Maroko
Road trip Marokem - poušť, hory, vodopády, opice, soutěsky i města
Do Maroka jsme se vydali v březnu na dvoutýdenní road trip a byla to rozhodně jedna z nejpestřejších dovolených, jaké jsme kdy zažili. Během cesty jsme viděli nádherné hory, podnikli jsme treky k vodopádům, potkali opice, procházeli se v medinách, obdivovali mešity i nádherné soutěsky. Každý den byl úplně jiný a právě to nás na Maroku nejvíc bavilo.
Největším zážitkem pro nás byly opice a poušť s přespáním v kempu, která měla naprosto jedinečnou atmosféru. Stejně fascinující bylo i pozorování každodenního života místních a chaotické dopravy ve městech – to se vlastně ani nedá popsat, to se musí zažít.
Pokud nemáte zkušenosti s cestováním mimo Evropu, tenhle článek vám může dost pomoct. V Maroku totiž ne vždy všechno funguje podle plánu a člověka může leccos překvapit – o to lepší je vyrazit připravený.
Datum – 21.3. – 4.4.2026
Itinerář
- přílet Marrakeš (Ubytko Marrakeš)
- hory Atlas, Tizi N’tichka Pass, kasbah Ait Ben Haddou (ubytko u Ait Ben Haddou)
- Ait Ben Haddou, Ouarzate (ubytko Tamelalt u soutěsky Gorges Dadés)
- soutěska Gorges Dadés, trek Monkey Fingers, soutěska Todra gorge (ubytko u Tinghir )
- Tinghir tržnice, Erfoud, Rissani – souk, poušť Erg Chebbi (ubytovani v kempu v poušti)
- Poušť Erg Chebbi – jeep tour, přejezd směrem k Fes, (ubytovani Midelt)
- Narodní park Ifrane – opice, Fes (ubytování Fes )
- Chefchaouen (ubytko v Chefchaouen)
- trek nad Chefchaouen v horach + God´s bridge (ubytko v Chefchaouen)
- Vodopády Cascade D’Akchour (ubytko v Chefchaouen)
- Volubilis, městečko Muláj Idrís, Rabat (noc v Rabatu)
- Rabat, Casablanca (ubytko u vodopadu Ouzud)
- Vodopády Ouzoud, Marrakeš (ubytko Marrakeš)
- Marrakeš (ubytko Marakes)
- Odlet
Naše trasa autem
Fb skupina – Cestování – užitečné rady, tipy a itineráře
Níže ke každému místu najdete pár fotek, ale kdybyste chtěli vidět ještě více fotek ke každému místu přidejte se do mé fb skupiny Cestování – užitečné rady, tipy a itineráře – https://www.facebook.com/groups/461713671558031
Tam v sekci Průvodci – Maroko– najdete spousta fotek ke každému místu, které jsme navštívili a také fotky z restaurací.
Určitě doporučuji vyrazit alespoň na dva týdny jako my – díky tomu jsme poznali velkou část Maroka (najeli jsme 2400 km). Tím, že jsme projeli tak velkou oblast, byla krajina neuvěřitelně rozmanitá a pestrá. I když jsme některé dny měli delší přejezdy, cesta ubíhala rychle, protože jsme se neustále kochali nádhernými výhledy a pozorovali každodenní život místních.
Na itineráři bych zásadní změny nedělala. Možná bych jen v Rabatu zůstala o něco déle – klidně celý den, tedy dvě noci. Naopak v Marrákeši bych zkrátila pobyt na jednu noc a více času věnovala Ouzoudu, ideálně dvě noci. Člověk by tak měl na Ouzoud celý den a do Marrákeše by vyrazil až ráno. My osobně preferujeme přírodu, takže nám by v Marrákeši jeden den zcela stačil.
Vyrazili jsme opět ve čtyřech, já, kámoška, sestřenice a její přítel.
Cesta byla plná překvapení a taky nás čekalo pár jobovek a nestandardních situací, ale naštěstí jsme měli obrovské štěstí a vše dobře dopadlo. Tady je krátké shrnutí – pokud vás zajímají podrobnosti, čtěte dál.
- Já první den málem ztratila techničák od auta.
- Kámoška druhý den málem ztratila ledvinku s peněženkou, pasem i řidičákem.
- V jednom ubytku nám dokonce hořelo v kuchyni při vaření čaje od poškozeného plynového vařiče.
- Při vracení auta nikdo nedorazil na převzetí, takže jsme jen tak nechali nezamklé auto na parkovišti.
Pokud se rozhodnete vyrazit do Maroka, je dobré se připravit na to, že se v mnoha ohledech výrazně liší od evropských standardů. Jedním z aspektů, který může být pro některé cestovatele překvapivý, je množství odpadků – ty se často objevují nejen ve městech, ale i podél silnic nebo v přírodě.
Je proto potřeba s tímto faktem počítat a nenechat si jím zbytečně pokazit celkový dojem z cestování. Maroko má totiž zároveň obrovské kouzlo, bohatou kulturu a nádhernou krajinu.
Je také dobré počítat s tím, že místní mohou na turisty působit poměrně dotěrně. Často se stává, že po vás někdo bude chtít peníze za ukázání cesty, za fotografii (například s velbloudem nebo třeba na vyhlídce se srdíčkem) nebo se vám bude snažit nabídnout či přímo vnutit nějaké zboží nebo službu.
Setkali jsme se i se situacemi, kdy stačilo jen projít kolem a hned někdo očekával drobnou odměnu. Děti často žebrají – ptají se alespoň na pastelky, tužky, propisky nebo bonbony. Občas to může být dost intenzivní a pro někoho i nepříjemné. Také jsme viděli například i situaci, kdy byl jeden kluk viditelně vytočený a kopal silně do velblouda, poté co jsme se na vyhlídce nechtěli s velbloudem vyfotit za fotku….
Je proto důležité být na podobné situace mentálně připravený, nastavit si vlastní hranice a nenechat se zatlačit do něčeho, co vám není příjemné. Pokud s tím člověk dopředu počítá a bere to jako součást místní reality a kultury, dá se to zvládnout s větším nadhledem. Já osobně jsem k tomu tak přistupovala – brala jsem to jako specifikum Maroka a nijak zásadně mi to celkový dojem z cestování nezkazilo.
Praktické rady a příprava před cestou
Víza
V Maroku nejsou žádná víza potřeba. Na letišti probíhá jen pasová kontrola.
Očkování
Žádná povinná očkování nejsou.
Každopádně my už stejně z dřívějška měli očkování na žloutenku, ta se hodí všude a radši jsme si všichni nechali dát i očkování na břišní tyfus.
DROZD
Dále jsme se před cestou zaregistrovali do DROZDa (https://drozd.mzv.cz), je to už přece jen mimo Evropu, tak jsme si říkaly, že naší registrací nic nezkazíme.
Člověk se na jejich stránkách zaregistruje a poskytnuté informace slouží Ministerstvu zahraničních věcí k poskytování rychlé pomoci občanům v nouzi a účinně organizovat pomoc v případě přírodních katastrof i sociálních nepokojů. Systém umožňuje rozesílání hromadných e-mailů a SMS všem zaregistrovaným osobám, které se v daném cizím státě nacházejí, a tím jim poskytovat důležité informace nebo je včas varovat před hrozícím nebezpečím.
Co sebou
Tady jen pár věcí, který asi každý nebere na každou cestu a doporučila bych tyto věci určitě přibalit:
- Pláštěnka – i v poušti může v tomto období pršet
- Léky na průjem – Ercefuryl na předpis
- Antibiotika – mimo Evropu si beru vždy i antibiotika, už jsem sice neměla antibiotika asi 10 let, ale člověk nikdy neví, v těchto končinách by se mi nechtělo hledat doktora…
- CRP test – ten si taky radši beru, aby člověk věděl, jestli si příp. antibiotika nasadit (a příp. přes platební karty mám možnost případné konzultace přes ulekaře.cz a ještě appku MEDIapp – další benefit přes platební karty, stejně jako letištní salonky)
- Probiotika – brala jsem pro jistotu 2 týdny před a i v průběhu pobytu
- Mezinárodní řidičák – neměl by být potřeba, ale oba naši řidiči si ho radši zařídili
- Pas – to je samozřejmě pro Maroko nutnost, jen jsem chtěla zmínit, že já si radši beru pasy 2, kdyby člověk jeden třeba ztratil, nebo ho nedej bože okradli, tak ať má člověk po ruce ještě druhý (není problém si udělat dva pasy).
- Eura – kdybyste neměli po ruce dirhamy, prakticky všude brali i eura
- Teplé oblečení – pokud jedete v březnu či dříve přes zimu, určitě si vemte i teplejší oblečení, ráno a večer teploty klesají na 5-10 stupňů.
SIM karta
Protože je Maroko mimo EU, je dobré si pořídit nějakou SIM kartu s daty. Já měla jednu s 2 GB už z ČR, abych měla nějaká data do začátku, když člověk potřebuje komunikovat s půjčovnou nebo ubytkem.
Na místě jsme si pak chtěli přikoupit nějakou místní s větším počtem GB. Na letišti jsme se nechtěli zdržovat, abychom se nezpozdili na vyzvednutí auta. Takže jsme se rozhodli koupit SIM až druhý den v Maroc Telecom. Našla jsem jeden, kde mělo být otevřeno i v neděli, ale měli stejně zavřeno. Takže jsme se rozhodli nechat to až na další den na pondělí v Ouarzazate. Tam jsme šli opět do Maroc Telecom, ale i tady měli odpoledne v 15:00 zavřeno, i když mělo být otevřeno. Tak jsme šli dál a na stejné ulici jsme zahlédli prodejnu mobilů, tak jsme to zkusili tady a SIM karty naštěstí měli.
Chtěli jsme záměrně Maroc Telecom, protože jsem četla, že mají nejlepší pokrytí i mimo větší města. Ptala jsem se na balíček 5 a 10 GB a pak říkám, že teda vezmeme 5 GB. Pán říkal, že tarif stojí jen 15 dirhamů, to mi bylo divný, protože jsem četla, že 5 GB by mělo stát cca 50 MAD. A zase ty jejich triky. Když SIM karty vyloupnul a vložil do mobilu, tak najednou říká – já se spletl, to je 10 GB… Tak jsme to už nechali být, stejně to i tak bylo levné. Ale najednou při placení, že to bude za 100 MAD, protože kromě tarifu se platí i SIM karta, takže 10 GB dat + SIM stálo 100 MAD (200 Kč), takže i tak super cena, jen prostě typické Maroko, na začátku radši neřeknou vše, co se týče celkové ceny.
Takže tarif s 10 GB byl úplně v pohodě, ani jsme to nevyčerpali i když jsme i volali přes whatsapp a posílali fotky i videa.
- Maroc Telecom – Marrakeš – https://maps.app.goo.gl/FJP3PhipxFtrZneF6
- Maroc Telecom – Ouarzazate – https://maps.app.goo.gl/pmwVcM1hgtwwyhGh7
Nebo si samozřejmě můžete pořídit nějakou eSim už z pohodlí domova, většina novějších mobilů už eSim podporuje. Ale ceny jsou o dost dražší než místní SIM karta s tarifem. Osobní zkušenost zatím nemám, ale tady pár tipů:
- Airalo – https://www.airalo.com/cs
- Jetpac – https://www.jetpacglobal.com/
Peníze
Sebou jsme si pro jistotu vezli eura a standardně je brali, ale samozřejmě s horším kurzem. Párkrát se mi i stalo, že mi místo pár dirhamů vrátili eura.
Jinak dirhamy jsme si vybrali z bankomatu. Poplatek za výběr býval většinou 35 MAD. Takže je dobré nevybírat příliš často, aby člověk neustále neplatil poplatky za výběr. Ale stejně se to samozřejmě na celý pobyt nedá odhadnout, aby zas člověku nezbylo, takže jsme za cestu vybírali asi 3x.
Opravdu doporučuju mít vždy hotovost, protože jsem ještě nezažila zemi, kde by brali tak málo karty. Kartou šlo platit prakticky jen ve větších supermarketech, občas na větších benzínkách, ale i tam často chtěli hotovost. V menších obchůdkách či restauracích standardně vždy chtěli hotovost. Na pár místech v ubytováních se platila turistická daň a tu zas chtěli v eurech (ale samozřejmě by to šlo i v dirhamech).
Komunikace
S autopůjčovnou a ubytováními jsem před příjezdem komunikovala přes whatsapp.
Zásuvky
Zásuvky jsou tu stejné jako v ČR, takže adaptér není potřeba.
Oblékání
Nikde, kde jsme byly, nebylo potřeba být nějak zahalená (jen v mešitě samozřejmě je potřeba mít dlouhé kalhoty a nemít odhalená ramena).
Parkování Praha letiště
Do Prahy jsme s kámoškou jely autem a zaparkovaly jsme na parkovišti v Hostivicích (Host Parking), kousek za Prahou. Mimo sezonu to vyšlo velmi levně – na 15 dní jen 1000 Kč (V létě je to samozřejmě dražší).
Po příjezdu nás odvezli dodávkou přímo na letiště a po návratu stačilo zavolat, aby pro nás znovu přijeli a odvezli nás zpět k autu.
- Cena 15 dní – 1000 Kč
- Host parking – https://hostparking.cz/#prices
- Mapa – https://mapy.com/s/coramecepe
Letenky
Letenky jsme kupovali hodně měsíců dopředu z Prahy do Marrakeše s přestupem v Paříži . Stály nás 6161 Kč (v ceně příruční zavazadlo a menší baťůžek). Letěli jsme s Air France a let byl příjemný, přece jen žádná nízkonákladovka, takže sedačky pohodlné, nápoje a sandwich zdarma.
U cesty do Maroka je taková zvláštnost, že online checkin sice jde udělat, ale boarding passy si člověk musí vyzvednout na letišti (jak pro cestu tam v Praze, tak i v Marrakeši pro cestu zpět). A v Praze to nejde to na samoobslužném kiosku, ale opravdu člověk musí do fronty na check-in. Naštěstí checkin otevřeli docela brzo, takže jsme měli ještě hodně času na letištní salonek.
Na letišti v Paříži jsme museli znova projít bezpečnostní kontrolou a také pasovou kontrolou.
Po příletu do Marrákeše nás čekala pasová kontrola, kde byly opravdu dlouhé fronty, a to i přesto, že bylo otevřeno poměrně hodně přepážek. Těsně před samotným východem z letiště jsme navíc museli znovu projít kontrolou, kdy se všechna zavazadla dávají na skener – podobně jako při bezpečnostní kontrole před odletem.
Letadlo přiletělo asi o 15 minut dříve, ale i tak nám trvalo přibližně hodinu, než jsme se dostali z letadla ven z letiště.
Na cestě zpět se doporučuje být na letišti aspoň 3-3,5 hod. před odletem, protože prý na pasové kontrole bývají velké fronty, my ale měli štěstí, že tam bylo málo lidí, na každé přepážce tak jedna skupinka a u některých vůbec nikdo, takže jsme byli hned na řadě (7:50 ráno), každopádně to radši doporučuju nepodcenit, my měli štěstí, ale člověk nikdy neví, jak velké fronty tam budou.
Při odletu se musí opět nejdřív na check-inovou přepážku, protože opět jde udělat sice online check-in, ale boarding passy dostane člověk až na letišti. A ještě jsme měli smůlu, že nás pracovník na přepážce nutil odbavit naše příruční zavazadla, že prý let je plný a máme jen tarif lite, takže negarantují, že půjde vzít si kabinové zavazadlo na palubu. Nám se opravdu nechtělo odbavovat příruční, za prvý abychom s tím přestupem neriskovali, že ho ztratí a také jsme nechtěli vyndávat do druhého baťůžku foťáky, powerbanky atd. Zkoušela jsem pracovníka snad 3x přemlouvat, jestli by to nešlo, že jsme přeci na check-inu mezi prvními, tak ať nechá odbavit zavazadlo až někomu po nás. Argumentovala jsem, že tam máme foťáky, powerbanky, dárky atd. a potřebujeme to mít u sebe, ale byl neoblomný. Pak teda řekl, že jen 2 z nás si můžeme nechat příruční u sebe a další 2 odbavit. Naštěstí je neztratili a ani suvenýry nerozbili (keramické podtácky – v tom spěchu je sestřenice s přítelem zapomněli vyndat) – určitě buďte tedy kdekoliv i na tuto variantu připraveni a nezapomeňte si vyndat cennosti, peníze, doklady, foťák, powerbanku a také třeba suvenýry a dárky, o které byste neradi přišli, protože to samozřejmě mohou rozbít, ale také kufr mohou vykrást (i o tom jsem dost četla i slyšela od několika lidí, že se jim z kufru něco ztratilo).
Air France – https://wwws.airfrance.cz/trip
Letištní salonek Praha – Erste Premier
Jako vždy jsme se před odletem chystali do letištního salónku Erste Premier na terminálu 2. Poprvé se mi u tohoto salónku stalo, že byla kapacita plná a venku před vchodem stála paní, která kontrolovala vstup ještě před příchodem na recepci. Zeptala se, jakou mám kartu, tak jsem řekla, že zlatou od Raiffky a řekla, že mají plno a že se máme zkusit vrátit cca za hodinu. Pak jsem ale hned vzápětí najednou viděla, jak někoho pustila, protože měl kreditní kartu od České Spořitelny. Tak jsem se zeptala, jestli by nás na tuto kartu pustila všechny a řekla, že ano, že prý když se kapacita blíží naplnění, tak pouští jen klienty s kartou od České Spořitelny, protože je to salónek Erste Premier. Takže kamarád měl naštěstí dost vstupů, takže pozval nás všechny a já jsem je zas pozvala v Paříži.
Dorazili jsme ještě na snídani, ale během chvilky už začali nosit i teplé obědové jídlo – řízečky, gulášek atd. 😊 Za mě tento salónek rozhodně nepatří mezi ty nejlepší, ale když vím, že máme dost vstupů, tak do něj rádi zajdeme. Jinak je určitě lepší si šetřit vstupy třeba na dlouhý několikahodinový přestup nebo pokud víte, že máte ještě nějaké další cesty se zajímavějšími salónky.
Tady bližší info k tomuto salónku i obecně, jak salonky fungují a jak získat vstupy zdarma – https://lenkacestounecestou.cz/letistni-salonky/#Terminal_2
Letištní salonek Paříž
YotelAir
V Paříži jsem v systému Lounge key našla jediný salónek YotelAir. Pokud nemáte moc vstupů, tak tento salónek za návštěvu určitě nestojí, zatím suverénně nejhorší, který jsme dosud navštívili. Ale po rozpočítání letošních cest jsme měli vstupů dostatek, takže na dlouhý přestup kolem 4-5 hodin se to stále vyplatilo, lepší, než sedět u gatu. Tohle byl zatím první salónek, kde nebylo vůbec žádné teplé jídlo ani studený bufet s uzeninami a pečivem. Bylo zde jen pár nelákavých sendvičů z toastového chleba a dále jen čokoládové závitky, šneky, muffiny a pak různé drobnosti jako sušenky, tyčinky (Kitkat, Lion), chipsy, jablko a hruška, bonbóny, mussli tyčinka, olivy, jablečné pyré a na pití Cola, ledový čaj, 3 druhy džusů, kafe, čaj.
Salónků je v Paříži samozřejmě více, ale v systému Lounge key je pouze tento.
Web – https://loungekey.com/en/rbcz_visa/lounge-finder/airport?airportcode=CDG&loungecode=CDG8
Ubytování
Jednotlivé fotky, odkazy a zkušenosti z ubytování budu přidávat u jednotlivých dnů na konci kapitoly. Obecně jsem se snažila vybírat ubytování, tak aby bylo čisté, levné, s dobrými recenzemi a hodnocením na booking aspoň 8 a více. Naprostá většina ubytování byla pěkná, velmi čistá, pár opravdu fakt hezkých a velmi moderních. Jen jedno byla naprostá katastrofa, co se čistoty týče a nebyly tam ani ručníky a povlečení a zároveň nám hořelo v kuchyni (víc info u Chefchauenu – Modré město)
Ubytování bylo obecně velmi levné od 165 Kč do 350 Kč a jednou v Rabatu v hlavním městě stálo 430 Kč. A vlastně ty nejhezčí byty byly nejlevnější.
Obecně jen koupelny nebývaly až na výjimky nic moc, hlavně ten styl, že v jedné malé místnosti byl záchod, umyvadlo a sprchový kout bez jakékoliv vaničky. To samozřejmě v moderních koupelnách bývá i v ČR, ale tady to je nahňácané do tak malého prostoru, že někde byl třeba záchod, hned před ním odtok na sprchový kout a hned vedle umyvadlo, takže po vysprchování tam bylo tak mokro, že se nedalo jít normálně na záchod, asi proto ve většině koupelen byly i erární gumové pantofle…
Pokud byste jeli takto v březnu nebo ještě dříve přes zimu, doporučuju vybírat co nejvíc ubytování s topením či klimatizací, s kterou si můžete zatopit. My v některých ubytováních topení měli a v pár ne a tam kde nebylo, bylo fakt dost zima (odhadem max. 18 stupňů) a na noc jsem si na teplé zimní pyžamo brala ještě mikinu a legíny (pak mi zima nebylo).
Self checkin nebyl až na 2 ubytování nikde. Všude přišel majitel a předával klíče osobně. Naštěstí to vždy klaplo bez problémů a většinou už tam na nás čekali nebo dorazili do minutky, protože bydleli ve stejném domě.
Fén v penzionech/hotýlcích nebýval, v bytech většinou ano. Pračka v pár bytech byla, takže jsme si jednou v půlce pobytu vyprali.
Také takto mimo Evropu doporučuju vozit si buď vložku do spacáku nebo povlečení. Já si vozím tenké skladné povlečení hlavně z toho důvodu, že nemám ráda, že na manželských postelích bývá jen ta velká přikrývka pro 2 osoby a určitě nechci deku s nikým sdílet. Takže si pak vezmu povlečení a standardně všude bývá ještě deka navíc, kterou si dám přes povlečení. Ale tady v jednom ubytku prostěradlo, které se dává pod deku chybělo (peřiny nebyly skoro nikde takže bylo vždy prostěradlo a přes to deka), takže i z tohoto důvodu se pak může hodit vlastní, nebo když mate pochybnost o čistotě, může člověk vlézt do povlečení jako do spacáku a na sebe si hodit deku.
Počítejte s tím, že v Maroku ne vždy všechno funguje podle popisu a standardů, na které jsme zvyklí z Evropy. I když je něco uvedené v nabídce ubytování, realita může být jiná. Například nám na jednom místě chybělo topení, které mělo být k dispozici, a ručníky občas buď nebyly vůbec, nebo jen v nedostatečném množství (např. 2 osušky pro 4 osoby). Někde nám je po naší žádosti doplnili, jinde ne. Proto určitě doporučuju vzít si pro jistotu vlastní ručník – my naštěstí vždy bereme i vlastní osušku.
Takže jako první věc po příchodu do ubytování doporučuju ověřit, jestli jsou tam ručníky a prostěradla, aby vám je příp. ještě stihli donést.
Wifi zcela chyběla jen na jednom ubytování v Ouzoud, a v Modrém městě byla tak špatná, že jsme jeli radši na data.
Autopůjčovna
Přišlo mi, že nebylo úplně lehké vybrat autopůjčovnu v Marrakeši, protože často nebylo na první pohled na webu při rezervaci ani v podmínkách vidět, zda je tam plné pojištění nebo ne a tady bych moc nevěřila jen tak nějakým informacím z mailu či whatsappu (na webu často také nejsou podmínky dostatečně podrobně popsány, jak jsem zvyklá z Evropy). Jako vždy jsem se snažila vybrat spíš menší lokální půjčovnu a nakonec jsem našla Oyama Car, kde šlo pěkně při rezervaci zakliknout plné pojištění, jak jsme zvyklí z Evropy. Plné pojištění stálo 8 EUR na den. Zároveň tam naštěstí nebyl žádný depozit.
Protože jsme se chystali na road trip po celém Maroku, tak jsme preferovali vetší auto, aby se nám vše vešlo do kufru. Vzali jsme teda SUV Dacii Duster a přestože jsme měli jen příruční zavazadla a k tomu malý batoh + nějaká ta igelitka s jídlem, tak jsme se do kufru tak tak vešli, takže si to s menším autem a kufrem nedovedu představit, pokud byste taky jeli ve čtyřech lidech. Na tuto trasu určitě auto 4×4 nebylo potřeba (naše auto nebylo 4×4) a i bez vyššího podvozku by se to dalo zvládnout v pohodě.
Dacia Duster nás vyšla na 46 EUR za den s plným pojištěním.
Autopůjčovna byla jen v centru Marrakeše, takže pro nás měli přijet na letiště v 21:00 (respektive původní čas byl 22:00, jak avizovali na letence, ale pak asi měsíc před odletem to změnili na 21:00, protože se čas měnil zpět o hodinu po skončení ramadánu). Dávala jsem jim teda vědět, jestli můžou být na letišti už mezi 21:30 – 21:45, odhadovali jsme, že takto by to mělo stačit i s pasovou kontrolou, když jsme neměli odbavená zavazadla. A bylo to akorát, na parkoviště jsme dorazili cca 21:50. Naštěstí pán z půjčovny už tam čekal. V instrukcích bylo, že bude čekat v uličce B, číslo 290, tam sice nikdo nebyl, protože tam parkoval prostě někdo jiný, ale naštěstí jsme hned viděli, jak na nás mává od auta, které stálo o pár míst vedle nás. Auto jsme přebrali, vyjíždíme z letiště a najednou vidíme, že musíme zaplatit za to parkování, za dobu, kdy tam stál pracovník autopůjčovny. No to, taky není nikde standard… Hlavně kartou platit nešlo a nejdřív po nás chtěli dirhamy, které jsme ještě neměli, protože jsme se chystali vybírat až druhý den v centru. Naštěstí brali i EURa a bylo to levné.
Jen jsem přehlídla malý detail, že v mailu psali, že platba za auto je jen v hotovosti v EUR nebo v dirhamech a nebo kartou jen přímo v agentuře. Ty EURa bysme dali dohromady, ale chtěli jsme si je spíš ušetřit, kdybysme někde potřebovali platit v EUR. Tak jsme se dohodli, že se stavíme zaplatit druhý den ráno přímo v autopůjčovně. A zase opět člověk musí počítat se vším – ptám se na kolikátou můžeme dojet, jestli je ok třeba i v 8:00 nebo radši později a on že prý mezi 8-9 h je to v pořádku a budou mít otevřeno. Naštěstí jsme tam jeli až na 9:00 a ještě tam stejně nikdo nebyl. Tak jsme začali obcházet ten blok, jestli tam ještě není jiný vchod a ptala jsem se prodavače na rohu. Ten nám šel ukázat vchod odkud jsme přišli, že jsme opravdu správně a máme zkusit čekat tam. Tak minutku čekáme a najednou vidím, jak se prodavač vrací a dává mi nějakou kartičku velikosti občanky a koukám co to jako je a pak zděšeně vidím, že to je techničák, který jsem nechtěně vytrousila. Pán z půjčovny totiž nacpal smlouvu od auta mezi všechny papíry od auta do euroobalu, který byl nahoře několikrát scvaknutý, ale byl tam skulinka přesně tak velká, že se mi podařilo techničák vytrousit. Takže velký štěstí, že ho pán našel a přinesl mi ho, protože po Maroku je policejních kontrol opravdu hodně a dvakrát jsme museli techničák ukazovat, uff. Takže příště radši vzít smlouvu rovnou k sobě a papíry k autu nechat pro jistotu vždy v kastlíku.
Vracení auta bylo také výživné. Do smlouvy nám dal čas 8:00, i když jsem chtěla, aby tam dal radši dřívější čas. Po propočtech a poznání místní kultury a zvyků jsem mu 2 dny před odletem psala na whatsapp i mail (protože na whatsapp nejdřív nikdo neodpovídal), že chceme auto vracet už v 7:30. Až druhý den odepsal na whatsapp, že „ok“.
V 7:30 čekáme… nikde nikdo. Psala jsem mu ještě na WhatsApp, když jsme vyjížděli, pak znovu po příjezdu a od 7:35 jsem volala na obě čísla – bez reakce.
Pak přišel hlídač a říká: „To je na ně moc brzo, určitě nedorazí. Jestli nemáte čas čekat, nechte klíčky v autě a běžte, ať vám to neuletí.“
Tak jsem všechno poctivě natočila – stav auta, benzín, dokumenty od auta v kastlíku, kde nechávám klíč i číslo parkovacího místa – a poslala mu to na WhatsApp v 7:45, že tedy odcházíme, když nedorazili a ani jsem se mu nedovolala.
Po dalších 15 minutách zpráva, že je dobře, že jsme tam klíčky nechali, že se omlouvá, že prý kolega má malé zpoždění. Prostě Maroko. Máte podobné zkušenosti?
S podobnými překvápky se prostě v Maroku musí počítat. Někdo na fb mi psal do komentářů, že jim se zas stalo, že půjčovali auto v Marrakeši, ale měli ho vracet dle domluvy v Agadiru. Jenže oni čekali zas v Marrakeši. Navíc potřeboval, aby mu vrátili depozit 2500 EUR, které musel zaplatit v hotovosti. Takže se třásl, aby mu depozit na účet poslali, naštěstí prý poslali do pár dnů.
Oyama Car – http://www.oyamacar.fr
Parkoviště, kde jsme auto přebírali/vraceli – https://mapy.com/s/nakuzatumo
Pokud nemáte zkušenosti s půjčováním auta, u mě na blogu najdete spoustu užitečných tipů, na co si dát pozor – https://lenkacestounecestou.cz/jak-na-pujceni-auta/
Policejní kontroly a radary
V Maroku při cestování autem narazíte také na spoustu policejních kontrol a radarů měřících rychlost. Takže se opravdu vyplatí rychlost dodržovat. Na silnicích je velmi často jen 60 km či 80 km za hodinu. Úplně nejvíc policejních kontrol bylo kolem Modrého města, když jsme jeli z Fesu a pak z Modrého města směr Meknes.
My dostali pokutu dokonce hned dvakrát. Nejdřív přítel sestřenice, když nezastavil na stopce u policejní kontroly. Jenže to byla taková zákeřná stopka, ne ta typická značka stop, kterou běžně známe, ale značka na fotce s maličkým nápisem Halte – Gendarmerie Royale. Vždy tam byla nejdřív značka zpomalit na rychlost 40 km/hod., pak 20 a pak tato značka Stop (Halte). Přítel sestřenice jen přibrzdil, jel opravdu krokem, ale i tak nám dali hned pokyn zastavit a chtěli nejdřív vidět papíry od auta. To jsem si oddychla, že se našel ten techničák od auta.
A pak policajt začal dělat přednášku, že jsme nezastavili na stopce. Pak nás předal kolegyni, která měla vyinkasovat pokutu. Znova přednáška a otázky, zda jsme v Maroku poprvé atd. Ještě že mluvím plynule francouzsky, tak jsem se omlouvala, že příště už budeme tuto značku dodržovat. Nejdřív si řekla o pokutu 400 MAD (800 Kč), ale zkusila jsem, jestli by to přece jen nešlo za míň a naštěstí si pak řekla jen o 200 MAD (400 Kč). Žádný doklad o zaplacení pokuty jsme samozřejmě nedostali…
Pak byl ještě jiný typ kontrol, kde byla stejná značka, ale jen s nápisem Ralentir, takže jen pokyn pro zpomalení. Ale stejně je to tak malým písmem, že na zaprášené značce to je dobře vidět až když jste relativně blízko, tak i tady jsme radši vždy zastavili úplně a čekali až na pokyn, že můžeme jet dál.
Později jsme dostali ještě pokutu za rychlost – kámoška jela 71 km/hod. místo povolených 60 km/h. Následovala další policejní kontrola, při které opět proběhla kontrola všech dokladů k autu včetně techničáku. Policista nás informoval o překročení rychlosti a ukázal nám i fotografii s naměřenou hodnotou.
Používají zde typické silniční radary, které z daného místa zároveň měří i fotografují projíždějící auta. Překvapivě pokuta nebyla nijak vysoká – činila 150 dirhamů (cca 300 Kč). V tomto případě už ale nebyl prostor ke smlouvání a částku bylo potřeba uhradit v plné výši a dostali jsme doklad o zaplacení.
A po cestě je také hodně pevných radarů. Docela spolehlivě (až na výjimky) radary i policejní kontroly ukazuje navigace Waze.
A ještě sestřenice málem dostala pokutu. Chtěla si v autě sundat bundu, tak si na chvíli odepla pás – a zrovna v tu chvíli tam byla policejní hlídka. Jak ji uviděla, snažila se rychle pás znovu zapnout, ale už to nestihla a jen ho držela vedle sebe. Policista hned tvrdil, že porušila předpisy a není připoutaná. Snažila jsem se mu vysvětlit, že byla celou dobu připoutaná a jen si potřebovala sundat bundu. Sestřenice navíc ukazovala, že ji má ještě napůl oblečenou. Nakonec nás nechal jet.
Řízení v Maroku
Řízení v Maroku je naprostá šílenost, hlavě ve městech, tam doporučuju řízení opravdu jen velmi zkušeným řidičům. Kámoška která odřídila většinu, je naštěstí výborná řidička a poradila si s řízením skvěle.
Připravte se na to, že hlavně ve městech je opravdu naprostý chaos, předpisy nikdo moc nedodržuje, blinkry moc neřeší, buď neblikají vůbec, nebo je naopak nevypnou nebo blikají přesně na opačnou stranu. Platí zde v podstatě pravidlo – silnější jede. Aut je často na silnici víc, než je tam jízdních pruhů. Motorky předjíždí zprava i zleva a často jezdí i na červenou (takže pozor i při přecházení silnice). Mezi auty a mopedy i ve velkých městech potkáte koně nebo osly. Helmu tu mívá málokdo a často můžete vidět třeba matku vezoucí 3 malé děti a helmu nemá nikdo nebo třeba jen rodič. Na motorkách se přepravuje prakticky vše, viděli jsme třeba i bednění nebo matrace…
To se fakt ani nedá popsat, doprava v Maroku se prostě musí zažít.
Na jihu cestou z Marrakeše do pouště byly silnice překvapivě ve velmi dobrém stavu a krásně široké (i ty, které byly označené na mapy.cz bílou barvou jako sinice té nejnižší třídy).
Až směrem k Chefchaouenu (Modré mesto) se kvalita začala horšit a byl to samý výmol a díra.
Jinak samozřejmě mimo velká města byla doprava výrazně klidnější.
První den v Marrakeši nás také pobavilo, když jsme viděli, jak do dvou autobusů 3 lidi naskakovali za jízdy. Jel krásný moderní dálkový bus a lidem nezastavil, jen přibrzdil a lidi naskakovali za jízdy. A ještě byl v druhém pruhu od chodníku, takže lidi museli kličkovat mezi auty, aby mohli naskočit.
Jídlo a zažívací problémy
Zažívacích problémů jsme se trochu báli, ale naštěstí jsme nikdo neměl žádné průjmy. Já teda radši pro jistotu před cestou i při dovolené brala probiotika. A všichni jsme dodržovali přísná pravidla, vždy jen balená voda, nejen na pití, ale i na mytí ovoce, i na čištění zubů. U ovoce se samozřejmě říká, že nejjistější je jíst pouze to, které jde oloupat, ale až tak jsme to nehrotili a dávali jsme si i jablka, hrušky či blumy.
Restaurace taky v pohodě, ale vždy jsem se snažila vybírat restaurace s dobrými recenzemi a vždy jen pořádně tepelně upravená jídla. Takže jsem jedla vlastně jen tagine, to je opravdu nejbezpečnější, jídlo bublá ještě několik minut poté, co ho přinesou. Tagine mi moc chutnal, vyzkoušela jsem snad všechny – kuřecí, hovězí, telecí, jehněčí i kozí. Tagine je tradiční marocké jídlo i nádoba, ve které se připravuje. Jde o pomalu dušený pokrm (nejčastěji maso, zelenina nebo kombinace se sušenými švestkami a kořením), který se vaří v typické keramické nádobě s kuželovitou poklicí.
Já kafe nepiju, ani čaj na cestách nemusím, takže jsem tohle neřešila, ale ostatní milovníci kávy přemýšleli, zda kávu riskovat, jestli jí dělají z balené vody nebo z kohoutkové a jestli je po převaření bezpečná… Ze začátku si jí nikdo nedával, ale pak občas neodolali a kávu nebo čaj si dali a bylo to v pohodě.
V restauracích jsme se jinak snažili vyhýbat salátům, tam zas člověk neví, jakou vodou to myjí, jen dva dny před odjezdem jsme si dali salátek z rajčat a okurek, který byl součástí menu a bylo to v pohodě.
Také je dobré vyhýbat se ledu v nápojích, který může být z kohoutkové vody, takže to nemusí být zrovna bezpečné.
Každopádně pro jistotu jsme si v Čechách nechali předepsat prášky na průjem – Ercefuryl, měl by být účinnější právě v těchto zemích, než běžné léky na průjem volně prodejné v lékárně v ČR, které prý tak účinné nejsou. Ale naštěstí jsme je nepotřebovali.
Počasí
Rozhodli jsme se jet koncem března až do začátku dubna. Záměrně takto, aby bylo po konci ramadánu (tento rok připadal právě na část února a března), aby nebyla velká vedra a zároveň nehrozil sníh na silnicích v horách, jako je běžné v zimě (to můžou být silnice zavřené i pár dnů).
S březnem jsme byli naprosto spokojení, počasí bylo příjemné – přes den cca 20-24 stupňů, poslední den v Marrakeši už asi 28°C. Jen je potřeba se připravit na to, že ráno a večer bývá ještě dost zima, cca 5 – 10°C, takže když v ubytování není topení, je tam dost chladno.
Počasí nám vyšlo skvěle, na to, jak špatně vypadala předpověď asi 2 týdny před cestou. Nakonec nám pršelo jen ve dvou dnech cca z ½, ale to nám nějak nevadilo, protože na ten den byl naplánovaný větší přejezd jen s pár vyhlídkami po cestě. Pak už pršet přestalo, takže i vyhlídky jsme si mohli užít bez deště. A druhý den pršelo také na začátku dne, ale před Ifrane u národního parku už také nepršelo a vyjasnilo se. Takže opět pršelo jen po dobu, kdy jsme byli v autě a neplánovali jsme žádné zastávky. A od Národnho parku Ifrane až do konce pobytu bylo už jen slunečno s krásně modrou oblohou bez jediného mráčku.
Marocké triky – užitečné tipy
V Maroku si člověk musí dávat pozor na různé věci, na každém kroku se vás snaží nějak odrbat a vydělat nějaký ten dirham.
Častý trik je, že vám někdo na nějakém místě začne ukazovat cestu a pokud byste s ním šli, tak pak za pomoc bude chtít peníze. Takto se nám to stalo jednou v medině ve Fesu, když jsme se k večeru kolem sedmé snažili vymotat z mediny a najednou nám nějaký týpek říká, jak tam před námi je už brána zavřená a že musíme do mediny na opačnou stranu. Já ale říkám, my nechceme do mediny, ale pryč z mediny. A on tak to je jiná, to zas musíte tudy, já vám ukážu a směroval nás do úzké malé uličky. Tak jsem jen řekla, že vím kudy a šli jsme dál a samozřejmě nikde nic zavřeného nebylo.
To samé se nám stalo i v medině v Marakéši, kdy nám najednou někdo začal říkat, že tam je zavřeno a ukáže nám cestu. Takže jsme ho opět v klidu ignorovali a šli dál.
Často se také snaží získat peníze tím, že si nechají zaplatit za fotku. Typicky jde o focení velbloudů, různých „instagramových“ míst, jako je srdce na vyhlídce, nebo nejhezčích koutů v Modrém městě.
Ve většině případů je na to člověk upozorněn předem nějakou cedulí, ale ne vždy. Nám se například stalo, že na místě žádné upozornění nebylo – až ve chvíli, kdy jsem vyfotila kamarádku, začala se paní dožadovat několika dirhamů za pořízení fotky.
Smlouvání
Smlouvá se opravdu prakticky všude, takže zkuste začít standardně na ceně více než 50% nižší, než je první cenová nabídka, abyste se setkali někde uprostřed. Když se vám cena nelíbí, radši odejděte, stejné zboží prodávají prakticky všude. A když vidí, že už chcete odejít, tak často ještě zlevní na cenu, kterou jste byli ochotní zaplatit.
Jen na pár turistických místech bylo vidět, jak jsou opravdu líní smlouvat, a i když jsem řekla svou cenu, nezkusili zlevnit ani o dirham. Evidentně ví, že lidi z turistických zájezdů to koupí i za vyšší cenu (protože i jejich počáteční cena je i pro nás stále docela levná), takže smlouvat nechtěli.
A opravdu se smlouvání nebojte, ta cena je fakt hodně nadsazená. Jednou jsem viděla, že trilobita, kterého jsem usmlouvala na relativně slušnou cenu, byl pak v jednom obchodě v Ouarzazate, kde byly pevné ceny, za výrazně nižší cenu, než jsem měla já.
Modlení
Muslimové se modlí standardně 5x denně a svolávání z mešit je pěkně hlasité, často i z ubytka se zavřenými okny. Také si můžete všimnout, jak se modlí prakticky kdekoliv, někdo třeba vytáhne ručník jen tak na vyhlídce a jde se modlit. Nebo na fotce níže můžete vidět prodavače v obchůdku v medině v Marrakešï. A vítě proč na nás takto vystrkuje zadek? Protože čelem musí být při modlení otočený směrem k Mekkce. A když se modlí mimo mešitu, používají kompas nebo appku, aby věděli, kterým směrem je Mekka. Nebo jsme zahlédli taxikáře, který vystoupil u silnice a začal se jen tak vedle auta modlit.
Do mešit nemuslimové v Maroku nesmí vstupovat, jediná mešita, kde to jde, je známá mešita v Casablance.
Den 1
Přílet Marrakeš
Letěli jsme z Prahy kolem poledne. Zašli jsme do salonku na terminálu 2 a pak jsme vyrazili směr Marrakeš. Přestup jsme měli v Paříži, docela dlouhý, takže i tady byl čas na letištní salónek.
Ubytování
Marrakeš
Appartement 7 min de l’aéroport de Marrakech
Do Marrakeše jsme dorazili v 21:00, vyzvedli auto a jeli do ubytka, které jsem vzala záměrně blízko letiště, abychom se nemuseli takto po tmě příliš motat po rušné Marrakeši. V 21:00 je tu ruch ještě dost velký, takže jsme byli rádi, že jsme to měli do ubytka tak kousek. Pán bydlel ve stejném domě, takže dorazil hned, jak jsem po vystoupení z auta napsala, že už jsme dorazili.
Byt byl hezký a čistý. Jen ty koupelny jim moc nejdou, tady pro pobavení pár detailů z koupelny, no zlaté české ručičky jí fakt nedělaly, spáry i ostatní detaily jsou docela otřesné.
Klimatizace pro zatopení tady byla.
- Cena – 326 Kč osoba noc + 2,5 EUR turistická daň
- Mapa – https://mapy.com/s/kacugekola
- Odkaz – https://www.booking.com/hotel/ma/appartement-7-min-de-l-aeroport.cs.html?label=gen173nr-10CAEoggI46AdIM1gEaDqIAQGYATO4ARfIAQzYAQPoAQH4AQGIAgGoAgG4AvXQ_84GwAIB0gIkNGJmMzAwOGEtNzlmOS00ZGJlLThlZDctODQ3NjVlMmIzN2Y22AIB4AIB&sid=269215aa66062cc19241d6177efbea96&aid=304142
Den 2
Ráno jsme nejdřív vyrazili na nákup do Carrefouru – tento byl největší na který jsme narazili.
Mapa – https://maps.app.goo.gl/QfbV2n1ZWMS1ogyw6
Pak jsme vyrazili do autopůjčovny zaplatit auto, protože při přebírání jsme zjistili, že kartu berou jen v kanceláři, na místě jen hotovost a eura jsme si chtěli ušetřit pro případ potřeby, kdyby nám někde došly dirhamy.
A pak jsme si ještě vybrali nějaké dirhamy z bankomatu.
Poté jsme jeli koupit SIM kartu do Maroc Telecom, ale i když měl být otevřený v neděli, tak bylo zavřeno, takže SIM kartu jsme se rozhodli nechat na další den, nějaký menší balíček jsem měla z ČR, takže to nebylo úplně akutní.
Maroc Telecom – https://maps.app.goo.gl/FewXSWsDeWDYjDa27
Hory Atlas
Kolem poledne jsme vyrazili směrem do Aït Ben Haddou (185 km – https://mapy.com/s/calezovobu). Cesta ubíhala rychle, protože jsme se neustále kochali krásnými výhledy na hory a každou chvíli jsme museli zastavit na fotku, abychom si tu krásu nafotili. Do Ait Ben Haddou jsme dorazili kolem 17:30.
Tizi N’tichka Pass
Tizi N’tichka Pass je nejvyšší silniční průsmyk v marockém pohoří Vysoký Atlas a zároveň jedna z nejscéničtějších tras v zemi. Silnice spojující Marrákeš s Ouarzazate se tu vine v nekonečných serpentinách, které nabízejí dechberoucí výhledy na horské svahy, berberské vesnice i hluboká údolí.
Cesta přes průsmyk není jen přesun z bodu A do bodu B, ale zážitek sám o sobě – každá zatáčka odhaluje novou scenérii a měnící se krajinu místy i s výhledy na zasněžené hory. V nadmořské výšce přes 2 000 metrů tu může být překvapivě chladno, takže se vyplatí mít po ruce i něco teplejšího na sebe.
Když jsme zastavovali na vyhlídkách, často se stávalo, že i na úplně neoficiálních místech – bez stánků, bez označení v mapě, prostě jen tak u krajnice – se z ničeho nic objevil nějaký prodejce s košíkem plným kamenů. Nabízel opravdu krásné kousky – ametysty a další barevné minerály, které na první pohled působily velmi atraktivně.
Já i kamarádka jsme neodolaly a každá jsme si nějaký pěkný kousek usmlouvaly. Pro mého syna, který měl jako menší pro kameny slabost a vždy byl nadšený, když jsem mu nějaké na různých výstavách, koupila, to byl skvělý suvenýr. Později jsme ale zjistily, že ty výrazné barvy nejsou vždy přirozené – některé kameny se běžně dobarvují, aby působily lákavěji. I tak ale vypadají hezky a jako suvenýr mají své kouzlo.
Na jiných, frekventovanějších vyhlídkách už bývaly klasické stánky, kde se prodávají nejen minerály, ale i fosilie a další suvenýry. Maroko je tímto opravdu typické – nachází se zde významná naleziště minerálů a fosilií, zejména v oblasti Atlasu a kolem měst jako Erfoud nebo Rissani.
Co se v Maroku běžně prodává:
- Ametyst (často i dobarvovaný do sytějších odstínů)
- Křemen
- Achát – často rozříznuté a leštěné
- Fosilie – velmi typické jsou trilobiti, amoniti nebo zkamenělé otisky živočichů
- Pouštní růže
Těsně před příjezdem na ubytko v Ait Ben Haddou jsme zastavili ještě na jedné vyhlídce. Kámoška si kvůli focení sundala mikinu i ledvinku, vyfotily jsme se a jeli jsme dál. Kámoška se rozjela, a po chvíli najednou přítel sestřenice vykřikl, ať zastaví, že něco bouchlo o auto. V tu chvíli kámoška hned věděla, co to bylo – ledvinka, kterou si při focení odložila na auto – s pasem, řidičákem i s peněženkou. Takže jsme rychle zastavili, musela to hezkých pár metrů docouvat a pak si pro ledvinku si doběhla. Uff, ještě že si toho přítel sestřenice všiml, ztrátu celé ledvinky se všemi doklady by nebylo příjemné řešit….
Aït Ben Haddou
Kasbah Aït Ben Haddou
Před šestou jsme dorazili do Aït Ben Haddou, ubytovali jsme se a šli jsme na navštívit kasbah, asi 1 km od ubytka.
Kasbah Aït Ben Haddou je jedním z nejikoničtějších míst v Maroku – starobylá opevněná vesnice (ksar) postavená z hlíny a slámy, která se tyčí nad údolím řeky Ounila. Kasbah obecně označuje tradiční pevnost nebo opevněné sídlo, často patřící významným rodinám, a v minulosti sloužila jako ochrana před nájezdníky i extrémními podmínkami pouště.
Na Aït Ben Haddou je fascinující nejen jeho historie, ale i atmosféra – zvlášť při západu slunce. Když jsme se tam vydali, celé hliněné město se postupně zbarvovalo do teplých odstínů oranžové a červené, jako by splývalo s okolní krajinou. V tu chvíli člověk snadno pochopí, proč se zde natáčelo tolik filmů – tohle místo má skutečně jedinečné kouzlo.
- Vstupné – 10 MAD
- Mapa – https://mapy.com/s/notumosumu, https://mapy.com/s/fasesokuka
- Odkaz – https://www.booking.com/hotel/ma/appartement-with-2-rooms-in-ksar-ait-ben-haddou-with-the-breakfast.cs.html?label=gen173nr-10CAEoggI46AdIM1gEaDqIAQGYATO4ARfIAQzYAQPoAQH4AQGIAgGoAgG4AvXQ_84GwAIB0gIkNGJmMzAwOGEtNzlmOS00ZGJlLThlZDctODQ3NjVlMmIzN2Y22AIB4AIB&sid=269215aa66062cc19241d6177efbea96&aid=304142
Ubytování
Ait Ben Haddou
Appartement In Ksar Aït Ben Haddou
V Ait Ben Haddou jsme se ubytovali v menším hotýlku, kde jsme dostali apartmán s 2 ložnicemi a malinkou kuchyňkou. Ubytování bylo pěkné a čisté a s hezkými výhledy. Byl tam i bazén, ale ten jsme v tomto období fakt nevyužili. V našem pokoji chyběly osušky, tak jsem zašla na recepci a hned je nám dali. To bylo jediné ubytko, kde se vybírala platba až na místě. Byla zde klimatizace, takže nám bylo pěkně teplo.
- Cena – 309 Kč osoba noc
- Mapa – https://mapy.com/s/jatedofedo
- Odkaz – https://www.booking.com/hotel/ma/appartement-with-2-rooms-in-ksar-ait-ben-haddou-with-the-breakfast.cs.html?label=gen173nr-10CAEoggI46AdIM1gEaDqIAQGYATO4ARfIAQzYAQPoAQH4AQGIAgGoAgG4AvXQ_84GwAIB0gIkNGJmMzAwOGEtNzlmOS00ZGJlLThlZDctODQ3NjVlMmIzN2Y22AIB4AIB&sid=269215aa66062cc19241d6177efbea96&aid=304142
Den 3
Aït Ben Haddou
Ráno jsme vyrazili kolem 7h, abychom stihli východ slunce. Zamířili jsme na vyhlídku na kopci naproti ksaru, odkud se otevírá jeden z nejkrásnějších pohledů na Aït Ben Haddou. Jak se první paprsky postupně opíraly do hliněných staveb, celé místo se začalo probouzet a získalo téměř magickou atmosféru.
Pokud sem někdy zamíříte, východ slunce z tohoto místa rozhodně stojí za brzké vstávání.
Tento den nás čekal přejezd cca 160 km k soutěsce Gorge Dades do dalšího ubytování – https://mapy.com/s/jutetopeba.
Ouarzazate
Atlas studio
Pak jsme se vydali směrem do Ouarzazate, přezdívaného „brána do pouště“ a také marocký Hollywood. Naší hlavní zastávkou byla filmová studia Atlas, která patří k největším a nejznámějším v Africe. Ve městě se nachází hned dvě studia, ale právě Atlas je tím ikonickým, kde vznikala řada světově proslulých filmů.
Vstupné nás vyšlo na 80 dirhamů a připravte se na to, že berou pouze hotovost. Při prohlídce jsme se toulali mezi kulisami, které možná znáte z filmů jako Gladiátor, Mumie, Hra o trůny nebo Princ z Persie a spousta dalších. Pokud máte rádi filmy nebo vás zajímá zákulisí natáčení, Atlas Studios v Ouarzazate rozhodně stojí za zastávku.
- Vstupné – 80 MAD
- Parkovné – 10 MAD
- Mapa – https://mapy.com/s/nopukususe
Ksar of Taourirt
V Ouarzazate jsme se zastavili také u místní kasby, která patří mezi nejvýznamnější historické památky ve městě. Typická hliněná architektura krásně ukazují tradiční marocký styl. Kasbah Taourirt, jak se tato pevnost nazývá, dříve sloužila jako sídlo mocného rodu Glaoui a dodnes si zachovala autentickou atmosféru.
Opět i zde brali pouze hotovost.
- Vstupné – 50 MAD
- Mapa – https://mapy.com/s/bomokasudu
Marché central – tržnice
Nedaleko kasby jsme zavítali i na místní tržnici, kde to žije úplně jiným tempem. Velmi autentické místo, které nabízí skutečný pohled do každodenního života místních.
Stánky plné koření, čerstvého ovoce, zeleniny i tradičních výrobků vytvářejí pestrou směs barev a vůní. Nechybí ale ani uzenářství, kde maso visí volně na háku, bez jakéhokoliv chlazení. V těchto podmínkách je fascinující, že se nezkazí. Viděli jsme také ohrady s kuřaty, která se zabíjejí přímo na místě, a kuřecí maso pak leží jen tak na pultu, opět bez chlazení a pěkně po něm lezou mouchy.
Zrovna jsme měla za sebou první oběd v restauraci, kde jsem si dala kuřecí tagine, takže když jsem tohle viděla, uklidňovala jsem se myšlenkou, že to moje kuře určitě pocházelo ze supermarketu z chlaďáku. 😄
Pak jsme vyrazili ještě do jednoho obchůdku s různými rukodělnými výrobky, kameny, fosiliemi atd. Kamarádka tady koupila kámen a trilobita za výrazně nižší cenu, než já byla schopná usmlouvat po cestě ve stáncích u silnice.
Pak jsme zašli ještě na kafe do hezky vypadající kavárny. Kámoška si objednala velký černý kafe a já ledový čaj, u kterého jsem si říkala, že ten bude bezpečný v lahvi nebo v plechovce. Trvalo to děsně dlouho a pak přinesli kámošce ledovou kávu a mě rozlévaný ledový čaj se spoustou ledu. Takže to jsem s díky odmítla, led bych opravdu riskovat nechtěla. Takže jsme pak zas čekali znovu na další kafe podle původní objednávky, já už si radši nedala nic.
Restaurace
La Renaissance
Restauraci jsem vybrala už z Googlu, aby měla dobré recenze. Dala jsem si kuřecí tagine (tagine au poulet) a byl moc dobrý. Brali jen hotovost.
- Cena – 50 MAD
- Mapa – https://maps.app.goo.gl/oQsonrksmUXnnaKi7
Nákup
V Ouarzazate jsme nakoupili v Carrefouru. Překvapilo nás, že přestože nebyl úplně malý, nebylo tam žádné čerstvé pečivo, jen balené.
Mapa – https://maps.app.goo.gl/f7x85weo4LNd8V2u5
Skoura
Cestou na ubytko jsme se ještě zastavili na dvou místech u palmové oázy u města Skoura. Byl odsud také nádherný výhled na zasněžené hory.
Ubytování
Gorges View Dades
Pak jsme se vydali do ubytka u soutěsky u Gorges Dades. Přijeli jsme až po tmě, takže výhled z ubytka jsme si vychutnali až ráno – výhled na okolní hory byl opravdu dech beroucí.
Byli jsme ubytovaní opět v menším penzionu, kde jsme měli rezervované dva pokoje. Byla zde v ceně i snídaně – dostali jsme fresh z pomerančů (pomeranče jsou zde všude, takže freshe dělají úplně všude), palačinky, jogurt, máslo, marmeláda, med, muffiny, tavený sýr, chléb a berberská omeleta (vejce vařené v pikantní rajčatové směsi s cibulí, bylinkami a kořením).
Ubytování bylo pěkné a čisté. Určitě mohu toto ubytování doporučit.
- Cena – 296 Kč osoba noc
- Mapa – https://mapy.com/s/delakaruze
- Odkaz – https://www.booking.com/hotel/ma/gorges-view-dades-tamellalt.cs.html?label=gen173nr-10CAEoggI46AdIM1gEaDqIAQGYATO4ARfIAQzYAQPoAQH4AQGIAgGoAgG4ArvzhM8GwAIB0gIkY2UwYWUzZDUtOTYwNC00Y2I2LWJjZGMtOGQxMTVkZTExNWQ02AIB4AIB&sid=269215aa66062cc19241d6177efbea96&aid=304142
Den 4
Soutěska Gorges Dadés
Soutěska Gorges Dadès patří k nejkrásnějším přírodním scenériím v Maroku. Po snídani jsme se vydali na projížďku autem touto oblastí a po celé trase nás provázely dechberoucí výhledy na vysoké skalní stěny, které se dramaticky zvedají nad úzkým údolím. Klikatá silnice, ikonické serpentiny a kontrast červených skal s okolní krajinou vytvářejí opravdu nezapomenutelnou atmosféru.
Mapa – https://mapy.com/s/papokavuju, https://mapy.com/s/lefasotuze
Trek u Monkey Fingers
Pak jsme vyrazili na trek u Monkey Fingers (Doigts de singe). Spousta lidí zastaví jen na ikonické vyhlídce s těmito zajímavými skalními útvary (https://mapy.com/s/fehokesuhe), ale rozhodně doporučuju jít celý trek, ty výhledy jsou naprosto boží.
Šli jsme asi 6,6 km celkem, ale šlo by jít ještě dál, my šli po místo, kde tyto skalní útvary končily.
Cestou jsme potkávali sem tam nějaké turisty, některé menší skupinky i s místním průvodcem, ale naštěstí žádné davy, většina šla už zpět v protisměru, takže většinu treku jsme šli sami.
Cestou zpět ještě daleko od startu jsme se zastavili u políčka a divili jsme se, proč v těchto místech tak daleko od civilizace někdo něco pěstuje. Pak se objevil starší pán a začal si s námi povídat a ptal se, jestli prý chceme vidět jeskyně, které sám vykopal. Takže nás zavedl dolů pod pole, kde opravdu byly vykopané 2 menší jeskyně a ukazoval nám, jak právě kope třetí. Vykopání jedné jeskyně mu prý trvá cca dva měsíce a ukazoval nám, jak tam krumpáčem kope. Když jsem se ho ptala, proč se rozhodl tady takto žít, tak říkal, že má rád klid. Pak nás zval ještě na čaj, ale ten jsme s díky odmítli, kdo ví kde bere vodu…
Trasa – https://mapy.com/s/morocazedu (6,6 km)
Pak jsme vyrazili směrem k soutěsce Todra Gorge, kde jsme měli další ubytování. Byl to kratší přejezd, jen cca 80 km – https://mapy.com/s/hucerotalo
Soutěska Todra Gorge
Soutěsku Todra Gorge jsme si ještě stihli k večeru projít. Jedná se o velmi pěkné místo s úzkým kaňonem a vysokými skalními stěnami, které se tyčí přímo nad vámi. Oproti Gorges Dadès je tato soutěska přístupnější a živější – potkáte tu více turistů, místních i menší stánky.
Cestou jsme si chtěli pořídit tradiční šátek do pouště a zkusili jsme štěstí právě tady. Bohužel bez úspěchu – všude nám nabízeli stejnou cenu okolo 150 dirhamů a nebyli ochotní vůbec smlouvat. Bylo vidět, že jsou asi zvyklí na turisty z organizovaných zájezdů, kteří cenu většinou neřeší.
Pokud tedy plánujete nákup suvenýrů, určitě se vyplatí zkoušet menší města nebo méně turistická místa, kde je větší prostor pro smlouvání a často i příznivější ceny.
Mapa – https://mapy.com/s/lapaducufa
Tenhle den rozhodně hodnotím jako jeden z nejkrásnějších.
Ubytování
Les Jardins De Todgha
Tady jsme měli ubytování opravdu kousek od soutěsky, opět menší hotýlek s bazénem a božími výhledy k soutěsce.
Hotýlek byl asi 300 metrů od parkoviště a recepční byl tak hodný, že nám s báglama pomohl. Šli jsme malými úzkými uličkami, ale i s mapou by to šlo najít v pohodě. My měli štěstí, že se tam zrovna objevili, když jsme zaparkovali, takže nás vedli až k ubytku. Dostali jsme opět dva pokoje naproti sobě a mezi nimi byl prostor s velkým stolem a lednicí. Ubytování bylo hezké a čisté s božími výhledy a obrovskou terasou. I zde byla klimatizace, kterou jsme si mohli přitopit, takže super. Snídaně byla v ceně. Opět velmi podobná, jako v předchozím ubytování, jen místo berberské omelety byly berberské palačinky.
- Cena – 254 Kč osoba noc
- Mapa – https://mapy.com/s/cubohuzeje
- Odkaz – https://www.booking.com/hotel/ma/les-jardins-des-gorges.cs.html?label=gen173nr-10CAEoggI46AdIM1gEaDqIAQGYATO4ARfIAQzYAQPoAQH4AQGIAgGoAgG4ArvzhM8GwAIB0gIkY2UwYWUzZDUtOTYwNC00Y2I2LWJjZGMtOGQxMTVkZTExNWQ02AIB4AIB&sid=269215aa66062cc19241d6177efbea96&aid=304142
Den 5
Další den nás čekal hlavně přejezd do pouště u Merzougy, kde jsme měli být na 16:00, abychom vyrazili do kempu v poušti na velbloudech. Přejezd byl dlouhý cca 200 km (https://mapy.com/s/fahovocore)
Tinghir tržnice
Ráno jsme ještě navštívili krátce tržnici v Tinghir, ale ráno ještě mezi 9:30 – 10:00 byla většina stánků ještě zavřená, takže ani zde jsme šátek do pouště nekoupili.
Erfoud
Fosiless d´Erfoud
Erfoud je známý jako centrum fosilií v Maroku – v okolí se nacházejí bohatá naleziště, zejména trilobitů, amonitů a dalších pravěkých organismů.
Ve městě Erfoud, jsme tedy navštívili obchod a dílnu s fosiliemi Fossiles d’Erfoud. Pán nás provedl celým procesem výroby a ukázal nám, jak se z kamenů plných fosilií vyrábějí různé předměty – od menších suvenýrů, jako jsou talířky, mističky nebo dekorace, až po velké kusy nábytku, například stoly nebo umyvadla.
Zmínil také, že pokud si někdo vybere větší věc, není problém zajistit dopravu prakticky kamkoliv do Evropy. Dokonce nám ukazoval sešit s objednávkami, kde bylo vidět, že zájem turistů je opravdu velký.
Velmi zajímavá byla i samotná ukázka výroby – od řezání kamene až po finální leštění, které probíhá pomocí kotouče z kousků jeanů. Celá prohlídka dílny byla zdarma a byla velmi zajímavá.
Na závěr nás zavedl do prodejny, kde už byly všechny výrobky vystavené a označené cenami. Rovnou nám řekl, že na vše poskytne slevu 20–30 %, protože ceny jsou nastavené výše kvůli organizovaným zájezdům, kde mají průvodci z prodeje provizi. Nakonec jsme neodolali a pár menších suvenýrů si odvezli.
Rissani – souk
Pak jsme vyrazili do městečka Rissani, kam jsme vyrazili na místní souk, kde jsme si říkali, že už by to fakt chtělo pořídit nějaký ten šátek do pouště. Tak jsme se tak procházeli a nakonec jsme si vybrali všichni stejný modrý dlouhý šátek do pouště a usmlouvali jsme ho z původních 130 dirhamů na 65 dirhamů (cca 130 kč).
A zase jsme byli svědky dalších jejich triků – já si zrovna platila svůj šátek a najednou koukám, co tam řeší kámoška. Měla v peněžence dohromady eura s dirhamama a jak hledala tuto částku v dirhamech, zároveň vytáhla nějaká eura a ten týpek jí to hned sám vzal z ruky s tím, že jí na vyšší částku eur vrátí v dirhamech a už jí cpal ty dirhamy a ten druhý ty eura už měl ve vteřině v kapse. Já umím francouzsky, tak jsem přispěchala na pomoc, protože anglicky moc nemluvili a furt nechápali, co po nich kámoška chce. Nejdřív jsem nechápala, co se stalo, protože oni v tom dělali zmatek a tu papírovou eurovou bankovku už měl pěkně schovanou. Pak tedy říkám, ať ji vytáhne, vrátí ji kámošce, ta pořád držela ty dirhamy, který ji chtěli vrátit, a nakonec jí teda eura vrátil a zaplatila dirhamama. Takže člověk si tady musí pořád dávat na něco pozor.
A opět nás často prodejci zvali do jejich obchůdků, jejich oblíbená věta byla – nemusíte nic kupovat, jen pro potěchu očí (pour plaisir des yeux 😀 ).
Taky jsme tu narazili na malé dílničky se vším možným, od truhlářství, servisy, různé opravny atd. a taky jsme narazili na malou dílnu s fosiliemi, kde opět řežou a leští různě velké kusy a vyrábí z toho různé věci. Tady nám taky ukazovali různé výrobky a pak nás zvali někam dolů jakoby do sklepa po úzkých schodech. Nevěděli jsme, co tam je a radši jsme takhle někam dolů po úzkých schodech chodit s nějakým cizím chlápkem nechtěli, tak jsme poděkovali, řekli, že chvátáme a šli jsme pryč.
Zase tu byli pěkně dotěrní, kámoše se chytl jeden prodavač a snažil se mu vnutit stříbrný náramek, i když do krámku ani nenahlídl a neprojevil sebemenší zájem. Dál říkal, že nemá zájem, ale on šel pořád s námi asi 5 minut téměř až k autu a nemohli jsme ho za boha setřást, i když kámoš pořád opakoval, jak nemá zájem.
V Rissani bylo ještě pěkně mokro a pořádně zataženo, takže bylo vidět, že ten den před naším příjezdem muselo dost pršet.
Chvíli před pouští sprchlo pár drobných kapek a obloha byla ještě zatažená. Ale v momentě, kdy jsme přijeli k poušti, tak se krásně vyjasnilo a až do večera bylo sluníčko.
Měli jsme být na 16:00 u hotelu Ksar Bicha Hotel v Merzouga (https://mapy.com/s/dekahuloha), kde nám napsali, že je meeting point a můžeme tam nechat bezpečně zaparkované auto. Dali jsme si radši rezervu a byli jsme tam o něco dříve. Chvíli po čtvrté přišel pán z kempu, pomohl nám uvázat šátky a předal nás 16letému průvodci, který měl vést karavanu. Kromě nás 4 tam bylo ještě dalších 5 turistů z Německa.
Vybrala jsem si druhého velblouda, nasedli jsme a jeli jsme. Tím, že průvodce jde pěšky, jízda na velbloudovi je pomalá, takže těch 10 km do pouště mělo trvat cca 2 hodiny + čas na zastávku na západ slunce.
Velké bágly nám vzali jeepem a na velblouda jsme měli jen malý baťůžek, já si sebou vzala foťák, vodu a bundu, kdyby se ochladilo. Ale téměř až do kempu jsem byla jen v krátkých rukávech a zima mi nebyla. Bylo tak akorát, naštěstí žádné vedro, foukal jemný větřík.
Doporučuje se koupit si velký šátek, aby chránil hlavu, krk od spálení a taky aby si ho člověk mohl dát přes pusu, kdyby foukal vítr s pískem. Ale jak se zdálo, ten den muselo dopoledne v poušti pršet, protože písek byl mokrý, takže vítr písek naštěstí nerozfoukával. Taky se hodí vzít si sluneční brýle. Já si je pak v průběhu sundala a zahákla jsem si je za triko, což nebyl dobrý nápad – jak to na velbloudovi drncá, tak mi za chvíli spadly do písku. Naštěstí průvodce zastavil a přišel ke mně, aby mi je podal.
Asi po hodině a půl jsme zastavili u krásné duny, kam jsme si měli vyšplhat a počkat zde až do západu slunce. Říkala jsem si, že jsme tu ale nějak brzo… Ptali jsme se, kdy má být západ slunce a průvodce říkal že 18:30. Pak si nebyl jistý, protože uměl v angličtině jen základy a francouzsky vůbec, tak to radši ještě napsal do písku. Jenže se o hodinu spletl, z předchozích dní jsme dle Googlu věděli, že západ je v 19:30. Jenže jak sotva skončil ramadán, tak on jaksi nepostřehl, že čas se změnil a tím pádem byl západ až o hodinu později.
Takže jsme měli spoustu času na pozorování okolí a písek měl při zlaté hodince opravdu nádherné barvy. Západ slunce zde byl opravdu překrásný. Bála jsem se, zda budeme v poušti sami, jestli tam nebude hodně dalších karavan mířících do dalších kempů, ale široko daleko jsme nikoho neviděli.
Pauza na západ slunce se hodila, protože po 1,5 hodiny jízdy už mě dost bolel zadek, respektive třísla, na koni ani na kole nejezdím, takže jsem byla trošku rozlámaná.
Poté jsme pokračovali zhruba ještě půl hodiny až do pouštního kempu. Po cestě se nám poštěstilo zahlédnout i jedno pouštní zvířátko – fenka, což byl milý bonus navíc.
Ubytování – Sahara wellness camp
Po příjezdu nás rozdělili do jednotlivých stanů. Pro nás byly připravené dva stany, oba opravdu prostorné. Náš stan pro dva měl dvě jednolůžkové postele a navíc ještě velkou manželskou postel. Příjemně nás překvapilo, že jsme dostali stan s vlastní koupelnou a WC, i když jsme měli původně rezervovanou variantu se sdíleným WC a koupelnou.
Stan byl velmi pěkný, stejně tak koupelna a toaleta – vše čisté a udržované. K dispozici byl i sprchový gel a šampon (pouze fén zde nebyl).
V kempu fungovala i Wi-Fi a ve společenské místnosti byla možnost dobít si mobily nebo powerbanky, což jsme po celém dni na cestách ocenili.
Poté co jsme se ubytovali, jsme šli na večeři. Byl výborný tagine z kuřete a králíka, zeleninový tagine (lilky a papriky), zeleninová polévka a jako dezert ovoce s oříšky.
Samotné ubytování bylo velmi levné (cca 201 Kč za osobu na noc), ale je potřeba počítat s tím, že většina doplňkových služeb se platí zvlášť – zejména doprava do pouště a zpět nebo různé aktivity. To bývá častým důvodem negativních recenzí, protože někteří lidé to vnímají jako nedostatečně transparentní, proč by vlastně měli platit za dopravu do kempu. Ve skutečnosti to takto funguje u všech pouštních kempů.
V našem případě to ale bylo uvedené už v popisu ubytování (v takovém tom medailonku, které píše sám kemp na bookingu), takže jsme věděli, do čeho jdeme. Po rezervaci nám navíc přišla zpráva s kompletní cenovou nabídkou všech aktivit, což jsme ocenili.
Nakonec se vyplatilo vzít balíček služeb dohromady, který vyšel o něco výhodněji. Zahrnoval dopravu do pouště na velbloudech, zpáteční cestu jeepem a večeři, a stál 55 EUR za osobu (už teda mírně zdražili na 60 EUR, ale my to měli teda ještě za původní cenu, protože rezervaci jsem dělala hodně měsíců před cestou).
Snídaně už byla v ceně ubytování. Snídaně byla poměrně pestrá – nechyběly palačinky, marmelády, med, čerstvý chléb, sladké pečivo, rajčata, okurky, jogurt, džus ani tradiční berberská omeleta.
Po příjezdu do kempu byl ještě k dispozici čaj a oříšky a sušenky.
V kempu měli i otevřený výběh se zvířátky – ovce, kozy, slepice, králíky atd..
Večer jsme se přesunuli k ohni, kde Berbeři z kempu zpívali tradiční písně a hráli na bubínky. Atmosféra byla opravdu skvělá. Zapojili jsme se i my, když nás vyzvali, abychom zazpívali nějakou písničku z naší země. Berbeři nám pak podle své tradice dávali hádanky, které jsme měli hádat – ale nepodařilo se nám správně odpovědět ani na jednu.
Ráno jsme nejdřív vyrazili na východ slunce a pak jsme si ještě krátce vyzkoušeli sandboarding na malé duně přímo u kempu, což bylo zdarma a bylo to příjemné zpestření.
Po snídani jsme se vydali zpět k autu jeepem. Řidič jel poměrně svižně přes duny, takže i samotná cesta byla fakt zážitek a příjemným zakončením pobytu v poušti.
Návštěva pouště a přenocování v kempu pro nás patřily k nejlepším zážitkům celé cesty a rozhodně jde o něco, co byste při návštěvě Maroka neměli vynechat.
Den 6
Poušť Erg Chebbi – jeep tour
Ráno jsme tedy přijeli jeepem z pouště. Řidič se s tím nepáral a byla to parádní rychlá jízda.
Přejezd do Mideltu
Ten den nás čekal větší přejezd do města Midelt (cca 260 km – https://mapy.com/s/fotavefeda), kde jsme měli ubytování. Po cestě jsme neměli žádný zvláštní program, jen nějaké vyhlídky po cestě. Ještě že tak, protože chvíli poté, co jsme opustili poušť začalo opravdu hustě pršet a pršelo velkou část cesty. Jak pršelo, na silnicích se místy silně valila voda, tolik, že jsme ji měli tak do poloviny pneumatik.
Pak naštěstí pršet přestalo a v místech, kde jsem chtěla dělat nějaké zastávky, už nepršelo, takže jsme mohli konečně zastavovat i na různých místech s krásnými výhledy na oázy, vodopád a na hory.
Midelt
Obchod s alkoholem
Poté co jsme se ubytovali a vyšli z bytu projít se po městě, tak začalo dost hustě pršet. Takže jsme chvíli čekali v jednom obchodě s oblečením, ale pořád nepřestávalo. Ostatní pak dostali chuť na víno (paradoxně, protože normálně na dovolených žádný alkohol nepijou, ale tady jak je těžší alkohol sehnat, najednou dostali chuť). V Carrefouru nebyl žádný, byl to jen menší Carrefour (alkohol jsme viděli v oddělené sekci jen v tom největším Carrefouru v Marrakeši). Tak jsem přes chat GPT hledala, kde by se dal tak koupit alkohol v Mideltu. Našlo to tento obchod níže, kam jsme zavítali. Je potřeba znát přesnou adresu, protože podle výlohy byste asi těžko poznali, že to je obchod s vínem a alkoholem, v celé výloze totiž byly jen vyskládané balené vody.
Ubytování
Midelt
Relaxnstay midelt
V Mideltu jsme si zarezervovali byt s 2 ložnicemi. Přestože na domě byla self checkinová krabička, majitel přišel opět osobně, protože opět bydlel v domě, kde měl 2 byty na pronájem. Krabičku na klíče jsme tedy měli využít pak jen pro vrácení klíčů. Sotva jsme vešli do domu, ukazoval nám, že jsme si objednali tento byt v přízemí, ale že ten má jen 1 ložnici a že nám dá teda ten druhý s 2 ložnicemi. To jsem moc nepochopila, protože já objednávala byt s 2 ložnicemi, ale na bookingu měl možná na oba jen jednu prezentaci…
V bytě měla být konečně pračka, a tak jsme si chtěli poprvé vyprat. Ale byla to taková divná pračka, vypadala spíš jako nějaká hračka či atrapa a tak jsme mu radši psali, jestli může ještě přijít a ukázat nám, jak tuto pračku použít, protože nebyla ani zapojená na přívod vody a do odpadu. Napsal, že tato pračka nefunguje a že si můžeme teda vyprat v tom dolním bytě, že nás tam pustí. Takže jsme hodili prádlo do pračky a řekli, že se jdeme projít a vrátíme se cca za hodinu až to dopere. Za chvíli pak koukám, že přišla nějaká zpráva na whatsapp, že prý najednou po zapnutí pračky slyšel nějaký velký rány, tak jí zastavil a našel tam prý dva kameny. No, kámoška si jaksi zapomněla vyndat nakoupené kameny z kapsy, takže jako bonus jsme měli ještě prádlo plný drobků z novin, do kterých je prodejci balili. Bohužel na pověšení prádla zde byla jen terasa, kterou jsme nemohli kvůli silnému dešti použít, takže jsme rozvěsili prádlo všude po bytě, po dveřích, klikách atd.
Midelt se nachází v horách, a tak zde fakt nebylo teplo. V bytě bohužel nebylo žádné topení a byla tam fakt zima, odhadem max. 18°C. Takže tady ostatním byla zima a ani večer se nemohli zahřát a kámoška se nachladila. Já si radši rovnou na teplé pyžamo přidala ještě teplou mikinu a legíny, a měla jsem na sobě dvě silné deky (těch tu bývá většinou všude dostatek), takže mě zima nebyla. Když jsme seděli večer v obýváku, tak to taky fakt chtělo sedět pod dekou.
Byt byl moc hezký, čistý a zrekonstruovaný. Jen majitel jaksi zapomněl dodat potřebný počet ručníků, byly tam jen 2 a my byli 4. Psala jsem mu, ale už někam odjel, takže ručníky nepřinesl. Také těsně před spaním jsme si všimli, že v pouze v našem pokoji chybí povlečení. Takže já jsem ráda využila své povlečení…Ale jinak tohle ubytko můžu doporučit. Jen jsme konstatovali, že ručníky a povlečení musíme kontrolovat hned po příjezdu, aby to příp. majitel stihl zajistit, kdyby něco chybělo. Tady konečně byl i fén, takže jsme toho využili.
- Cena – 185 Kč osoba noc
- Mapa – https://maps.app.goo.gl/GysFSfHoZY7eyCrm7
- Odkaz – https://www.booking.com/hotel/ma/relaxnstay.cs.html?label=gen173nr-10CAEoggI46AdIM1gEaDqIAQGYATO4ARfIAQzYAQPoAQH4AQGIAgGoAgG4ArvzhM8GwAIB0gIkY2UwYWUzZDUtOTYwNC00Y2I2LWJjZGMtOGQxMTVkZTExNWQ02AIB4AIB&sid=269215aa66062cc19241d6177efbea96&aid=304142
Restaurace
Cafe Restaurant Salama
Cestou do Mideltu jsme zastavili na oběd v restauraci Cafe Restaurant Salama. Daly jsme si jehněčí tagine se sušeným ovocem a byl výborný. Stál 90 MAD, což není úplně málo na to, že to je restaurace někde u silnice, ale naopak v této oblasti ceny dle Googlu byly naopak ještě vyšší a tohle byla dobrá cena.
Cena – 90 MAD
Den 7
Narodní park Ifrane
Další den jsme ráno vyrazili směrem do města Fes. Opět větší přejezd cca 200 km (https://mapy.com/s/fajobepene).
Ráno opět silně pršelo, naštěstí v této první části cesty nebyly plánované žádné zastávky, takže nám to ani nevadilo a jen jsme sledovali počasí a doufali, že dle předpovědi v Národním parku Ifrane (Parc National d´Ifrane) už by pršet nemělo. Tam jsme totiž měli v plánu navštívit cedrové lesy, kde volně žijí opice makak magot. Už kus před těmito lesy opravdu pršet přestalo a od Fesu až do konce dovolené, jsme měli už jen sluníčko a úplně krásně azurovou oblohu bez jediného mráčku.
Zastávku před Ifrane v cedrových lesích doporučuju, opic tu bylo hodně a je opravdu zábava je pozorovat.
Nevěděla jsem, kde přesně budou a myslela jsem, že se budeme muset dlouze procházet po lesních cestách, než nějaké uvidíme. Ale chtějí jídlo od lidí, takže nejvíc jich bylo právě u parkoviště, a když jsme šli pak kousek na procházku lesem, tak tam už nebyly. Lidi je krmí hlavně buráky a opice samy taky dost prohledávaly odpadky a viděli jsme, jak žerou krásné jahody, které tam někdo vyhodil. Byl to super zážitek je pozorovat.
Azrou
Restaurant Hassan
Pak jsme se stavili na oběd v Azrou. Z Googlu jsem vybrala restauraci Hassan, která měla dobré hodnocení a dala jsem si jako vždy tagine, tentokrát telecí, taky velmi dobrý, ale masa bylo o něco méně než jinde.
- Cena – 80 MAD
- Mapa – https://maps.app.goo.gl/pc1sz2LHfffJCKa59
Ifrane
Poté jsme pokračovali přes město Ifrane, které je úplně jiné, než zbytek Maroka. Město bylo založeno během francouzského protektorátu ve 30. letech 20. století a dodnes si zachovalo velmi specifický charakter. Často se mu přezdívá „malé Švýcarsko“ – a to nejen kvůli architektuře připomínající evropská horská města, ale i díky upraveným parkům a celkové atmosféře.
Ifrane je známé svou čistotou – na rozdíl od mnoha jiných míst v Maroku jsme zde prakticky neviděli žádné odpadky. Město působí velmi organizovaně, klidně a upraveně, což je v marockém kontextu poměrně neobvyklé.
Nachází se ve středním Atlasu v nadmořské výšce kolem 1 600 metrů, takže v zimě zde sněží.
Pokračovali jsme dál až do Fesu, kde jsme se nejdřív ubytovali.
Fes
Pak jsme vyrazili do centra Fesu. Zaparkovali jsme na okraji města, protože blíž do mediny už se autem dostat nedá. S parkováním nebyl problém, míst bylo dostatek. Vybrala jsem konkrétní parkoviště tak, abychom to měli co nejblíž ke koželužně Chouara Tannery, kterou jsem chtěla navštívit jako první.
Koželužna Chouara Tannery
Feské koželužny patří mezi nejznámější v Maroku – největší a nejnavštěvovanější je Chouara Tannery, dále pak například Sidi Moussa. Jsou unikátní tím, že se zde už po staletí používá prakticky stejný tradiční postup zpracování kůže.
Proces výroby je poměrně náročný a probíhá v několika fázích:
- Očištění kůží – čerstvé kůže (nejčastěji z koz, ovcí nebo krav) se nejprve namáčejí ve velkých kamenných kádích s vodou, vápnem a holubím trusem.
- Holubí trus obsahuje amoniak, který pomáhá změkčit kůži a odstranit chlupy a nečistoty.
- Právě tato fáze je zdrojem velmi silného zápachu.
- Změkčování a zpracování – kůže se ručně zpracovávají, šlapou a otáčejí v kádích, aby byly co nejměkčí a připravené na barvení.
- Barvení – následuje ponoření do menších barevných kádí, kde se používají přírodní barviva:
- žlutá – šafrán nebo kurkuma
- červená – mák nebo henna
- modrá – indigo
- hnědá – cedrové dřevo
- zelená – máta
- Sušení – obarvené kůže se poté suší na střechách okolních domů.
Celý proces je velmi vizuálně zajímavý, ale zároveň intenzivní pro smysly – zejména kvůli zápachu z prvních fází zpracování. Proto se návštěvníkům často při vstupu dávají snítky máty, které pomáhají zápach alespoň částečně překrýt. Já si pro jistotu z domova vzala tygří mast, kterou jsme si namazali pod nos. Ale musím říct, že ve finále mi ten zápach tak hrozný nepřišel, čekala jsem to horší. Ale slyšela jsem, že fakt záleží jak kdy – jak velké je teplo, vítr, atd…
Madrasa Al Attarine
Při procházce medinou ve Fesu jsme navštívili také krásnou historickou školu Madrasa Al Attarine, která se nachází jen kousek od slavné mešity Al-Qarawiyyin. Zvenku působí poměrně nenápadně, ale jakmile vejdete dovnitř, otevře se před vámi nádherný vnitřní dvůr plný detailní výzdoby.
Madrasa pochází ze 14. století a sloužila jako islámská škola pro studenty náboženských studií. Dnes už se zde nevyučuje, ale je přístupná veřejnosti jako památka.
Interiér je opravdu dechberoucí – jemně vyřezávané cedrové dřevo, mozaiky zellij, štuková výzdoba a klidná atmosféra dělají z tohoto místa jedno z nejhezčích ve Fesu. Doporučuji vyjít i do horního patra, odkud je pěkný pohled na dvůr shora.
Vstupné bylo jen 20 dirhamů na osobu. Je to ideální místo, kde si na chvíli odpočinete od rušné mediny a nasajete historickou atmosféru města.
- Vstupné – 20 MAD
- Mapa – https://mapy.com/s/megedonamo
Pak jsme se vydali na procházku uličkami mediny. Jako suvenýr jsem tu manželovi koupila pánský kožený pásek za 90 dirhamů (cca 180 Kč). Atmosféra byla velmi autentická, ale zároveň je potřeba počítat s tím, že prodejci bývají poměrně dotěrní a často se snaží turistům něco aktivně nabízet.
Došli jsme až k jedné ze vstupních bran, kde jsme se otočili a vydali se zpět jinou cestou. Orientace v medině je opravdu náročná – jde o neuvěřitelně spletitou síť uliček. Střídají se hlavní tahy plné obchodů a lidí s úzkými, tmavšími uličkami, které mohou působit trochu nepříjemně a strašidelně.
Kolem 19. hodiny se medina začala postupně vylidňovat a turistů ubývalo. V jednu chvíli nás oslovil místní muž s tím, že brána, ke které míříme, je už zavřená, a že musíme jít jinudy. Když jsme mu vysvětlili, že se snažíme z mediny dostat ven, hned nám začal nabízet, že nás zavede jinou cestou úzkou boční uličkou.
Známý marocký trik, jak si pak nechat za radu zaplatit, a tak jsme ho ignorovali a pokračovali jsme podle naší navigace. Je dobré být v těchto situacích obezřetný – podobné „rady“ běžné končí tím, že si za ně dotyčný následně řekne o peníze.
Parkování – https://mapy.com/s/cumovulubu (zdarma)
Ubytování
Fes
Chez Siham
Bylo to první ubytování, kde byl self checkin, takže bylo fajn, že nemusíme komunikovat o přesném času příjezdu. Protože jsme měli auto, nevadilo nám, že je byt dále od centra. Byt byl moc hezký, jeden z nejhezčích, moderní a čistý. I koupelna moc hezká a konečně aspoň z části oddělená zástěnou. A i WC bylo oddělené dokonce jako samostatná místnost, což bylo fajn, že po sprše nemusel člověk při návštěvě záchoda čvachtat ve vodě, jako v jiných ubytováních. Fén zde také byl a topení také. Pračka zde také byla a na postelích klasické peřiny s povlečením. Tohle ubytování mohu opravdu jen doporučit a zároveň patřilo k těm nejlevnějším.
- Cena – 164 Kč noc osoba
- Mapa – https://maps.app.goo.gl/g9zga8fXY2tvgKjg6
- Odkaz – https://www.booking.com/hotel/ma/chez-siham.cs.html?label=gen173nr-10CAEoggI46AdIM1gEaDqIAQGYATO4ARfIAQzYAQPoAQH4AQGIAgGoAgG4ArvzhM8GwAIB0gIkY2UwYWUzZDUtOTYwNC00Y2I2LWJjZGMtOGQxMTVkZTExNWQ02AIB4AIB&sid=269215aa66062cc19241d6177efbea96&aid=304142
Nákup
Fes je velmi velké město, takže je tu několik Carrerfourů – např. zde https://maps.app.goo.gl/b8Nvf6xJyMpguE3a7
Den 8
Tržnice
Ráno jsme vyrazili směrem do Chefchaouenu. Po cestě jsme zastavili v nějaké vesnici, kde se konal místní trh a blešák (cca zde, na mapy.cz není ani název vesnice – https://mapy.com/s/kafazepugo). Evidentně oblíbená akce, bylo tu strašně moc lidí a spousta aut zaparkovaných všude u cesty. Opět velmi autentická tržnice, byli jsme tu opravdu jediní turisté.
Cesta ubíhala rychle, okolní krajina byla nádherná.
Chefchaouen
Chefchauenu se přezdívá Modré město – a není divu, všechny uličky, domy i schody mají různé odstíny modré. Procházka mezi nimi opravdu příjemný zážitek: každý kout je fotogenický, prostě se jen tak procházíte mezi modrými zdi a barevnými květinami v oknech. Atmosféra je tu klidnější než v rušných medinách a ani prodejci zde nebyli otravní jako jinde.
U těch nejkrásnějších instagramových zákoutí zas chtěli pár dirhamů za fotku, marocká klasika… Ale oproti některým jiným místům zde aspoň byla cena férově napsaná.
Pak jsme se prošli i mimo centrum. Opět nás bavilo pozorovat život místních. Také jsme viděli třeba pána, který měl na ulici váhu a člověk se mohl za 1 dirham zvážit. Nebo jiný pán zas seděl na ulici s 4 krabičkami cigaret a prodával je po kusech. Jindy jsme zas viděli čističe bot…
Také jsme zde zahlédli bar s alkoholem, kde pivo stálo asi 90 Kč.
V Chefcahouenu jsme se rozhodli strávit 3 noci, protože jsme zde chtěli absolvovat také nějaké treky v přírodě v blízkém okolí. Je to opravdu moc hezká oblast, doporučuju aspoň 2 noci.
Restaurace
Restaurant Paloma
Poté co jsme se ubytovali, vyrazili jsme do města a do restaurace na oběd, kde jsem si dala výborný tagine se sušeným ovocem. Tuto kombinaci se sušenými švestkami jsem měla nejradši.
- Cena – 80 MAD
- Mapa – https://maps.app.goo.gl/wDTwtSBmkJ3hsRkn6
Ubytování
Chefchaouen
Appartement Spacieux au Centre – NEBRAT!!!
I zde jsme měli self checkin, takže hned po příjezdu jsme se šli ubytovat. No, bylo to nejhorší ubytování, co jsme měli nejen v Maroku, ale ze všech ubytování, které jsme kdy v životě vyzkoušeli. Přitom hodnocení na bookingu bylo 8,2, i textové rezence v pohodě, fotky hezké, ale realita úplně jiná. Levná cena podezřelá nebyla, měli jsme i o něco levnější, které byly naopak krásné a čisté.
Hned poté co jsme vstoupili, jsme si všimli, že jaksi zapomněli uklidit po posledních hostech. Po bližším prozkoumání jsme zjistili, že se tu hlubší úklid neproběhl možná více než rok… Dřez špinavý, drobky všude na lince, když jsme jí pak stírali toaleťákem (utěrky chyběly), byl úplně černý. Linka, mikrovlnka, vše špinavé, opatlané, nádobí v katastrofálním stavu, fakt hrůza.
Také jsme viděli, že tam není ani jeden ručník a žádné povlečení či prostěradla pod deky. Tak jsem to hned s majitelem řešila přes whatsapp a poslal nějakou příbuznou, že to přinese. Jenže ta přinesla jen 3 velké osušky a jeden malý ručníček asi 30 cm x 30 cm, takže jsme trvali na dalších, byli jsme celkem 4. Pak teda ještě přinesla další, ale prostěradla pořád nikde. Pak šla do ložnice, jestli třeba nejsou ve skříni… Ale za dveřmi skříně vlastně nebyla skříň, ale spíš taková šatna, kde byla stará dřevěná truhla, kde našla ty prostěradla…Asi vyprané snad byly, ale jak byly dlouho zavřené v té truhle, tak zrovna nevoněly… Já měla naštěstí to své povlečení, které jsem tady ráda využila…
Podlaha taky nevytřená a nezametená, ještě na ní byly velké kusy bláta… Koupelna taky nechutná, tak špinavý sprchový kout s nánosem minimálně roční špíny na zástěně byl fakt otřesný. Tak otřesný, že jsme sem nikdo nechtěli lézt bosi. Já zrovna jak na potvoru neměla pantofle, protože na ubytování jsem používala sandály… Ale v ubytkách standardně do koupelny bývaly gumové pantofle, tak jsem do nich vlezla v ponožkách a sprchovala jsem se v ponožkách 😀 Všechno je jednou poprvé :p Tak jsem si je pak rovnou aspoň v umyvadle přeprala, když už byly mokré.
No a hned večer jsme si zažili pořádnou dávku adrenalinu – při vaření čaje na plynovém sporáku se nám v kuchyni vznítila gumová hadička za sporákem. I když jsme měli plamen na nejmenší možnou intenzitu, hadička byla evidentně prasklá a unikající plyn se vznítil. Naštěstí jsme byly v kuchyni a šikovná kámoška duchapřítomně okamžitě vypnula přívod plynu.
Ani si nechci představovat, jak by to dopadlo, kdybychom si šly sednout do obýváku, než se uvaří voda na čaj. I tak plamen během pár sekund začal hořet podél celého vařiče a dorostl až do výšky zhruba 15 cm. Já jsem byla úplně zmatená, jako by se všechny znalosti ze všech BOZP školení vypařily z hlavy – jen jsem zmateně koukala, kde je nějaká flaška s vodou, a zároveň volala přítele sestřenice, ať hned přijde.
Naštěstí se vše vyřešilo během okamžiku: kámoška vypnula přívod plynu a plamen uhasl ještě dřív, než dorazil pomocník. Hasicí přístroj zde samozřejmě nebyl, prostě Maroko (to není jako v Evropě, kde všude bývá, u nás na Madeiře by bez něj dokonce nešla ani získat licence na pronájem). Kámoška dokonce dokázala vařič opravit a po pár minutách jsme mohly vařit dál – samozřejmě i nadále pod naší bedlivou přítomností v kuchyni.
- Cena – 211 Kč osoba noc
- Mapa – https://mapy.com/s/danodugoho
- Odkaz – https://www.booking.com/hotel/ma/appartement-spacieux-au-centre.cs.html?label=gen173nr-10CAEoggI46AdIM1gEaDqIAQGYATO4ARfIAQzYAQPoAQH4AQGIAgGoAgG4ArvzhM8GwAIB0gIkY2UwYWUzZDUtOTYwNC00Y2I2LWJjZGMtOGQxMTVkZTExNWQ02AIB4AIB&sid=269215aa66062cc19241d6177efbea96&aid=304142
Parkování
Jinak parkování zde obecně není zrovna snadné, sice by to šlo kdekoliv v ulici u našeho ubytování, ale vypadalo to, že je vše beznadějně plné. Jedno jediné místo, které by bylo volné, bylo u výjezdu ze dvora, takže tam byly kužely. Ale v Maroku je možné vše. Z ničeho nic se tu objevil nějaký týpek, který řekl, že nám to místo uvolní, že zde můžeme parkovat v pohodě, že se zná s majitelem. Nejdřív tvrdil, že sobota a neděle je zadarmo a platí se až od pondělí, jenže pak se asi zalekl, abysme mu neunikli a další den už chtěl radši zaplatit rovnou za tu sobotu a neděli. Ale bylo to velmi levné, řekl si jen o 20 dirhamů za dva dny, že prý 10 pro něj a 10 MAD pro majitele domu. A ještě byl tak hodný, že když jsme odjížděli na výlet, tak tam zrovna byl a řekl, že to místo rezervuje pro nás a zas tam hodil kužely, do té doby, než jsme se vrátili. Takže díky němu jsme měli na celou dobu parkování zajištěno. Chtěli jsme mu dát ještě dalších pár dirhamů za takové luxusní parkování přímo naproti ubytku, ale už jsme ho další den nepotkali.
Nákupy
Modré město je malé, takže jsem dle Google maps žádný větší supermarket nenašla, jen samé malé smíšené zboží. Trochu jsme se obávali sortimentu, takže vše jsme si radši nakoupili ve velkém Carrefouru ve Fesu a tady jsme kupovali jen pečivo. Pekárnu jsme měli pár kroků od ubytování (https://maps.app.goo.gl/EsacDUfVw1Xnek3r6 ) a měli otevřeno každý den od 7:00 do 23:00. Pečivo je tu velmi levné, velká francouzská bageta jen 1 MAD (2,3 Kč), čokoládový závitek 2 MAD.
Den 9
Trek nad Chefchaouen v horách
Další den jsme vyrazili na trek nad Chefchaouenem do hor. Nejdřív jsme prošli městem k vodopádu Ras El Maa.
Potom jsme pokračovali ke Španělské mešitě (Spanish Mosque – Mosquée Jemma Bouzafar), odkud je jeden z nejhezčích výhledů na celé modré město.
Ale tím jsme nekončili, pokračovali jsme dál do hor, odkud se nám otevřely ještě krásnější výhledy na a celé okolí. Byla možnost pokračovat ještě dále do hor, ale nakonec jsme se rozhodli, že dáme ještě kratší trek u Akchour ke God´s bridge
Trasa – https://mapy.com/s/hazovuzosa
Akchour – God´s bridge
A dobře jsme udělali, že jsme tento trek absolvovali ještě ten den, protože další den bysme to ještě dohromady s 10 km k vodopádům nezvládli. Ani jeden z treků nebyl úplně lehký a tento ke God´s bridge byl pořádně do kopce, takže po celém dni, kdy už jsme měli něco nachozeno, nám dal docela zabrat. Ale ty výhledy za tu námahu stály a lidí už takto k večeru naštěstí moc nebylo. Ale byla neděle a přes den to musel být masakr, co se počtu lidí týče. Když jsme na parkoviště přijížděli v 17:00 večer, ještě bylo hodně plné a po cestě z parkoviště byly všude ještě docela davy (na treku už v tuto hodinu ne, tam jsme potkali už jen pár lidí). Je to oblíbené místo, protože hned za parkovištěm je několik restaurací a dále podél řeky spousta menších restaurací a občerstvením s krásným posezením u řeky. Takže tuto oblast doporučuju navštívit v týdnu a ne o víkendu.
Trasa – https://mapy.com/s/julezajeda (4 km, dle mapy.cz 1 hod. 42 min)
Příroda cestou sem je opravdu nádherná, takže jsme zastavovali na různých místech, abysme se pokochali výhledy.
Restaurace – čínská
Na pozdní oběd po prvním treku jsme zašly do čínské restaurace, abychom měly menší změnu a nejedli furt jen tagine. Byla to jediná restaurace z celé dovolené, kde brali kartu.
- Cena – 78 MAD
- Mapa – https://maps.app.goo.gl/WLGCGAeEWMERCztx6
Den 10
Vodopády Cascade D’Akchour
Další den jsme vyrazili k vodopádům Akchour – celkem cca 11 km. Po cestě nás čekalo asi 12 přechodů přes řeku – někdy po kamenech, jindy po jednoduchých dřevěných lávkách z větví.
Cestou jsme míjeli spoustu menších vodopádů, ale ten hlavní na konci… Grande Cascade d’Akchour nám doslova vyrazil dech. Cesta byla místy po rovině, místy nahoru a dolu, takže to nebyl úplně nejlehčí trek, ale rozhodně stál za to.
Cestou je možné posedět v mnoha menších občerstveních, kde si můžete koupit pití nebo si můžete dát i tagine. Ale trošku jsem se bála čerstvosti, tak jsem si na tagine počkala až do větší restaurace u parkoviště, kde jsem viděla, že je spousta pozitivních hodnocení.
Opět jedno z nejkrásnějších míst z celé dovolené.
Trasa – https://mapy.com/s/debukacupe (11,4 km)
Restaurace
Cafe restaurant les cascades
V této restauraci kousek od parkoviště jsem si tentokrát dala kozí tagine se sušeným ovocem, a také byl výborný.
Cena – 90 MAD
Po cestě zpět jsme zastavili u místních pecí a koupili jsme čerstvý ještě teplý chleba přímo z pece vytažený a také sušenky přímo z pece (chleba 5 MAD, asi za 10 Kč, sušenky podobně asi 10 kousků za tuto cenu). Těchto pecí je tu podél cest opravdu hodně.
Těchto malých pecí je podél cest v horách opravdu hodně a člověk tu krásně vidí běžný život místních obyvatel. Peče se zde tradičně v hliněných nebo kamenných pecích vytápěných dřevem, vůně čerstvého chleba se line široko daleko a celé místo má úžasnou autentickou atmosféru.
Celkově v této oblasti je nádherná krajina a po cestě je co pozorovat.
Také si při návštěvě oblasti můžete všimnout, že lidé zde často mluví španělsky. Oblast kolem města Rueda v Maroku je specifická především svou historickou vazbou na Španělsko, což se výrazně promítá do jazyka i každodenní kultury.
Důvod, proč zde tolik lidí mluví španělsky, sahá do 20. století. Severní část Maroka byla totiž až do roku 1956 pod správou Španělska (tzv. španělský protektorát). Španělština se tehdy stala jazykem administrativy, školství i obchodu. I po získání nezávislosti si region tento jazyk z velké části zachoval. Dalším faktorem je geografická blízkost Španělska. Přes Gibraltarský průliv je to jen několik desítek kilometrů, což podporuje obchod, migraci i turistiku. Mnoho místních má rodinné nebo pracovní vazby na Španělsko, a španělština tak zůstává praktickým dorozumívacím jazykem.
To se přirozeně odráží i v názvech restaurací, hotelů nebo obchodů.
Den 11
Volubilis
Další den nás čekal delší přejezd do Rabatu, hlavního města Maroka (cca 335 km – https://mapy.com/s/fevujedoha). Po cestě jsme měli naplánovanou zastávku ve Volubilisu. Stejně jako na jiných místech, ani zde neakceptovali platební karty, takže bylo nutné mít u sebe hotovost.
Volubilis patří mezi nejzachovalejší římské památky v severní Africe a je zapsán na seznamu UNESCO. Město bylo významným centrem Římské říše už od 3. století př. n. l. a dodnes zde můžete obdivovat rozsáhlé ruiny, včetně triumfálního oblouku, baziliky, kapitolského chrámu atd. Krásné jsou i dochované mozaiky, které zdobí podlahy bývalých domů a zobrazují mytologické výjevy i každodenní život tehdejších obyvatel.
Celý areál díky své poloze v otevřené krajině nabízí i krásné výhledy do okolí. Návštěva Volubilisu rozhodně stojí za to.
- Mapa – https://mapy.com/s/dokocaleva
- Vstupné – 100 MAD
- Parkování – 5 MAD
Po cestě do Volubilisu jsme také občas dělali kratší zastávky, např. u pomerančového sadu, který právě kvetl a celý sad opravdu nádherně voněl.
Muláj Idrís
Hned po návštěvě Volubilisu jsme se krátce zastavili v nedalekém městečku Muláj Idrís (Moulay Idriss Zerhoun).
Městečko se rozkládá na dvou kopcích a už při příjezdu zaujme svou typickou bílou zástavbou, která kontrastuje s okolní zelenou krajinou. Krátkou zastávku jsme využili hlavně k výstupu na Grand Terrace, odkud se otevírá krásný panoramatický výhled na celé město i okolní kopce.
Jinak to tady na první pohled vypadá, že se tady snažili oproti Chefchaouenu prorazit se zelenou, ale asi se jim to nepovedlo :d
Po cestě je možné ještě navštívit Meknes, ale vzhledem k tomu, že už jsme viděli Fes a čekal nás ještě Rabat a Marrakeš, rozhodli jsme se Meknes vynechat, aby zbylo více času na Rabat. Rabat se nám líbil natolik, že by bylo ideální zůstat tam o něco déle a mít na něj celý den.
Cesta z Modrého města do Rabatu byla docela dlouhá a je potřeba připočítat aspoň o hodinu více času, než ukazují mapy.cz (navigace Waze je výrazně přesnější), protože tady silnice byly ve velmi špatném stavu, každou chvíli samý výmol a díry na silnici, takže se nedalo jet moc rychle a také v této oblasti kolem Modrého města bylo úplně nejvíc policejních kontrol a radarů.
Až za Meknes nás čekala první dálnice na kterou jsme narazili. Platit se dalo kartou i v hotovosti a drahé to nebylo.
Mýtné – 34 MAD
Rabat
Do Rabatu jsme dorazili až k večeru a do mediny jsme se dostali těsně před západem slunce. I tak měla večerní procházka své kouzlo – možná právě díky klidnější atmosféře a příjemnému světlu. Místní medina nás překvapila velmi pozitivně, a to natolik, že se nám líbila víc, než ty ve Fesu i Marrákeši. Působí totiž výrazně upraveněji, přehledněji a celkově klidněji. Na rozdíl od jiných marockých měst tu není tak intenzivní tlak na turisty a člověk si může procházku víc užít bez neustálého smlouvání. Příjemným bonusem byly i často vyvěšené ceny u zboží, což v marockých medinách rozhodně není samozřejmost.
Místní medina, zapsaná na seznamu UNESCO, je sice menší, ale za návštěvu určitě stojí. Nabízí kombinaci tradičních uliček s obchůdky, kavárnami a řemesly, aniž by působila chaoticky. Díky své poloze blízko oceánu má navíc úplně jinou atmosféru než vnitrozemská historická centra.
Hassan Tower
Z mediny jsme pokračovali až k oceánu, kde po západu slunce obloha hrála různými barvami a celé pobřeží mělo velmi příjemnou, klidnou atmosféru. Poté jsme se vydali zpět podél hradeb, které oddělují historickou část města, a došli jsme až k věži Hassana.
Hassanova věž je jednou z nejvýznamnějších památek Rabatu. Jde o nedokončený minaret z 12. století, který měl být součástí jedné z největších mešit tehdejšího světa. Stavba ale nikdy nebyla po smrti sultána Jakuba al-Mansúra dokončena. Dnes zde stojí samotná věž obklopená řadami nedokončených sloupů, což vytváří velmi působivé místo. Navíc večer byla krásně nasvícená.
Přidávám i fotky z následujícího rána, kdy jsme se před odjezdem ještě jednou vydali do města. Ranní procházka podél oceánu měla úplně jiný charakter než večer – minimum lidí, čerstvý vzduch a výrazné vlny narážející na pobřeží. Byl to klidný a velmi příjemný závěr našeho pobytu v Rabatu.
Ubytování
Rabat
Appartement idéal pour découvrir la ville
Tady jsme měli suverénně nejkrásnější a nejmodernější ubytování z celého pobytu. Opravdu jiný standard opravdu porovnatelný s Evropou, vše nově zrekonstruované, moderní, krásně čisté, nic nechybělo, byly zde normální peřiny (povlečené hurá), dostatek úložného prostoru, dokonce topení v obou ložnicích (ale tady nebylo potřeba), fén, dostatek nádobí, pračka atd. V některých ubytováních se platila ještě turistická daň na místě. Do centra jsme šli pěšky.
- Cena – 430 Kč noc osoba + turistická daň 4 EUR osoba noc
- Mapa – https://mapy.com/s/kafatoteco
- Odkaz – https://www.booking.com/hotel/ma/appartement-ideal-pour-decouvrir-la-ville.cs.html?label=gen173nr-10CAEoggI46AdIM1gEaDqIAQGYATO4ARfIAQzYAQPoAQH4AQGIAgGoAgG4ArvzhM8GwAIB0gIkY2UwYWUzZDUtOTYwNC00Y2I2LWJjZGMtOGQxMTVkZTExNWQ02AIB4AIB&sid=269215aa66062cc19241d6177efbea96&aid=304142
Den 12
Rabat
Ráno jsme se prošli teda ještě po Rabatu a pak jsme vyrazili na cestu. Čekal nás dlouhý přejezd až k vodopádům Ouzoud, kam nám stačilo dorazit až na večer (cca 350 km – https://mapy.com/s/heruzukamo). Po cestě jsme chtěli navštívit Casablancu s její ikonickou mešitou.
- Mýtné dálnice mezi Rabatem a Casablancou – 23 MAD
- Mýtné dálnice za Casablancou – 22 MAD
Casablanca
Mešita v Casablance je jediná mešita v Maroku, kam mohou i nemuslimové. Vstup stojí 140 MAD a prohlídky probíhají pouze s průvodcem v přesně daných časech (10:00, 11:00, 12:00) pak až odpoledne ve 14:00, 15:00 a 16:00.
A stojí to za to. Interiér je naprosto dechberoucí – obrovský prostor, detailní mozaiky, vyřezávané dřevo a mramor na každém kroku
Zajímavosti:
- Minaret je vysoký 210 metrů – patří mezi nejvyšší na světě
- Mešita pojme až 25 000 věřících uvnitř a dalších 80 000 venku
- Část stavby stojí přímo nad oceánem
- Střecha se dá otevřít – při významných příležitostech
Jedno z míst, které byste v Maroku rozhodně neměli vynechat.
My přišli asi v půl jedné, takže další prohlídka byla až od 15:00. Tak jsme si nejdříve koupili lístky a šli se projít kolem mešity a podél oceánu a zabavili jsme se pozorováním vln, které byly obrovské.
- Mapa – https://mapy.com/s/bubevepoge
- Parkování – https://mapy.com/s/lakekadosu (asi 10 MAD)
Když jsme seděli na lavičce u oceánu, objevila se u nás paní nabízející malování henou na ruku. Sestřenici se to líbilo a chtěla si někde malbu vyzkoušet, ale ne hned tady. Říkala, že teď nemáme čas a za chvíli odcházíme, a paní ji ujistila, že to zabere jen minutku. Jenže sestřenice jí neprozřetelně ukázala ruku – a už bylo pozdě, paní už začala malovat.
Cena nebyla vysoká, myslím, že jen 40 dirhamů. Paní tvrdila, že barva vydrží týden, ale realita byla jiná – už třetí den se začínala smývat a malba nevypadala moc hezky.
Po návštěvě Casablancy jsme se vydali opět na cestu, protože do Ouzoudu jsme to měli ještě pořádný kus cesty přes 3 hodiny. Poslední úsek už byly slušné serpentiny, takže cesta ubíhala pomaleji.
Na západ slunce jsme ale vychytali snad nejkrásnější možné místo v okolí s krásným výhledem. Takže tím, že jsme se tu tak půl hodiny zdrželi, tak brzy padla tma a do ubytování jsme dojeli za tmy.
Ubytování
Ouzoud
Maison Touria
Byl to menší penzion s několika pokoji a zahradou s posezením. Vše pěkné čisté včetně koupelny. Sprchový kout byl naštěstí opět oddělený a s vaničkou. A dole byl mini kuchyňský koutek a posezení. K vodopádům asi 5 minut, takže i lokalita naprosto super, určitě tohle ubytování mohu jen doporučit.
- Cena – 377 Kč
- Mapa – https://mapy.com/s/jopedupodo
- Odkaz – https://www.booking.com/hotel/ma/maison-touria-ouzoud2.cs.html?label=gen173nr-10CAEoggI46AdIM1gEaDqIAQGYATO4ARfIAQzYAQPoAQH4AQGIAgGoAgG4ArvzhM8GwAIB0gIkY2UwYWUzZDUtOTYwNC00Y2I2LWJjZGMtOGQxMTVkZTExNWQ02AIB4AIB&sid=269215aa66062cc19241d6177efbea96&aid=304142
Den 13
Vodopády Ouzoud
Vodopády Ouzoud jsou jedno z nejkrásnějších míst, které jsme v Maroku navštívili. Jsou opravdu impozantní – padají z výšky přes 100 metrů a jejich sílu i krásu si člověk nejlépe z jednotlivých vyhlídek.
Dolů k vodopádům vede stezka, po které potkáte malé stánky, opice, i místní, kteří vám nabídnou projížďku na loďce přímo pod vodopády.
Hned na první vyhlídce jsme narazili na opice makak magot, o kterých jsme věděli, že tady bývají a byl to fakt super zážitek. Sem tam se tam objevil i nějaký místňák, který hned chtěl nabízet buráky na krmení opic, ale my jsme měli respekt a krmit jsme je nejdřív nechtěli. Přece jen jsme měli trochu strach, očkování na vzteklinu jsme neměli. Ale evidentně tady jsou opice hodné a na lidi zvyklé, a tak i když jsem ji nijak nelákala, tak za chvíli mě i kámošce přistála velká opice za hlavou a pán mi dával hned do ruky buráky, takže jsem strnule seděla na lavičce s rukou nataženou, ze které si opice ochotně brala buráky. Byla to dospělá opice, takže byla pěkně těžká.
Pak jsme pokračovali dál a z jednotlivých míst si fotili nádherné vodopády. Opravdu top místo, které rozhodně nesmíte vynechat, byli jsme unešení. Pak jsme prošli vesničkou kolem restaurací a obchůdků až na poslední vyhlídku s výhledem na vodopády a hory. I tady bylo opravdu hodně opic, a i tady mě i kámošce jedna menší lehčí opět skočila na hlavu. Tady jsme strávili dost času, opiček jsme se nemohli nabažit, obzvlášť když jsme uviděli jednu s úplně čerstvým miminkem, které chvíli pilo z prsu, chvíli se vozilo na zádech nebo se opičí mámě snažilo zdrhat a opičí máma ji tahala zpět za nohu. Opičky byl prostě naprosto boží zážitek.
Byli jsme tu až do oběda, a pak jsme zašli na oběd. Nedoporučuju ty restaurace s výhledem přímo na vodopády, za prvé jsou předražené a také totálně narvané lidmi z organizovaných zájezdů. Já už opět dopředu z Google maps měla jednu vyhlídlou (Belle Étoile) a když jsme to zkoukli na místě, rozhodli jsme se jít do této. Jídlo bylo moc dobré, opět jehněčí tagine s bramborem a k tomu chléb, olivy, olivový olej, salát, muffin, mandarinka, voda a čaj – celé obědové menu jen za 50 dirhamů (tj. cca 100 Kč).
Naznali jsme, že na Marrakeš nám bude stačit klidně jen večer a celý následující den a že radši ještě strávíme nějaký čas tady u vodopádů a tak jsme po obědě vyrazili ještě znova za opičkami. Naštěstí všichni se drží na těch prvních vyhlídkách a na tuto zadní už buď nedorazí a nebo zůstanou chvilku a za chvíli má zas člověk vyhlídku prakticky pro sebe. Pak jsme pokračovali dolů, abychom si vodopády prohlídli ještě ze zdola. Když jsme se tam navzájem fotili, narazili jsme na první Čechy za celý pobyt. Dali jsme se do řeči a když jsem zmínila historku, jak jsme v ubytování v Modrém městě málem vyhořeli, tak paní na mě, jestli náhodou nejsem Lenka cestou necestou, že prý mě sleduje 😊 Hezké, když občas takto na cestách narazím na své sledující 😊
Trasa – https://mapy.com/s/fezezejoko
Cesta z Ouzoud do Marakéše byla asi 158 km dlouhá – https://mapy.com/s/bodomabulu.
Marrakeš
Do Marrakeše jsme dorazili k večeru a poté co jsme se ubytovali, vyrazili jsme do mediny a až k náměstí Jemaa el-Fnaa (Džema el-Fná). Bylo to pěšky cca půl hodiny, ale blíž popojíždět autem nemělo moc smysl. Doprava po Marrakeši je nejšílenější z celého Maroka, opravdu jen pro zkušené řidiče.
Ostatní města se nám líbila více než Marakéš, ale je pravda, že za návštěvu rozhodně stojí, je to snad to nejautentičtější Maroko, které můžete zažít. Medina je velmi rušná, oproti Fesu zde i v těchto úzkých uličkách jezdí spousta motorek, které kličkují mezi turisty. Spousta krámků s různým zbožím, od koření, voňavých mýdel, po kožené výrobky, látky, koberce, street food, který jsme fakt radši neriskovali atd. Na začátku jsme narazili také na koželužnu, ale oproti té ve Fesu nevypadala hezky a páchla více.
Jemaa el-Fnaa
Jemaa el-Fnaa je hlavní náměstí v Marrákeši a bez přehánění jedno z nejživějších míst v celém Maroku. Nachází se na okraji mediny.
Přes den působí náměstí relativně klidněji, i když i tak tu narazíte na pouliční prodejce, stánky s čerstvými džusy (typicky pomerančový), henna umělkyně nebo třeba zaklínače hadů. S blížícím se večerem se ale Jemaa el-Fnaa zásadně promění. Prostor se zaplní desítkami stánků s jídlem, kouřem z grilů a davy lidí. Vzniká tu obrovská venkovní „jídelna“, kde si můžete dát tradiční marocká jídla jako tajine, kuskus nebo grilované maso.
Typickým znakem náměstí je jeho neustálý ruch a směsice zvuků – hudba, vyvolávání prodejců, pouliční vystoupení nebo různí performeři. Právě tato atmosféra je důvodem, proč je Jemaa el-Fnaa zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Na druhou stranu je dobré počítat s tím, že jde o velmi turistické místo. Často se zde setkáte s aktivním oslovováním, někdy i poměrně neodbytným, a ceny bývají vyšší než jinde.
Může zde narazit např. na muže nabízející za peníze fotku s kobrou či opicí v oblečku… No, aspoň zdálky jsem si je zvládla vyfotit, bedlivě sledovali, jestli je někdo nefotí.
Den 14
Marrakeš
Za mě na Marrakeš stačí max. 1 den. Klidně by mi asi stačila jedna noc a místo toho být v Ouzoudu klidně 2 noci a po celém dni u vodopádů vyjet do Marrakeše až ráno.
Palác Bahia
Druhý den jsme si naplánovali spíš klidnější program zaměřený na památky a zahrady, abychom si na chvíli odpočinuli od rušné mediny. Ráno jsme proto dojeli autem co nejblíž k paláci Bahia, kde jsme jednoduše zaparkovali v jedné ulici poblíž paláce (v této ulici – (https://mapy.com/s/cobosakapu).
Palác Bahia patří k nejvýznamnějším historickým stavbám v Marrákeši a rozhodně stojí za návštěvu. Byl postaven na konci 19. století jako rezidence velkovezíra. Celý komplex tvoří nádvoří, zahrady a bohatě zdobené místnosti, které ukazují typickou marockou architekturu.
Interiéry zaujmou především detailní výzdobou – jemně vyřezávané dřevo, barevné mozaiky (zellige) či štukové ornamenty na stěnách i stropech.
Každá místnost je trochu jiná a je vidět důraz na řemeslné zpracování i estetiku. Palác nepůsobí okázale ve smyslu velikosti, ale spíš propracovaností detailů a atmosférou.
Součástí paláce jsou i zahrady, ty byly ale během naší návštěvy bohužel částečně v rekonstrukci, takže jsme si je nemohli užít naplno.
- Vstupné – 100 MAD
- Mapa – https://mapy.com/s/cokubabuju
Jardin Majorelle
Na 13:00 jsme měli už zhruba týden dopředu koupené online vstupenky do Jardin Majorelle, jedné z nejnavštěvovanějších zahrad v Marrákeši. Vstupenky se prodávají primárně online a doporučuje se je zajistit s předstihem – klidně ještě před odjezdem do Maroka. V našem případě už bylo celé dopoledne při nákupu vyprodané.
Pokud se chcete vyhnout větším davům, ideální je dorazit hned ráno na první vstupní slot. My jsme přijeli těsně před 13:00 a už tehdy se u vstupu tvořily dvě poměrně dlouhé fronty – jedna na náš čas a druhá už na následující půlhodinu. Organizace je zde poměrně striktní a návštěvníci jsou pouštěni podle konkrétních časů.
Překvapivě ale uvnitř zahrad nepůsobily davy tak intenzivně. Areál je poměrně rozlehlý a návštěvníci se rozptýlí mezi jednotlivé části. Samotné zahrady jsou velmi působivé – najdete zde kombinaci exotických rostlin, jako jsou palmy, bambusy, kaktusy nebo sukulenty, doplněné o typickou sytě modrou barvu (tzv. Majorelle blue), která se objevuje na budovách i detailech v zahradě. Nechybí ani menší jezírka s lekníny.
Zajímavostí je i poměrně přísný dohled – personál je přítomný prakticky všude a dbá na dodržování pravidel. Stačí drobnost, jako se opřít nohou o okraj bazénku, a okamžitě vás upozorní.
Na konci návštěvy jsme narazili na dlouhou frontu k jednomu z muzeí v areálu. Přirozeně jsme si ji vystáli, ale až u vstupu jsme zjistili, že je potřeba mít samostatný typ vstupenky. Do Jardin Majorelle totiž existuje více variant vstupů – základní vstup do zahrad a rozšířené vstupenky zahrnující například Musée Yves Saint Laurent nebo Musée Berbère. Pokud si tyto okruhy nezakoupíte předem online, na místě se dovnitř nedostanete. Informace o tom sice bývá uvedená při nákupu vstupenek, ale přímo na místě není žádné info.
Celkově jde o velmi fotogenické a pečlivě udržované místo, které ale patří mezi nejpopulárnější atrakce ve městě – tomu odpovídá jak systém rezervací, tak množství návštěvníků, ale rozhodně toto místo stojí za návštěvu.
- Mapa – https://mapy.com/s/kuhujopufo
- Vstupné – 170 MAD
Restaurace
Hotel Majorelle
Po návštěvě zahrad jsme vyrazili na oběd do restaurace kus od zahrad. Rozhodně nedoporučuju restaurace hned v ulici u zahrad, ty jsou opravdu předražené, tam stál tagine 170 dirhamů a v této restauraci v ulici kus vedle jen 80 dirhamů. Tagine byl opět moc dobrý.
- Cena – 80 MAD
- Mapa – https://maps.app.goo.gl/jtbdfYcNJpYkzKZh6
Medersa Ben Youssef
Pak jsme se vydali zpět do města a zamířili do Medersy Ben Youssef, která patří mezi nejkrásnější historické památky v Marrákeši.
Tato bývalá islámská škola pochází ze 16. století a svého času byla největší medresou v severní Africe. Sloužila jako internátní škola pro studenty teologie a práva, kterých zde mohlo pobývat až kolem 800. Dnes už neslouží svému původnímu účelu, ale je přístupná veřejnosti jako památka.
Hlavním lákadlem je centrální nádvoří s vodní nádrží, kolem kterého se rozprostírají bohatě zdobené arkády. Typická je zde kombinace detailních mozaik (zellige), jemně vyřezávaného cedrového dřeva a štukových ornamentů.
Kromě hlavního nádvoří si můžete projít i malé studentské cely v horních patrech, které dávají představu o tom, v jak skromných podmínkách zde studenti žili.
- Vstupné – 50 MAD
- Mapa – https://mapy.com/s/jaluhomusu
A pak jsme medinou prošli zpět domů a utratili poslední dirhamy za drobné suvenýry.
Ubytování
Marrakeš
Riad khoya magnifique
Na poslední dvě noci jsem vybrala typický riad. Byl celkem hezký, v každém patře byla jedna ložnice, celkem 3 a u každé byla koupelna. Ubytování bylo čisté, zima tam nebyla. Koupelny byly spíš průměr. Dole byl ještě obývák. Co mi v riadu vadilo bylo strašně malé světlo ve všech místnostech, to by ani na čtení nebylo. Nahoře byly 2 hezké střešní terasy s posezením. Ubytování bylo i se snídaní a překvapilo nás, že hospodyně, která připravovala snídani vlastně v riadu bydlela, respektive asi tam měla jen malou místnůstku pro sebe a když jsme tam byli my, tak kromě té snídaně jsme ji tam nevídali. Takže nám tohle ani nevadilo. Lokalita byla dobrá, do centra to bylo cca 20-30 minut pěšky, takže s tou šílenou dopravou nemělo ani smysl popojíždět trochu blíž medině.
- Mapa – https://mapy.com/s/korajaseve
- Cena – 310 Kč noc osoba
- Odkaz – https://www.booking.com/hotel/ma/riad-khouya.cs.html
Den 15
Odlet
Poslední den jsme opět měli autentický zážitek s vrácením auta, kdy nikdo nedorazil a my museli jen tak nechat klíčky v nezamčeném autě (blíže jsem to popsala v sekci Autopůjčovna)
Náklady
Celkem na 1 osobu vyšla 2 týdenní dovolená cca na 23 000 Kč
- Letenky – 6161 Kč
- Ubytkování – 3803 Kč osoba
- Auto – 16100 Kč celkem (tj. 4 000 Kč osoba)
- Benzín – 3544 Kč (tj. 866 Kč osoba)
- Restaurace – 1714 Kč
- Jídlo – 3024 Kč
- Vstupy – 1547 Kč
- Parkování – 46 Kč osoba
- Parkování Praha – 1000 Kč (500 Kč osoba)
- Poušť balíček (doprava, jídlo) – 1347 Kč
- Ostatní – 153 Kč
Pokud se vám článek líbil a ušetřil vám čas při plánování vaší dovolené a chtěli byste přispět na provoz tohoto webu, můžete mi poslat nějakou symbolickou částku na účet 1017134683/5500
Tvorba webu zabere spoustu času a provoz webu i nějaké ty peníze, ale určitě nechci vytvářet jako ostatní nějaké placené e-booky či placené členské sekce, takže web bude vždy pro všechny celý zdarma, protože není nad to, když mi posíláte milé zprávy, jak vám můj blog pomáhá při plánování vašich cest 
Ale kdybyste mě chtěli podpořit a obdarovat mě nějakým dobrovolným příspěvkem na provoz webu, určitě mě potěší jakákoliv částka, kterou mi zašlete
