Zbytek sveta

SAE – Dubai

  •  

Dubai - výhra od M&M reality

Dubaj mě vlastně nikdy nijak zvlášť nelákala a vůbec nefigurovala na mém rozsáhlém seznamu míst, která bych chtěla navštívit. Když jsme ale v březnu 2018 vyhráli zájezd do Dubaje, tak jsem si říkala, že se do Dubaje určitě ráda podívám.

Datum – 16.3. – 20.3.2018

Itinerář

  1. Odlet z Prahy
  2. Burj Al Arab, Madinat Jumeirah, Palm Jumeirah, Dubai Marina, Mall of Emirates, poušť, Miracle Garden
  3. Gold & Spice Souk, Dubai Mall & Aquarium, Burj Khalifa
  4. Pláž La Mer, Mešita v Abú Dhabí
  5. Odlet do Prahy

Navštívená místa

Pocit štěstí z výhry? Jak pro koho :p

Prodávali jsme náš sad, který jsme díky jeho rozloze jaksi nezvládali a pořídili jsme si místo něj menší zahrádku. Když se nám nějakou dobu prodej přes běžné inzeráty na internetu nedařil a naznali jsme, že lidé asi platí rádi provize realitce, rozhodli jsme se využít služeb realitní kanceláře a manžel se rozhodl uzavřít smlouvu s realitní kanceláří M&M reality. Paní z realitky nás tenkrát lanařila, že když uzavřeme smlouvu do konce měsíce, máme možnost vyhrát luxusní zájezd do Dubaje. Tenkrát jsme se nad tím spíš pousmáli, protože nás ani ve snu nenapadlo, že i my bysme mohli být mezi šťastnými výherci.

Teda na začátku jsem moc pocity štěstí nezažívala, a to kvůli manželovi, který nerad cestuje a nesnáší vedra. Manžel mi o naší výhře řekl tímto způsobem „Já ti něco řeknu, ale nesmíš se na mně zlobit a nesmíš mě do ničeho nutit“. A poté mi oznámil, že jsme vyhráli 5 denní zájezd do 5 hvězdičkového hotelu s polopenzí v Dubaji, ale že jet nechce. No není to na zabití? :p Rozhodla jsem se, že si buď zkusím sehnat někoho jiného nebo v nejhorším pojedu sama. Bohužel ale nebylo jisté, zda půjde zařídit, aby se mnou mohl jet někdo jiný, když manžel byl ten výherce, když smlouvu s realitkou podepisoval on a navíc moje sestra ani taťka v tomhle termínu nemohli a většina kamarádek je právě na mateřské. Sice se mi podařilo najít jednu bezdětnou kámošku, která chtěla jet, ale týden před odletem chytla virózu, takže nakonec nejela, protože to nestihla vyležet. A tak jsem se rozhodla jet sama. Měla jsem z toho trošku obavy, protože jsem sama nikdy necestovala, navíc letecky a poprvé mimo Evropu. A k tomu mám ještě přííííšernou orientaci, ale říkala jsem si, že s mapovými aplikacemi ve smartphonu to nějak zvládnu.

A protože mě nebaví cestovat sama, zkusila jsem dát příspěvek na Facebook na cestovatelskou seznamku, jestli by se nenašel někdo, kdo bude tou dobou taky sám v Dubaji, abysme udělali společnou prohlídku města. A měla jsem velké štěstí, ozvala se mi paní Lenka, Češka, která žije v Dubaji už 4 roky, protože tam její manžel dostal výbornou práci a nabídla se mi, že mi udělá prohlídku města za 150 dirhamů (900 Kč) úplně na celý den, což byla výborná cena, protože ostatní z hotelu platili za výlet s cestovkou 2000 Kč a zas tak moc toho neviděli. A já díky Lence jsem toho viděla za jeden den tolik, kolik bych sama s přejezdy metrem nestihla ani za dva dny.

Měna

Skoro vše jsem vždy platila kartou a vybrala jsem si jen malou hotovost z bankomatu. Z Čech jsem měla vyměněných pouze 250 AED, protože víc v pražských směnárnách neměli. Oběhla jsem celkem 5 směnáren v centru Prahy a pouze v jedné směnárně na Hlavním nádraží měli 250 dirhamů. Sehnat dirhamy bylo i v Brně naprosto beznadějné. Na letišti v Praze pak měli sice 1000 dirhamů, ale pouze tisícidirhamovou bankovku, což mi přišlo moc na těch pár dnů, když už jsem měla těch 250 AED. Docela mě překvapilo, že sehnat dirhamy není tak lehké, když Dubai je poměrně oblíbená lokalita na zimní dovolenou a častý přestupní uzel pro ty, kteří cestují dál do Asie či Afriky.

Doprava

Let

Letěla jsem z Prahy s Emirates s největším dopravním letadlem Airbus 380. Váhový limit byl oproti jiným aerolinkám velmi velkorysý – 30 kg. Na 5 denní zájezd jsem takového limitu ani nevyužila, no, ruku na srdce, ani bych nemohla, vždyť bych to ani neunesla…

V letadle byla obrovská nabídka filmů, deka na přikrytí, polštářek, wifi, možnost nabíjet telefon, veškeré nápoje zdarma a výborné jídlo. Někteří lidé se i dost opili, protože veškerý alkohol (pivo, víno, whisky, portské atd.) bylo zadarmo, prostě Češi… Let trval asi 6 hodin. V Dubaji jsme přistáli na terminálu 3, který byl vybudován jen pro tyto největší dvoupatrové Airbusy. Letiště bylo obrovské, poté co jsme vystoupili z letadla, tak na výdej zavazadel se jelo vlakem. Přestože jsem letěla sama a mimo Evropu poprvé a se svou příšernou orientací měla jsem z toho značný respekt, asi jsem v ostatních lidech vzbuzovala důvěru, protože se ke mně hned připojilo pár lidí, kteří neuměli anglicky, a poprosili, jestli by se mě mohli držet, aby se neztratili. Naštěstí vše bylo dobře značené a ani na tak velkém letišti se ztratit nedalo.

Doprava po Dubaji

Dubai je opravdu velká a pešky tam toho člověk opravdu moc nenachodí, místa, která chce člověk vidět, jsou od sebe dost vzdálená. Kluci, se kterými jsem se tam seznámila, si takhle chtěli projít pěšky palmový ostrov, a protože neměli moc nastudováno, měli pocit, že není moc velký. Ale po hodině chůze v 30 stupňovém vedru viděli, že je konec palmového ostrova s hotelem Atlantis stále v nedohlednu a pochopili, že bude lepší si vzít taxíka.

Více info o dopravě v Dubaji – https://idubaj.cz/doprava-po-dubaji

Metro

Asi nejpohodlnějším a nejlevnějším způsobem, jak se dopravovat po Dubai, je metro. Metro funguje dobře, a protože je to Dubaj, musí mít opět něco výjimečného – celé metro je tedy plně automatizované, tzn. bez řidičů. Není to ale klasické metro, které by vedlo všude pod zemí, pod zemí vede jen 9 stanic, zbytek vede nad zemí. Metro má 2 linky, zelenou a červenou.

Vozy v metru mají i vagón určený pouze pro ženy a děti. Není však zcela oddělen od zbytku vagónů, ale je tam jen čára, kde začíná část vyhrazená pro ženy a děti.

Co se týče jízdného, vyplatilo se nejvíc koupit stříbrnou kartu, stála 25 AED a z toho 19 AED byla přednabitá karta, která se pak dá dobíjet v automatech nebo ve stánku přímo na stanicích metra. Tato karta má platnost 5 let a dá se použít i na autobusy. Při vystupování je potřeba kartu znova přiložit ke čtečce, aby se správně načetla cena jízdného. 

Taxi

Taxi je zde za velmi přijatelné ceny, já použila taxi jen jednou a 10 km cesta od pláže La Mer po pláž u Burj al Arab (plachetnice) stála jen cca 180 Kč. Každopádně pro jistotu, než jsem do taxi vlezla, jsem se ptala na přibližnou cenu, kolik cesta bude stát. Takže pokud člověk cestuje ve 2-3 lidech, tak to není nic drahého. Metro je sice fajn, ale síť není tak hustá, a když člověk vystoupí, než dorazí na místo, které si vytyčil, může to být ještě slušný kus pěšky. Na taxi člověk v Dubaji narazí na každém rohu, když člověk jde jen tak pěšky po chodníku, taxikáři mají asi pocit, že jste ty vzdálenosti v Dubaji neodhadli a hned sami staví a ptají se, jestli nechcete svézt.

Autobusy

V Dubaji je i rozsáhlá síť autobusů, ale ty jsem nevyužila. Teda vyzkoušela jsem na chvíli jen jejich naprosto boží zastávku. Zastávky jsou plně klimatizované, což v tom vedru opravdu bodne. Kdybych jela do Dubaje v létě, kdy je skoro 50°, tak se asi zavřu tam, a dovolenou strávím zde :p

Hotel

Double Tree by Hilton Busines Bay byl opravdu krásný 5 hvězdičkový hotel, téměř nový, byl otevřený sotva 6 měsíců a nedalo se to srovnat se 4 hvězdičkovými hotely, které jsem znala z Řecka, perfektní vybavení, tady byla poprvé i žehlička a žehlící prkno, každý den doplňovali lednici o 2 půllitrové vody a malé lahvičky s šamponem a sprchovým gelem taky každý den doplňovali.

Den 1 – odlet z Prahy

V pátek 16.3.2018 jsem vyrazila do Prahy na letiště, které jsem zatím neznala, protože dosud jsme létali jen z malinkého brněnského letiště…. Na let jsem se těšila, protože jsme letěli s Emirates s největším dopravním letadlem Airbus 380. Přestože váhový limit byl velmi velkorysý (30 kg), já se i tak rozhodla jet na těch pár dní jen se 7 kg příručním zavazadlem, abych ho nemusela odbavovat.

Po příletu do Dubaje nás malý autobus zavezl do hotelu, byla nás skupinka asi 16 lidí, tj. 8 výherců. Do postele jsem se dostala ve dvě ráno a na druhý den jsem měla sraz na 10:30 s Lenkou, aby mi udělala prohlídku Dubaje.

Den 2

Lenka pro mě přijela až před hotel a vyrazily jsme. Obdivovala jsem, jak bravurně jezdila po velké Dubaji s 6 proudovýma silnicemi v jednom směru a bez navigace. Během cesty mi zastavovala na různých místech, abych si mohla vše vyfotit a jízdu autem doplňovala zajímavým výkladem o místech, které jsme míjely a o životě v Dubaji.

Madinat Jumeirah

Nejdřív jsme navštívily Madinat Jumeirah (https://mapy.cz/s/3rdUO ), což je hotel a zároveň arabský trh.

Burj Al Arab

Pak mě vzala na pláž u Burj Al Arab (hotel ve tvaru plachetnice) – https://mapy.cz/s/3rdUr, což je jeden z nejluxusnějších hotelů na světě. Pak jsme přijely blíž, abych si hotel vyfotila, ale jen zvenčí, protože dovnitř se dostanou pouze ubytovaní hosté nebo ti, kteří mají zarezervovanou drahou večeři.

Palm Jumeirah

Dále jsme vyrazily na palmový ostrov (Palm Jumeirah – https://mapy.cz/s/3rdUT ), což je uměle vybudovaný ostrov velikosti 5×5 km. Palmový ostrov je považován za luxusní čtvrť, ale ti, co mají luxusní vilky přímo na pláži v jednotlivých listech palmy, se prý ani nevykoupou kvůli velkému množství medúz. Vyfotila jsem si známý hotel Atlantis (https://mapy.cz/s/3rdUZ) a o kousek dál největší ruské kolo na světě, které je ještě ve výstavbě a pak jsme pokračovaly dál.

Dubai Marina

Pak jsme jely dál směrem do čtvrti Dubai Marina (https://mapy.cz/s/3rdV3), což je jedna z nových luxusních čtvrtí se samými mrakodrapy a leží na uměle vytvořeném zálivu. Tam jsme se svezly loďkou za 10 AED a já si obrovské mrakodrapy fotila z loďky.

Mall of Emirates

Potom jsme vyrazily do obchodního centra Mall of Emirates (https://mapy.cz/s/3rdV5), kde jsme si daly oběd za 31 dirhamů v takové fast foodové restauraci, který byl ale výborný a byla jsem ráda, že jsem měla možnost ochutnat místní kuchyni. V obchoďáku mi Lenka ukázala taky sjezdovku s umělým sněhem. V Dubaji mají prostě všechno. U sjezdovky byla i bobová dráha a lidé tam byli všichni ve stejném oblečení, které tam půjčovali, protože místní samozřejmě zimní oblečení doma nemají. Sjezdovku prý místní opravdu hojně využívají a např. školy v době tělocviku zde učí děti lyžovat. V Mall of Emirates jsme zašly i do Carrefouru, kde jsem koupila suvenýry – datle v čokoládě, 6 druhů velbloudího mléka s příchutěmi a koření, které tady bylo o hodně levnější než v ČR. Lenka mi poradila, že si mám vše nakoupit zde, že na trzích je všechno předražený a místní už nejsou ochotní smlouvat na nízkou cenu, protože jsou zvyklí na turisty ze západní Evropy, kteří moc nesmlouvají. I z obyčejného hypermarketu Carrefour jsem byla nadšená, nikdy jsem tak velký hypermarket neviděla, s běžnými hypermarkety v Česku se to nedá srovnat. Taky mě překvapilo, že u kas mají kromě pokladní ještě zaměstnance, který naskládá sám nákup do igelitových tašek.

Poušť

Po Mall of Emirates jsme vyrazily do pouště. Pobavily mě značky na silnici pozor velbloud. Zároveň na křižovatkách mezi vedlejší a hlavní silnicí měli pás kokových trubek proti velbloudům, kteří pak už na hlavní silnici nešli, protože jim trubky klouzaly pod nohama. Taky mě překvapilo, že místní si dělají na poušti barbecue, u silnice stály dodávky, které prodávaly lidem dřevo. Když jsme dorazily k poušti, vylezly jsme na nejbližší dunu, a protože jsme neměly moc času, udělala jsem pár fotek a vyrazily jsme zpět, abychom ještě stihly Miracle garden.

Miracle Garden

Miracle Garden (https://mapy.cz/s/3rdVh ) je nádherný areál s krásnými aranžmá květin, např. ve tvaru domů, medvěda, Micky Mouse a letadla Airbus 380, který byl zapsán v Guinessově knize rekordů jako největší aranžmá květin na světě. Lenka zvolila skvělé načasování, abych viděla Miracle Garden jak za světla, tak krásně osvětlenou za tmy. Po prohlídce jsme vyrazily noční Dubají zpět do hotelu. Za prohlídku s Lenkou jsem byla hrozně ráda, protože jsem nemusela být celý den sama a ještě jsem toho stihla vidět tolik, kolik bych sama neměla šanci metrem zvládnout.

Miracle Gardenhttps://www.dubaimiraclegarden.com

Vstupné – 50 AED

Den 3

Souk

Druhý den vybavená tipy od Lenky, jsem se vydala ráno na Souk (trhy) a odpoledne jsem měla v plánu Dubai Mall a Burj Khalifu, která se nachází nedaleko. Na metro to bylo asi 2 kilometry, což sice není daleko, ale po Dubaji nebylo snadné chodit pěšky, protože na silnicích bylo málo přechodů a pokud člověk nepřešel na nějakém místě, kde bylo potřeba, mohl si zajít třeba i 5 kilometrů. Proto jsem využila hotelového shuttle busu, který jezdil párkrát za den i na zastávku metra. V autobusu jsem se seznámila s Francouzkama a dala jsem se s nimi do řeči netušíc, že seznámení s nimi mě večer zachrání před cestou pěšky na hotel. Taky jsem v autobusu potkala další starší pár Čechů, kteří jeli taky na trhy a protože neuměli anglicky, poprosili mě, jestli můžou chodit se mnou, což jsem neodmítla, protože jsem byla za společnost ráda.

Metrem jsme jeli červenou linkou ze zastávky 26 Business Bay a na zastávce 19 Khalid Bin Al Waleed jsme přestoupili na zelenou linku (zastávka 26) a pokračovali jsme až na zastávku 24 Al Ghubaiba (https://goo.gl/maps/CWb7WffmpsAVMmjp6 ).

V metru jsem si koupila stříbrnou kartu a vyrazili jsme na trhy. Metro mají opravdu moderní, plně automatizované bez řidiče, je to zvětší části spíš nadzemka, jen asi 3 zastávky cestou na trhy bylo pod zemí. Vystoupili jsme z metra záměrně o zastávku dříve ještě před trhy (24 Al Ghubaiba), abysme využili super levného vodního taxi, tzv. abry (https://goo.gl/maps/vLiiNYJ4dVEVzRur8), menší loďky, která převáží z jednoho břehu na druhý za pouhý 1 dirham (6 Kč).

Nejdříve jsme narazili na Spice Souk (https://goo.gl/maps/kh61EnN5xxWWLfVPA ), trh s kořením a jinými suvenýry. Bylo dost těžké projít bez toho, aniž by si člověk něco koupil, nebylo prodejce, který by nelákal do jeho krámku… Prodávali hodně i kašmírové šátky, a jak jsme procházeli, než jsem se nadála, tak už jsem měla šátek na rameni, aby mi prodavač ukázal, jak je kašmír jemný.

Dále jsme narazili na trh s látkami a dále jsme pokračovali na Gold souk (https://goo.gl/maps/djmYiFhJRU8r63BF6), kde jsme viděli největší prsten na světě, zapsaný v Guinessově knize rekordů. Kolem poledne jsme se vydali zpět metrem, rozloučila jsem se s Čechy a já pokračovala do Dubai Mall.

Dubai Mall & Aquarium

Jela jsem opět červenou linkou metra a vystupovala jsem na zastávce 25 Burj Khalifa/Dubai Mall (https://goo.gl/maps/tqatkVMkYekcn7iR6). Po vystoupení z metra se šlo tzv. chobotem do Dubai Mallu, a přestože jsem se vezla na jezdícím pásu a do toho šla svou rychlou chůzí, cesta mi zabrala 20 minut. Takže pokud jdete rovnou na Burj Khalifu na konkrétní čas, je třeba si dát rezervu, protože než se člověk dostane z metra do Dubai Mallu, tak to chvíli trvá. Dubai Mall je největší obchodní centrum na světě, takže se svou orientací jsem si říkala, že musím nejdřív najít vchod do Burj Khalify, abych pak neměla k večeru problém ho najít.

Když jsem ale nejdřív narazila na Dubai Mall Aquarium, rozhodla jsem se jít nejdřív tam, abych neběhala sem tam z jednoho místa na druhé. Akvárium je z jedné strany viditelné pro všechny návštěvníky Dubai Mallu. Vedle toho je tam ještě placená část, která vede podvodním tunelem o délce 48 metrů a člověk při procházení tunelem může vidět žraloky, rejnoky a jiné mořské živočichy. Vstup byl v roce 2018 za 110 dirhamů. Já lístek kupovala až tam, byla tam fronta, ale nebyla nijak šílená a já jsem ji nakonec ani nemusela vystát celou, chviličku poté, co jsem si stoupla do fronty, mě oslovila paní, jestli si nechci lístek koupit u ní, což moc nevzbuzovalo důvěru a říkala jsem si, proč tam někdo takto prodává lístky, když o kus dál jsou oficiální pokladny. Ale paní říkala, že lístky prodávají ještě i tímto způsobem, měla navíc normální platební terminál a tak jsem si lístek koupila u ní a mohla jsem jít tedy rovnou dovnitř.

Dubai Mall – https://thedubaimall.com , https://www.radynacestu.cz/magazin/dubai-mall/

Dubai Mall Aquariumhttps://thedubaiaquarium.com/en/Default.aspx

Dubai Mall Aquarium Vstupenky online – https://tickets.thedubaiaquarium.com/index.php?lang=en

Dubai Mall AquariumVstupné online (rok 2019) – 130 dirhamů

Po prohlídce akvária jsem se vydala hledat patro LG, kde měl být vstup do Burj Khalify, největší budovy na světě (828 m). Našla jsem to v pohodě, vše bylo dobře značené a pak jsem se vydala nafotit si Burj Khalifu zvenčí a podívat se v rychlosti na Souk Al Bahar (https://goo.gl/maps/2fHM2tZnXFj3dtzx9). Pak jsem se vydala hledat nějakou restauraci, protože už jsem měla pořádný hlad. Bohužel jsem nic s místní kuchyní neviděla a nechtěla jsem strávit příliš času hledáním vhodné a ne moc předražené restaurace, tak jsem zapadla do řecké restaurace v přízemí, kde jsem našla v jídelním lístku souvlaki za 58 dirhamu (jinak ceny zde byly o dost vyšší). 

Pak jsem si ještě prohlédla vodopád, ledovou plochu na bruslení a hokej, největší obchod s cukrovinkami na světě, souk a opravdovou kostru dinosaura.

Docházela mi voda, 2 litry mi od rána jaksi nestačily, a proto jsem zašla do supermarketu Waitrose pro vodu (https://goo.gl/maps/Va7EhQKRYfGT1rJUA). Tam jsem narazila na Pork shop, oddělení s vepřovým, které se dá koupit v Dubaji jen na 3 místech v oddělené části obchodu, kam muslimové nesmí. A i přesto, že se jedná o muslimskou zemi, velikost oddělení s vepřovým i sortiment vepřového byl o hodně větší než celé oddělení masa v českém hypermarketu.

