Cesta do Ammánu  a neplánovaná večeře v jordánské rodině

Poté jsme vyrazili směr Amman. Do  Ammanu to měla být asi hodina. Khalid se nás zeptal, jestli by nám nevadilo, kdyby jsme se zastavili na večeři u jeho kamaráda. Bylo nám blbé to odmítnout a myslely jsme, že to bude někde při cestě na hotel. Úplně jsem nepochopila ten účel, proč nás tam bral, netušily jsme, jestli kamarád má restauraci a chce se pochlubit a udělat kšeft nebo jestli to bude u něho doma a i tak očekává, že si něco vydělá nebo je to pozvání na večeři… Bylo to nakonec u něj doma.  A vůbec to nebylo při cestě, ale asi hodinu za Ammanem ve vesničce Al-Ruseifa.

Na začátku Ammanu zastavil u cesty a začal se bavit s mladým Arabem. Brzo jsme pochopily, že se ztratil a řešili, jak se odtamtud vymotá. Khalid se pak zeptal kámošky, jestli má GPS a ten mladý kluk naťukal do Google maps adresu (ještě řešil, jestli čirou náhodou nemáme arabskou klávesnici, ale naštěstí to pak v latince nějak zvládl). Ještě, že jsme měly tu lokální SIM  a dostatek dat. Vyrazili jsme opět na cestu, kámoška držela křečovitě mobil, aby na něj Khalid viděl a snažila se zároveň navigovat. Už to vypadalo, že kamarád bydlí kousek, už zbývaly jen 4 km. Sakra, najednou jsme zjistily, že asi zas jede blbě, začínaly jsme se vzdalovat, už to nebyly 4 km, ale najednou 7, 10 km… a tak se kámoška Khalida zeptala, jestli si je fakt jistý, že jede správně. On že jo, že už cestu zná a pochopily jsme, že ten kluk naťukal do mobilu adresu našeho hotelu a on se jen potřeboval vymotat z okraje Ammanu a pak už cestu znal.

Asi celkem po hodině jsme konečně zastavili a šli jsme teda na večeři k jeho kamarádovi domů. Uvítali nás v takovém malém obýváku, kde jsme si na chvíli sedli. Pán nám ani ruku nepodal a jen se bavil s Khalidem. Bylo vidět, že pán moc anglicky nemluví. Pak přišla jeho manželka, která nám podala ruku a ptala se, odkud jsme, Česká republika jí nic neříkala, až když jsme řekly, že to je vedle Německa, tak už zhruba věděla. Okolo se občas mihly jejich děti, většina už větší, jedno asi 5 leté, které se strašně stydělo a pořád se schovávalo a hrozně smálo, když jsme na něj koukly. Proběhlo pár zdvořilostních frází, mimo jiné i jestli pracujeme a co děláme a tak jsme se jí snažily co nejjednodušeji vysvětlit, co dělá HR, protože termín Human Resources jí vůbec nic neříkal. Poté nás uvedli do vedlejší místnosti, abychom usedli ke stolu. Byli jsme tam jen já s kámoškou, Khalid a jeho kamarád. Manželka a děti se nepřipojily. Uprostřed stolu stál obrovský tác s obrovskou hromadou kořeněné rýže s mandlemi, rozinkami atd. a asi 2-3 rozporcovanými kuřaty udělanými na dva způsoby. Dostaly jsme pořádnou porci a musím říct, že jídlo bylo opravdu výborné, nejlepší, které jsem v Jordánsku jedla, kuře bylo skvěle udělané, krásně křehké, nevysušené, rýže také výborná. No a jak jsem chválila, dostala jsem ještě asi 3x přidáno, oba gestikulovali, že tady člověk může přestat, až když má to jídlo až nad hlavu. Byl tam ještě rajčatovo okurkový salátek s bylinkami, také snad nejlepší co jsem kdy jedla a pak ještě nějaká rajčatová salsa, která byla moc dobrá, ale na mě moc ostrá. K pití jsme měli vodu a plechovku s džusem, ten se mi podařilo neúspěšně otevřít, protože to mělo jiný systém otvírání, než naše plechovky a tak jsem dostala hned jiný.

Pak jsme s kámoškou řešily, jestli je blbý použít jejich toaletu, přece jen naposledy jsme byly asi před 3,5 hod. ve Wadi al Mujib a protože v tom vedru člověk dost pije, už se nám fakt chtělo. Představa, že strávíme minimálně hodinu na večeři a další hodinu cestou do hotelu nás tak trochu děsila a tak jsem řekla, že prostě půjdeme, ať je to blbý nebo ne… Khalid si šel po večeři umýt ruce a tak jsme hned využily situace a šly taky s dotazem, zda nebude vadit, když použijeme jejich toaletu. Kámoška šla první a já se zatím usadila s ostatními v obýváku, kde se podávala káva a čaj. Abych neurazila, tak jsem si kávu dala, i když kafe vůbec nepiju, poslední jsem měla někdy na gymplu tak před 20 lety.  Kámoška pak přišla z toalety a já jí šla vystřídat. Prohodila, že nenašla splachování, tak ať to zkusím vyzkoumat já. No, koupelna a záchod nebyly nic moc, záchod neměl ani prkýnko. Poté jsem začala zkoumat to splachování a taky jsem ho nemohla najít, zkoumala jsem trubku nad záchodem a došlo mi, že to je asi ten klasický záchod, nad kterým je nádržka na vodu, kam se napouští voda na spláchnutí. A celá tato část jaksi chyběla. No nic, tak jsem ani já nespláchla… Doufám, že už se po Ammanu nešíří mýty, že Češi jsou prasata a neumí po sobě spláchnout.  Ještě že se nám chtělo jen čurat uff :p  Kámoška pak říkala, že tam viděla nějaký kýbl, tak se možná splachovalo jen kýblem, ale v tu chvíli nás to nenapadlo.

Chvíli jsme ještě poseděli v obýváku a Khalid se pak začal vyptávat, jestli ten hotel v Ammanu máme zaplacený. Já nejdřív řekla, že ne, ale že ho musíme zaplatit dnes večer, že už je rezervovaný. Pak z Khalida vypadlo, že ho právě napadlo, že bysme mohly přespat u kamaráda a ty peníze za hotel dát radši jemu. Honem jsme teda podotkly, že opravdu musíme do hotelu, že už to je vlastně zaplacený a že tam musíme být nejpozději v 23:00 a doufaly jsme, že nebude volat do hotelu, jak mají ve zvyku, aby to ověřil, check-in byl totiž až do 23:30, ale my jsme se už po náročném dni viděly v posteli a doufaly jsme, že už brzo pojedeme. Autentický zážitek v podobě noclehu v místní rodině jsme si teda radši nechaly ujít…

Cestou zpět s námi jel i jeho kamarád, možná proto, aby ho navigoval. Protože úplně neznáme místní zvyklosti, cestou zpět jsme s kámoškou řešily, jestli očekává peníze za tu večeři. Protože jak jsme si mohly všimnout, v Jordánsku není nic zadarmo, a i když tvrdí, že je, tak je to minimálně za dýško :p A tak jsme si říkaly, že stejně nevypadá, že by se nám chystal Khalid vrátit těch 8 JOD co mu vrátili z našich 50 JOD za vstup do Wadi al Mujib a že mu teda necháme těchto 8 JOD, což bylo v podstatě o trochu víc, než bysme platily za večeři v Hashem restaurant pro obě.

Když jsme vystupovaly u našeho hotelu, tak se Khalid ptal na placení. Řekly jsme, že už jsme přece platily Aymanovi přes Martinu z ČR, která s ním spolupracuje a že jsem to Aymanovi potvrzovala ještě před odjezdem. Jenže tohle Ayman Khalidovi taky zapomněl říct… Khalid nás nechtěl pustit a říkal, že zavolá Aymanovi, aby to ověřil, zda máme zaplaceno. Nemohl se mu ale dovolat. A tak se aspoň začal dožadovat dýška „Any tips, any tips?“. Tak jsme mu řekly, že si teda může jako dýško nechat těch 8 JOD co nám nevrátil zpět za vstup do Wadi al Mujib. A on, že to ne, že vstup přece stál 25 JOD. Tak jsem mu řekla, že to není pravda, že vstup stál jen 21 JOD, že to vím z webu i od prodavače vstupenek. A on si dál trval na svém, že 25 JOD… Tak jsme se s ním teda rozloučily s tím, že tedy žádný další dýško nedostane, že tohle je to dýško.  Trochu nám to zkazilo dojem, vytočilo nás, že ani neví, že máme zaplaceno, nechtěl nás pustit a pak jsme pomalu vypadaly, že zdrháme bez placení a ani dýško mu dát nechceme. Jak vidíte, peníze se z vás snaží vytáhnout naprosto všude, při jakékoliv příležitosti. Takže buď radši peníze nedávat z ruky a nebo chtít vidět účet a chtít peníze vrátit hned a ne až na konci dne. O těch 8 JOD nešlo, ty jsme mu stejně chtěly dát za tu večeři, ale trochu nám vadilo, že jestli to na nás s těma 25 JOD za vstupné nehrál, ani si neuvědomoval, že jsme mu něco navíc daly a měl pocit, že jsme nevděčnice, které nenechaly ani JOD a zadarmo se najedly…

Hned jak jsem přišla na pokoj, tak mi začal psát Ayman jestli mi může zavolat a hned vzápětí mi volal. Opravdu jsem neměla náladu s ním cokoliv v 23:30 něco řešit a tak jsem to záměrně nevzala. Pak hned psal, že se mi nemůže dovolat, že mu teď řidič volal, že jsme neplatily a že chce ověřit, zda jsme Martině zaplatily. Takže ani sám Ayman nevěděl, jestli máme zaplaceno. Hrozný zmatky, Aymanovi jsem to psala hned po zaplacení, že jsem Martině peníze posílala a že mi zároveň ona potvrdila, že platbu dostala (i příjmový doklad mi Martina poslala)… Za chvíli psal znova, že už mluvil s Martinou a potvrdila, že jsme platily a omluvil se, že na to zapomněl, protože má hodně práce….

Takže pár zádrhelů bylo, místo Aymana jsme jely se strýčkem, kterému nedal ani telefonní číslo a fotku, aby nás poznal, byly jsme bez oběda, nevrátil nám 8 JOD a pak ještě nevěděl ani on ani Ayman jestli máme zaplaceno… Ale na druhou stranu to nebyla aspoň nuda a měly jsme to plné různých autentických a kulturních zážitků. Kdybysme měly půjčené auto, nic z toho bysme nezažily. Po návratu jsem Martině dávala zpětnou vazbu, že ta organizace a komunikace by mohla být lepší a ona říkala, že tohle je v podstatě ještě dobrý, že vůbec někdo přijel, že někteří řidiči jsou nespolehlivý a nedojedou vůbec, třeba jen proto, že jim onemocní dítě a věřte, že to bude asi často, když mají třeba 9 nebo i 16 dětí, takže to bude prakticky pořád některý z nich nemocný. Martina říkala, že se příště dalším lidem pokusí nastínit, jak to tam chodí, aby z takovýchto věcí nebyli překvapení, protože takto to běžně v arabské kultuře chodí… Taky zmiňovala, že se platba záměrně posílá dopředu, aby to brali právě jako závazné a také domlouvání ceny předem je dobré proto, že na místě by člověka mnohem víc natáhli. I brácha Mohammeda potvrdil, že 120 JOD za tento výlet je dobrá cena a nesnažil se nás přemlouvat, ať jedeme radši s ním.

Cena soukromý řidič Petra – Wadi al Mujib – Mrtvé moře – Ammán – 120 JOD

Zajímavosti z Jordánska – tipy, informace, nabídky pro levné cestování (Martina Ladová) – https://www.facebook.com/jordanspices/ (platba řidiče probíhala před odletem přes Martinu)

Ayman:

https://www.facebook.com/PETRACARMOON/ 

https://www.facebook.com/nawras.abugazala 

WhatsApp +962 7 7833 7107