snídaně+ čajík + jeep tour 3 hodiny za 1080kč/ osoba (2160/2os) i přesto, že oficiální cena byla 5500.. ubytování na Booking jsou nahulené, takže si z bookingu kopirujte hotely a piste jim na whatsappy dostanete lepsi ceny. celkove se na vasem vyletu dalo usetrit az 50%✊🏼

    • Lenka cestou necestou

      No, co se tyce noci ve Wadi rum a jeep tour, tak tam nevidim moc velky rozdil s vasi cenou, my ubytovani pro 2, vecere, caj, snidane, voda + jeep tour 2400 Kč, takze to neni velky rozdil, navic my jeep tour 4 hodiny…Co se tyce soukromych ridicu, tak jsme samozrejme smlouvaly a tohle uz byla usmlouvana cena…mely jsme 2 ruzne ridice, takze jsme videly, ze maji velmi podobne ceny, pred cestou jsem obepisovala jeste dalsi a i po urputnem smlouvani jejich cena byla porad o neco vyssi nez u dvou nasich ridicu s kterymi jsme se domluvily. Jeden taxikar nam pak taky nabizel tyto vylety, tak jsme sondovaly jestli nam muze nabidnout lepsi cenu nez to, co jsme mely domluvene a rekl, že ne, že to naše je dobra cena, že nám nemůže dát lepší…tak možná jste měl větší štěstí, ale na soukromých řidičích se nám nepodařilo víc usmlouvat…jestli jste měl také soukromé řidiče na větší přejezdy, tak určitě i další cestovatelé budou rádi za tip na konkrétního člověka a cenu, která se podařila usmlouvat vám…

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *