Réunion
Réunion autem
Réunion jsme s kamarádkou navštívily v červnu. Byla to dvoutýdenní dovolená a na Réunionu jsme strávily týden a jeden den a druhý týden jsme strávily na vedlejším Mauriciu. Z Réunionu jsem byla opravdu nadšená, je to neskutečně nádherný ostrov, hlavně pro ty, kteří mají rádi aktivní dovolenou, treky a přírodu. Najdete zde opravdu krásné hory, vodopády, bujnou vegetaci, lávové tunely, vanilkové farmy a mnoho dalšího. Za mě opravdu top destinace. V článku jako vždy najdete podrobné informace z celé cesty, které vám pomůžou při plánování, pokud se také rozhodnete tento překrásný ostrov navštívit.
Datum: 28.5.-12.6.2023 (z toho cca týden na Mauriciu a týden na Réunionu)
Itinerář
- Den 1 – Vanilková farma Domaine du Grand Hazier, Plaine des Palmistes
- Den 2 – trek na Trou de fer, vodopád Cascade Biberon
- Den 3 – Vodopády Takamaka a kostelík Notre Dame des laves
- Den 4 – Lávový tunel 2004, Cap Méchant, pláž Plage De La Marine Vincendo
- Den 5 – vodopád Voile de la Mariée, horská vesnička Hell-Bourg
- Den 6 – vyhlídky v horách, Nez de boeuf, trek kolem sopky Piton de la Fournaise
- Den 7 – vodopád Cascade de Grand Galet a Cascade de Trou noir, pláž Grande Anse, Saint Pierre – hinduistické chrámy
- Den 8 – trek Grand bassin, vyhlídka Bois Court, Muzeum sopek
Réunion mě opravdu nadchl. Dosud byla moje nejoblíbenější destinace Madeira a od té doby jsem vždy vše srovnávala s Madeirou. Všechno to byly krásné destinace, ale vždy jsem si povzdechla, že Madeira to prostě není…. A Réunion mě konečně nadchl natolik, že ho opravdu stavím na roveň Madeiře a Madeiru mi v některých věcech připomíná (hory, vodopády, stromové kapradiny, bujná vegetace atd.). Takže jestli se vám také tak líbí Madeira a hledáte něco podobného, určitě na Réunion vyražte a uvidíte, že vás tato destinace také uchvátí.
Škoda, že je Réunion tak daleko, jinak by to byla destinace, kam by se mi líbilo vracet. Za mě je to destinace, z které si člověk prostě sedne na zadek 😊
Réunion je francouzským územím a je součástí Evropské unie, takže jsem ho zařadila do kategorie Evropa, ale protože geograficky je vedle Afriky, tak jsem si ho dovolila dát i do sekce Zbytek světa.
Pokud byste chtěli jako my spojit dovolenou na Réunionu rovnou s návštěvou vedlejšího Mauricia, podrobné info ohledně cesty na Mauricius najdete zde – https://lenkacestounecestou.cz/mauricius/
Letenky
Měly jsme to naplánované tak, že jsme přiletěly na Mauricius a následující den jsme přeletěly na Réunion. Přelet na Réunion stál asi 7700 Kč s Air Austral (cena automaticky s příručním zavazadlem 10 kg + 23 kg odbaveným zavazadlem). Původně to stálo cca 5500 Kč, ale přelet jsme kupovaly až později asi půl roku před cestou a mezi tím podražili. Teď jsem koukala, že se to pohybuje cca kolem 6200 Kč s Air Austral či Air Mauricius.
Z ČR je samozřejmě možné letět rovnou na Réunion (nejčastěji to létá přes Paříž), ale letenky se pohybovaly výrazně dráze (kolem 20 000 Kč) než na vedlejší Mauricius, kde se dají často sehnat akční letenky kolem 13500 Kč, takže jsme se rozhodly letět na Mauricius a přeletět na Réunion a tak jsme během jedné dovolené poznaly alespoň 2 různé ostrovy. Za mě ideální kombinace, oba ostrovy jsou krásné.
Let trvá 30 minut. I během takto krátkého letu jsme dostali pití.
Ubytování
Původně jsem chtěla opět nějaký home exchange, ale asi 90% home exchangu mělo doma kočičku nebo pejska, o kterého by bylo potřeba se postarat a to jsme nechtěly řešit. A z toho co zbylo, se nám úplně nelíbila lokalita, protože ostrov je dost velký a rozhodly jsme se tedy tentokrát najít ubytování přes Airbnb. Na booking.com se nám nabídka moc nelíbila, tak proto tentokrát nakonec Airbnb. Také doporučuju včasnou rezervaci, už při koupi letenek rok předem bylo hodně ubytování vyprodaných.
Pokud máte jazykovou bariéru a preferovali byste řešit ubytování přes jednu Češku žijící na ostrově, doporučuju kontaktovat paní Libu, která tam žije spoustu let a nabízí apartmán k pronájmu a také své služby průvodkyně. Já nemám sice osobní zkušenost, ale četla jsem na ní samou chválu
Česká průvodkyně + Ubytování u Češky (paní Libu) – https://www.oceanhouse.re/en/contact/
Dans la brume – Plaine des Palmiste
Tady ceny nejsou moc nízké, je to prostě Evropa se vším všudy, takže zde jsme měly pouze malou garsonku v horách. Vybraly jsme tuto lokalitu záměrně, protože většinu míst jsme odsud měly tak do hodiny cesty. Na kilometry to bylo vždy docela málo, ale kvůli serpentinám se ten čas natáhne….
Garsonka byla moc hezká s terasou a vířivkou (kterou jsme teda nepoužily) a vevnitř bylo vše nové, ale nebylo to moc prakticky zařízené. Na to, že to nebylo úplně nejlevnější, bych očekávala lepší vybavení. Chyběly naprosto jakékoliv úložné prostory, žádná skříň, komoda či noční stolek, takže kámoška si vše nechala v kufru a já si udělala skříňku z kuchyňské linky, protože tam bylo tak málo věcí, že nebyl problém dát těch pár kousků nádobí jinam. Pokud by si někdo chtěl vařit, tak by to nebylo vhodné ubytování, protože zde byl jen jeden hrnec a malá pánvička, jinak vůbec nic, jen skleničky, talířky a hrnečky. Nám to nevadilo, my vařit neplánovaly. Dále tu nebylo ani žádné mýdlo či sprchový gel, což se taky dá přežít, ale hodně nám chyběl fén a nějaké přenosné topení, protože tu byla fakt zima. V noci jsme byly zachumlané až po nos a když jsme ráno vylezly z postele, tak nám byla fakt zima, odhaduju nějakých 17-18 stupňů. Když jsem si balila pyžamo, tak jsem si říkala, však jedu do tropů, takže jsem si vzala jen pyžamo s kraťasy a tílkem se špagetovými ramínky :p No, v tomhle bych fakt zmrzla, takže jsem pak stejně spala v legínách a dlouhým triku. Druhý den kámoška napsala hostiteli, jestli by náhodou nemohl donést fén a přenosné topené a potvrdil, že to přinese a večer obojí přinesl.
Půjčení auta
Zde je určitě nejlepší volba půjčit auto, protože ostrov není úplně malý a autobusem by to bylo dost komplikované. Kvalita silnic je tu dobrá, ale je tu opravdu hodně serpentin a kopců, takže jsme se s kámoškou dohodly, že vezmeme automat, aby nemusela v těch serpentinách a kopcích řešit řazení. A bylo to opravdu dobré rozhodnutí, řídilo se jí s automatem velmi dobře. Řídí se zde normálně vpravo.