Burj Khalifa

Do Burj Khalify jsem si koupila lístek den před odletem na internetu, protože prý na místě byl o hodně dražší (jestli je to pravda nevím, nezkoumala jsem to). Nechtěla jsem riskovat, že na místě zjistím, že na mnou vybraný čas lístky nebudou dostupné a ještě budou dražší než online, jak všude psali na netu a tak jsem si chtěla koupit lístky online (https://tickets.atthetop.ae/atthetop/en-us?_ga=2.19134843.2111897869.1555928481-1861395280.1555928481). Tím, že jsem nevěděla, jestli kámoška nakonec se mnou pojede, kupovala jsem lístky na poslední chvíli až den před odletem, tj. 3 dny před návštěvou Burj Khalify. Lístky ještě byly, ale zdaleka už ne na všechny časy, aby si člověk mohl vybrat přesně čas, který mu vyhovuje. Hlavně ty časy, kdy bylo levnější vstupné, byly dost vyprodané. Dražší vstupné bylo od 15:00 do 18:30. Mě to ale nijak zvlášť nevadilo a rozhodla jsem si připlatit a za 210 AED (místo standardních 135 AED) jsem si vybrala dražší čas v 18:00, abych stihla vidět výhled ze shora za světla, za tmy a západ slunce. Vyrazila jsem nahoru už v 17:15, abych stihla být nahoře včas, naštěstí mě pustili už takto brzo. U pokladny jsem předložila vytištěný email a dali mi vstupenku. U pokladny se vstupenkami nebyla fronta vůbec žádná, a na výtah jsem čekala 20 minut, což celkem šlo, protože v ostatní levnější časy prý byla standardní doba čekání hodinu i více, takže jsem dražší vstupenky nelitovala. Super rychlý výtah jel do 125. patra přesně 1 minutu 10 sekund a pořádně přitom zaléhaly uši. Po výstupu z výtahu jsem si hned všimla místa, kde byl výhled na západ slunce a na zemi už seděli připravení fotografové, aby si západ slunce vyfotili. Bylo asi 17:45, takže jsem se rozhodla nejdřív projít vyhlídku a pak se na západ slunce vrátit, protože dle internetu měl být ten den až v 18:57. Výhled ze shora byl naprosto úchvatný, vše jsem si vyfotila, zašla po schodech ještě do 124. patra, což je nejvýše položená venkovní vyhlídka na světě (ve výšce 425 m). Tam se mi podařilo udělat i lepší fotky, protože mezi skly byl malý fuk přesně akorát na mobil, kterým jsem fotila. V 18:00 a v 18:30 jsem se pokochala výhledem na zpívající fontánu pod námi a pak jsem se rozhodla jít zpět o patro výš číhat na západ slunce. No a jakmile jsem vylezla nahoru na stranu, kde měl být západ, jsem zjistila, že slunce je fuč :p Západ jsem jaksi prošvihla… Zajímavé, že podle internetu měl být až v 18:57, přitom v půl už bylo slunce dávno za obzorem… Nevadí, těšila jsem se ještě na tmu a osvětlená Dubai takhle z výšky byla taky naprosto úchvatná, takže jsem opravdu nelitovala dražší vstupenky, abych mohla vidět obojí, výhled za světla i za tmy. 

Ze shora byl krásný výhled i na náš hotel. Zároveň jsem sledovala, jestli půjde jít případně z Dubai Mallu na hotel pěšky, kdyby se mi náhodou nepodařilo najít shuttle bus z našeho hotelu, protože stanoviště autobusů u hlavního vchodu bylo obrovské a nikde nebylo napsáno, kde přesně bude stát náš autobus. Z Dubai Mallu na hotel to byly jen 2 km, ale zkoumala jsem jestli na třetí silnici od Dubai Mallu bude nějaký přechod. Zdálo se, že auta chvílemi stála, tak jsem si říkala, že silnici projdu radši od začátku, abych na nějaký přechod narazila. Taxíky tady nebyly drahé, ale přišlo mi trapný si na pouhé 2 km brát taxi… Poté, co jsem se pokochala, jsem se zařadila opět do fronty na výtah, a když jsem viděla tu frontu, doufala jsem, že stihnu být dole před osmou, abych stihla vidět zpívající fontánu i zezdola. Naštěstí jsem to stihla a dole jsem byla asi 19:45 a našla jsem si volné místo, odkud jsem pak sledovala krásnou zpívající fontánu (večer bývá od 18:00 do 23:00 každých 30 minut).

Lehce po osmé jsem rychle vyrazila k hlavnímu vchodu, no, zas až tak rychle ne, protože tam byly šílené davy a bylo docela těžké se jimi procpat. Samotnou mě překvapilo, že jsem ani nebloudila a cestu zpět ke hlavnímu vchodu jsem si pamatovala. Když jsem vylezla před hlavní vchod, tak jsem se zděsila, když jsem viděla to množství autobusů a netušila jsem, jak najdu ten svůj. Nezbylo mi nic jinýho, než celé stanoviště projít od začátku do konce, měla jsem na to 20 minut, abych našla svůj shuttle bus. Celé stanoviště busů jsem prošla, ale svůj shuttle bus jsem prostě nenašla. Na svůj bus jsem prostě nenarazila, přestože jsem to prošla tam a zpět celkem 3x. Byla jsem celkem uchozená, tak se mi už pěšky už opravdu nechtělo, ale když jsem svůj shuttle bus nenašla, vydala jsem se zklamaně k hlavnímu vchodu, abych Dubai Mall prošla zevnitř k Souk Al Bahar, kde jsem věděla, že je přechod pro chodce a odtud jsem se chystala jít pěšky, protože se mi vzhledem k této malé vzdálenosti nechtělo platit taxíka. Cestou k hlavnímu vchodu svitla naděje, že nebudu muset pěšky, protože jsem najednou zahlédla projíždět shuttle bus z našeho hotelu. Začala jsem na něj mávat a hnala jsem se k němu, s tím, že ho musím zastavit stůj co stůj, ale zdálo se, že mě řidič neviděl. Naštěstí jel krokem a najednou jsem viděla, jak zastavil. Nastoupila jsem celá šťastná, že nemusím pěšky a najednou jsem spatřila Francouzky, se kterýma jsem se ráno seznámila a ty mi řekly, že když mě zahlédly, tak řekly řidiči, že tam je ta holka z Československa z našeho hotelu, a ať mi zastaví. Jak se mi hodilo, že jsem se s nima ráno dala do řeči 🙂 už jsem byla za celý den uchozená, a tak jsem byla ráda, že to nemusím šlapat pěšky a hledat místo, kde půjde na obrovskou silnici přejít. Nebylo divu, že v shuttle busu nás bylo jen pár, ptala jsem se Francouzek, kde tedy vlastně bylo stanoviště shuttle busu a ony, že nikde, že na ten náš už nikde nebylo místo a tak nabíral cestou jen ty, kteří si ho všimli tak jako já, když krokem projížděl kolem Dubai Mallu.

Burj Khalifahttps://www.burjkhalifa.ae/en/

Burj Khalifa – Vstupenky onlinehttps://tickets.atthetop.ae/atthetop/en-us?_ga=2.19134843.2111897869.1555928481-1861395280.1555928481

Po příjezdu na hotel jsem se vydala na večeři, stejně jako předchozí den byla naprosto výborná, ale musím uznat, že výběr nebyl zdaleka tak velký jako v řeckých 4* hotelech, protože tento byl menší a jen málo hostů mělo zaplacenou polopenzi. Tento večer si ke mně při večeři přisedli další výherci, dva kluci v mém věku, tak jsem byla ráda za společnost a domluvili jsme se, že další den půjdeme společně na pláž.

Den 4

Pláž La Mer

Ráno jsme tedy s klukama společně vyrazili na pláž hotelovým shuttle busem, pláž byla totiž 6,5 km daleko od hotelu (La Mer beach – https://mapy.cz/s/3reVj). Poté, co jsme dorazili na pláž, jsem musela konstatovat, že to je nejhezčí pláž, co jsem v Dubaji viděla. Voda už byla krásně teplá. Nasbírala jsem pro syna i nějaký mušličky, bylo jich tu celkem dost, ale spíš menší. Kolem druhé jsme se vydali hledat restauraci někde u pláže, bylo jich tam celkem dost, stačilo si jen vybrat. Klukům se moc nechtělo v 30° vedru chodit, a tak se chtěli najíst hned v první „restauraci“, na kterou jsme narazili. Já bohužel zjistila, že mají jen hamburgery, sandwiche a hot dogy a nic z toho nejím…oni řekli, že dál prostě nejdou a že si musím vybrat, tak sem si dala jen burger s masem a žampionama, můj první a doufám, že snad i poslední hamburger v životě. Šlo to, ale nebude to nikdy mé oblíbené jídlo.

