Letenky a let

Letenky jsem kupovala asi 3 měsíce předem. Bydlet jsme chtěli v El Puerto de Santa María a tak přicházelo v úvahu letiště v Jerez de la Frontera a v Seville. Do Jerezu byly letenky opravdu drahé a tak jsem hledala letenky do Sevilli. I sem např. oproti Malaze nejsou nejlevnější, nejlevnější jsem našla přes Amsterdam za cca 3600 Kč. Hledala jsem jako vždy přes skyscanner.cz a kupovala pak přímo přes leteckou společnost KLM.

KLM – https://www.klm.cz/en

Skyscanner – https://www.skyscanner.cz/

Zrušený let

Tentokrát to byly dost nervy, ale naštěstí nakonec vše dobře dopadlo. Check-in šel udělat 30 hod. před odletem, takže jsem udělala check-in hned v 7 hod. ráno den předem. Měli jsme letět z Prahy v pátek v 8:55 a v Amsterdamu jsme měli mít skoro 7 hodin dlouhý přestup. No, ale asi v 12:30 ve čtvrtek den před odletem mi přišla sms a email, že let zrušili. Psali, že se pokusí co nejdříve najít nějaký náhradní let, ale že si mohu najít let i sama. Také psali, že náhradní let se pokusí najít jen těm, kteří kupovali letenky přímo od letecké společnosti a informovali, že ti, kteří kupovali letenky přes prodejce, mají náhradní let řešit přímo s prodejcem letenek. A tohle je přesně důvod, proč vždy všem doporučuju kupovat letenky přímo od letecké společnosti. S prodejci letenek je většinou příšerná domluva a zřejmě by se vám taková situace na poslední chvíli řešila velmi špatně.

Zrušení letu se mi ještě nikdy nestalo a začala jsem tak trochu panikařit. Do Prahy jsme totiž měli odjíždět z Brna už asi za 3 hodiny, protože jsme měli přespat v hotelu na letišti, vzhledem k tomu, že to letělo ráno. Takže moc času na řešení nebylo. Začala jsem sama rychle hledat nové letenky, nevěděla jsem, jak rychle KLM najde samo náhradní let a jestli třeba nebude až na další den. No, moc velký výběr letů už nebyl, aby to nenarušilo náš program a nemusela jsem ještě řešit přebookování auta atd. Do Amsterdamu už nebyl žádný let tak, abychom stihli ten návazný z Amsterdamu do Sevilli. Takže bylo potřeba vybrat nové letenky přes jiné město. Většina letů byla +1, tzn. přílet někam pozdě večer a let do Sevilli až druhý den ráno, což by byla také komplikace, protože bych musela hledat ještě hotel v místě přestupu. Nejlepší letenky byly nakonec přes Lisabon, kdy bychom přilítali asi jen o 3 hodiny později, někdy před půlnocí…Ale taky nic moc, na ubytování bysme se dostali hodně pozdě, vzhledem k tomu, že nás čekala ještě 1,5 hodiny cesty z letiště. Navíc letenka takhle na poslední chvíli už byla hodně předražená, jednosměrná přes Lisabon do Sevilli stála skoro 9 000 Kč/osoba… Ještě že jsem nebyla tak rychlá, v momentě, kdy jsem je chtěla koupit, mi přišlo od KLM potvrzení, že zarezervovali nový let přes Madrid a přílet do Sevilli byl jen o 30 minut později, než původní let. Nicméně jedno ALE to mělo… Na přestup jsme měli jen 55 minut. Celkově vlastně méně, když gate zavírá dříve, tady 15 minut před odletem… Naštěstí návazný let byl ze stejného terminálu a kamarád mě uklidňoval, že by to teda mělo stačit, byl v Madridu akorát týden předtím. Ale i tak mě hodně znervózňovalo a oprávněně :p

Zpožděný let

Cestu do Sevilli jsme si teda fakt neužili…Ta necelá hodina na přestup mě značně znervózňovala. No, a už v Praze jsme nabrali 1 hod. zpoždění. Říkali, že let je úplně plný a že některý příruční zavazadla budou tedy dávat do zavazadlového prostoru. To jsem samozřejmě nemohla riskovat, obzvlášť při hodinovém přestupu bych se bála, že je nestihnou přehodit do druhého letadla… Tak jsem si říkala, že musíme nastoupit mezi prvníma 🙂 Naštěstí jako vždy hlásili, že rodiny s dětma můžou nastupovat jako první. Takže jsme nastupovali do letadla jako druzí a příruční zavazadlo jsme měli teda u sebe 🙂

Od rána pořádně sněžilo. Do letadla jsme ještě nastoupili včas, ale pak jsme dostali informaci, že budeme mít zpoždění. Potřebovali ještě rozmrazit pro jistotu křídla, když od rána sněžilo a mrzlo….Takže jsme se obávali, že to nestihneme. Celou cestu jsem přemýšlela, jak to vše budu řešit, nikdy se mi nic takového nestalo. Navíc jsem měla strach, že se opět ani nepůjde dovolat do letecké společnosti, stejně jako když jsem to zkoušela, když nám zrušili let.

Naštěstí jsme nakonec přistáli o chvilku dřív. Letušky jsem se před přistáním ptala, jak to vypadá a uklidňovala mě, že bysme to měli stihnout. Řekla mi číslo gatu, který měl být asi 8 minut pěšky. Taky mi pěkně vysvětlila, jak se podle barev zorientovat a kudy jít ke gatu H28. To se opravdu hodilo, díky tomu jsem se zorientovala velmi rychle.

Měli jsme pouhých 15 minut na to, abysme se dostali z letadla (seděli jsme až v 24. řadě) a došli ke gatu, který nebyl zrovna blízko, letiště v Madridu je hodně velké …No, takže bylo jasné, že to bude tak tak, ale byla šance,ze to stihneme…Instruovala jsem mamku, že musí rychle sundat příruční zavazadla, abysme mohli hned vystřelit. Mamka byla bleskurychlá a sundala rychle jak svůj, tak taťkovo kufřík. Já jsem taky rychle sundala svůj baťoh. Taťka seděl před náma u okýnka, takže bylo jasný, že se tak rychle přes pani vedle nedostane, proto to bylo na mamce. Jakmile jsme ale mamka a já sundaly zavazadla, v tom se ozvalo „prosíme cestující, aby ještě zůstali sedět.“ Mamka měla už připravenou nohu v uličce, aby vystartovala hned, jak to půjde. Mamka nezklamala, vystartovala hned, jak to šlo a podařilo se jí z 24. řady prodrat až k řade 12… Dobrý výkon, půlka letadla. Pak se to seklo a lidi stáli v uličce, protože se čekalo, až budeme moci vystoupit. Takže už nebylo možné se prodrat dál, protože tam nebylo k hnutí. To čekání mi přišlo jako věčnost. Pak už začali lidi vystupovat, ale samozřejmě pouštěli před sebe lidi sedící vepředu a skoro jsme nepostupovali. Na to jsem se nemohla dívat, nám šlo opravdu o sekundy, ostatní evidentně tak nespěchali a tak jsem řekla mamce, ať se tlačí a já v angličtině a ve španělštině vykřikovala, ať nás pustí, že spěcháme na návazný let a tak se nám podařilo dalších pár lidí předběhnout.

Jak jsme vylezli z letadla, začali jsme kličkovat mezi lidma, kteří si kráčeli pomalým krokem k východu a my rychle začali běžet ke gatu H28. Vypadalo to, že bysme to mohli stihnout, ale zdálo se, že rychlá chůze stačit nebude. Takže jsme celou cestu běželi, i na jezdícím pásu, abychom byli rychlejší. Připadala jsem si jak ve filmu Sám doma… :p 64 letá mamka teda už s bolavýma kolenama neběží moc rychle, sami bysme to zvládli rychlejc… Tak jsme já, můj syn a taťka běželi vepředu a mamku jsme nechávali v dohledu, abychom ke gatu přiběhli první a řekli až ještě chvilku počkají, než doběhne mamka.

Doběhli jsme přesně v 19:30. Gate měl přesně v 19:30 zavírat. Na obrazovce už bylo napsáno „Gate uzavřen“. Uff, naštěstí pán řekl, že stíháme, že už čekají jen na nás. Takže jsme nastupovali jako poslední. To teda není můj styl, haha, já nastupuju vždy mezi prvníma :p Ale v tu chvíli mi to bylo jedno a byli jsme šťastný, že jsme to stihli. Zkontrolovali jen boarding pass a pasy, očkování či příjezdové formuláře nekontrolovali.

A tahle zkušenost mě opět přesvědčila, že bych si dobrovolně nekoupila letenku, kde je pouhá hodina na přestup… To je sice hezký, že když to člověk kupuje jako jednu letenku, tak garantují přestup a v případě, že to člověk nestihne, musí dát zdarma náhradní let, ale jsou to zbytečné nervy a člověk nemůže vědět, zda dají let hned na stejný den nebo za 2 dny… Když není zpoždění, tak asi na většině letišť to jde stihnout, ale kdo zaručí, že už na odletu nebude zpoždění a že se rychle dostanete z letadla? Stává se mi to docela často, že už na odletu je třeba 20-30 minut zpoždění…. Takže to si radši vždy posedím na letišti nebo dám ještě delší přestup, aby byl čas na prohlídku města.