Automat ani nebyl o tolik dražší, často sice 60 EUR na den, ale podařilo se mi najít 2 půjčovny, kde to bylo za 50 EUR na den. Jenže pak jsme zjistily, že ani v jedné z nich nešlo udělat rezervaci online, kde bylo potřeba rovnou část zaplatit. Zkoušely jsme asi 4 různý karty, jak kreditní, tak debetní, ale ani jednou to neprošlo, pořád to házelo nějakou chybovou hlášku. Tak jsem zkusila mrknout na rentalcars.com a jedna z těchto autopůjčoven tam byla a ještě to bylo o něco levnější (42,5 EUR den), tak jsme se rozhodly to vzít přes rentalcars.com. (opravdu záleží, v některých lokalitách je to levnější přes rentalcars.com, někde naopak dražší). Já osobně preferuju půjčení přímo přes půjčovnu, protože u rentalcars.com, má člověk plné pojištění přes ně a kdyby byla nějaká škoda, je třeba to půjčovně zaplatit a pak si to nechat refundovat přes pojištění u rentalcars.com. Ale když to jinak nejde jako tady nebo když je to výrazně levnější, tak to občas bereme přes Rentalcars.com
Měli jsme hybrid Renault Clio a byly jsme velmi spokojené.
- Cena – 42,5 EUR za den s plným pojištěním (automat)
- Odkaz Rentacar – https://www.rentacar-reunion.fr/
- Odkaz Rentalcars – https://www.rentalcars.com/ (půjčeno přes tohoto prostředníka)
Doprava
Co se týče dopravy, tak půjčení auta bych doporučila spíš zkušenějším řidičům. Silnice jsou tu hezké (až na vyjímky samozřejmě), ale je tu opravdu velké množství serpentin a když se do toho přidá mlha, déšť a tma, tak by se méně zkušený řidič mohl docela zapotit.
Taky doporučuju, aby kromě nastavené navigace spolujezdec kontroloval trasu ještě u sebe na mobilu a doporučuju příp. zkorigovat, protože jak Google tak Mapy.cz často navrhují nesmyslné zkratky po malinkých silnicích přitom hned vedle je krásná velká silnice. Takže jsem to vždy kontrolovala a hlásila kámošce, kdy neposlouchat Google a pokračovat, jak jsem jí řekla.
Parkování
Všude, kde jsme byly, bylo parkování zdarma, takže za parkování jsme nemusely platit ani jednou. Někde byla velká parkoviště, někde se naopak parkovalo všude u cesty, kde se dalo.
Počasí
Klima na Réunionu je tropické a vlhké, poměrně podobné jako na Mauriciu. Hlavní rozdíl ale působí horský reliéf Réunionu, díky němuž je zde počasí ve vnitrozemí ostrova velmi proměnlivé.
V červnu bylo příjemně, na pobřeží cca 23-24 stupňů. V horách bylo dle předpovědi pořád něco kolem 16-17°C, ale pocitově teda víc, protože i v horách jsme byly vždy v krátkých rukávech a bylo nám příjemně. Pršelo nám dost jeden den při cestě autem a pak poslední den na treku blízko našeho ubytování. Tak jsme po chvíli trek vzdaly, jely jinam a tam nepršelo. Jinak občas byl spíš takový malý kraťoučký deštík v podobě takového mrholení, že to nebylo ani na pláštěnku a bylo to spíš příjemné osvěžení.
Na treky se doporučuje vyrážet co nejdříve ráno, protože už před polednem se začínají stahovat mraky a z vyhlídek toho pak člověk moc nemusí vidět. My teda často na startu byly až kolem desáté a než jsme někam došly, tak někdy opravdu nebylo vidět vůbec nic, před náma místo vodopádů či sopky jen bílo. Ale naštěstí se zde počasí mění velmi rychle a když jsme vyčkaly, tak vždy mraky ustoupily a naskytl se nám krásný výhled. Někdy pak bylo i komplet azurové nebe, i když pár minut předtím bylo úplně zataženo.
Přehled počasí po měsících – https://www.kam-a-kdy.cz/when/afrika/shledani/
Na fotkách níže můžete vidět, jaké rozdíly v počasí tady můžete vidět na velmi krátké vzdálenosti. Na první zatažená obloha a samé mraky a po pár minutách jízdy krásně modrá obloha 🙂
Praktické info
Měna
Réunion je v EU a platí se zde tedy eurem. Karty berou na dost místech, ale není to pravidlem, v některých restauracích brali jen hotovost.
Volání
Protože je Réunion v EU, tak zde máte volání i data stejně jako všude jinde po Evropě, takže není potřeba kupovat místní SIM.
Uzavírky tras
Než půjdete nějaký trek, tak doporučuju zkontrolovat, zda trasa není zavřená. Níže najdete weby, kde jsem hledala já, bohužel nejsou moc přehledné, buď je to podle názvu trasy a nebo někde je mapa, která se ale nedá pořádně přiblížit, takže se v tom neorientuje dobře.
Nám se stalo pouze u Trou de fer, že nešel jít okruh, ale bylo potřeba jít stejnou cestou tam i zpět.
Taky se doporučuju vyrážet na treky co nejdříve ráno, protože později (už před polednem) se můžou začít hory zahalovat do mraků a nic moc nemusíte vidět. Kámoška není zrovna ranní ptáče, takže jsme vyjížděly z ubytka většinou kolem deváté a někdy se stalo, že nebylo nic moc vidět, ale vyplatilo se počkat, na vyhlídce třeba poobědvat a často se to vybralo a najednou bylo někdy i azuro, počasí se tady mění velmi rychle.
https://guide-reunion.fr/breves/detail/sentiers-de-randonnee-fermes/
https://www.onf.fr/vivre-la-foret/+/b90::randonnee-la-reunion-connaitre-les-sentiers-fermes.html
https://www.reunion-mafate.com/sejour/randonnees/sentiers
Pláže
Zde se na hodně plážích nesmí koupat, protože se zde vyskytují žraloci. Takže než zde někde do vody vlezete, tak pořádně sledujte cedule, jestli tam není zákaz koupání (pozor, cedule nejsou každých pár metrů, tak ať ji nepřehlédnete). Některé pláže jsou chráněny protižraločími sítěmi. Na netu se dá najít seznam pláží, kde se smí nebo naopak nesmí koupat. V minulosti zde bylo opravdu dost útoků žraloky, hlavně surfaři, ale také občas lidé, kteří zákaz porušili a napadl je žralok, přestože se koupali pouhých 3-5 metrů od břehu. Tady např. na Wikipedii můžete najít seznam útoků na žraloky s popisem, o koho se jednalo a co se přesně stalo – https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_fatal_shark_attacks_in_R%C3%A9union
Na některých plážích se v moři samotném koupat nesmí, ale je tam vytvořený bazének, který je oddělen kameny a zde se koupat smí.
Mapa pláží, kde se smí a nesmí koupat – https://habiter-la-reunion.re/les-plages-a-la-reunion/
Voda
Ptaly jsme se naší ubytovatelky a říkala, že po deštích je lepší vodu kupovat. Takže jsme to neriskovaly a vodu jsme kupovaly.
Očkování
Na Réunion nejsou žádná povinná očkování.
Časový posun
Na Réunionu je o 2 hodiny více než v ČR (v zimě 3 hodiny).
Zásuvky
Zde byly zásuvky stejné jako v ČR.
Jazyk
Na Réunionu se mluví francouzsky. My mluvíme obě francouzsky, takže jsme se všude domlouvaly francouzsky.
DROZD
Dále jsme se před cestou zaregistrovaly do DROZDa (https://drozd.mzv.cz/ ), jako vždy, když jedeme někam dál.
Člověk se na jejich stránkách zaregistruje a poskytnuté informace slouží Ministerstvu zahraničních věcí k poskytování rychlé pomoci občanům v nouzi a účinně organizovat pomoc v případě přírodních katastrof i sociálních nepokojů. Systém umožňuje rozesílání hromadných e-mailů a SMS všem zaregistrovaným osobám, které se v daném cizím státě nacházejí, a tím jim poskytovat důležité informace nebo je včas varovat před hrozícím nebezpečím.
Den 1
Vanilková farma Domaine du Grand Hazier
V den příletu jsme vyzvedly auto na letišti a pokračovaly kolem ostrova do našeho ubytování. Po cestě u Sainte-Suzanne byla vanilková farma a ještě jsme stíhaly poslední prohlídku, tak jsme se rozhodly, že farmu navštívíme takto při cestě na ubytko. Na ostrově je vanilkových farem několik, ale všude bylo napsané na netu, že je potřeba objednávka dopředu a už nám to moc časově nevyhovovalo, protože by se špatně odhadovalo objednat to na konkrétní hodinu, takže jsme byly rády, že to stíháme cestou z letiště a zde nakonec žádná objednávka předem potřeba nebyla, vstupenky jsme koupily na místě.
Vanilková farma byla moc hezká s krásným výhledem a prohlídka byla moc zajímavá. Průvodkyně nás provedla po farmě, vysvětlila celý proces pěstování a zpracování vanilky a pak jsme si prohlédly obchůdek. Tady jsem si nic nekupovaly, vanilku jsme pak koupily až v supermarketu a ve vanilkárně na Mauriciu
Nikdy mi nedošlo, proč je vanilka tak drahá. Není divu, když celý proces zpracování je poměrně dlouhý a navíc se musí každý květ opylovat ručně a musí se vystihnout ten správný okamžik, protože květ kvete jen jeden den. Od zasazení trvá cca 3 roky, než vanilka začne kvést. Pěstitelé dokážou opylovat cca 700 – 1000 květů denně. Po opylení trvá asi 2 měsíce, než má vanilka správnou velikost, ale do dozrání to trvá celkem 9 měsíců. Poté co se sklidí, tak se spaří ponořením do koše s vodou cca 65°C na 3 minuty. Pak zhnědnou a začnou se sušit. Nejdřív na slunci asi 2 týdny a pak pomalejší sušení uvnitř asi 2-3 měsíce. Pak zrají ve speciálních bednách po dobu jednoho roku. Během této fáze se plně rozvine ta pravá vůně vanilky. Takže doba mezi sklizní a začátkem prodeje zabere skoro dva roky. Lusky se pak jeden po druhém měří podle velikosti. Jsou 3 skupiny – podřadné pod 14 cm, klasické 14-19 cm a dále velké s minimální délkou 20 cm. Balí podle velikosti do svazků a skladují se dalších 6 měsíců. Lesklý povrch získají tím, že se vyloučí olej. Pokud se skladují ve skleněných zkumavkách, vydrží asi 5 let.
Vanilka se poprvé objevila na Réunionu v roce 1819, ale tehdy byla její úroda velmi malá, protože druh včel, které opylují vanilku v Mexiku, odkud pochází, se na Réunionu nevyskytuje. Až v roce 1841 mladý otrok objevil ruční opylování vanilky, která se používá dodnes.
- Cena – 6 EUR
- Web – https://lavanilleraie.com/
- Mapa – https://mapy.cz/s/bezebuhavo
Někdy mají vanilkové lusky zajímavou přírodní reakci a na povrchu vanilkového lusku se objeví krystalky vanilinu, říká se tomu „zmrzlá vanilka – frozen vanilla„. Tahle vanilka je považována za nejlepší, má silnější aroma, protože obsahuje 4% vanilinu místo běžných 2%.
Oběd
Na jídlo jsme se rozhodly zajít do nějakého fast foodu v nákupním centru, které bylo po cestě do vanilkárny. No nevybraly jsme moc dobře, v jídle bylo tak moc dvou různých omáček, že to byl strašný mišmaš… Přitom o té jedné omáčce tam fakt nebyla ani zmínka, jinak bych si tu druhou neobjednávala.
O´Tacos La Reserve – https://goo.gl/maps/72Mp5E6PPYrf9FaHA
Plaine des Palmistes
Ubytování jsme měly v horské vesničce Plaine des Palmistes (https://mapy.cz/s/pebujecata), asi v 1100 m.n.m. Byla to moc hezká vesnička s krásnými výhledy na hory a na vodopád Cascade de Biberon.
Takže mi ani nevadilo si každý den přivstat a udělat si pěknou procházku vesničkou (asi 20 minut) do místního pekařství pro čerstvé bagety a jiné francouzské pečivo jako croissanty, čokoládové závitky či moje oblíbené éclair.
Taky jsem o víkendu narazila na menší tržnici, kde jsem objevila ovoce, které neznám – goyavier, výborné ovoce, které mi fakt zachutnalo, takže jsem si ho kupovala téměř každý den, když jsem narazila na nějakého stánkaře v naší vesničce. V Plaine des Palmistes se totiž nacházel sad s tímto ovocem, takže stánkaři prodávali opravdu čerstvý goyavier natrhaný to ráno. Taková miska stála 2 eura. Taky se z něj dělá výborný džus, který jsme měli možnost ochutnat v jedné restauraci. Našla jsem, že goyavier se prodává i v našich zahradnictvích pod názvem jahodový stromek, tak asi zkusím zaexperimentovat, jestli se mi to v našich podmínkách podaří vypěstovat i s plody.
Den 2
Trek na Trou de fer
Další den jsme vyrazily na menší trek na vyhlídku Trou de fer. Na konci měla být krásná vyhlídka. Kámoška není zrovna ranní ptáče a podařilo se nám vyjet až v 9:30, takže jsme na startu byly docela pozdě. V tu chvíli bylo krásné počasí a úplně azurová obloha. I když silnice na mapě vypadá v jednom úseku jako hodně malinká a děsila jsem se, jak bude vypadat, bylo to úplně v pohodě, byla to hezká asfaltka.
Trek vedl krásnou džunglí s bujnou vegetací. Místy byly dřevěné chodníčky nebo schody, kde bylo hodně bláta, ale naštěstí to nijak neklouzalo, trasa byla místy po rovině a místy po schodech nahoru a dolů.
Když jsme dorazily na konec trasy na vyhlídku Trou de fer, myslela jsem, že mě omyjou. Nebylo vidět vůbec nic, mohly jsme se jen domýšlet, jak krásný výhled tam určitě je, všude byly jen samé mraky.
No nic, řekly jsme si, že poobědváme a vyrazíme pak zpět. Ještě že jsme počkaly, protože za chvíli už mraky začaly ustupovat a začínalo být lehce vidět do údolí a za chvíli mraky ustoupily úplně a naskytl se nám překrásný výhled do údolí na hory s vodopády. Fotky jsou samozřejmě poloviční, nedokážou vystihnout tu nádheru, když tam prostě stojíte a kocháte se tímto nádherným výhledem. Tady jsou všechny vyhlídky jedním slovem velké WOW.
Šly jsme stejnou cestou tam a zpět. Normálně by šel udělat okruh, ale stezka o kus níže byla zavřená.
Je to docela známý trek, takže jsme cestou potkávali dost lidí.
Časová náročnost
Nám trek zabral i s přestávkou na jídlo a focení 4 hodiny.
- Trasa – https://mapy.cz/s/repugogave (8,9 km, dle mapy.cz 2:47 hod.)
- Parkoviště – https://mapy.cz/s/mohupenuca (dalo se i kdekoliv u cesty před parkovištěm)
Cascade Biberon
Pak jsme stihly ještě vodopád Biberon v naší vesničce, kde jsme bydlely v Plaine des Palmistes. No, už jsem to stihly tak tak, zpět už jsme šly částečně za tmy se světlem v mobilu.
Mapa – https://mapy.cz/s/madebozoku
Den 3
Vodopády Takamaka
Další den jsme se rozhodly vyrazit na trek k vodopádům Takamaka.
Byl to trek vedoucí z kopce po kamenech a na konci byl krásný vodopád. Pokud byste nechtěli na trek, tak doporučuju jít aspoň na vyhlídku, kde uvidíte nádherný výhled na zalesněné hory a vodopády.
Cestou jsme potkali asi jen 3 páry.
Časová náročnost
Nám tato trasa zabrala i přestávkou na jídlo a focení 3 hodiny.
Trasa – https://mapy.cz/s/henamafeha (2,4 km, dle mapy.cz 57 min., což nesedí, jde se dolů po kamenité cestě a zpět výstup do kopce, takže to trvá rozhodně déle)
Restaurant 《KIOSQUE DES MANDARINES》
Pak jsme chtěly zajít ještě někam na oběd a po cestě zpět jsme tedy zastavily u první restaurace, na kterou jsme narazily. Bylo asi 14:30 a tak jsme doufaly, že ještě něco budou mít, protože jako na spoustě míst zavírali v 15:00 a znovu pak otvírají až na večer. Naštěstí měli ještě 3 jídla v nabídce, já si dala curry poisson (kari z ryby) s rýží a kámoška curry poulet (kuřecí kari). Foto a bližší info v sekci Restaurace. Bylo to moc dobrý. Já si dala ještě fresh z mandarinek ze zahrádky pana majitele, byl taky výborný.
Pán tam také prodával mandarinky ze své zahrádky a karamboly, tak jsem si nakoupily, tácek za 2 eura.
Kostelík Notre Dames des Laves
Pak jsme ještě zajely navštívit kostelík Notre Dames des Laves. Je to kostelík, kde se při erupci v roce 1977 láva zastavila těsně před kostelem a kostel nezničila. Bylo to tedy považováno za zázrak, ale má to logické vysvětlení, je tu jiné podloží, takže láva rychleji ztuhla a kostel nezničila.
Je odtamtud krásný výhled na sopku, která už se po těch letech krásně zazelenala.
Mapa – https://mapy.cz/s/boranasupe
Den 4
Lávový tunel 2004
Na tento den jsme měly objednanou prohlídku lávového tunelu z roku 2004. Na netu jsem našla několik průvodců, kteří tyto prohlídky dělají. Jednoho jsem vybrala a říkal, že potřebuje aspoň další dva klienty, aby mohl prohlídku realizovat a nakonec chvíli před cestou nás přepinkl kolegovi, který už 2 klienty na stejnou prohlídku měl a tak jsme doplnily my jeho skupinu, abychom byli čtyři. Vybraly jsme nakonec sportovnější variantu s obtížností 3 hvězdičky z 5, abychom si připravily zajímavější zážitek. Celkem to trvalo 4 hodiny (z toho půl hodiny cesta k autu po vylezení z tunelu. Stálo to 65 EUR, ale fakt to za ten zážitek stálo.
Dostaly jsme pár dní před informaci, kde bude sraz. Bylo to na parkovišti, ale pak jsme popojeli asi dva kilometry na jiné parkoviště, které bylo u vstupu do tunelu. Vstup byl relativně kousek od parkoviště. Dostaly jsme u auta veškerou výbavu – helmu, nákoleníky, chrániče loktů a rukavice a ještě takový igelitový pás pod zadek. Předem jsme také dostali instrukce, že máme mít dlouhé kalhoty, pevné boty, tričko a věci na převlečení, protože je v tunelu vlhko a kape voda, tak aby se pak člověk mohl převléci. Dále jsme měli mít jen malý baťůžek a aspoň litr vody. Foťák si člověk sebou vzít nemůže, kvůli velké vlhkosti a kapající vodě. Naštěstí Jocelyn měl vodotěsný foťák a pak nám poslal odkaz, kde jsme si z jejich stránek fotky mohli stáhnout. V tunelu je vlhkost 92%.
Dorazili jsme s naším průvodcem Jocelyn k tunelu. Když jsem viděla ten vstup, trochu jsem se lekla, jak tam budu lézt, protože to vypadalo jako slušná díra v zemi a přišlo mi, že tam nejde nějak pohodlně vlézt. Ale ukázal mi kam dát nohu a nějak jsem to dolů slezla. Hned poté mě napadlo, co to zas sakra dělám, kam sem to zas vlezla. Bylo tam dost horko, asi 25 stupňů a děsně vlhko a měla jsem pocit, že nemůžu pořádně dýchat a přemýšlela jsem, jak zvládnu projít cca 2 km během 3,5 hodin… Měla jsem trochu strach, aby se mi v tom vedru (pocitově bylo víc než 25°C) a vlhku neudělalo třeba špatně na omdlení. Ale naštěstí jsem si během chvilky zvykla a zvládla jsem to úplně v pohodě. Poslední příležitost odskočit si do křoví byla před vstupem do tunelu, pak už by to 3,5 hodinu v tunelu nešlo. Taky se v tunelu nesmí jíst, aby tam nezůstaly drobky a neplesnivěly tam.
Průvodce měl velmi zajímavý výklad ohledně lávové činnosti v tunelech. Procházeli jsme postupně tunelem asi 2 km, často bylo potřeba jít ohnutá nebo na kačera nebo když to bylo už dost nízké tak bylo potřeba lézt po čtyřech po kolenou. Takže rukavice a chrániče kolenou se fakt hodily. Tunel je čistý, takže kalhoty si člověk neušpinil.
Asi na 4 místech byla možnost jít vedlejším malým tunýlkem pro větší adrenalinový zážitek. Naštěstí to nebyla povinnost, kdo nechtěl, šel dál s průvodcem a kdo chtěl, tak to vzal tunýlkem a my jsme na něj čekali u východu. Jedna holka a moje kámoška tyto úzké tunely vyzkoušely. Kámoška nakonec z jednoho po chvíli radši vycouvala, byl opravdu hodně úzký. Ve všech bylo potřeba se vyloženě plazit a v jednom dokonce bylo potřeba správně natočit hlavu, aby člověk vůbec prolezl. Bylo to vždy cca 20-30 metrů. Nezdá se to dlouhé, ale když člověk viděl, jak je to úzké, tak věřím, že to není žádná sranda se takovým tunýlkem plazit a těch 30 metrů se musí zdát nekonečně dlouhý.
Cestou nám Jocelyn ukazoval různé zajímavé útvary z lávy a stalagmity z lávy atd. Po 3,5 hodinách jsme dorazili k východu. Když jsem to viděla, tak jsem si zas říkala, jak to dám, protože první výstupek byl tak vysoko, že tam bych teda nohu rozhodně nezvládla dát. Naštěstí Jocelyn jako stoličku nabídl své koleno a tak jsem mu plnou vahou stoupla na jeho koleno, abych pak dosáhla na první výstupek a zvládla pak vylézt ven z tunelu.
Pokud byste si netroufali na tuhle sportovnější variantu, byla v nabídce i jednodušší a o něco kratší verze. Byl to velmi zajímavý zážitek, určitě doporučuju, byly jsme nadšený.
- Web Profundo – https://www.profundo.fr/
- Mapa – https://mapy.cz/s/helatekujo
Restaurace La Case volcan
Po lávovém tunelu jsme zašly na oběd do první restaurace, na kterou jsme narazily. A výběr se vskutku povedl, byla jsem nadšená, jestli budete mít tudy cestu, určitě sem zajděte. Je to moc hezká restaurace a moc se mi líbil jejich koncept degustace, aby si člověk vybral jídlo. Za samotnou degustaci se neplatilo zvlášť. Bližší info a foto v sekci Restaurace.
Restaurace La Case volcan – https://goo.gl/maps/ZvgZF8Vt5Bzi5M9PA
Cap méchant
Další zastávkou byl Cap méchant, hezké skalnaté pobřeží s několika vyhlídkami. Po cestě tam opět lilo, ale než jsme dojely na parkoviště, tak naštěstí opět pršet přestalo.
Mapa – https://mapy.cz/s/habegejoza
Den 5
Voile de la Mariée
Další den jsme vyrazily do Salazie. První zastávkou byl nádherný vodopád Voile de la Mariée, který se nachází hned u silnice.
Mapa – https://mapy.cz/s/kapazecase
Hell-Bourg
Pak jsme měly namířeno do vesničky Hell-Bourg. Myslela jsem, že to bude rychlá návštěva, ale je to opravdu nádherná horská vesnička s krásnými výhledy, takže jsme tam strávily zbytek odpoledne.
Mapa – https://mapy.cz/s/pohekerano
Vyhlídka Le Point du jour
Cestou do Hell-Bourg jsme nejdřív zastavily na jedné vyhlídce, doporučuju, je odtamtud opravdu boží výhled na okolní hory.
Taky tady byl stánek s ovocem, kde jsem narazila na goyave (guava), něco jako goyavier, ale žlutý a chutná to úplně jinak, už jsem se s tím setkala i na Madeiře. Opět jsem neodolala a tácek s pár kousky jsem si za 2 eura koupila.
Mapa – https://mapy.cz/s/pezucutaru
Ve vesničce Hell-Bourg jsme si nejdřív prošly vesničku, je to opravdu pár uliček s krásnými výhledy na okolní hory.
Les Anciens Thermes (lázně)
Pak jsme zašly ještě kus dolů prohlédnout si bývalé lázně.
Mapa – https://mapy.cz/s/marajevela
Restaurace Le P’tit Koin Kreol
Pak jsem si chtěla dát něco na oběd, kámoška už měla zásoby z domova a tak jsem si říkala, že to udělám po réunionsku a vezmu si oběd sebou (a emporter). Lidi na Reunionu opravdu zbožňují pikniky a tak jsou piknikové stoly s lavečkami opravdu všude. A jídlo a emporter je vždy o něco levnější, než když si ho dáte na místě, často tak třeba o 3-4 eur, ale v restauraci, kterou jsem vybrala, byl rozdíl opravdu markantní, kuřecí kari mě stálo pouhých 6 eur a kdybych si ho dala na místě, tak by to bylo za 15 EUR. Jen ty jídla na pohled nevypadají moc hezky, jak je to prostě rýže, na kterou dají omáčku s masem, ale je to moc dobré. Foto na konci článku v sekci Restaurace
Odkaz – https://goo.gl/maps/UhRwyLvwFg9y6T3e9
Také zde narazíte na původní architekturu ostrova a v zahradách také narazíte na stromy obsypané citróny či mandarinkami
Pak jsme ještě zašly do Maison Folio, dům postavený v 19. století. Prohlédly jsme si interiér domu a zajímavé zahrady se spoustou zajímavých květin a rostlin.
- Maison Folio – https://mapy.cz/s/lakepabura
- Web – https://www.allonslareunion.com/en/reunion-visits/cultural-heritage/la-maison-folio/index.html
- Cena – 5 eur
Cimetière de Hell-Bourg
Dále jsme zašly ještě na místní hřbitov, taky moc hezká zastávka, je to pěkný udržovaný hřbitov s krásnými výhledy na okolní hory.
Mapa – https://mapy.cz/s/fupasejujo , https://goo.gl/maps/h2wbYEs5qdegc1ks9
I tady jsme narazily na několik míst s obrovskými porosty „chouchou“, (čajot) které je opravdu hodně invazivní a vytváří rozsáhlé porosty s touto zeleninou.
Také jsou zde na Réunionu k vidění velké keře Vánoční hvězdy 🙂
V uličkách jsme narazily na obrovské pavučiny s mnoha velkými pavouky, které i s nohama mohli mít dobrých 7 -10 centimetrů.
Den 6
Další den jsme se rozhodly vyrazit na trek kolem sopky.
Vyhlídky v horách
Cestou jsme zastavily na několika vyhlídkách s opravdu překrásnými dech beroucími výhledy na hory. Vždy to bylo kus od parkoviště příjemnou procházkou ve stínu stromů.
Mapa – https://mapy.cz/s/fosuhegeco, https://mapy.cz/s/darejukora
Nez de Boeuf
Pak jsme ještě vyrazily na horu Nez de Boeuf. Je super, že zde můžete zdolat dvoutisícovku a stačí vám ujít jen 700 metrů od parkoviště 😊 Nez de boeuf se nachází v nadmořské výšce 2200 metrů a poté co jsme vylezly nahoru, naskytl se nám opravdu překrásný výhled, to slovy ani nejde popsat a foto je samozřejmě poloviční…
Cestou nahoru jsme potkali jen jednoho turistu.
Dole na parkovišti bylo spousta místa a také hodně stolů pro piknikování. Některé z nich už byly zabrané, na Reunionu je piknikování opravdu oblíbené. Často si okolo piknilkovacího altánku natáhnou plachtu, aby byli chránění od větru a případného deště, kdyby zahánělo dovnitř.
- Mapa – https://mapy.cz/s/fapupozose
- Trasa – https://mapy.cz/s/kamevaketo (1,4 km)
Sopka Piton de la Fournaise
Piton de la Fournaise je jedna z nejaktivnějších, ale zároveň i nejpřístupnějších sopek na světě.
Po návštěvě několika vyhlídek jsme pokračovaly na hlavní část dne, menší trek, kolem sopky Piton de la Fournaise. Původně jsem chtěla jít na trek k hlavnímu kráteru, jenže to by zabralo aspoň 4-5 hodin a vzhledem k tomu, že jsme po cestě daly několik vyhlídek a „zdolaly tu dvoutisícovku“, tak už jsme tolik času neměly, protože v červnu se stmívalo už v 18:00. Takže jsme vybraly kratší trek okolo sopky a vybraly jsme dobře, byly tam moc hezké výhledy.
Poslední část cesty vedla po prašné cestě (přibližně odsud za serpentinama https://mapy.cz/s/barosacezu ), ale cesta byla dobrá a široká na dvě auta. Když jsme dorazily na parkoviště, tak trochu pršelo a nebylo vidět na krok. Hned vedle parkoviště byla vyhlídka a mohly jsme se jen domýšlet, co tam asi tak je k vidění…Že by ta sopka :p ?
Takže po příjezdu jsme neviděly opravdu nic, trochu pršelo a všude mraky a totálně zatažená obloha. No nic, vyrazily jsme a doufaly jsme, že i tady budeme mít štěstí jako na Trou de fer a že se časem nějaké výhledy objeví. A doufaly jsme správně, už asi za 10 minut začaly mraky ustupovat a už se začal objevovat výhled na sopku. A za další chvíli už bylo prakticky azuro a krásný výhled na sopku a menší kráter pod námi.
My šly teda trasu okolo s krásnými výhledy a lesíkem, který mi připomínal madeirské vavřínové lesy.
Na konci nás čekala opět další pěkná vyhlídka. Takže rychle cvak cvak, vše hned vyfotit, než se to opět zahalí do mraků. Do pár minut opět nebylo nic vidět a za dalších pár minut opět azuro 😊
Pár turistů jsme potkaly jen do odbočky, kudy se šlo ke hlavnímu kráteru. Za odbočkou jsme pak už nepotkaly celou cestu nikoho.
Parkoviště bylo opravdu velké, zdarma a nebyl problém zaparkovat (https://mapy.cz/s/ratojolole )
U parkoviště jsou i WC a občerstvení.
Časová náročnost
Nám trek i s přestávkami na focení zabral 3 hodiny.
Trasa – https://mapy.cz/s/natebogupu (4,6 km, dle mapy.cz 1:45 hod.)
Belvédère du Pas des Sables
Cestou zpět jsme zastavily opět na pár vyhlídkách, první z nich byla Belvédère du Pas des Sables, odkud je výhled na serpentiny a prašnou cestu v sopečné krajině.
Mapa – https://mapy.cz/s/hurufesahu
Cratère Commerson
Dále jsme ještě zastavily na vyhlídce Cratère Commerson, odkud byl krásný výhled. Cestou tam nebylo nic moc vidět a cestou zpět už mraky nebyly a užily jsme si nádherný výhled.
Mapa – https://mapy.cz/s/gogekuteku
Den 7
Další den jsme vyrazily k vodopádům na řece Langevin.
Vodopád Cascade de Grand Galet
Nejdřív jsme navštívily vodopád Cascade de Grand Galet, který byl opravdu nádherný.
- Mapa – https://mapy.cz/s/lahotezove
- Parkoviště – https://mapy.cz/s/bocemudeje
Silnice jsou tu obecně dobré, jen opravdu hodně serpentin, ale tady to teda byl fakt adrenalin. Na mapě to nevypadá, jen taková malá dvojitá serpentina, nic hrozného oproti jiným úsekům s velkým množstvím serpentin. Jenže tady to bylo do šílenýho krpálu, kde bylo vidět, že by byl fakt problém, kdyby se tam potkaly dvě auta. Cestou nahoru jsme měly štěstí, nepotkaly jsme žádné auto, jen jsme slyšely pořádně troubit auto před námi a tak jsme tento úsek pořádně troubily taky a naštěstí jsme žádné auto nepotkaly.
Na zpáteční cestě jsme bohužel neměly to štěstí a pořádně jsme se zapotily, hlavně teda moje kámoška, která řídila. Oddychly jsme si, že jsme tohle místo opustily bez jediného škrábnutí. Před náma jelo jedno auto, my kousek za ním a oba dva jsme velmi intenzivně troubili, aby auta dole napadlo počkat dole…. Jenže nenapadlo. V druhé serpentině se vyrojily hned 4 auta, která se snažily dostat nahoru. Jenže to bylo tak úzké, že to byl problém. My zůstaly trčet přesně v zatáčce a i když by tam bylo místo kam se trochu uklidit, tím že těsně za náma stála další auta a před námi taky, nemohly jsme se hnout z místa. Jedno auto vedle nás, které jelo nahoru, zůstalo v zatáčce trčet a motor už to nedával a ne a ne se odpíchnout, aby to vyjel. Bylo vidět, že je potřeba aby couvl dolů po silnici, aby to rozjel a zvládl to díky větší rychlosti vyjet. Jenže za ním stála už další dvě auta. Takže tahle dvě auta musela couvnout dolů, my se tím pádem stále nemohly hnout. To jedno auto konečně zvládlo vyjet a jedno auto dole se začalo uhýbat, abychom zvládly projet my. Auto dole to úplně nezvládlo a narazilo jemně do plastových svodidel. Pak jsme konečně zvládly vyjet, naštěstí bez jediného škrábnutí a oddychly jsme si, že tenhle šílený úsek máme za sebou. Jako když nepotkáte žádné auto, nebo třeba jen jedno, tak v pohodě. Ale když v obou směrech byly asi 4 auta najednou, tak to byla docela nic moc situace.
Vodopád Trou noir
Pak hned za mostem jsme znovu zastavily a udělaly ještě jednu menší zastávku u vodopádu Trou noir. Není už tak velkolepý jako ten první, ale také moc hezký a zde by se dalo v pohodě i vykoupat. Je to kus od parkoviště, na mapy.cz je stezka značená. Respektive na mapách jsou stezky dvě, ale ta jedna vpravo tam není a je potřeba vydat se tou vlevo.
- Mapa – https://mapy.cz/s/mujevufufo
- Trasa – https://mapy.cz/s/kacevosugo (je potřeba jít touto trasou nalevo, ta cestička napravo tam ve skutečnosti není)
Pláž Grande Anse
Pak jsme ještě zastavily na pláži Grande Anse. Moc hezká dlouhá pláž s hezkým zázemím pro odpočinek, pikniky a procházky po pláži. Takhle si přesně představuju exotickou pláž, krásné dlouhé palmy přímo na pláži.
I tady bylo bohužel koupání v moři jako takovém zakázáno kvůli výskytu žraloků a jen na konci pláže je udělaný z kamenů bazén (https://mapy.cz/s/genemozove), v kterém se smí koupat. My se nakonec nekoupaly, protože se zatáhlo a nebylo úplně vedro, aby se nám chtělo do vody a tak jsme jen poobědvaly, pokochaly se a vyrazily dál.
Já si na oběd dala slanou palačinku s kuřecím masem na smetaně. Měli zde i sladké palačinky a zmrzliny (https://goo.gl/maps/NG7YSWzcAHPNWydb6) .
Mapa – https://mapy.cz/s/cucuconefe
Saint-Pierre – Hinduistické chrámy
Pak jsme ještě zastavily v Saint Pierre, kde jsme omrkly hinduistické chrámy, bohužel už jen zvenčí, protože už bylo zavřeno.
Mapa – https://mapy.cz/s/fehamuneca, https://mapy.cz/s/renuhegese
Tržnice
Pak jsme ještě zašly na menší tržnici a pak jsme se prošly po pobřeží
Den 8
Trek Grand bassin
Původně jsem měla ještě v plánu návštěvu vesničky Cilaos nebo západní pobřeží s vyhlídkou Maido a krátký trek u Dos d´Ane, ale protože to byly místa, kam by to trvalo min. 2 hodiny autem, takže s cestou zpět celkem 4-5 hodiny a protože se stmívalo už v 18:00, tak jsme se rozhodly tuhle část Réunionu vypustit. Co bych udělala příště jinak je, že bych zde nedávala ubytování na jednom místě, ale třeba 3 noci dát jinde, blíž těmto místům, aby cesta tam nebyla tak dlouhá.
Vyrazily jsme teda ráno na trek kousek u naší vesničky kolem rybníku Grand Bassin. Ale krátce po startu začalo pršet, docela vydatně, takže jsme došly jen kus k vyhlídce na rybník a pak jsme se to rozhodly otočit a jít zpět, protože chodit v dešti bez zajímavých výhledů by stejně nebylo nic moc. A když jsme viděly, jak je to tady proměnlivé, byla šance, že o kus dál pršet nebude a opravdu nepršelo 😊
Takže my šly takto kratičkou trasu jen k vyhlídce, ale dá se z toho udělat větší trek kolem celého rybníka až k vodopádům.
Trasa – https://mapy.cz/s/fekolajumo
Vyhlídka Bois court
Jely jsme pak teda na vyhlídku Bois Court, která také nebyla příliš daleko od našeho ubytování. Sice nebylo úplně azuro, ale část vyhlídky vidět naštěstí byla a i takto pod mrakem s prosvítajícím sluníčkem to mělo své kouzlo. Vyhlídka je to opravdu nádherná s výhledy na hory a vodopád. Okolo opět všude dost piknikovacích stolů a velké parkoviště.
Dá se odsud dát trek až dolů do vesničky, ale na to jsme neměly čas, ani by se nám nechtělo jít pak zpět ten krpál nahoru, takže jsme daly jen malou procházku (https://mapy.cz/s/buretojura)
Mapa – https://mapy.cz/s/dofelavogu
Cité de Volcan
Pak nám ještě nějaký čas zbýval a tak jsme zašly do muzea sopek, ve vesničce Bourg Murat kousek od vyhlídky Bois court. Kámoška to vymyslela hned ráno, že by se tam chtěla podívat, ale mě se tam s vidinou hezkého treku kolem rybníka + vyhlídky moc nechtělo. Když jsem na dovolené ve městě, kde jsou hlavním cílem památky, tak občas i do nějakého toho muzea zajdu, ale když jsem v přírodě, tak raději prostě vyrazím do přírody samotné a na sopku a lávu se raději podívám v přírodě, než z prostředí muzea. Ale když jsme trek kvůli dešti zkrátily, tak nějaký čas zbyl, takže jsme teda do muzea lávy vyrazily. Bylo to nejen o sopkách na Réunionu, ale na celém světě a musím uznat, že to bylo opravdu zajímavé.
- Vstupné – 9 EUR + 2 EUR 4D film
- Mapa – https://mapy.cz/s/daparedafa
- Web – https://museesreunion.fr/la-cite-du-volcan/
Jídlo a ovoce
Palmiste – srdíčko palmy
Věděli jste, že se dá jíst vnitřek palmy?
V obchodě na Reunionu jsem viděla mezi zeleninou kus asi metrového palmového dřeva za 20 EUR kus a přemýšlely jsme co to je. Když jsme to tak zkoumaly a jeden pán na nás tak zábavně koukal, jak to zkoumáme, tak jsem se zeptala, co to je a jestli je to k jídlu, když je to mezi zelenou. Říkal, že se jí ten vnitřek a že se z toho dělá salát. Pak jsem si na youtube našla video, jak se to připravuje a musím říct, že to je taková procedura, že i kdyby to bylo levnější, tak by se mi to nechtělo připravovat. Paní sekáčkem musela odstranit kraje, pak loupala docela dlouho jednotlivé vrstvy kůry dřeva a ještě znovu osekávala sekáčkem, až se dostala do vnitřku, kde byl takový bílý špalíček, který se pak nakrouhá na salátek (video zde – https://www.youtube.com/watch?v=axJFXq9Kq94 ).
Srdce palmy je tedy zelenina z vnitřního jádra a rostoucího pupenu některých palem.
Po zasazení palmy se musí počkat čtyři až pět let, abyste mohli získat „zelí“, které je v srdci jejího kmene.
Roste to i na Mauriciu a tam jsme měly možnost „palmiste“ ochutnat v předrkmu na vanilkové farmě v Saint Aubin, bylo to připravené jako salátek s uzenou rybou. Bylo to dobrý a byla jsem ráda, že jsem to mohla ochutnat, protože bych si to sama určitě nekoupila. Dřív jsem opravdu netušila, že se dá vnitřek palmy jíst.
Goyavier
Nejvíc mi zachutnalo ovoce goyavier, které má lahodnou sladkokyselou chuť. Miska stála 2 EUR a prodává se to na trzích či u stánkařů stojících u silnice.
Karambola
Také jsme si koupili karambolu u majitele restaurace, kde měl před restaurací stolek s karambolami a mandarinkami na prodej
Restaurace
Do restaurace jsme nechodily každý den, protože na treku by to stejně nešlo a někdy večer, když jsem chtěla zajít v naší vesnici, tak se mi nepodařilo najít žádnou restauraci otevřenou, někdy hodiny uvedené na Googlu neseděly, možná jsou některé otevřené jen v sezoně.
Snad všude je možnost odnosu sebou (a emporter) a jídlo je pak často levnější, někde tak o 3-4 eura, jinde ještě více.
Všude kde jsme byli nám chutnalo. Zde najdete nejčastěji curry na různé způsoby, kuřecí, rybí atd., takže vždy nějaká omáčka s masem.
Restaurace La Case volcan
Po lávovém tunelu jsme zašly na oběd do první restaurace, na kterou jsme narazily. A výběr se vskutku povedl, byla jsem nadšená, jestli budete mít tudy cestu, určitě sem zajděte. Je to moc hezká restaurace a moc se mi líbil jejich koncept degustace, aby si člověk vybral jídlo. I když mluvím francouzsky, tak mi menu nic moc neříkalo, nešlo moc poznat, co by se tak pod těma názvama mohlo skrývat, tak už jsem si říkala, že vsadím na jistotu a dám si prostě nějaké kuře, to jediné, co šlo z menu poznat, co to asi bude. Pak přišla servírka a představila nám jejich koncept, že prostě dají malou degustaci všech jídel z menu a jejich fresh džusy a poté co ochutnáme, tak si vybereme, co si k jídlu dáme. A protože i když nám vyjmenovala co je co a u 11 jídel si název člověk stejně nepamatoval, tak pak stačilo po snězení ukázat mističku, které jídlo jsme si vybraly. Já jsem hodně vybíravá, ale tady musím říct, že mi fakt moc chutnalo všech 11 jídel a měla jsem fakt dilema, co si vybrat. Nakonec jsem si vybrala poulet dakatine (za 16 eur), kuře na rajčatech a arašídovém másle a bylo to výborné. Moc se mi tento jejich koncept líbil, protože kde jinak bych neměla možnost kdekoliv jinde ochutnat 11 jídel z kreolské kuchyně najednou. Za degustaci samotnou se nic zvlášť neplatilo. Jídla se pohybovala mezi 16-20 EUR, pár jídel ještě o něco více. A už se moc těším, jak doma vyzkouším nějaké kreolské recepty, ráda zkouším nové recepty z cest a kreolskou kuchyni jsem ještě nezkoušela. Džusy nám také moc chutnaly a vybraly jsme si džus z goyavier, který byl opravdu výborný. Během naší návštěvy byl opět tropický deštík, lilo jako z konve, ale když jsme odcházely pršet naštěstí přestalo.
- Restaurace La Case volcan – https://goo.gl/maps/ZvgZF8Vt5Bzi5M9PA
- Cena poulet dakatine (kuře na rajčatech a arašídovém másle) – 16 EUR
- Fresch džus – 6 EUR
Restaurant 《KIOSQUE DES MANDARINES》
Po cestě od vodopádů Takamaka jsme chtěly zajít ještě někam na oběd a po cestě zpět jsme tedy zastavily u první restaurace, na kterou jsme narazily. Bylo asi 14:30 a tak jsme doufaly, že ještě něco budou mít, protože jako na spoustě míst zavírali v 15:00 a znovu pak otvírají až na večer. Naštěstí měli ještě 3 jídla v nabídce, já si dala curry poisson (kari z ryby) s rýží a kámoška curry poulet (kuřecí kari). Bylo to moc dobrý. Já si dala ještě fresh z mandarinek ze zahrádky pana majitele, byl taky výborný.
Pán tam také prodával mandarinky ze své zahrádky a karamboly, tak jsem si nakoupily, tácek za 2 eura.
- Mapa – https://goo.gl/maps/VMAazekunfZAULGe6
- Cena poulet curry (kuřecí curry) – 18 EUR
- Cena poulet poisson (rybí curry) – 18 EUR
Hell-Bourg
Restaurace Le P’tit Koin Kreol
Chtěla jsem si dát ve vesničce Hell-Bourg něco na oběd, ale kámoška už měla zásoby z domova a tak jsem si říkala, že to udělám po réunionsku a vezmu si oběd sebou (a emporter). Lidi na Reunionu opravdu zbožňují pikniky a tak jsou piknikové stoly s lavečkami opravdu všude. A jídlo a emporter je vždy o něco levnější, než když si ho dáte na místě, často tak třeba o 3-4 eur, ale v restauraci, kterou jsem vybrala, byl rozdíl opravdu markantní, kuřecí kari mě stálo pouhých 6 eur a kdybych si ho dala na místě, tak by to bylo za 15 EUR. Jen ty jídla na pohled nevypadají moc hezky, jak je to prostě rýže, na kterou dají omáčku s masem, ale je to moc dobré.
- Kuřecí curry – 6 EUR (sebou), (na místě by to stálo 15 EUR)
- Odkaz – https://goo.gl/maps/UhRwyLvwFg9y6T3e9
Pláž Grande-Ans
La cabane du four à chaux
Já si na oběd dala slanou palačinku s kuřecím masem na smetaně. Měli zde i sladké palačinky a zmrzliny.
- Mapa – https://goo.gl/maps/NG7YSWzcAHPNWydb6
- Cena – 10 EUR
Sainte Marie
O´Tacos La Reserve
Na jídlo jsme se rozhodly zajít do nějakého fast foodu v nákupním centru, které bylo po cestě do vanilkárny. No nevybraly jsme moc dobře, v jídle bylo tolik dvou různých omáček, přičemž o té jedné tam fakt nebyla zmínka, takže to byl strašný mišmaš…Fast foodu v nákupním centru, které bylo po cestě do vanilkárny. No nevybraly jsme moc dobře, v jídle bylo tak moc dvou různých omáček, že to byl strašný mišmaš… Přitom o té jedné tam fakt nebyla ani zmínka
Mapa – https://goo.gl/maps/72Mp5E6PPYrf9FaHA
Cena – cca 10 EUR
Náklady
Během této 2 týdenní dovolené jsme navštívily Mauritius a Réunion, takže rozepisuju rovnou náklady za oba ostrovy:
Celkem 2 týdny a jeden den na Mauriciu (1 týden) a Réunionu (1 týden a 1 den) vyšlo na 52 200 Kč/osoba
Réunion
- Letenky na Réunion z Mauricia – 7700 Kč
- Půjčení auta – 8338 Kč na celý pobyt (tj. 4169 Kč/osoba).
- Benzín – celkem 1800 Kč (cca 900 Kč osoba)
- Ubytování – 6556 Kč/osoba (819 Kč/noc/osoba)
- Restaurace – 80 EUR (cca 1900 Kč)
- Jídlo – 119 EUR (2856 Kč)
- Lávový tunel – 65 EUR (1592 Kč)
- Vanilková farma – 6 EUR
- Muzeum sopek – 11 EUR (268 kč)
Mauricius
- Letenky na Mauritius – 13 576 Kč/osoba
- Půjčení auta – 168 EUR celkem, tj. 3964 Kč (tj. 84 EUR/osoba, tj. 1982 Kč), 33 EUR za den s plným pojištěním
- Taxi z letiště – 800 MUR, tj. 375 Kč (Tj. 400 MUR osoba, tj. 187,5 Kč),
- Doprava „taxi“ na letiště – 500 MUR, tj. 234 Kč (tj. 250 MUR/osoba, tj. 117 Kč)
- Benzín – celkem 1900 MUR, 890 Kč (tj. 950 MUR osoba, tj. 445 Kč)
- Ubytování Blue Bay – 690 Kč (za 2 noci Reviva Villa)
- Ubytování Flic en Flac – 1611 Kč osoba za 4 noci
- Restaurace –1190 Kč
- Jídlo – 1900 Kč
- Vstupy – Casela park + ziplines – 1100 MUR (515 Kč), zipline 1400 MUR (656 Kč), Saint Aubin vanilkárna (600 MUR, tj. 281 Kč)
- Foto ziplines – 600 MUR (tj. 280 Kč)
- Lodní výlet katamaránem – 1800 MUR (tj. 843 Kč)
- Muzeum čajové plantáže Bois Chéri – 48 Kč
- Cesta autem do Prahy (benzín) 450 Kč/ osoba
- Parkování v Praze na letišti – 2690 Kč (tj. 1345 Kč/osoba)
Odkazy
Letenky Air Austral – https://www.air-austral.com/en.html
Autopůjčovna Rentacar – https://www.rentacar-reunion.fr/
Rentalcars.com – https://www.rentalcars.com/ (půjčeno přes tohoto prostředníka)
Uzavírky tras:
https://guide-reunion.fr/breves/detail/sentiers-de-randonnee-fermes/
https://www.onf.fr/vivre-la-foret/+/b90::randonnee-la-reunion-connaitre-les-sentiers-fermes.html
https://www.reunion-mafate.com/sejour/randonnees/sentiers
Mapa pláží, kde se smí a nesmí koupat – https://habiter-la-reunion.re/les-plages-a-la-reunion/
Přehled počasí po měsících – https://www.kam-a-kdy.cz/when/afrika/shledani/
Vanilková farma – https://lavanilleraie.com/
Průvodce lávové tunely – Profundo – https://www.profundo.fr/
Muzeum sopek – Cité du volcan – https://museesreunion.fr/la-cite-du-volcan/
Česká průvodkyně + Ubytování u Češky (paní Libu) https://www.oceanhouse.re/en/contact/
Blog z kterého jsem čerpala při plánování – http://www.luckycesta.cz/cestovatelske-tipy-reunion/
Mauricius (kdybyste také chtěli také navštívit rovnou oba ostrovy) – https://lenkacestounecestou.cz/mauricius/
Pokud se vám článek líbil a ušetřil vám čas při plánování vaší dovolené a chtěli byste přispět na provoz tohoto webu, můžete mi poslat nějakou symbolickou částku na účet 1017134683/5500
Tvorba webu zabere spoustu času a provoz webu i nějaké ty peníze, ale určitě nechci vytvářet jako ostatní nějaké placené e-booky či placené členské sekce, takže web bude vždy pro všechny celý zdarma, protože není nad to, když mi posíláte milé zprávy, jak vám můj blog pomáhá při plánování vašich cest 
Ale kdybyste mě chtěli podpořit a obdarovat mě nějakým dobrovolným příspěvkem na provoz webu, určitě mě potěší jakákoliv částka, kterou mi zašlete