Pak jsem se vydala taxíkem k plachetnici, kde jsem měla domluvený sraz s Lenkou, která mi předchozího večera psala na Facebook, že mi může ukázat ještě mešitu v Abú Dhabí (https://goo.gl/maps/KHvQFzSZxdSjhiaJ8 ). To jsem nemohla samozřejmě odmítnout. Ještě, že jsem si její zprávu stihla přečíst, protože další den jsem se divila, proč mi najednou nejede Facebook a messenger a až doma jsem zjistila, že jsem měla v emailu zprávu, že zaznamenali podezřelé přihlášení z Dubaje a účet mi zablokovali do té doby, než to v mailu odkliknu, že jsem se z Dubaje přihlašovala já.

Dubai je velká, takže pěšky po pláži to opravdu nešlo, protože z pláže La Mer k pláži u plachetnice (Burj Al Arab) to bylo 10 km, taxi naštěstí stálo jen 30 dirhamů (180 Kč). Taxikář byl z Bangladéše a byl celkem ukecaný, za tak krátkou cestu ze mě stihl dostat kde co… Jestli jsem vdaná a jestli to byl sňatek z lásky nebo nám to domluvili rodiče a tak…Dala jsem si časovou rezervu, tak jsem měla přes hodinu času, než mě měla Lenka vyzvednout. Na této pláži ale byla oproti první červená vlajka a obrovské vlny, takže se koupat nesmělo. Ale o zábavu jsem měla postaráno a čekání jsem strávila sbíráním mušliček, tady jich bylo opravdu hodně a krásně velké, na takové jsem nikde v Evropě nikdy nenarazila.

Mešita v Abú Dhabí

(Sheikh Zayed Grand Mosque Center)

V 16:30 jsem s Lenkou vyrazila do Abú Dhabí, což byla asi 1,5 hod. autem. Mešita byla opravdu krásná, nečekala jsem, že je tak velká. Člověk se musel před vstupem vyzout, takže jsme chodily bosy a ještě jsem si musela vzít na sebe arabský hábit. Načasování bylo opět super, protože i tady jsem měla možnost vidět mešitu za světla i za tmy, obojí mělo svojí atmosféru, tak jsem byla ráda, že to tak Lenka naplánovala.

Při odchodu jsem ještě ochutnala karamelovou zmrzlinu z velbloudího mléka, byla moc dobrá, ale docela drahá (16 dirhamů). A pak jsme vyrazily zpět do Dubaje.

Mešita Abú Dhabíhttps://www.szgmc.gov.ae/en/Home

Otevírací dobahttps://www.szgmc.gov.ae/en/mosque-opening-hours

Vstupnézdarma 🙂 

Den 5

Odlet do Prahy

Ráno odjížděl transfer na letiště v 5:50, jedni Češi zaspali, tak mě jiní Češi, kteří jako většina nemluvili anglicky, požádali, jestli můžu recepční říct, ať jim zavolá a protože telefon nezvedli, tak na ně šli bušit na dveře. Naštěstí už byli vzhůru a autobus tak tak stihli. Na check-inu mi řekli, že už jsou místa přiřazená a tak jsem seděla jinde než kluci. Po nástupu do letadla se mě letuška ptala, jestli letím sama a jestli bych se nemohla prohodit s paní, aby seděla vedle manžela a mě nabídla místo u okýnka, za což jsem byla ráda, protože cestou byly vidět krásné turecké hory. Když jsme se blížili k Praze, byla jsem trošku v šoku ze zasněžených Čech mezi Prahou a Brnem, byl to trošku šok vracet se ke konci března (20.3.) do 0°C (v Dubaji bylo 30°C). Let byl opět super, k jídlu jsem měla dokonce výborné jehněčí.

A protože tento Airbus je opravdu velký, tak i výdej zavazadel zabere dost času a já strávila 50 minut čekáním na svůj baťoh, který jsem si při cestě zpět nechala odbavit, protože jsem synovi chtěla přivézt mušličky. Výdej zavazadel trval dlouho i proto, že Vietnamci si zřejmě nechávají tímto způsobem posílat balíky a obrovských krabic z Vietnamu na pásu bylo opravdu spousta.

Takže ze zájezdu jsem byla nadšená a přestože jsem letěla sama, z celého pobytu jsem byla sama jen půl den. Předtím jsem nikdy neplánovala Dubai navštívit, nijak mě nelákala a nebyla to moje vysněná lokalita pro dovolenou, ale moc se mi tam líbilo a Dubai mě mile překvapila.

Fotogalerie

Please follow and like us:

  •  

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *