Pak nás provedl továrnou. Dozvěděli jsme se od něj spousta zajímavých informací o výrobě olivového oleje. Prohlídka byla zdarma. Na konci byl malý obchůdek s olivovým olejem, olivami a dalšími výrobky z oliv, takže se samozřejmě očekávalo, že si člověk něco koupí, když prohlídka nic nestála. Na konci prohlídky v obchůdku nás majitel pozval na ochutnávku různých druhů olivových olejů, abychom si pak mohli lépe vybrat, co koupíme. Kromě běžného olivového oleje mě zaujaly i různé varianty s příchutěmi, jako citrónový, oregánový a pomerančový apod. Pán nám naléval olivový olej do malých štamprlátek a k dispozici byly i nakrájené kousky pečiva. Já jsem teda zkoušela jeden olej s pečivem za druhým, abych si lépe dokázala vybrat, co si koupím. Manžel, který tehdy ještě olivový olej neměl rád, se držel a k ochutnávce se ze slušnosti připojil a olivový olej upíjel rovnou ze štamprlete. I když mu nechutnal, ani ho nenapadlo, že by to aspoň mohl zajídat tím pečivem. No a dneska je manžel poměrně velkým konzumentem olivového oleje, který mu dokonce pomohl s jedním zdravotním neduhem díky každodenní konzumaci několika lžic s pečivem. A tak teď číhá vždy na řecké týdny v Lidlu, aby si mohl ve slevě koupit pořádnou zásobu naší oblíbené značky olivového oleje. Prodavačka je z nás občas trošku zmatená, že nakupujeme takové množství (vždy tak minimálně 15 lahví) a minule manžela upozorňovala, jestli ví, že ta cena je za 1 láhev a ne za celou krabici… No, měsíčně spotřebujeme tak 1,5 litru. Na nás docela služný výkon, na to, že jsme dřív nespotřebovali ani jednu lahev ročně.