Pláž s bílým pískem v Karibiku a průzračné tyrkysové moře
Zbytek sveta

Mexiko


Mexiko - road trip po Yucatánu

Mexiko už nějakou dobu figurovalo na mém dlouhém seznamu a konečně to klaplo a v únoru jsme se vydali na 3 týdenní dovolenou, z toho 2 týdny v Mexiku na poloostrově Yucatán a 1 týden jsme strávili v Belize.

Mexiko je opravdu nádherné a mohu jen doporučit, pokud hledáte nějakou zajímavou exotickou destinaci. Užili jsme si koupání v nádherných cenotes s křišťálovou vodou, viděli jsme několik areálů s pyramidami, dále jsme navštívili krokodýlí farmu, podnikli lodní výlet, kde jsme viděli v řece krokodýly, pelikány, plameňáky atd., a samozřejmě nemohlo chybět i nějaké to koupání v Karibiku 😊Dále jsme navštívili několik zajímavých tržnic, lagunu Bacalar, ostrůvek Isla Mujeres s neskutečně krásnou tyrkysovou vodou a další zajímavá místa. V článku jako vždy najdete spoustu užitečných informací a tipů, které vám pomohou při plánování dovolené, pokud se také rozhodnete tuto část Mexika navštívit.

Obsah hide

Itinerář

  • Den 1 – Přílet Cancún (ubytování Cancún)
  • Den 2 – Přejezd do Valladolidu, pyramidy Cobá, Cenote Choo-Ha,  (ubytování Valladolid)
  • Den 3 – Cenote Oxman, Tržnice ve Valladolidu, Cenote Samula, Cenote X-Keken (ubytování Valladolid)
  • Den 4 – Cenote Ik Kil, pyramidy Chichén-Itzá (ubytování Valladolid)
  • Den 5 – Cenote Palomitas, Cenote Xcanahaltun, Destilería Artesanal de Agave Mayapán  (ubytování Valladolid)
  • Den 6 – lodní výlet v Río Lagartos, krokodýlí farma, Pláž Playa Cancuncito (ubytování Río Lagartos)
  • Den 7 – Stezka mezi mangrovy Sendero Petén Mac, Izamal (ubytování Mérida)
  • Den 8 – Pyramidy Uxmal, Choco Story Uxmal, tržnice Mérida (ubytování Mérida)
  • Den 9 – tržnice v Acanceh, Cenotes u Homúnu – Cenotes Santa Bárbara (ubytování Mérida)
  • Den 10 – Cenote El Corchito, Progreso + pláž, Salinas Rosas (ubytování Mérida)
  • Den 11 – přejezd k laguně Bacalar + procházka u Bacalar (ubytování Bacalar)
  • Den 12 – Jezero Bacalar – lodní výlet + los Rápidos (ubytování Bacalar)
  • Den 13 – 19 – BELIZE
  • Den 20 – přejezd z Belize do Mexika + koupání Bacalar (ubytko Bacalar)
  • Den 21 – Prejezd z Bacalar do Tulum, pláž u Tulumu (ubytko Cancun)
  • Den 22 – Ostrov Isla Mujeres (ubytko Cancun)
  • Den 23 – Odlet

Datum – 7.2. – 2.3.2025

Byla to opravdu úžasná a neskutečně pestrá dovolená. Během 23 dní jsme procestovali 2 země (Mexiko a Belize), ujeli 3328 km, koupali jsme se v 11 cenotes, v úžasné sladkovodní laguně 7 barev – v laguně Bacalar a na 5 plážích na různých místech v Karibském moři a v Mexickém zálivu, navštívili jsme 8 areálů s pyramidami, růžová jezírka, solné pánve, botanickou zahradu se zajímavými stromy, podnikli 2 lodní výlety, několik treků v džungli, mezi mangrovovými porosty, koupali jsme se u několika vodopádů, v přírodě jsme viděli krokodýly, plameňáky, pelikány, volavky, kolibříky, leguány, mývaly, opice, aguti, škorpiona, želvy, motýly a termity atd. A dokonce jsme měli možnost držet si v ruce leguány, 1 roční a 3 leté mládě krokodýla a dokonce jsme si mohli sáhnout i na dospělého 16 letého krokodýla a krokodýly jsme měli možnost i krmit. Během cesty jsme celkem 28krát jedli v restauracích a vystřídali jsme 9 různých ubytování. Dále jsme navštívili 4 tržnice, motýlí farmu, navštívili jsme čokoládové muzeum, dále farmu s kakaovými boby a vyzkoušeli jsme si i výrobu čokolády. A na závěr jsme navštívili i jeden ostrůvek, který jsme objeli kolem dokola na golfovém vozíku 😊 To vše jsme zažili právě díky spojení dvou zemí Mexika a Belize, takže jsem byla moc ráda, že jsme se v rámci jedné dovolené rozhodli procestovat obě tyto země, protože díky tomu to bylo ještě rozmanitější a v Belize jsme navštívili zas úplně jiné věci než v Mexiku. Ne, že by se nedaly naplnit 3 týdny na Yucatánu, to určitě bez problémů, ale už by to byly pořád podobné věci jako o několik cenotes, pyramid a pláží navíc, ale místo toho jsme mohli v Belize vidět úplně jiné zajímavé věci a poznat další zemi (treky v džunglích, pyramidy, na které se dá vylézt, farma s kakaovými boby, motýlí farma, vodopády atd.). Přijde mi, že Belize je zatím poměrně málo navštěvovaná země a bylo super to takto spojit. Tak třeba to někoho z vás inspiruje a budou se vám oba články hodit pro plánování vaší dovolené.

Navštívená místa

https://mapy.cz/s/caharemamu

Fb skupina – Cestování – užitečné rady, tipy a itineráře

Níže ke každému místu najdete pár fotek, ale kdybyste chtěli vidět ještě více fotek ke každé cenote, areálu s pyramidami a z dalších míst, přidejte se do mé fb skupiny Cestování – užitečné rady, tipy a itineráře – https://www.facebook.com/groups/461713671558031

Tam v sekci Průvodci – Mexiko – najdete spousta fotek ke každému místu, které jsme navštívili a také z restaurací včetně fotek celého jídelního lístku.

 

Musím říct, že jsem neviděla víc komerční destinaci než Mexiko. Tady platíte úplně za vše, takže za vstupy a atrakce tady člověk utratí opravdu dost peněz (za Mexiko to bylo něco přes 8000 Kč).

Abychom ušetřili hlavně za náklady na auto, chtěly jsme jet ve čtyřech, a tak jsme s kámoškou hledaly další dva do party. Přibraly jsme tedy mojí kámošky kámošku a jejího partnera. No, tohle byla bohužel jediná věc, která se fakt nepovedla, tahle sestava byl hluboký omyl, ale my si to s kámoškou zkazit nenechaly a dovolenou jsme si velmi užily 😊. Za nás to byla opravdu top dovolená, na kterou budeme dlouho vzpomínat 😊

Při plánování a načítání blogů jsem se rozhodla vynechat oblast Tulumu a Playa del Carmen. Tohle je asi nejturističtější oblast Yucatánu a tomu odpovídá i počet turistů a ceny všeho. Prý i na pláž je problém dostat se zdarma, buď jsou zde samé rezorty nebo je vstup přes beach club, kam se zdarma člověk nedostane. My se tu teda zastavili jen na skok při přejezdu z Bacalaru do Cancunu (pláž zdarma jsme naštěstí našli v pohodě). Dalším problémem těchto oblastí jsou řasy. Je zde čím dál větší problém s mořskými řasami (sargassum). Nejhorší situace bývá právě v oblasti Tulumu až po Cancún. Jsou to prý někdy opravdu velké masy řas, přes které je celkem problém dostat se do moře. Aktuální situaci si můžete zkontrolovat na této fb stránce – https://www.facebook.com/RedSargazo/

Letenky

Letenky jsem kupovala na konci května, takže cca 8 měsíců před cestou. Základní tarif s příručním zavazadlem stál 16 636 Kč. Rozhodli jsme se letět z Vídně, protože je to pro nás nejblíž. Z Mnichova by to sice bylo o něco málo levnější, ale pro nás Brňáky je to tak daleko, že by se nám to nevyplatilo a vzhledem k tomu, že obecně ceny vzrostly, tak už ani z Mnichova nebývaly akční letenky za 10 000 Kč jako v předchozích letech.

Letěli jsme tedy nakonec s Air Canada. Mělo to být s 1 přestupem v Torontu, ale pak nám to změnili a cesta tam byla s 2 přestupy, první ve Frankfurtu s Austrian (jen tento první let byl s Austrian, zbytek s Air Canada) a druhý přestup v Torontu. Ve Frankfurtu jsme měli jen 1,5 hodiny na přestup, což je docela šibeniční čas, kdyby bylo nějaké zpoždění už na odletu, ale to naštěstí nebylo a stihli jsme přestup úplně v pohodě.

Letiště ve Frankfurtu je opravdu velké. Přestože náš let do Toronta odlétal ze stejného terminálu a od gatu se stejným písmenem, přesun od příletového gatu k odletovému nám i při rychlé chůzi zabral přibližně 20 minut.

A cesta zpět nakonec nebyla s přestupem v Torontu, ale v Montréalu. V Kanadě naštěstí bylo na cestě tam i zpět hodně času na přestup (na cestě tam 4 hodiny, na cestě zpět více než 6 hodin).

Vlastně poprvé jsem měla kombinaci letů dvou leteckých společností, tím, že nám původní lety změnili. Když první let byl s Austrian, tak check-in pro cestu tam i zpět jsme dělali v aplikaci letecké společnosti Austrian. Takže kdybyste to tak někdy taky měli, tak na tohle myslete, aby vás to nezmátlo, že vám to neukazuje žádný let v appce letecké společnosti, u které jste letenky kupovali.

Při koupi letenek vám to samozřejmě nabízí koupi sedadel, ale tady je to opravdu zbytečné, tím že to nebyla žádná nízkonákladovka, tak posazovali vedle sebe. A až kdyby vám sedadla nevyhovovala, můžete si to pak při check-inu změnit na jiná sedadla a zaplatit si jiné sedadlo.

ETA – let přes Kanadu

Pokud neletíte přes Kanadu, tak se vás tohle netýká.

Tím, že jsme letěli přes Kanadu, museli jsme si požádat o eTA. Žádá se online v odkazu níže (klik na Apply for an eTA). Schválená eTA přišla prakticky obratem.

Kanadská eTA (Electronic Travel Authorization) má platnost až 5 let ode dne vydání nebo do vypršení platnosti pasu, ke kterému je vázána – podle toho, co nastane dříve. Během této doby můžete do Kanady cestovat opakovaně.

Odkaz – https://www.canada.ca/en/immigration-refugees-citizenship/services/visit-canada/eta.html?utm_source=slash-eta_ave&utm_medium=short-url-en&utm_campaign=eta  

Cena – 7 CAD (112 Kč)

Pokud byste naopak měli let s přestupem v USA, ta si naopak musíte vyřídit ESTA.

 

Visitax

Visitax je turistická daň, kterou musí zaplatit zahraniční návštěvníci při cestování do mexického státu Quintana Roo (kde se nacházejí oblíbené destinace jako Cancún, Playa del Carmen, Tulum nebo Cozumel).

Jak Visitax funguje?

  • Platba:
    • Online před cestou nebo během pobytu na oficiální webové stránce: https://www.visitax.gob.mx
    • Mělo by jít i na letišti před odletem (méně doporučováno kvůli frontám).
  • Doklad o zaplacení: Po platbě obdržíte QR kód, který můžete být požádáni předložit při opuštění státu.
  • po nás nikdo nic vidět nechtěl. Četla jsem na to různé diskuze, jak to není nutné platit, že to většinou nekontrolují, ale na to jsem se raději nechtěla spoléhat, a tak jsme to raději zaplatili. Navíc částka není nijak závratná, to už se v těch nákladech na dovolenou ztratí.
  • Cena – 283 MXN (320 Kč)

Ubytování Vídeň

Apartment Landgutgasse

Koupelna se sprchovým koutem s modrými kachlíčky
Bílá kuchyňská linka

Taxi Vídeň

V noci vlak na vídeňské letiště nejezdí, tak jsem původně navrhovala jet busem (kolem 10 EUR), ale pak jsem si všimla, že taxi vlastně takto ve 4 lidech vychází prakticky stejně jako autobus. Taxi jsem tedy objednala předem online, platili jsme na místě a stálo to 42 EUR. Navíc jízda taxíkem je o dost rychlejší než busem. Takže pokud cestujete ve 4 osobách je to dobrá volba. Přes den jezdí samozřejmě i vlak, který stojí myslím necelých 5 EUR/osoba.

Ubytování Mexiko

Protože jsme se rozhodli udělat road trip, měli jsme v Mexiku 7 různých ubytování, vždy na 1-4 noci. Foto, odkaz a konkrétní zkušenost ohledně našeho ubytování napíšu vždy u každého města, kde jsme zrovna ubytování měli. Obecně byla cena cca 350 – 500 Kč/noc/osoba a až na dvě ubytka byly všechny ubytování moc hezké.

Zde oproti jiným destinacím se mi mnohem více osvědčilo Airbnb. Na bookingu mi přišla nabídka a výběr horší.

Taky nám klapl nádherný luxusní home exchange na 4 noci v Méridě, ale o tom až později.

V Mexiku obecně v ubytováních nebývala pračka, jen v našem home exchange v Méridě. Ručníky (až na hrozné ubytko první noc) bývaly všude, stejně tak jako sprchový gel a šampon.

Autopůjčovna

America Car rental

Autopůjčoven je v Cancúnu na letišti na výběr dost, ale my jsme to kvůli přejezdu do Belize měli složitější. Naprostá většina autopůjčoven přejezd do Belize neumožňují, a proto jsme byli omezeni značně výběrem a museli jsme vzít takovou, která přejezd dovoluje. Googlila jsem hodně, ale podařilo se mi najít pouhé 2 autopůjčovny, které přejezd dovolují. U jedné k tomu ale ani nebylo info na webu (měla jsem jen info od někoho z blogu, takže sem odkaz raději ani neuvádím). Proto jsem raději rovnou vybrala tu druhou, kde to šlo pěkně zakliknout, že chceme přejezd do Belize (ten stál 25 USD/ 450 MXN).

V této půjčovně umožňují i přejezd do Guatemaly, ale ten je výrazně dražší (3240 MXN).

Takže jsme auto půjčovali přes America Car rental. Protože jsem četla, že na Belize se hodí čtyřkolka (4WD), tak jsem chtěla zjistit, jaké jsou možnosti a protože u SUV nebylo info, zda jsou to vše automaticky čtyřkolky nebo ne, tak jsem pro jistotu napsala email přímo do půjčovny a zaměstnanec se kterým jsem si psala, nabídl hned několik slev – 10% na půjčení, druhý řidič zdarma a ve finále i plné pojištění bylo výrazně levnější než na webu, takže místo původních 76 EUR jsme se dostali na cenu 46 EUR za SUV Chevrolet (s automatem) s plným pojištěním (cenu v EUR uvádím jen pro přehlednost, protože obecně půjčuji v EU, a tudíž se v cenách lépe orientuju v EUR, co je dobrá cena a co ne. Jinak se platilo v USD a úplně nevím proč ne v MXN).

Vratný depozit byl 12 500 MXN.

Zde kreditka byla naprosto nutná, i když jsme měli plné pojištění. Bez toho by auto nepůjčili, debetní karta zde nestačí.

Na místě nabízeli ještě pojištění na sklo a pneumatiky, ale to bylo opravdu předražené (asi 35 USD dolaru na den), takže tohle jsme už nebrali.

Jinak my záměrně vzali SUV, za prvý na road trip bylo fajn mít větší auto kvůli pohodlí, ale hlavně u Belize jsem často četla, jak to chce čtyřkolku na nezpevněné silnice. No ale když jsem se v půjčovně ptala, jestli SUV jsou automaticky zároveň čtyřkolky, tak řekli, že ne, že žádné z nich není čtyřkolka (v jiných nevím, my byli omezeni výběrem právě kvůli přejezdu do Belize). Tak jsme si řekli, že prostě vezmeme jen SUV i když to není čtyřkolka a za to jsme byli v Belize rádi, vyšší podvozek se na některých nezpevněných silnicích opravdu hodil a s malým autem by to mohl mít problém. Co se týče Mexika, tak tam by i menší auto bylo podle mě v pohodě.

Autopůjčovna byla otevřená i v noci, takže ani s nočním příletem nebyl problém. Instrukce sice vypadaly podrobně (poslali i video), ale pak bylo vše kvůli nočnímu příletu jinak. Přiletěli jsme na Terminál 3 a dle instrukcí jsme měli jít ven z letiště, kde hned za východem byl klasický prostor s jednou půjčovnou vedle druhé, i s tou naší, ovšem takto v noci měli zavřeno… Nikdo nám neřekl, že v noci funguje shuttle bus. Tak jsem jim zkoušela volat, ale nedovolala jsem se, tak jsem jim psala na whatsapp a napsali, že máme čekat u baru Margarita ville, což bylo hned u východu z letiště a přesně tam jsme stáli. Dostali jsme informaci, že tam prý za chvíli někdo přijede. A za chvíli opravdu přijela dodávka, která nás odvezla kus za letiště na jejich hlavní provozovnu (sem – https://maps.app.goo.gl/iFCi2DxHs19tASFeA ) (nenechte se zmást, když do Google maps zadáte America car rental, tak vám to vyjede toto umístění (https://maps.app.goo.gl/bUZj6Lm7897TzxVC8), ale na mapě je to špatně, auto se vyzvedává (a také vrací) o kousek dál, viz ten první odkaz.  

Tam jsme auto přebrali, dostali jsme smlouvu a na dalším papíru potvrzení, že máme povolen vjezd do Belize a pak ještě jeden papír pro policii, kdyby někde byla nějaká kontrola (naštěstí jsme žádnou nikde neměli).

Už jsme se chystali převzít auto a najednou jsme si všimli docela podstatného zádrhelu… Vzadu v kufru chyběl takový ten černý kryt, aby nebyl vidět obsah kufru. Šla jsem se na to zeptat a odbyli mě s tím, že na tento typ auta to tam nedávají, jiné v této kategorii nemají a že maximálně můžeme snížit kategorii. Prostě to nikdo nechtěl řešit. Dost nám to vadilo, protože při přejezdech na jiné ubytko by byl problém, že všechna zavazadla budou v autě vidět a měli jsme strach, aby nám auto nevykradli… No, tak jsme to auto teda stejně vzali a druhý den jsme se vydali do obchodu typu Bauhaus hledat něco, co by se tam dalo dát místo krytu. Nic moc jsme nenašli, tak jsme to nakonec vyřešili tak, že jsme koupili velké černé pytle na odpadky a tím jsme kufry přikrývali a bylo to v pohodě. Takže při půjčování doporučuju tohle raději ověřovat předem třeba přes email, protože je pravda, že už se mi tohle stalo podruhé (poprvé to bylo na Mauriciu, kde kryt také chyběl).

Jinak náš spolucestující to ještě pojistil tak, že měl takové lanko se zámkem, takže provlékl kufry a nějaký úchyt na opěradle, aby při případné krádeži měl zloděj určitou překážku. Ale naštěstí bylo vše v naprostém pořádku a nikdo nás nevykradl.

Vracení auta proběhlo v pohodě, auto zkontrolovali dle fotek, které si na začátku sami udělali a potvrdili, že depozit právě odblokovali a do několika dnů (dle dané banky), by to mělo být na účtu vidět. Přicvakl i účtenku z terminálu ohledně vrácení depozitu ke smlouvě. Ale i tak jsem si raději radši nahrávala na mobil na video celý proces vracení auta a slovní potvrzení, že je to v pořádku a že depozit vrátí…Člověk nikdy neví…

Web – https://americacarrental.com.mx/en/cancun-airport-car-rental?utm_campaign=&utm_adgroup=&utm_source=&utm_medium=&utm_netork=&gad_source=1&gclid=Cj0KCQiA8q–BhDiARIsAP9tKI001_LGKo–pNzxm_SQYXykkMwIxaIVFZY0U4mCX08lVhZJhs3vJpUaAtRlEALw_wcB

 

Mezinárodní řidičák

Pro řízení a půjčení automobilu v Mexiku je doporučeno mít mezinárodní řidičský průkaz (MŘP). Ačkoli některé půjčovny akceptují český národní řidičský průkaz, oficiálně je vyžadován MŘP.

Česká republika vydává dva typy mezinárodních řidičských průkazů:

  1. Podle Vídeňské úmluvy z roku 1968 – platnost 3 roky.
  2. Podle Ženevské úmluvy z roku 1949 – platnost 1 rok.

Postup získání MŘP:

  • Kde žádat: Na obecním úřadě obce s rozšířenou působností.
  • Co potřebujete:
    • Platný český řidičský průkaz.
    • Platný občanský průkaz nebo cestovní pas.
    • Barevnou průkazovou fotografii o rozměrech 35×45 mm.
    • Vyplněnou žádost o vydání MŘP.
  • Poplatek: 50 Kč.

MŘP je vydáván na počkání.

I když některé půjčovny automobilů v Mexiku mohou akceptovat český řidičský průkaz bez MŘP, pro zajištění hladkého průběhu a v souladu s oficiálními požadavky je vhodné si MŘP před cestou vyřídit.

Retardéry 

Je tu opravdu hodně retardérů, hlavně před vesnicí či před křižovatkami. Hlavně po tmě nejsou vůbec vidět, takže je potřeba řídit opatrně.

 

Policejní kontroly

Často se všude píše, jak se můžete setkat s různými policejními kontrolami na silnici a hlavně že se může jednat o falešné policajty, kterým jde jen o úplatek. My nic takového naštěstí nezažili a abych pravdu řekla, zajímalo by mě, jak často se to stává, protože mi přijde, že v fb skupinách koluje tato historka, že se to může stát a doporučení, jak se případně chovat, ale snad jsem nenarazila na nikoho, komu se to reálně stalo… Pokud jste něco takového opravdu zažili, budu ráda za komentář pod článkem, jak to probíhalo a jak jste reagovali.

A zároveň pro jistotu přidám pro jistotu doporučení od Pavlíny Walachové (Češky žijící v Mexiku na Yucatánu), kdyby se vám něco takového stalo a falešná policie vás zastavila:

1) Zeptat se, jaký jste provedli přestupek? Pokud byl neoprávněný (vymyšlený), tak říct s klidem a bez stresu, že nemáte dolary ani pesos (jste z České republiky, kde funguje česká koruna) a stále opakovat v klidu, že jste nic neprovedli a chcete vidět videozáznam o vašem přestupku. Často nechtějí ukázat žádné video, protože je váš přestupek výmysl.

2) Pokud i přesto budou trvat, že jste nějaký přestupek provedli, tak řekněte, že tedy pojedete na policejní stanici, protože teď u sebe nemáte peníze. Většinou u sebe nemají platební terminály, museli by totiž vše o přestupku sepsat… A když jim řekněte, že chcete jet na stanici, často mávnou rukou a nechají vás v klidu odjet.

My narazily jen na opravdové 4 policejní hlídky, ale nikdo nás nezastavil.

Jestli vás nějaký falešný policista zastavil, podělte se v komentářích, jak to probíhalo a jak jste to vyřešili.

Češka v Mexiku – Pavlína Walachová

Před cestou jsem narazila na Pavlínu, Češku žijící v Mexiku a děkuji moc za cenné rady.

My teda nevyužili žádný z jejích výletů, protože jsme měli velmi nabitý plán, půjčené auto a zároveň mluvím španělsky, takže jsme úplně neměli potřebu mít soukromého průvodce, ale kdybych jela v menší skupince nebo jsme neměli půjčené auto, určitě bych její služby aspoň na nějaký výlet využila, protože z jiné destinace vím, že to je právě super mít českého průvodce, který v destinaci žije, protože se člověk dozví i spoustu zajímavých informací o životě, co se jinak turista jen tak nedozví. Také doporučuju zařídit si přes ní auto, protože obzvlášť pokud neumíte španělsky, tak je dobré mít možnost mít českou asistenci v případě nějakého problému.

Takže určitě doporučuju využít služeb Pavlíny, tady ve zkratce, jaké služby nabízí.

  1. Může vám sepsat plán cesty na míru do Mexika.
  2. Konzultace itineráře
  3. On-line asistence – je schopná pomoci s jakýmkoliv problémem na telefonu/WhatsApp, který se týká Mexika.
  4. Nabízí individuální výlety jako průvodce s autem max pro 8 účastníků
  5. Může vám zajistit rezervaci auta
  6. Překlady dokumentů či tlumočení přes telefon ze španělštiny do češtiny.
  7. Mimo jiné nabízí také právní služby (vízum v Mexiku, prodej/koupě pozemku/domu, občanskoprávní spory či vyřešení jakéhokoliv problému v Mexiku). Její partner je mexický právník a Pavlína je jeho asistentka.

Úvodní konzultace u právních služeb zdarma, jak přes zprávy/hovor. Nabídka právních služeb: (zajištění pobytového/pracovního víza, registrace vaší firmy, nákup/koupě nemovitostí a jiné).

V rámci konzultace ohledně itineráře a dalších záležitosti jsou zdarma tři otázky a ostatní práce je zpoplatněná. 

Praktické rady

Zásuvky

Nezapomeňte si vzít adaptér, v Mexiku mají zásuvky typu A a typu B. Adaptér můžete koupit v jakémkoliv elektru. Já si koupila raději rovnou takový univerzální, kde jsou nástavce pro různé země.

http://www.zasuvky.eu/zasuvky/mexiko

Mexická měna

V Mexiku se platí mexickými pesos (MXN) a ty určitě v žádné směnárně v ČR neseženete.

Pro označení pesa se používá klasická značka dolaru $.

Takže první možností je vyměnit si nějaké peníze ve směnárně po příletu (takže je potřeba si příp. vzít USD). Ale obecně se doporučuje vybírat z bankomatu a toho jsme využili i my, protože je to vlastně nejjednodušší možnost.

Na našich platebních kartách bývá výběr z bankomatu v zahraničí často zdarma, ale pak je tam vždy nějaký poplatek od místní banky. Dobrá cena za poplatek je cca 30-40 MXN. Santander, CIBanco, Citibanamex mají poplatek nejnižší kolem 40 MXN.

Ale není vyjímkou, že je poplatek cca 160 MXN. Takže pokud narazíte na bankomat s nízkým poplatkem, je lepší vybrat si nějakou větší částku najednou, aby člověk neustále neplatil bankovní poplatky a nemusel hledat bankomat banky, která má nižší poplatky.

Vybírali jsme asi 3x, protože na začátku stejně člověk neodhadne přesně, kolik utratí.

A určitě doporučuju mít vždy v Mexiku u sebe hotovost, protože nikdy nevíte, zda budou brát karty (neberou je na dost místech) nebo zda karta bude vůbec fungovat nebo zda tam nebudou vysoké poplatky za platby kartou.

V supermarketech obecně berou karty (a poplatek za platbu kartou zde nebývá), ale je dobré mít těch karet víc a zároveň i nějakou hotovost. Např. v supermarketu v Bacalar se nám stalo, že jsme si chtěli šetřit hotovost a zkoušely jsme zaplatit kartou. Já vyzkoušela svých 5 karet (různé kombinace – RB – Visa i Mastercard, různé účty a ještě ČSOB), pak kámoška zkoušela ještě její kartu a nevzalo nám to ani jednu z těchto 6 karet…Takže ještě že jsme měli hotovost. Ale to byla spíš vyjímka, jinde to bylo v supermarketu ok, ale jen na ukázku, s čím vším je třeba počítat a být raději připraven.

Někde kartu nemusí brát vůbec (na různých památkách) a někde sice karty berou, ale poplatek za platbu kartou je třeba i 5% ze zaplacené částky.

Takže tady je opravdu dobré mít vždy nějakou hotovost.

Taky doporučuju si pečlivě přepočítávat peníze, které vrací, několikrát se nám stalo, že nám vrátili špatně, tak jsme je museli upozornit. Zdálo se, že to ani nebyl záměr, ale oni fakt moc neumí počítat, i počty typu 30+30 si zadávají do kalkulačky…

Co se týče platby kartou, tak se nám dvakrát stalo, že v obchodě a jednou v restauraci nám ji vzali z ruky, aby ji sami strčili do terminálu a při této manipulaci se podívali i na kartu z druhé strany, kde je CVV kód…Nevím, jestli to byl záměr nebo jen kvůli tomu, že u těch novějších tipů karet je navrchu jen čip a z druhé strany jméno, datum vypršení a i ten CVV kód a chtějí se třeba podívat jen na to datum vypršení, fakt nevím…Každopádně jsem si hned radši blokla platby na internetu… Jak to řešíte vy? Také se vám tohle stává? Platba mobilem by zde nebylo řešení, tady často nefungovala ani bezkontaktní platba kartou, natož platba mobilem…

 

Očkování

Pro Mexiko nejsou žádná povinná očkování, ale radši jsme se nechali naočkovat na žloutenku typu A (to se může hodit kdekoliv) a horečku dengue (přece jen ji přenáší komáři a člověk moc neovlivní, jaký komár ho kousne). Jen očkování na horečku dengue je opravdu drahé (3730 Kč za jednu dávku a jsou potřeba dávky dvě)… No, aspoň něco málo přispívá pojišťovna.

V Brně jsme šli do očkovacího centra Avenier

 

Komáři

Často jsem měla pocit, že někteří v různých fb skupinách a blozích popisovali, jak je to s komáry na Yucatánu hrozné a že prakticky bez repelentu nelze existovat. V Mexiku jsme opravdu problém neměli, naopak za celou dobu jsme repelent ani nepoužili, až na jednu vyjímku, takže za celé Mexiko jsem já osobně měla asi 2 štípance a to na mě normálně jdou komáři dost. Nevím, jestli jsme měli jen štěstí nebo bývají víc v jiném období, každopádně je lepší koupit si i tak pro jistotu repelent hned po příletu (naše prý stejně nefungujou a repelent ve formě spreje by člověk v letadle stejně neprovezl).

Pár dní před odjezdem jsme se dozvěděly s kámoškou o repelentu Predator, který se stříká na oblečení, tak jsme měly radost, že to ještě stihne z e-shopu dorazit, a objednaly jsme si ho napůl. Ale radost netrvala dlouho 😀 . Už když jsem to ohmatávala v obalu, říkala jsem si, proč to sakra nemá kulatý tvar jako sprej, ale spíš to vypadá jako krabička od prášků.

No, a víte, co mi milý Dr. Max poslal? Clavin 😀 .  Určitě tyto prášky znáte z reklam po desáté hodině, a kdo ne, tak si to vygooglete. 😅 Ale jak je mi známo, tohle na komáry nezabírá, takže jsem to vrátila :p.

Ale stejně jsem pak od pár lidí slyšela, že Predator nezabírá a že je fakt lepší koupit něco až na místě.

 

Zažívací problémy

Za celou dovolenou (Mexiko i Belize) jsme neměli nikdo z nás vůbec žádné zažívací potíže či průjem. Brali jsme tedy pro jistotu před cestou probiotika, protože se uvádí, že zde člověk může mít zažívací problémy, ale není to prostě Egypt…

Samozřejmě je potřeba dbát na určitá opatření a nepít vodu z kohoutku a vodu kupovat. Pro jistotu jsme si i zuby nečistili vodou z kohoutku, ale slyšela jsem od dalších cestovatelů, že to nehrotili a byli v pohodě i když na čištění zubů používali vodu z kohoutu. Záleží, jak je kdo citlivý.

Protože jsem někde vyčetla, že je lepší ovoce a zeleninu dezinfikovat, tak jsme na začátku dezinfekci koupili. Dezinfekce určená na zeleninu a ovoce bývá v supermarketech přímo u sekce s ovocem a zeleninou. Byl tam návod kolik dát vody a kolik dezinfekce a pak bylo potřeba namočit ovoce/zeleninu do vody s dezinfekcí na 15 minut. No, po pár dnech jsme to dělat přestali, já teda ještě na začátku myla ovoce v kupované vodě, ale i tohle jsme pak všichni přestali dělat a myli jsme ovoce v kohoutkové vodě a nic nám z toho nebylo. Ale fakt nevím, jestli jsme jen měli štěstí, nebo nejsme citliví nebo to je v Mexiku opravdu tak v pohodě… A to jsme jedli i ve vyloženě mísťnáckých restauracích či street food a bez problémů. Ale také určitě záleží, jak je kdo citlivý, takže zvažte, co je pro vás vhodné…

Každopádně léky na průjem je lepší také koupit na místě, v fb skupině jsem viděla tip na léky na průjem Lomotil.

Nějaké léky z ČR jako Endiaron atd. by prý asi neměli žádný efekt, když už, tak se doporučuje nechat si v ČR předepsat léky na průjem, které jsou na předpis, konkrétně Ercefuryl. Já si ho raději nechala předepsat, ale naštěstí nebyl potřeba.

 

Časový posun

Stát  Yucatán (např. Mérida, Valladolid)

  • −7 hodin oproti ČR
  • (ČR: 12:00 → Yucatán: 5:00)

Quintana Roo (např. Cancún, Playa del Carmen, Tulum, Bacalar)

  • −6 hodin oproti ČR
  • (ČR: 12:00 → Quintana Roo: 6:00)

Takže je třeba na to myslet i při přejezdu mezi jednotlivými státy v Mexiku – ve Vallladolidu (stát Yucatán) je o hodinu méně než v Cancúnu (Quintana Roo).

 

Víza

Do Mexika víza nejsou potřeba, stačí pas platný alespoň 6 měsíců po návratu z Mexika.

Imigrační kontrola / Vpuštění do Mexika

Asi před 2 lety bylo několik kauz, kdy pár Čechů nepustili do země, a to včetně pár lidí, kteří cestovali dokonce s cestovkou. Zavřeli je do cely a drželi je tam cca 1-2 dny. Důvody byly zvláštní, u někoho, že neměli zarezervované ubytování na všechny noci, někteří pořádně neznali svůj itinerář a u někoho jim prý vadila malá zavazadla… Od té doby jsem pak už o žádných dalších případech nečetla, ale i tak je lepší se připravit, aby se něco takového nestalo.

Na webu MZV tedy uvádí tipy, co mít sebou, aby se vám nestalo, že člověka přes hranice nevpustí:

  • zpáteční letenky
  • zarezervované ubytování na všechny noci (mít seznam ve španělštině)
  • doklad o zajištěné dopravě po Mexiku (např. rezervace z autopůjčovny)
  • vytištěný itinerář (ve španělštině)
  • vytištěný výpis z účtu, aby bylo vidět, že má člověk dostatek peněž na dovolenou

Tato podpůrná dokumentace musí být ve španělštině. Každý cestovatel musí mít v tištěné podobě připravenou kompletní výše uvedenou dokumentaci. Neexistuje možnost, že by jeden z členů skupiny měl u sebe dokumentaci všech ostatních. 

Pokud španělsky neumíte, není problém si to přeložit pomocí Google translatoru.

Odkaz – https://mzv.gov.cz/mexico/cz/viza_a_konzularni_informace/cestovani_do_mexika/jak_se_vyhnout_nevpusteni_do_mexika.html

Naše imigrační kontrola proběhla úplně v pohodě, u všech to bylo velmi rychlé, podle toho, co jsme pozorovali lidi ve frontě před námi. K okýnku jsme šli všichni 4 najednou, protože jen já mluvím španělsky (a je to samozřejmě jednodušší, než to řešit v angličtině). Nás se úředník jen ptal na jak dlouho jedeme, kdy přesně odlétáme a zda máme zpáteční letenku. A když viděl, že mluvím španělsky, tak se se mnou začal bavit, kde jsem se naučila španělsky a jakými dalšími jazyky mluvím.  Bylo to velmi rychlé.

Jinak prý by tam už měla být automatická kontrola přes el. brány, ale ty prý často nefungují a my jsme tedy šli přes běžné úředníky.

Bylo to rychlé, od výstupu z letadla vše zabralo asi 30 minut (fronta, imigrační kontrola a kontrola zavazadel).

 

Kontrola zavazadel

Pak se přecházelo na kontrolu zavazadel, kde se ptali, jestli máme nějaké ovoce/zeleninu a nějaké další jídlo. Jablko před námi někomu zabavili. Sušenky např. byly ok a neřešili je.

Jinak blíže zavazadla nekontrolovali, ani scanner tam nebyl.

 

Bezpečnost

Všude se píše, jak Mexiko je nebezpečné, ale že z celého Mexika je Yucatán asi nejvíce v pohodě. Ale i tady je potřeba mít se na pozoru a dbát obecných pravidel, jako nechodit sama žena ven po setmění, do nějakých zapadlých uliček atd.

My po setmění maximálně jezdili ze supermarketu, jinak jsme se snažili venku po setmění nechodit, až na poslední dva večery, kdy nás už spolucestující odmítli odvézt do restaurace (byla chyba, že oni dva chtěli být zapsaní do smlouvy jako řidiči a že jsme nenapsali jako druhého řidiče mou kámošku). Takže poslední dva dny před odletem jsme šly po setmění do restaurace na večeři asi 300 -500 metrů od ubytka a bylo to ok. Ale jak říkám, dávejte na sebe pozor a dbejte tohoto obecného opatření po setmění raději moc nevycházet, nikdy nevíte, do čeho se připletete.

Poloostrov Yucatán je rozdělen do tří států, z nichž každý má odlišné zákony i úroveň bezpečnosti. Nejproblematičtější je Quintana Roo, který slouží jako centrum aktivit drogových kartelů. Riziko incidentů spojených s organizovaným zločinem je zde vyšší, a i přes den se člověk může nevědomky ocitnout ve špatnou chvíli na špatném místě. Na druhou stranu, podobné nebezpečí hrozí i v mnoha jiných destinacích, takže by to nemělo být důvodem k úplnému omezení cestování.

Stát Yucatán je jeden z nejbezpečnějších státu Mexika, ale člověk by měl být opatrný opravdu všude, i zde.

Ani v turistických oblastech není dobré nechávat věci bez dozoru na pláži nebo cenné věci v autě. Je dobré nevypadat jako „bohatý turista“ (značkové oblečení, drahé hodinky,…). Zloději zde prý cílí na turisty a krádeže jsou prý časté.

Nám se naštěstí nestalo vůbec nic negativního.

 

Supermarkety

V Méridě a Cancúnu se nám nejvíc osvědčil Wallmart, kde je opravdu široká nabídka sortimentu.

Ve Valladolidu jsme zas jezdili do Super Chedraui, taky v pohodě.

Exotické ovoce a zeleninu je lepší kupovat na tržnici, tam je sortiment mnohem lepší a ceny levnější.

V jednom supermarketu v Cancúnu se mi stalo, že chtěli, abych si batoh dala do skříněk u vchodu, přitom jsem měla běžný městský baťůžek, nic velkého…

 

Ceny

Ceny v obchodech mi přišly v pohodě, v obchodech něco stejné, něco levnější něco naopak dražší než u nás.

V restauracích se dalo obecně najíst i za 120 – 140 MXN, ryby a mořské plody dražší (cca 200 – 300 MXN)

Jinak ceny vstupů všude se neustále zvyšují, měla jsem sepsané různé ceny z blogů, kolik co stálo, a nesedělo snad nic. Takže ceny, které zde uvádím jsou z 02/2025 a je třeba počítat, že až pojede vy, je pravděpodobné, že to bude zas o něco dražší.

Na tržnicích často nemají napsané ceny, tak člověk doufá, že nám jako cizincům to nedají dražší, ale bylo to ok, ovoce a zelenina bylo na tržnicích levné.

Co se týče např. lodních výletů, nebojte se smlouvat. A určitě doporučuju nebrat to přes hotel, ten je prostředník, tak už je v tom samozřejmě provize a nemáte šanci dostat se na cenu jako přes provozovatele výletu napřímo. Takže mrkněte na ceny, jaké jsme měli my, a to vám pomůže se zorientovat, na kolik zkusit usmlouvat.

 

Spropitné

V restauracích výjimečně bylo dýško v ceně, ale většinou spíš ne. Ale jinak se tady dýško očekává úplně za jakoukoliv službu a vždy se nezapomenou sami připomenout, např. na konci výletu, u cenote když vás někdo provede a ukáže, jak to tam funguje, nebo u pumpy za umytí skla či natankování…

 

Kontakty

Konzulát v Mexiku – https://mzv.gov.cz/mexico/cz/viza_a_konzularni_informace/index.html

 

SIM karta

Máte dvě možnosti, buď se můžete stavit do prodejny Oxxo (jsou opravdu všude). Nebo do prodejny Telcel, ty jsou také téměř všude.

Poproste o SIM operátora Telcel, prý má dobrý dosah.

Cenu vám neřeknu, my měli roaming na Mexiko i Belize pořešený z ČR. Četla jsem, že 4GB plán vychází kolem 450 pesos. Za vybrané sociální sítě, Messenger a WhatsApp nejsou účtována data – fungují zdarma.

Jinak signál mezi přejezdy je tu často dost špatný. Wifi na všech ubytkách fungovala velmi dobře. Wifi v restauracích nebyla běžná.

 

Opalovací krémy

Pozor, určitě si kupte nějaký ekologický (např. v DM). Ale v cenotes jsou opalovací krémy standardně zakázané úplně a je potřeba se vždy osprchovat. U jeskyní je to samozřejmě ok, tam se člověk nespálí, a i když je tam nějaká menší díra ve stropě, tak tam tolik slunce neprostoupí.

Ale překvapilo mě, že zakazují krémy třeba i u laguny Bacalar (i ty ekologické) a u vstupu na placené molo nám dokonce kontrolovali batohy. Já se teda raději namazala předem. Ekologie je sice hezká věc, ale zdraví je teda fakt přednější, takže tohle jsem fakt nehodlala respektovat.

Mexická kuchyně

Mexická kuchyně mě mile překvapila. Měla jsem tak trochu zkreslené představy, myslela jsem, že hodně jídel bude pálivých, ale standardně jsou jídla nepálivá a pálivá jsou jen ty omáčky okolo, které si člověk dávat nemusí. Také jsem si myslela, že podobně jako v mexických bistrech v ČR dají všechny ingredience např. na tacos najednou a to já nemám ráda. Tady to tak nebylo, naštěstí to bývalo tak, že na placce bylo jen maso nebo max. cibule a další případné věci (omáčky, rýže, cibule, fazolová pasta atd.) bývá většinou bokem a člověk si nandá co chce.

Ve většině restaurací jako předkrm zdarma donesou smažené kukuřičné trojúhelníčky – nachos, které můžete namáčet do salsy nebo někde podávají i něco jiného, jako např. oříšky či chlebovou placku atd.

Počasí

Hlavní sezona je na Yucatánu od prosince do dubna.

V únoru bylo cca 28 – 34°C. I když vedra zrovna nemusím, tak tady jak jsme se koupali prakticky denně, tak jsem to teplo snášela úplně v pohodě.

Co se týče deště, tak nám pršelo jen dvakrát a naštěstí jen při přejezdu autem. A byl to opravdu velký déšť, že sotva stíhaly stěrače. Takže i když v tomto období by nemělo moc pršet, je lepší si vzít pláštěnku, ať pak není člověk totálně promočený.

Co si zabalit

Nebudu rozepisovat běžné věci, spíš jen to, co bych doporučila navíc oproti běžným věcem nebo co neopomenout, pokud cestujete prvně do exotiky:

  • Kreditní karta (nutné pro půjčení auta)
  • Více platebních karet – a oba tipy Visa i Mastercard
  • 2 pasy – pro jistotu jsem si nechala udělat ještě druhý pas
  • Mezinárodní řidičák  
  • Pláštěnka – i v období sucha může přijít opravdu silný déšť, a i když je teplo, není příjemné být totálně promočený (nás zastihl naštěstí déšť jen 2x při přejezdu autem)
  • Money belt – taková diskrétní ledvinka pod třičko
  • Kompresní punčochy do letadla – já při prvním dálkovém letu na Réunion docela trpěla, i když nemám křečáky, lýtka mi natékala pěkně a po 6 hodinách jsem úplně cítila, jak mám nohy nateklé. Tak jsem teď zkusila kompresní punčochy a úplně ok, nohy mi nenatékaly.
  • Nepromokavé pouzdro na mobil – vzhledem k té bezpečnosti jsem řešila co s věcmi na pláži a v cenotes. Dost se mi příčilo nechávat platební karty i mobil jen tak na pláži nebo u cenote, takže aspoň tohle jsem si dávala do nepromokavého pouzdra. Pas jsem si radši nechávala na ubytku a při přejezdech jsem ho taky nacpala do nepromokavého pouzdra.
  • Tenké povlečení jako přikrývku – i z jiných zemí mám zkušenost, že na manželských postelích bývá vždy jen jedna společná deka/prostěradlo, a to mi dost vadí, je to prostě nepohodlné přetahovat se o jednu přikrývku. Takže jsem si jako přikrývku vzala tenké povlečení (příp. si můžete vzít prostěradlo nebo vložku do spacáku).
  • Adaptér pro mexickou zásuvku (jsou zde jiné zásuvky)
  • USD – jen pro jistotu, kdybych potřebovala vyměnit peníze ve směnárně
  • Kopie pasu
  • Itinerář + seznam ubytování + rezervace auta a ubytování (pro všechny ve španělštině) – pro jistotu na imigrační kontrolu
  • Email s letenkami, kde je rozpad ceny letenky (Jen pro ty, kteří také chtějí spojit dovolenou s Belize – nutné pro přejezd do Belize, aby se výjezdní taxa neplatila dvakrát)

Lékárnička

  • Léky na průjem – Ercefuryl (na předpis)
  • Probiotika – vhodné začít jíst aspoň 1-2 týdny před odletem
  • Antibiotika – pro jistotu…
  • CRP test
  • Fenistil – na štípnutí komárem

Co zařídit před cestou:

Co koupit na místě

  • Místní SIM
  • Repelent – v jakémkoliv supermarketu
  • alkohol lze koupit v obchodech s časovým omezením – nevím úplně přesně, ale např. v neděli v po 17:30 už koupit nešel (spolucestující ho měli u pokladny na pásu a neprodali jim ho)

Tady dalších pár tipů, co jsem vyčetla z doporučení ostatních:

  • Při tankování je dobré zkontrolovat, že na obrazovce je nula, než začnou tankovat (my s tím problém neměli, vždy to sami vynulovali)
  • Výlety či jiné služby – domluvit cenu předem a ověřit zda je finální (mají prý tendenci natahovat)
  • při vstupu do země je nezbytné získat do cestovního dokladu razítko migračního úřadu. Byly prý zaznamenány případy, kdy úředník razítko do pasu nedal s poznámkou, že to není nezbytné, nicméně při výjezdu ze země byla požadována úhrada pokuty.

Cenotes

Zde popíšu nějaké obecné info k cenotes, abych to pak už nemusela opakovat u jednotlivých cenotes.

Cenote je přírodní krasový útvar, který vzniká v místech, kde se zhroutí vápencový strop nad podzemní jeskyní naplněnou vodou.

Typy cenot

Cenoty se dělí do 3 hlavních kategorií podle stupně otevřenosti:

  1. Otevřené cenoty
    • Jsou zcela otevřené a podobají se tedy jezírkům.
    • Voda bývá průzračná a ideální ke koupání a skákání z okrajů.
  2. Polootevřené cenoty
    • Mají část stropu stále zakrytou, což vytváří krásné světelné efekty.
  3. Jeskyňové cenoty
    • Jsou zcela uzavřené a přístupné po strmých schodech dolů do jeskyně
    • Často je zde slabší osvětlení a unikátní krápníkové útvary.

Tipy na návštěvu cenot

  • Vstupné: Obvykle 100 – 500 MXN. Na naší trase jsme navštívili cenotes, které stály běžně tak 100 – 250 MXN maximálně. Někde to pak bylo více jen proto, že se platily např. 3 cenotes naráz. Dražší cenotes cca 300 – 500 MXN se prý nachází hlavně kolem oblasti Tulumu, kterou jsme se rozhodli vynechat.
  • Skoro všude jsou povinné záchranné vesty – jen asi na 3 místech, kde byl postupný vstup do vody povinné nebyly, jen dobrovolné (uvádím u konkrétních cenote níže).
  • Nejlepší čas na návštěvu: Brzy ráno nebo pozdě odpoledne, kdy je méně lidí. Díky tomu, že jsme vždy navštívili některou cenote ráno na otvíračku, bývali jsme tam často úplně sami nebo téměř sami.
  • Některé mají hloubku až 50 metrů, ale člověk má záchrannou vestu, takže není třeba se obávat. Vesty už jsou standardně v ceně.
  • U některých může být houpačka, ze které se po laně člověk může zhoupnout a skočit do vody.
  • U jedné byla dokonce možnost půjčení kajaku, což bylo super.
  • U většiny bývaly uzamykatelné skříňky, kam si člověk mohl dát své věci. Jinak si lidé (i my) nechávali věci normálně v jeskyni (včetně peněženky, mobilu atd… Je na vás, jestli to chcete risknout, nebo si vzít cennosti raději do nepromokavého vaku. Já jediná jsem si ho vzala a tam kde bylo více lidí a nebylo na věci dobře vidět, jsem si radši mobil a platební karty dávala do nepromokavého pouzdra na mobil. Pokud to nebyl přejezdový den jinam, snažila jsem si nebrat veškerou hotovost a pasy i větší hotovost jsem si nechávala na ubytování.
  • Všude je povinná sprcha (neradi tady vidí opalovací krémy kvůli ekologii, takže standardně je zakázáno používat nejen opalovací krémy, ale i repelenty. Tady to nevidím jako problém, protože v uzavřených a polootevřených cenotes je člověk od sluníčka chráněný)
  • Všude jsou k dispozici převlékárny a samozřejmě WC
  • Cenotes jsou opravdu nádherné, a protože je to něco tak unikátního co v jiných zemích nenajdete, doporučuju jich zařadit co nejvíc. Já z nich byla úplně nadšená, protože mám moc ráda jeskyně a tady jsou to ještě navíc jeskyně, ve kterých se dá koupat 😊 Voda byla v naprosté většině velmi teplá, jen ve dvou tvrdili, že má asi 21 stupňů, ale to ani omylem, bylo to o dost teplejší.

Letištní salonky

Při této dovolené jsem měla možnost vyzkoušet hned 3 nové letištní salónky 😊

Čekání je hned příjemnější, v hezkém prostředí, a ještě má možnost člověk najíst se zdarma (splňujete-li podmínky pro vstup zdarma).

Bližší info jak fungují letištní salóny a jak se do nich dostat zdarma, najdete v tomto článku u mě na blogu – https://lenkacestounecestou.cz/letistni-salonky/

 

Vídeň – terminál 3

Sky Lounge

Dosud jsem ve Vídni měla zkušenost jen s Vienna Lounge na terminálu 1, protože přece jen častěji létám s nízkonákladovkami z tohoto terminálu, tak jsem se těšila, že vyzkouším i tento.

Když to srovnám, tak i tento je výborný, výběr jídla prakticky stejný jako ve Vienna Lounge, jen je tento salónek výrazně menší. Ale plno tady ráno rozhodně nebylo (popravdě byl takto ráno poloprázdný), ve srovnání s Vienna Lounge, který je ráno snad nejplnější z celého dne a už cca 15-20 min. před otvíračkou se tam začíná tvořit fronta (přes den co jsem několikrát vyzkoušela, tak už tak plný nebývá.)

My tady byli na snídani, takže na výběr několik druhů uzenin, sýrů, jogurty, musli, výborné, opravdu čerstvé pečivo, croissanty, marmeláda, sladké buchty, bábovky, brownies, štrúdl, tvarohové buchty, míchaná vajíčka, fazole, párky, ovoce (jablka, hrušky, banány) a dobrý výběr nealkoholických i alkoholických nápojů.

Prázdný letištní salonek s křesílky
Táci s několika druhy buchet v letištním salonku
Hrušky, banány a jablka
Jídlo v letištním salonku
Studený bufet s uzeninami
Talíř s croissantem, sklenice s džusem a bílý dezertní talíř s několika buchtami
Prázdný letištní salonek s křesílky
Letištní salonek s jídlem podávaným k snídani - vajíčka, párečky

Toronto

Plaza Premium Lounge (International Departures)

Za mě zatím nejhorší salónek, byl opravdu hodně maličký, zařízení nic moc, křesílka už by zasluhovaly vyměnit a i velmi malý výběr jídla. Ale mě osobně výběr velmi sedl, tak si nemůžu stěžovat, já jsem se tady úplně zamilovala do jerk chicken, to tady bylo fakt výborné. Kromě toho byla ještě ryba, taky dobrá a 2 přílohy na výběr. Pak ještě nějaké kousky pizzy a salátek. A výběr sladkého mizerný, jen nějaká roláda a košíček, to ani moc dobré nebylo.

Tím, jak je salónek fakt malý (nejmenší co jsem zatím viděla), tak zde bylo fakt dost plno. Vstup je sem na dvě hodiny a vzhledem k přeplněnosti je možné, že to i hlídají… My tady radši byly přesně ty dvě hodiny.

Salonek se nachází naproti Gatu E77.

Křesílka v letištním salonku
Letištní salonek s jídelními stoly
Jerk chicken
Pečená ryba na bylinkách
Bílý talíř s rýží a omáčkou s jerk chicken
jídlo v letištním salonku

Montréal

National Bank Lounge

Salonků je tam víc, v systému Lounge Key jsou na výběr dva. My si s kámoškou vybraly National Bank Lounge. Měly jsme opravdu hodně dlouhý čas na přestup, přišly jsme tam s kámoškou kolem oběda a letět nám to mělo až kolem šesté. Takže nás odmítli s tím, že se do salonku smí jít až 3 hodiny před odletem a měli tam vypsané možné časy vstupu dle jednotlivých odletů. Tím si vlastně ošetří, že tam nikdo nebude třeba 5 hodin…

Salonek není moc velký, a tak byl dost plný, ale pak jsme si uvědomily, že můžeme být rády, že jsme se do něj vůbec dostaly. Když jsme odcházely, tak tam už byla fronta a cedule s informací, že salonek je aktuálně plný a bylo tam vypsané, kdo má přednostní právo vstupu a že si mají naskenovat QR kód a dostanou info, kdy jim bude umožněn vstup.

Salonek nebyl žádná bomba, ale aspoň jsme měly zadarmo jídlo a pití. Bylo tam kuřecí s fazolkami, nějaké masové koule s rajčatovou omáčkou, těstoviny s pestem a taková průměrná paella a 2 polévky. Z ovoce jen jablka a pomeranče. Pak tam byl ještě nějaký studený bufet (salámy, šunky, sýry). Co se týče sladkého, tak asi 3 druhy jako mrkvový dort a nějaká bábovka.

Letištní salonek s křesílky
Červená křesílka v letištním salónku
Červené židle u stolu v letištním salonku
Studený bufet s uzeninami v letištním salonku

Zatím jsem vyzkoušela Vídeň (Vienna Lounge i Sky Lounge), Prahu, Dublin, Toronto a Montréal a mam pocit, že Vídni se snad nic nevyrovná.

Jaké jsou vaše oblíbené salonky? Z těch, co jste vyzkoušeli, který se vyrovnal Vídni nebo ji dokonce předčil?

 

Odjezd do Vídně

Do Vídně jsme jeli vlakem už večer den před odletem, protože odlet byl v 7:00 ráno a i když jsme toho teda moc nenaspali, bylo lepší aspoň něco naspat v ubytování než před dlouhým letem trávit noc na letišti.

Byli jsme ubytovaní v centru Vídně, kousek od hlavního nádraží Wien Hbf. V noci vlak na letiště nejezdí, tak jsem původně navrhovala jet busem (kolem 10 EUR), ale pak jsem si všimla, že taxi vlastně takto ve 4 lidech vychází prakticky stejně jako autobus. Taxi jsem tedy objednala předem online, platili jsme na místě a stálo 42 EUR (viz odkaz výše).

Den 1

Odlet z Vídně, přílet Cancún

Letělo nám to v 7:00 z Vídně. Z centra Vídně od hlavního nádraží jsme jeli taxíkem za 42 EUR. Čekání jsme si zpříjemnili letištním salonkem Sky Lounge na terminálu 3. Bližší info výše.

První přestup byl ve Frankfurtu, na přestup jsme měli jen 1 a půl hodiny. Naštěstí na odletu nebylo žádné zpoždění, takže jsme to stihli úplně v pohodě.

Pak jsme měli dlouhý let do Toronta, kde jsme měli na přestup 4 hodiny. Takže i tady jsme využili letištního salonku a zpříjemnili si čekání.

Let do Cancúnu měl nakonec asi 1,5 hodiny zpoždění, což nás úplně nepotěšilo, ale nějak mě to nerozhodilo, byla jsem ráda, že hlavně ten první let do Frankfurtu neměl zpoždění a navazující let jsme stihli v pohodě.

Letěli jsme s Air Canada a vše proběhlo v pohodě. Letadlo bylo téměř plné, jen pár volných míst. Tak jak bývá běžné na dálkových letech, byl k dispozici polštářek i deka a jídlo a dostatek pití.

Před odletem nám přišel email, že let je téměř plný a že doporučují odbavit si i příruční zavazadlo. Do toho bych fakt nešla, proto cestuju s příručním, abych ho mohla mít u sebe a neriskovala, že mi ho někde ztratí nebo nenaloží na navazující let. Navíc nevím, kam bych dala některé věci jako foťák atd, takže bych opravdu nechtěla, aby mě vyzvali k odevzdání zavazadla, aby ho dali do podbalubí. Takže z toho důvodu se vždy snažím nastupovat mezi prvními (když holt máme nějakou vyšší zónu a máme nastupovat později, tak být aspoň mezi prvními v této frontě, aby je šlo ukecat, že zavazadlo do podpalubí dávat nechci.)

Poté co jsme vystoupili z letadla, prošli jsme pasovou kontrolou (info výše) a kontrolou zavazadel, kde kontrolovali, zda nemáme nějaké ovoce. Nějaké jablko turistům před námi vyhodili. Sušenky problém nebyl.

Pak jsme se vydali hledat autopůjčovnu (opět bližší info výše v sekci Autopůjčovna) a poté jsme se vydali na ubytování.

Ubytování Cancún

Tohle ubytování bylo hrozné, doporučit ho rozhodně nemůžu. Na fotkách vypadalo mnohem lépe. Původně jsem měla zarezervované jiné, ale pak nám ho zrušili, protože majitel odešel z platformy Airbnb.

Zařízení bylo hodně obyčejné, to bych neřešila, strávili jsme tu jen jednu noc, ale hlavní problém byl, že tu nebylo čisto. Nebyl utřený ani stůl v kuchyni, byly na něm dost velké drobky, v koupelně ve sprše bylo dost vlasů a nádobí v kuchyni se ani neobtěžovali uklidit do kuchyňské linky. A ani zde nebyly ručníky a osušky, to jsem snad ještě nikde nezažila…

Den 2

První věc, co jsme potřebovali obstarat, bylo něco na zakrytí zavazadel v autě, když nám dali auto bez krytu v kufru. Vyrazili jsme do obchodu typu Bauhaus, ale nenašli jsme nic moc, co by šlo použít, a tak jsme nakonec koupili velké černé pytle do koše a těmi jsme to zakrývali.

Pak jsme ještě zašli do obchodu pro nějaké základní věci a hlavně vodu a repelent.

Také jsme si vybrali hotovost z bankomatu.

Ten den nás čekal přejezd do Valladolidu, kde jsme měli ubytování na 4 noci a cestou jsme navštívili Pyramidy v Cobá a jednu cenote kousek odsud. Víc času jsme neměli, protože kvůli nákupu jsme nevyjížděli úplně brzo. Ale pokud byste měli více času, blízko Cenote Choo-Ha je ještě Cenote Multun-Ha a Tancach-Ha.

Cestou na dálnici jsme narazili na jedinou mýtnou bránu, na kterou jsme při naší cestě po Mexiku narazili (cena 212 MXN).

Při přejezdu z Cancúnu (stát Quintana Roo) do Valladolidu (tj. do státu Yucatán) je potřeba myslet na to, že se jedná o jiné časové pásmo a ve Vallladolidu je o hodinu méně než v Cancúnu.

 

Pyramidy Cobá

Pyramidy v Cobá jsou součástí starověkého mayského archeologického naleziště, které se nachází na poloostrově Yucatán. Cobá byla jedním z nejvýznamnějších mayských měst v klasickém období (přibližně 600–900 n. l.) a v době svého rozkvětu zde žilo až 50 000 obyvatel. Město bylo důležitým obchodním centrem.

Nejznámější a nejvyšší pyramida v Cobá je Nohoch Mul. Se svými 42 metry je to zároveň nejvyšší mayská pyramida na Yucatánu. Až do roku 2020 bylo možné na pyramidu vystoupat, ale kvůli ochraně památky je nyní výstup zakázán.

Nohoch Mul

U těchto pyramid se chodilo většinu času ve stínu, což bylo fajn. K hlavní pyramidě je to pěkná procházka a někteří si zde půjčovali kolo nebo bylo možné využít místní „taxi“ – kolo s 2 místy na sezení vepředu. Toho jsme ale nevyužili, nebyla to žádná závratná vzdálenost (od parkoviště k hlavní pyramidě cca 1,6 km).

Hlavní pyramida Nohoch Mul je úplně na konci a nenechte se zmást nějakými staršími fotkami, už ani na tuto se nedá vylézt cca od 2020.

Na většinu pyramid v Mexiku už se už nesmí lézt, jen na Ek Balam (tam jsme nebyli), a ještě to šlo v Izamal a na menší pyramidu v Acanceh. Ale tyhle dvě byly takové menší, žádný velký areál jako jinde, takže se zážitkem z Belize, kde šlo vylézt na všechny ve všech 3 areálech, co jsme navštívili, se to nedalo srovnat.

Restaurace

El Cocodrilo

U pyramid Cobá jsme vyzkoušeli restauraci El Cocodrilo. Vše bylo moc dobré, jen prý quesadilly nic moc.

Já si dala cochinita pibil (trhané vepřové s kukuřičnou plackou) a bylo to moc dobré.

Cenote Choo-Ha

Pak jsme se vydali do nedaleké Cenote Choo-Ha, která je od pyramid vzdálená 6 km. Je to opravdu nádherná uzavřená cenote s krásnou krápníkovou výzdobou, která rozhodně stojí za návštěvu. I když jsme tu nebyli ráno na otvíračku, byli jsme tam téměř sami, kromě nás asi jen 2-3 páry, pak odešli a docela dlouho jsme tam byli úplně sami, což bylo super.

Je to jedna z mála cenotes, kde vesty nebyly povinné, protože zde bylo několik míst vstupu, kde na začátku nebyla hloubka. Tady jsme si teda vesty nebrali.

Občerstvení zde není k dispozici.

Ubytování Valladolid

Casa cómoda, nueva y tranquila.

Ubytování ve Valladolidu jsem vybrala přes Airbnb a byl to hezký jednopatrový řadový domek kus od centra. Měl dvě ložnice a prostorný obývák. Vše bylo čisté, kuchyň s jídelnou prostorná a auto jsme mohli parkovat na dvorku. V ložnicích byly i skříně a noční stolky, takže úložného prostoru bylo dostatek. Celkově jsme byli s tímto ubytováním spokojeni a mohu ho určitě doporučit. Byl zde self checkin, takže byl příjezd jednoduchý.

Žlutý rodinný domek

Nakupování Valladolid

Ve Valladolidu jsme nakupovali v supermarketu Súper Chedraui.

Súper Chedraui – https://maps.app.goo.gl/oCioRhnY3wkSCasg9

Den 3

Cenote Oxman

Další den ráno jsme navštívili Cenote Oxman, kde jsme byli jen s dalšími 2 páry, a to jsme ani nepřijeli úplně na otvíračku, ale kolem 8:30, takže jsme měli cenote téměř jen pro sebe 🙂 Byla moc hezká, doporučuju.

Tato cenote byla velmi zajímavá působivými kořeny sahajícími až do vody. Těchto kořenů se určitě nedotýkejte (u někoho na blogu jsem četla, že ho nějaké potvůrky žijící v kořenech trochu požahaly). Je zde hloubka asi 45 metrů. Vesty zde byly povinné.

Také zde byla houpačka, takže se člověk mohl zhoupnout a skočit do vody.

pohled do polootevřené cenote ze shora
Cenote, kde kořeny stromů sahají až k hladině vody
Žlutá budova před kterou jsou písmena OXMÁN
Malá chýše se vstupem do cenote
Cenote s kořeny stromů sahajícími až do vody

Je zde bazén a také restaurace, ale když jsme odcházeli, ještě nebyl čas oběda, tak jsme sem nešli.

A zde jsme také viděli první leguány 😊 Ti se mi moc líbili 😊

  • Cena – 200 MXN (226 Kč)
  • Otevírací doba – 8:00-17:00
  • Mapa – https://mapy.cz/s/habelabola  (na Google maps to najdete pod Cenote San Lorenzo Oxman či Hacienda Cenote Oxmán)
Leguán u zídky
Leguán na kameni
Bazén u žluté budovy
Žlutá brána

Tržnice ve Valladolidu

Pak jsme zašli na tržnici ve Valladolidu, kde jsem byla opravdu ve svém živlu, protože ovoce zbožňuju. Nakoupili jsme několik druhů ovoce, které jsem vůbec neznala, jako třeba mamey sapote nebo třeba cuajilote, které i když to je ovoce, tak mi to chutí připomínalo spíš nějakou zeleninu něco jako kedlubnu. A taky několik druhů zeleniny, které jsem neznala, např. tomate verde/tomatillo (mexické zelené rajče), jícama (mexický tuřín) – ten byl moc dobrý, hodně šťavnatý a sladký. 🙂. Také zde měli výborná manga, to se samozřejmě nedá srovnat s tím, co se prodává u nás. Papáju zde měli taky moc dobrou. Taky jsme si každý nakoupili několik kousků karamboly, ale ta nám teda nechutnala, oproti té, co se dá občas sehnat u nás, byla tahle děsně výrazná a strašně kyselá, a dala se jíst tak maximálně s jogurtem smíchaným s nějakým sladkým ovocem.

Prodejci zde byli moc milí a ochotně vysvětlovali, co je co za ovoce či zeleninu 😊.

Vše zde bylo za velmi dobré ceny. Tato tržnice se mi moc líbila.

Tržnice s ovocem a zeleninou
Ovoce Mamey sapote
Mamey sapote
Exotické ovoce
Cuajilote
jícama - mexický tuřín
Jícama - mexický tuřín

Nechybělo ani oddělení masa, kde prodávali maso jen tak zavěšené u pultu a nebylo v žádné lednici… No, takže nápis u stánku s kuřaty „pollos frescos“ – čerstvá kuřata, je asi trošku zavádějící :p Kuřata tu prodávají celá, i s hlavičkou a pařátky :p A taky zde prodávají chicharrón, což je oblíbená mexická pochoutka – vepřové smažené kůže. Tržnice v cizích zemích je prostě vždy autentický zážitek 🙂

tržnice s oddělením masa, dvě zavěšená kuřata
tržnice s oddělením masa, vepřové kůže zavěšené na hácích
tržnice s oddělením masa
tržnice s oddělením masa

A tady naše úlovky z tržnice 🙂

Bílý talíř s exotickým ovocem
dva talíře s exotickým ovocem
Talíř s rozkrojenou papájou a další ovoce a jícama
Bílý talíř s rozkrájenou karambolou a další ovoce
rozkrojené ovoce mamey sapote na bílém talíři

Cenote Dzitnup

A pak jsme navštívili ještě další dvě cenotes (na mapě je název Cenote Dzitnup, jinak níže jsou jednotlivé názvy, které byly u jedné a u druhé cenoty).

Vstupné se platilo za obě naráz. Pak nám přiřadili průvodce, který nás dovedl k první cenote a vysvětlil, jak to tam funguje. Samozřejmě naznačoval, že se jim průvodcům dává nějaké to dýško. Byl ale velmi milý, tak jsme mu nějaké dýško dali.

V obou byly vesty povinné.

  • Cena (za obě cenote Samula + X-Keken) – 226 MXN (255 Kč)
  • Otevírací doba – 9:00 – 17:00

Cenote Samulá

Na radu průvodce jsme šli nejdřív do Cenote Samula, že prý tam je teď méně lidí než v té druhé a mezi tím ta druhá prý nebude aspoň tak plná. Lidí zde bylo relativně dost, protože tato cenote není tak velká. Je hezká, ale určitě ji nemám na předních příčkách žebříčku.

Mapa –  https://mapy.cz/s/hakahavupa

Cenote v jeskyni s tyrkysovou vodou

Cenote X-Kekén

Pak jsme přešli kus vedle do Cenote X-Kekén a tahle cenote mě nadchla a mám ji rozhodně na předních příčkách. Ta krápníková výzdoba je tam opravdu nádherná. Nebyli jsme zde sami, ale nemůžu říct, že by zde byly nějaké velké davy.

Zde jako v naprosté většině byla vesta povinná a když nějaký pár doplaval na jiný břeh a slečna si kvůli fotce vestu svlékla a vlezla zpět do vody, aby jí partner vyfotil nataženou na hladině, plavčík hned upozorňoval, že si má vzít vestu.

Tohle je rozhodně jedna z nejkrásnějších cenote, které jsme navštívili.  

Mapa – https://mapy.cz/s/gudunelupe

Uzavřená cenote v jeskyni s bohatou krápníkovou výzdobou
Uzavřená cenote v jeskyni s bohatou krápníkovou výzdobou
Uzavřená cenote v jeskyni s bohatou krápníkovou výzdobou

Restaurace Zaci

Ve Valladolidu jsme ten den navštívili Restauraci Zaci hned vedle stejnojmenné cenote, na kterou je odtud výhled přímo z restaurace. Původně jsem ji také měla na seznamu, ale pak už jsme ji nestíhali navštívit a spokojili jsme se s fotkou ze shora (měla jsem vždy na seznamu raději více cenotes, kdyby bylo potřeba změnit program nebo kdyby nějaká byla moc přeplněná a potřebovali jsme vybrat jinou).

Já si dala poc chuc (grilované vepřové maso, které je předem marinované v citrusové šťávě), a ostaní kuřecí fajitas (kuřecí nudličky).

Restaurace se mi moc libila, jídlo bylo dobré a měli jsme to i s kulturní vložkou, kdy Mexičanky v jejich typickém oblečením v restauraci tancovali na místní hudbu.

Pohled ze shora do polootevřené cenote
Cenote Zaci
Leguán na kameni
kukuřičné placky a talíř s plátky masa
Poc-chuc
masové nudličky a rýže
Fajitas
velká mexická restaurace s vysokým stropem
pohled na mexickou restauraci zvenčí

Den 4

Cenote Ik-Kil

Tento den jsme nejdřív navštívili Cenote Ik-Kil. A protože všude psali, že je tak známá, že jsou tam davy, vyrazili jsme tam pro jistotu na otvíračku na 9:00, takže jsme tam byli úplně první. Vlastně jsme přijeli už asi 25 minut před otvíračkou a mysleli jsme, že se projdeme v okolí, ale cenote je v areálu hotelu, takže nás tam dřív nepustili, pouštěli opravdu až přesně v 9:00. Takže jsme ještě na chvíli odjeli a prohlédli si aspoň místní krásně barevný hřbitov kousek odtud.

Takže v cenote jsme byli úplně první. Až za nějakou dobu pár lidí přibylo, ale žádná hrůza.

Je to otevřená cenote a stěny cenote jsou porostlé visícími liánami a kořeny stromů, které sahají až k hladině vody. Působí to opravdu impozantně. Takže určitě doporučuji, ale opravdu jen na otvíračku.

Vesty jsou tu také povinné, protože je všude hloubka (cca 40 metrů). Oproti ostatním cenotes, kde jsme zatím byli, tady si člověk nemohl vzít dolů vůbec nic, ani malou igelitku s ručníkem, foťákem a oblečením. Ani pantofle jsme si nemohli nechat, nechtěli, aby tam lidi cokoli pokládali, že prý tam není místo. Nějaké místo by tam bylo, ale odpoledne s větším množství lidí asi už ne. Takže vše včetně peněženky, foťáku atd. si člověk musel zavřít do skříněk nahoře. Dolů jsem si teda vzala jen mobil v nepromokavém pouzdře na mobil. A přemluvili jsme je, že dolů nejdřív jdeme jen s foťákem a až pak si to do skříněk odložíme.

Pohled do polootevřené cenote s liánami ze shora
Impozantní polootevřená cenote s liánami
Impozantní polootevřená cenote s liánami a vodopádem
Vstup do cenote po schodech
Vchod do cenote
Vstup do cenote
Vchod do cenote

Hřbitov

A tady pár fotek hřbitova, který jsme navštívili před návštěvou cenote.

Mapa – https://mapy.cz/s/lovegakozo

Vchod na hřbitov s barevnými domečky
Hřbitov s barevnými domečky

Restaurace

Polleria los pájaros

Na oběd jsme zašli do typické restaurace pro místní, kde jsme si dali grilované kuře s rýží, ananasem a grilovaným banánem. Bylo to moc dobré a velmi levné, jen 125 MXN. Měli vlastně jen tohle a menu ani nevedou. Byla k tomu ještě i polévka, takový vývar s totálně rozvařenými kolínky, ta teda dobra nebyla…. Vše tady grilují před vámi a pán nám u grilu ochotně pózoval na fotku.

Venkovní gril s kuřaty, banány, kukuřicí a cibulí
Místní restaurace s grilem a pán obsluhující gril
Obyčejná restaurace pro místňáky s červenými židlemi a stoly
Bílý talíř s kuřetem, kukuřicí, grilovaným banánem a kuřetem

Chichén Itzá

Pak jsme ještě navštívili pyramidy Chichen Itzá, které je nejznámějším mayským městem a je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO a zároveň se řadí mezi 7 novodobých divů světa.

Tady už davy byly, ale v době návštěvy jsem měla pocit, že to stálo za to. Ale jinak jsme celkem viděli 5 areálů v Mexiku a 3 v Belize a takto zpětně musím říct, že tyto pyramidy mě nadchly nejméně a kdybych se rozhodovala podruhé, tak je klidně vynechám. Ale jinak je to samozřejmě moc hezký areál, jen ty davy a obrovské množství prodejců ten dojem trochu kazí. Těch stánků je tam až moc, když jsem to četla na blozích, tak jsem ty komentáře moc nechápala, ale pak jsem měla dojem úplně stejný, ve srovnání s ostatními areály, kde stánky nebyly vůbec. Pokud byste si chtěli něco kupovat, tak určitě smlouvejte, původní cena je často dost nadsazená. Prodejci prodávali často i jejich typické masky, které sami u stánků vyřezávali. Ale jinak tam měli i spousta drobných cetek a pořád jsme poslouchali jejich oblíbené heslo, které všichni vykřikovali – „Almost for free“ (téměř zadarmo) :p

Ideální by bylo vyrazit sem hned na otevírací dobu, ale protože jsme měli v plánu navštívit i Cenote Ik Kil, rozhodli jsme se jet nejprve tam. Jelikož je tato cenote malá, davy návštěvníků se v ní nerozptýlí tak snadno. Naopak u pyramid nám větší počet lidí nevadil, protože rozlehlý areál poskytuje více prostoru a davy se tam lépe rozprostřou.

Jinak tyto pyramidy rozhodně nejsou levné, stálo to 671 MXN (platí se ve dvou okýnkách, v jednom 100 MXN, v druhém 571 MXN). Za platbu kartou jsou zde prý vysoké poplatky, takže určitě nezapomeňte mít sebou dostatečnou hotovost.

A je tam hned několik front. Jedna na vstupenky, druhá na poplatek vládě, pak jedno stanoviště, kde pracovník kontroluje vstupenku, druhé, kde kontrolují ten poplatek vládě a další stanoviště, kde kontrolují batohy.

Co se týče parkování, je tam hned několik parkovišť, to nejblíže pyramidám je nejdražší, tak jsme zastavili hned na tom před tím posledním parkovištěm, které bylo o něco levnější.

Mexická pyramida
areál s mayskými pyramidami
Mexická pyramida
Leguán na kameni se vztyčenou hlavou

Den 5

Cenote Palomitas

Další den jsme vyrazili kus za Valladolid do Cenote Palomitas. Za mě asi nejkrásnější cenote, co jsme viděli. Byli jsme tam prakticky celou dobu úplně sami (jen na chvíli tam přišel jeden pár, ale byl úplně z druhé strany u jiného vlezu do vody a za chvíli odešli). Ta krápníková výzdoba je zde opravdu překrásná. Hloubka dosahuje až 60 metrů. Vesty jsou zde povinné.

Opravdu doporučuju tuhle cenote navštívit, pokud budete u Valladolidu. Je to uzavřená cenote, kam prosvítá jen trochu světla malou dírou ve stropě.

A venku jsme opět viděli leguány a taky poprvé kolibříka  Akorát s tím, jak rychle létá, fakt není lehké ho vyfotit.

Uzavřená cenote v jeskyni s bohatou krápníkovou výzdobou
Uzavřená cenote v jeskyni s bohatou krápníkovou výzdobou
Vstup do uzavřené jeskynní cenote po schodech dolů
Vstup do cenote po schodech dolů
Vstup k cenote Palomitas

Hned vedle byla ještě další krásná cenote Agua dulce, ale tu už jsme nestihli. Celkově v této oblasti bylo ještě několik dalších krásných cenote a tak nebylo lehké vybrat, ale s výběrem jsem byla maximálně spokojená.

Cenote Xcanahaltum

Pak jsme zajeli kousek vedle do Cenote Xcanahaltum a taky další pecka, i tuto mám na předních příčkách žebříčku. I zde je krásná krápníková výzdoba a díra ve stropě. Oproti ostatním tady je super, že se tu dají půjčit kajaky (100 pesos).

Kajak jsme si půjčili a prostřídali se. Další zážitek byl, že tu byly malé rybičky (garra rufa), co okusovaly kůži na nohách, děsně mě to lechtalo.

Vstupné bylo 250 pesos a vesta 30 pesos, ale nebyla povinná. Hloubka tu byla 15 metrů. Ze začátku tu byli nějací lidé, ale všichni postupně odešli a my tam opět zůstali úplně sami, prostě luxus.

  • Vstupné – 250 MXN (282 Kč)
  • Kajak – 100 MXN (113 Kč)
  • Vesta – 30 MXN (34 Kč)
  • Otevírací doba – 9:00 – 17:30
  • Mapa – https://mapy.cz/s/dosecokava
Uzavřená cenote v jeskyni s tyrkysovou vodou
Uzavřená cenote v jeskyni s tyrkysovou vodou
Kamenná brána s vjezdem k cenote
Uzavřená cenote v jeskyni s tyrkysovou vodou a turistka na žlutém kajaku
Cenote v jeskyni s tyrkysovou vodou
Točité schodiště do jeskyně

Destilería Artesanal de Agave Mayapán

A pak jsme ve Valladolidu navštívili palírnu, kde se vyrábí destilát z modré agáve nazývaný Mayapán. Přestože je proces výroby stejný jako u tequily, tento nápoj nemůže nést její označení, protože se destilerie nachází mimo konkrétní oblast Mexika, kde se tequila vyrábí. Tequila má totiž chráněné označení původu, což znamená, že se smí vyrábět pouze v určitých oblastech Mexika a kdekoliv jinde musí mít podobný destilát jiný název.

Návštěva byla velmi zajímavá. Nejprve nám ukázali plantáže s agáve a vysvětlili, že rostlina potřebuje přibližně 7–8 let ke zrání, než je připravena ke sklizni. Při sklizni se ořežou listy a zůstane pouze srdce agáve, tzv. piña (v překladu „ananas“, protože svým tvarem připomíná ananas). Právě tato část se používá k výrobě destilátu.

plantáž s agáve
soudky s destilátem a několik štamprlat připravených na ochutnávku
interiér palírny

Poté jsme si prošli výrobní prostory a sledovali jednotlivé fáze zpracování – od vaření agáve až po destilaci.

Na závěr nás čekala ochutnávka pěti různých druhů Mayapánu (od jednoletého až po několikaletý). Během ochutnávky jsme si mohli obléknout sarape (takové barevné mexické pončo) a typická sombrera, ve kterých nám průvodkyně pořídila fotku. 😊

Součástí palírny je také obchod, kde si můžete zakoupit suvenýry a samozřejmě i samotný Mayapán. Tento destilát lze pořídit pouze zde – v běžných obchodech ho nenajdete.

Restaurace

Yum Ka’ax El buen sabor Regional

Tento den jsme vybrali ve Valladolidu restauraci Yum Ka’ax El buen sabor Regional. Je to moc dobrá rodinná restaurace, za mě jedno z nejlepších jídel, co jsme měli. Dali jsme si panuchos mixtos a byly opravdu výborné. Jsou to placky naplněné tenkou vrstvou fazolové pasty a na nich jsme měli trhané vepřové a výbornou klobásku. Na pití jsme tady poprvé vyzkoušeli místní nápoj chaya s ananasem a bylo to výborné, od té doby jsme si ji dali párkrát jinde, vlastně vždy, když jsme na chayu narazili, ale bohužel to není automatika, že by jí měli všude. Ceny zde byly velmi levné.

Servírka byla také moc milá a říkala, že už tam pracuje 15 let, od svých patnácti let.

talíř s panuchos s masem a zeleninou
obyčejná místní restaurace
obyčejná místní restaurace

Den 6

Río Lagartos

Lodni vylet

Další den jsme vyrazili do Rio Lagartos, kde jsme měli strávit v hotelu 1 noc.

Silnice před Río Lagartos nebyla nic moc, každou chvíli samá díra, takže je potřeba jet pomaleji.

Río Lagartos byl rozhodně jedním z největších zážitků z celého Mexika.

Tohle místo prostě při návštěvě Yucatanu nesmíte vynechat. Ráno hned po příjezdu jsme absolvovali lodní výlet po rezervaci Reserva de la Biosfera Ría Lagartos. Hotel nám tento výlet už po whatsappu nabízel za 1500 pesos za celou loďku, ale my ho nakonec dostali jinde za 1000 pesos za loďku ( takže ve 4 lidech velmi dobrá cena). Samozřejmě je třeba smlouvat, původní cena byla 1200 pesos, ale z fb od jiných cestovatelů jsem věděla, že ho měli právě i za 1000 pesos, takže jsem byla rozhodnutá usmlouvat to na tuto cenu. Jestli přemýšlíte, jak takový výlet sehnat, tak nic shánět nemusíte, on si vás najde sám. Hned u příjezdu do vesničky nás odchytil jeden z naháněčů výletů, jestli nám může nabídnout výlet. Já na to, že se jdeme nejdřív ubytovat a pak se porozhlédneme, kde koupit výlet. On byl tak neodbytný, že za námi jel na motorce až k hotelu (neprozíravě jsem prozradila jméno hotelu) a trpělivě čekal, až se ubytujeme, a pak přišel s nabídkou.

Pelikáni sedící na loďce
Krokodýl s otevřenou pusou

Říkala jsem mu, že kamarádka, která tu byla před měsícem, to měla za 1000 MXN. On chvíli přemýšlel, ptal se, kolik jich bylo, říkala jsem, že také 4, a on že teda OK. Dovedl nás do přístaviště, předal nás kapitánovi Martínovi a sám šel asi vyhlížet další potenciální zákazníky.

Výlet byl naprosto úžasný, trval asi 2 hodiny 45 minut. Viděli jsme několik krokodýlů, mangrovové porosty, pelikány, plameňáky a další druhy ptáků. Super zážitek bylo krmení ptáků, kdy nám dal Martín rybku do ruky, my ji drželi nad hlavou a ptáci nám ji sezobli přímo z ruky.

Krokodýl ve vodě
Plameňáci ve vodě
Černý dravec na stromě a modrá obloha
Plameňáci ve vodě

Pak nám zastavil u Las Coloradas, kde jsme na chvíli vylezli z loďky a mohli jsme vidět růžová jezírka. Záměrně to nechávám bez úprav, tak jak jsem to vyfotila (to co vidíte často na internetu, je tak růžové, že to je hodně upravovaná fotka a neodpovídá realitě…). Ale jinak odstín růžové se může měnit a někdy být více či méně růžový, podle toho kolik se odpařilo vody.

Narůžovělá jezírka a modrá obloha
cestička rozdělující dva břehy a v dálce růžová jezírka

Poté jsme si na obličej natřeli léčivé bláto a takto „napatlaní“ jsme pokračovali nazpět.

Nakonec nám zastavil ještě u pláže, kde jsme si smyli bahno a mohli jsme se na chvíli vykoupat. Byl to fakt super výlet. Níže najdete kontakt na Martína a určitě doporučuji domluvit se s ním přes WhatsApp.

Bílý ptáci letíci ve vzduchu
Hejno ptáků letící nad vodou
Krokodýl na břehu mangrovových porostů
Prázdná pláž s bílým pískem
Loďka na břehu moře
Chýše u břehu
Dva pelikáni letíci ve vzduchu a modrá obloha s mráčkem

Protože tady jsme měli možnost v průběhu lodního výletu krátce zastavit i u las Coloradas a měli jsme tak možnost v krátkosti vidět tato růžová jezírka, rozhodli jsme se samostatnou návštěvu Las Coloradas vynechat. Není to nic levného (350 MXN) a prý to trvá asi 45 min. tzn. že jdete cca 20 minut tam a zpět. Ano, uvidíte je sice více zblízka a můžete si udělat více fotek, ale nám tak nějak stačilo, že jsme jezírka viděli z dálky a rozhodli jsme se samostatnou návštěvu vypustit. Dle rezencí pro někoho pecka, někteří naopak říkali, že to za ty peníze nestálo… Na fotkách je to často dobarvené více do růžova photoshopem, ale jinak byly růžová pěkně…

Mapa – https://mapy.cz/s/babonelela

Krokodylí farma

Granja De Cocodrilos Itzamkanac

Dále jsme tento den navštívili krokodýlí farmu asi 7 km od Río Lagartos. Mají otevřeno jen od 14:00 – 17:00 a je určitě dobré domluvit se přes whatsapp na prohlídce, aby se vám nestalo, že bude zavřeno i kdybyste tam přišli během jejich otevírací doby. Já jsem se s nimi na prohlídce domluvila přes whatsapp asi 1 týden před odletem.

Tahle prohlídka byla naprosto super a byl to fakt skvělý zážitek, doporučuju.

Nejdřív nám průvodce ukázal malinkého asi ročního krokodýla, kterého jsme si mohli všichni podržet. Tento byl ještě velmi malý, takže ani neměl na tlamičce žádnou pásku. Postupně nám ho dával do ruky a na rameno a říkal, ať mu dáme pusinku.

Pán držící v ruce malého krokodýlaa

Poté přinesl většího 5 kilového krokodýla, kterému byly asi 3 roky a opět jsme si ho všichni mohli postupně podržet a vyfotit se s ním. Tento už měl pro jistotu přelepenou tlamu páskou.

Lenka držící malého krokodýla na rameni

Dále jsme šli nakrmit krokodýly, kteří byli v uzavřeném výběhu. Otevřel vrátka a postupně každému z nás podával klacek s napíchnutými kostmi z kuřecího masa a my jsme takto krokodýly nakrmili.

Krokodýl v uzavřeném výběhu

Pak jsme nakrmili podobnými způsobem ještě krokodýly ve volném výběhu.

Otevřený výběh s krokodýly

A dále nás pak průvodce zavedl k dalšímu dospělému krokodýlovi, o kterém říkal, že je to alfa samec, 16 let starý (dožívají se asi 80 let), který se popral s jiným krokodýlem a boj prohrál, a proto teď odpočívá a nabírá sílu. Díky tomu byl prý klidný a my jsme mohli postupně jeden po druhém opatrně krokodýla zezadu obejít, sednout si na bobek a položit na něj obě ruce a pořídit si fotku. To byl také opravdu zážitek. Pak jsme si říkali, jestli je to opravdu tak bezpečné, když jsme si uvědomili, že kromě průvodce se tam na tuto atrakci objevili další 4 chlapi s klackama :p

Lenka sahající na dospělého krokodýla

Byl to opravdu super zážitek, takže rozhodně doporučuju nevynechat při návštěvě Yucatánu.

Pták v trávě
Černý pták

Pláž Playa Cancuncito

Pak jsme ještě na chvíli zašli na pláž a koupali jsme se tam až do západu slunce.

Mapa – https://mapy.cz/s/hovolabona

pláž u moře s bílým pískem

Río Lagartos – městečko

Městečko Río Lagartos jsme si také prošli. Je zde spousta zajímavého street artu..

Písmena Rio Lagartos u moře
růžový altánek na břehu moře
dve sošky plameňáka s hlavami ve tvaru srdíčka
Dům se street artem v modrých barvách
Dům se street artem
Malovaný dům

Restaurace

Déja vu

Po lodním výletu v Rio Lagartos jsme se kapitána zeptali na restauraci, co by doporučil a jiný jeho známý nás zavedl do restaurace Déja vu. Moc hezká restaurace, kde jsme byli skoro sami, ale při odchodu přišel celý zájezd a zabral prakticky celou restauraci.

Já měla chobotnici, ostatní rybu a krevety. Restaurace nebyla zrovna nejlevnější, ale obecně ceny zde v Río Lagartos byly vyšší než jinde.

Na pití jsem vyzkoušela okurkovou limonádu a byla moc dobrá.

  • Pulpo al ajo (Chobotnice na česneku) – 350 MXN (395 Kč)
  • Filete mayaka (Ryba) – 200 MXN (226 Kč)
  • Camarón al ajo (Krevety na česneku) – 200 MXN (226 Kč)
  • Sopa de mariscos (Polévka s mořskými plody) – 250 MXN (282 Kč)
  • Okurková limonáda – 35 MXN (39 Kč)
  • Mapa – https://maps.app.goo.gl/GzM55nYJyAWEw2uVA
3 bílé talíře s chobotnicí, rybou a krevetami
Dům s restaurací Deja vu
Nachos v misce a fazolová omáčka v misce
rybí polévka s krevetami na okraji misky
Restaurace se stoly a židlemi a malovaná zeď s nápisem Déja Vu

El Perico Marinero – Marisquería

Na večeři jsme s kámoškou došly do restaurace El Perico Marinero – Marisquería. Já si dala pollo a la yucateca, kuřecí plátek marirovaný v koření. A kámoška si dala tacos s rybou.

Tacos s rybou a avokádem
Tacos pescado
Pohled zvenku do restaurace ve večerních hodinách
Kuřecí plátky s hranolkami a rýží na bílém talíři
Pollo a la yucateca

Ubytování

Hotel Tabasco Río

Ubytování v Río Lagartos je obecně dražší než jinde, přece jen to není žádné velké město a kapacity jsou omezené, takže zde určitě doporučuju nenechávat rezervaci na poslední chvíli, protože jakmile se vyprodají ty levnější nabídky, zbydou jen ty drahé.

Já vybrala ubytování v hotelu, když se jednalo jen o jednu noc. Ale tady by se dalo v pohodě zůstat i déle, protože pokoj byl dostatečně prostorný, s velkou skříní a kuchyňským koutem, ledničkou a rychlovarnou konvicí. Postel byla velká manželská velikosti king size, což bylo super (jinak jinde občas bývala i jen postel 140 cm pro dvě osoby)

Tady jsme měli štěstí, že nám dali dva nejhezčí pokoje vedle sebe, které měli pěkný velký balkon s posezením.

Velká manželská postel s bílým povlečeným
Terasa u hotelového pokoje se sedačkou
Terasa s proutěnou houpačkou
Sprchový kout
Hotelové lobby s barevnými sedačkami

Den 7

Další den nás čekal opět delší přejezd (234 km, cca 3,25 hod.) z Río Lagartos do Méridy.

Río Lagartos

Stezka mezi mangrovy – Sendero Petén Mac

Ráno jsme ještě stihli projít kratší stezku Sendero Peter Mac mezi mangrovovými porosty. Stezka vedla po dřevěných chodníčcích, které na 2-3 místech byly velmi poškozené a kus chodníčku chyběl, takže jsme museli lézt po kraji a držet se provazu, někdy to chtělo udělat i dost dlouhý krok, ale dalo se to. Ale jestli to tak půjde dál a neopraví to, tak časem je možné, že už to nepůjde ani projít, takže to zvažte, zda to ještě vůbec bude schůdné. Určitě to chce tenisky, a ne žádné žabky. Na konci stezky bylo jezírko, kde jsme zahlédli dva krokodýly. Stejně jako i na jiných místech, i zde jsme narazili na několik termitišť.

Vstupné se sem neplatí, je to zdarma.

Mapa – https://mapy.cz/s/ranujugeco

Stezka mezi mangrovy s modrým nápisem Sendero Peten Mac
krokodýl v jezeru
Dřevěný chodníček mezi mangrovovými porosty
Dřevěný chodník a jezírko
Rozbitý dřevěný chodníček mezi mangrovovými porosty
Rozbitý dřevěný chodníček mezi mangrovovými porosty

Restaurace

Restaurante Los abuelos

Při cestě do Izamalu jsme zastavili na oběd v restauraci Restaurante Los Abuelos před vesničkou Temax ještě kus před Izamalem. Jídlo zde bylo velmi dobré a opravdu levné.

Já si dala chilaquiles de pollo. Je to tradiční mexické jídlo, které se skládá z kousků smažených kukuřičných tortill, které jsou zalité omáčkou (já měla salsa rojo z rajčat) a doplněné kuřecím masem, sýrem a zakysanou smetanou. Je to oblíbená snídaně nebo brunch v Mexiku, ale podává se i během dne.

Ostatní měli chocolomo (masový vývar), kuřecí quesadillas (placka se sýrem, příp. dalšími ingrediencemi), tacos a torta de asado, což je zapečená bageta s masem.

  • Chilaquiles de pollo – 95 MXN (107 Kč)
  • Quesadillas de pollo – 95 MXN (107 Kč)
  • Taco de asado – 1 ks 21 MXN (23 Kč)
  • Taco de asado y queso – 1 ks 30 MXN (34 Kč)
  • Torta de asado – 32 MXN (36 Kč)
  • Chocolomo – 95 MXN (107 Kč)
  • Mapa – https://maps.app.goo.gl/7PWrXEmZ52yLUSXJ7
Chilaquiles - mexický pokrm
Chilaquiles de pollo
Tacos s masem na bílém talíři
Taco de asado
Mexická restaurace
Tacos a bageta s masem
Taco de asado y queso (vlevo) + Torta de asado (vpravo)
miska s vývarem
Chocolomo

Izamal

Pak jsme vyrazili směrem k Méridě a cestou jsme navštívili město Izamal, kterému se přezdívá žluté město, protože domy v ulicích jsou žluté.

Ulice se žlutými domy a koňským povozem

Convento San Antonio de Padua

V centru jsme nejdřív navštívili kláštetr Convento San Antonio de Padua, který je jedním z nejvýznamnějších historických a náboženských památek na Yucatánu. Tento klášter, postavený v roce 1561, je jedním z nejstarších v Latinské Americe a má bohatou historii spojenou s mayskou i koloniální kulturou. Budova kombinuje mayské základy s koloniální architekturou a je charakteristická svou žlutou barvou, stejně jako budovy v celém městě, které je díky tomu přezdívané jako „Ciudad Amarilla“ (Žluté město).

Mapa – https://mapy.cz/s/dokurusegu

Písmena s nápisem IZAMAL a v dálce žlutý klášter
žlutý klášter
Žlutý klášter

Pirámide Kinich Kak Moo

Také je zde několik osamocených pyramid, my jsme se vydali jen k jedné z nich (Pirámide Kinich Kak Moo). Je to jedna z mála na Yucatánu, na kterou se dá vylézt. My vylezli jen po schodech k pyramidě samotné a když jsme viděli pár lidí nahoře, taky jsme chtěly s kámoškou lézt nahoru, ale poté, co jsme došly až k pyramidě, tak jsme to vzdaly, když jsme viděly, jaká je výheň na rozpáleném slunci a kolik schodů je to nahoru a jak krkolomně a opatrně lezou lidé dolů. Ale hlavně jsme věděly, že lezení na pyramidy nás čeká v Belize, takže tady jsme si to s klidem nechaly ujít.

Je to moc hezké městečko, které určitě stojí za návštěvu, pokud máte cestu z Río Lagartos do Méridy.

Mexická pyramida

Mérida

Mérida –  Ubytování luxusní home exchange

Původně jsem home exchange neměla v plánu. Na Yucatánu jich moc není, u Valladolidů žádné, nějaké home exchange se dají najít jen v Méridě a okolí a ještě v okolí Tulumu, kde jsme se nechystali trávit více času. Původně jsem v Méridě zarezervovala placené ubytko, ale až pár měsíců před cestou jsem viděla, že se pár home exchangů v nabídce objevilo a tak jsem se rozhodla obeslat ty, které vypadaly luxusněji a větší než objednané placené ubytování.

A klapla hned druhá nabídka a musím říct, že to byl nejkrásnější a nejluxusnější home exchange, který jsem dosud zažila.

Výhled z bytu na bazén
obývák se sedačkou, jídelním koutem a vzadu kuchyňský kout

Byly tam 3 ložnice, 4 koupelny, velký obývák s kuchyní a balkón. Takže bylo super, že tady jsme měli pokoj každý pro sebe a u každého pokoje byla zároveň koupelna. Jednalo se nový bytový dům v uzavřeném komplexu s velkým soukromým parkem. V takto velkém komplexu byly asi jen 4 bytové domy. U každého domu byl i bazén, kam jsme se s kámoškou chodily každý den vykoupat. Stmívá se zde poměrně brzo, protože západ slunce byl kolem šesté, takže jsme to za světla nestíhali, ale to nám nebránilo vyrazit na koupačku po tmě. U bazénu byla lehátka, toalety a převlíkárny. A takto navečer jsme tam byly vždy úplně samy.

Ložnice s manželskou postelí a několika polštářky
Ložnice s dvěma postelemi
Koupelna s umyvadlem a zrcadlem
Záchod a sprchový kout

Byl to zcela uzavřený komplex, kam jen tak nikoho cizího nepustí. Když jsme přijeli, na recepci jsme museli ukázat QR kód, který mi nechal majitel vygenerovat (museli jsme nahlásit nejen jména, ale i různé údaje z pasu). Recepční si nás zapsala, pak nám dokonce sejmula z obou ukazováčků otisky prstů, protože do budovy a na bazén se vstupovalo právě přes terminál se čtečkou otisků prstů. Při vjezdu autem do garáží jsme museli ukazovat ostraze také QR kód.

A jestli ještě koncept home exchange (výměny domovů neznáte), můžete se podívat na můj článek na blogu, kde podrobně popisuji, jak to funguje – https://lenkacestounecestou.cz/home-exchange/

Je to opravdu super, máte pro sebe celý byt či dům, a ještě téměř zdarma.

Bazén obdélníkového tvaru bez lidí
pokoj s dvěma postelemi
Výhled na park a dva bytové doma
Obývák se sedačkou a jídelním stolem a židlemi

Nakupování Mérida

V Méridě je několik Walmartů, takže ten nám přišel jako nejlepší volba, sortiment je zde velký.

Walmarthttps://maps.app.goo.gl/b6HRjB9rxzHtH4uM6

Hypermarket Wallmart

Den 8

Pyramidy Uxmal

Asi 62 km jižně od Méridy leží jedno z nejvýznamnějších mayských měst – Uxmal. Jeho nejvýraznější stavbou je Kouzelníkova pyramida, která vyniká svým neobvyklým tvarem. Na rozdíl od ostatních mayských pyramid má zaoblené hrany a eliptickou základnu, což ji činí zcela unikátní.

Musím říct, že ze všech areálů s pyramidami, které jsme v Mexiku navštívili, se mi tento líbil ze všech nejvíc.

Mexická pyramida
Leguán vyhřívající se na kamenech
Pyramidy v Mexiku
Leguán na kameni
Leguán na kmeni stromu

Cena také nebyla zrovna levná, ale tady návštěva určitě stála za to. Opět se cena dělila na dvě části 100 MXN + 481 MXN a platilo se to u dvou okýnek. Lidí zde nebylo zdaleka tolik, co v Chichén Itzá a celkově to tu bylo mnohem poklidnější a naštěstí zde nebyli žádní prodejci suvenýrů. Tak nějak tou celkovou atmosférou to tady na mě zapůsobilo nejvíce. Je to moc hezký areál s pyramidami a také jsme zde viděli dost leguánů.

Leguán
Mexická pyramida
Mexický areál s mayskými ruinami

Choco Story Uxmal

Poté jsme navštívili čokoládové muzeum Choco-Story, které se nachází hned vedle Uxmalu. Do muzea jsme pohodlně došli pěšky.

Muzeum je krásně koncipované a zasazené do malebného prostředí džungle, kde můžete obdivovat různé druhy exotických stromů a květin.

Modrá budova s nápisem CHOCO-STORY
Stromy porostlé rostlinami

Součástí areálu je také několik výběhů s různými zvířaty, jako jsou opice, jaguáři nebo krokodýli.

Opička dívající se do strany

Prohlídková trasa vede přes jednotlivé chýše, ve kterých jsou vystaveny různé předměty a artefakty spojené s pěstováním, výrobou a konzumací čokolády. Informační panely nabízejí zajímavosti o celém procesu – od sklizně kakaových bobů až po hotový čokoládový nápoj.

Na závěr prohlídky jsme v poslední budově dostali šálek tradiční horké čokolády. Protože byla sama o sobě hořká, měli jsme možnost ji dochutit například chilli nebo skořicí.

Celý zážitek byl velmi příjemný a rozhodně doporučuju Choco-Story Uxmal navštívit.

Muzeum čokolády
Široká cesta a bujná vegetace okolo

Restaurace

Restaurant La Central

U Uxmalu sice nějaká restaurace je, ale neměla vůbec dobré hodnocení, a tak jsme hledali něco v okolí, kde bude lepší hodnocení i ceny. Jeli jsme ještě kus za Uxmal do Santa Elena a tím pádem i ceny šly výrazně dolů a našli jsme jednu dobrou restauraci, kde nám velmi chutnalo.

Měli jsme fajitas (vepřové nudličky) a jako předkrm jsme posdíleli flautas, které byly opravdu výborné. Flautas jsou malé tortilly naplněné různými ingrediencemi (my měli s masem), zavinuté do podoby úzké rolky a osmažené dozlatova.

Na pití jsme si opět dali chaya, i tady byla velmi dobrá. Ceny zde byly velmi levné, za hlavní jídlo cca 105-135 MXN.

I zde jsme dostali menší předkrm zdarma – oříšky a takové křupavé polštářky.

V jako jedné z mála restaurací jsme zde obdrželi heslo na wifi, které nám servírka sdělila sama automaticky, aniž bychom se ptali.

Flautas - mexický pokrm s rajčatovou omáčkou a zakysanou smetanou
Flautas
Bílý talířek s oříšky a rajčatová salsa
Předkrm zdarma
Talíř s kuřecími nudličkami, rýží a zeleninou
Fajitas
Restaurace s malbou na zdi s tutkanem
Dvě sklenice se zeleným nápojem
Chaya

Mérida

Tržnice Mercado Lucas De Galvéz

Pak jsme ještě k večeru zavítali na tržnici v Méridě – Mercado Lucas De Galvéz. Tato tržnice nás zrovna nenadchla, byla hodně velká, ale nelíbilo se mi, jak byla koncipovaná. Byly zde různé obchůdky od bot, oblečení, až po ovoce a zeleninu, ale vše bylo oddělené takovými úzkými uličkami a nebylo to tady vůbec přehledné a celkově to působilo takovým stísněným dojmem.

Ale nějaké zajímavé stánky s ovocem jsme našli, a i zde jsme nakoupili další nové druhy ovoce a zeleniny, které jsme ještě neznali. Např. chayote espina (pichlavá čajotka nebo pichlavá mexická okurka), dále hladkou variantu chayote verde (zelená čajotka) obojí chutná skoro stejně a připomíná mi něco jako naší kedlubnu. Dále jsem si koupila guavu, kterou jsem si všude kupovala pravidelně, mám ji moc ráda. Tady měli 2 druhy, jednu klasickou menší a také jednu větší hruškovitého tvaru. A dále jsem vyzkoušela granadillu, která připomíná tvarem a strukturou maracuju, ale je sladší a jemnější. A také nemohlo chybět mango, to tady bylo všude výborné, vždy krásně zralé a sladké (tohle vše můžete vidět níže na fotce, kde je ovoce vyfocené na talířku).

A ještě jsme zdarma na ochutnání dostali nějaké jejich sladké pečivo, to nám teda nechutnalo, bylo to strašně suché. Ale ze slušnosti jsme to samozřejmě snědli s úsměvem :p   

Ovoce na tržnici
Tržnice
Talíř s exotickým ovocem a zeleninou - guava, manga, banán, granadilla
Chayote espina, chayote verde, guava, granadilla, mango
Ovoce na tržnici - pomeranče a papáji
Tržnice se stánkem mamey sapote za 20 pesos za tácek

Pak jsme se ještě prošli do centra ke katedrále (Catedral de San Ildefonso) a do parku (Plaza de la Independencia), kde jsme potkali další Čechy, s kterými jsme pokecali.

Mapa – https://mapy.cz/s/hehotazela

Barevný nápis Mérida a v dálce katedrála

Víc jsme neměli potřebu Méridu prozkoumávat, protože okolí Méridy nám přišlo mnohem zajímavější než Mérida samotná.

Den 9

Reserva Ecológica El Corchito

Další den jsme vyrazili do Progreso. Jako první jsme se rozhodli navštívit cenotes v rezervaci Reserva Ecológica El Corchito. Přijeli jsme chvíli před otvíračkou, ale museli jsme čekat ještě asi dalších 10 minut, než začali prodávat vstupenky. Do této cenote se jezdí loďkou přes řeku, která je již v ceně vstupného. Mají strach, aby nikdo nekrmil zvířátka, a tak zde nepovolují mít sebou žádný baťůžek nebo igelitku. Směli jsme mít jen foťák, mobil a jen tak do ruky ručník a vodu. Na ledvinku také nic neříkali.

Otevřená malá cenote s průzračnou vodou bez lidí

Nasedli jsme tedy s několika dalšími lidmi na loďku, která nás odvezla na druhý břeh. Tam se pak nachází 2 cenotes – Cenote Pájaros  a Cenote El Corchito a malinká Cenote Helechos.

Otevřená cenote s průzračnou tyrkysovou vodou
Otevřená cenote se stromy na břehu

Zde vesty nejsou povinné, až na pár míst zde není hloubka a normálně stačíte. Zde u cenote bylo několik mývalů, takže další hezký zážitek vidět mývaly takto v přírodě.

Mýval
dva mývalové sedící u lavičky

Prý tu bývají i nosálové, ale ty jsme bohužel neviděli. Cestou k cenotes se šlo podél menšího potoka, kde jsme viděli také několik želv a také malinkého krokodýla.

Takhle na otvíračku po deváté ráno tu moc lidí nebylo.

Pták na stromě s roztaženými křídly
Malý krokodýl ve vodě
Želva plavající ve vodě
Termitiště na stromě
Termitiště
Potůček s mangrovovými porosty

Restaurace

Restaurante & terraza „La Parrilla DEL TIO XIX

V této restauraci jsem si dala rybu a musím říct, že to byla snad nejlepší ryba, kterou jsem kdy jedla. Byla to ryba na česneku (filete de pescado al ajo) a chutnalo mi, jak ta ryba byla v česneku namarinovaná a bylo to velmi chutné a výrazné. Bylo to fakt výborné. Kámoška si dala rybu na kokosu (filete al coco), byla sice docela dobrá, ale čekaly jsme něco jiného, že to bude zalité nějakou šťávou z kokosového mléka, ale ona ta ryba byla obalena celá v kokosu a bylo to dost nasládlé. Krevety prý také byly dobré.

  • Filete de pescado al ajo (Ryba na česneku) – 209 MXN (236 Kč)
  • Filete al coco (Ryba obalená kokosu) – 229 MXN (258 Kč)
  • Camarones diabla (krevety) – 157 MXN (177 Kč)
  • Camarones ajillo (krevety) – 157 MXN (177 Kč)
  • Mapa – https://maps.app.goo.gl/ymyiQ4qtaEphNiQv8
krevety na špejli a rýže a salátek
Camarones ajillo
Ryba s kopečkem rýže a salátkem
Filete de pescado al ajo
smažená ryba obalen v kokosu
Filete al coco
Restaurace s tyrkysovými interiérem
Krevety na špejli s v červené omáčce a kopeček rýže a salátek
Camarones diabla

Progreso – pláž

Pak jsme vyrazili do Progreso na pláž. Zde řasy nehrozí, bylo to tu čisté. Byly zde krásné velké mušle všech možných druhů. Nejdřív jsme se prošli podél pláže, pak jsme se vykoupaly, vyfotily u písmen (https://mapy.cz/s/kaduzucedu) a pak jsme vyrazili dál. Voda v moři byla jako všude fakt hodně teplá (odhaduju aspoň 27°C).

Mapa  – https://mapy.cz/s/gahahumevu

Bílý písek a pláž u moře
velké množství mušlí v písku
Dva pelikáni sedící na kůlech
Socha na kraji moře
Nápis PROGRESO na písečné pláži
sošky pelikánů a v dálce palmy

Salinas Rosas

Pak jsme to vzali ještě dále po pobřeží k růžovým jezírkům Salinas Rosas a solným pánvím. Zde je to oproti Las Coloradas velmi levné, jen 20 pesos za návštěvu s průvodcem. Provedl nás po solných pánvích, vysvětlil proces výroby soli a také říkal, že je to sezónní záležitost. V tuto dobu jezírka oproti Coloradas nebyla růžová, ale jen do oranžova a říkal, že růžová začínají být více od května dále, kdy se voda po období dešťů více vypaří. Ale i tak to byla zajímavá prohlídka.

Solné pánve
Sůl v košíku
Přepravky se solí

Den 10

Acanceh – tržnice

Ráno jsme udělali jednu neplánovanou zastávku ve vesničce Acanceh. Projížděli jsme vesnicí a uviděli jsme místní tržnici, a tak jsme museli aspoň na chvíli zastavit, abychom si ji prohlídli a nasáli autentickou atmosféru pravé vesnické tržnice v Mexiku. Byl to bezva zážitek, na tržnici to žilo, všude spousta lidí, místních taxíků – motorka, před kterým byly dvě sedátka, na kterém taxikář vozil lidi.

místní taxíky v Mexiku

Na tržnici bylo různé ovoce, zelenina, oddělení s masem (klasika – maso viselo v tom horku jen tak mimo chlaďák :p )

Žlutá budova tržnice s nápisem Mercado municipal
Tržnice v Mexiku

A taky zde bylo spousta stánků s jídlem, různé placky s masem a dalšími přísadami a říkali jsme si, že takový typický street food musíme ochutnat a bylo to moc dobré a opravdu za pár korun. Nebyl zrovna čas oběda, tak jsme si dali spíš takovou menší svačinu.

Mapa – https://mapy.cz/s/pogesuzuju

nádoba s mexickými plackami různých druhů
dvě mexické tacos na tácku
Tamales v růžové nádobě

Na zpáteční cestě jsme se v Acanceh stavili ještě jednou a v rychlosti jsme navštívili pyramidu, na kterou šlo vylézt a vstupné stálo 75 MXN.

Barevná písmena Acanceh a za ní pyramida
Pyramida mezi stromy

Cenotes u Homún

Tento den jsme se vydali k cenotám v oblasti Homún. Tato oblast je cenotami doslova posetá, takže není úplně snadné si vybrat. Při plánování cesty jsem pročítala různé blogy a měla několik tipů, ale nakonec mě nejvíce zaujala trojice cenot Santa Barbara.

 

Cenotes Santa Barbara

Vstupenka se zde kupuje na všechny tři najednou a líbilo se mi, že každá z nich je úplně jiná.

Ve všech byla vesta povinná.

Cenote Cascabel

K první cenotě jsme se svezli minibusem.

Cenote Cascabel je uzavřená cenote nacházející se uvnitř jeskyně. Maximální hloubka je zde přibližně 18 metrů.

Tady nebylo moc krápníků, cenote je hezká, ale na předních příčkách tuhle nemám.

Mapa – https://mapy.cz/s/lukotakuso

Vstup po schodech do uzavřené jeskynní cenote

Cenote Xooch

Ke druhé cenotě jsme došli pěšky. Xooch je polouzavřená cenote a je bohatě zdobena množstvím stalaktitů různých velikostí a odstínů.  Tato cenote velmi zajímavá díky otvoru ve stropě, nad kterým se tyčí strom, což působí opravdu impozantně.

Mapa – https://mapy.cz/s/jogahaluhe

polootevřená cenote s dírou ve stropě, kde se tyčí strom a kořeny sahající až k vodě
Vstup do cenote

Cenote Pool Cocom

Poslední cenota byla naopak zcela otevřená a vynikala nádherně tyrkysovou vodou. Tahle byla taky moc hezká.

Jedná se o otevřenou cenote s snadným přístupem po betonových schodech a výtahem, který je určen výhradně pro osoby se zdravotním postižením, těhotné ženy a seniory.

Voda je průzračná s tyrkysově modrým odstínem a dosahuje hloubky přibližně 15 metrů v oblasti jeskyně, která má rozměry 30 metrů na šířku a 30 metrů na délku.

Součástí cenoty jsou také umělé vodopády a vyhlídková plošina, ze které si můžete vychutnat působivý pohled na celou cenote.

Mapa – https://mapy.cz/s/dabenutuza

Otevřená cenote s tyrkysovou vodou
Otevřená cenote s tyrkysovou vodou
Otevřená cenote s tyrkysovou vodou
Otevřená cenote s tyrkysovou vodou

Ve všech třech cenotách bylo poměrně hodně lidí – nejvíce ze všech, které jsme během naší cesty navštívili.

Blízko té první a druhé je ještě jedna cenote (Cenote Chacsinkin), ale ta byla momentálně zavřená kvůli údržbě (škoda, podle fotek taky vypadá krásně).

Vstupenka za všechny 3 cenotes byla 350 MXN. My si k tomu rovnou přikoupili i jídlo v restauraci za dalších 120 pesos, takže celkem 470 pesos za balíček 3 cenotes a 1 hlavní jídlo.

  • Cena – Balíček 3 cenotes za 350 MXN (395 Kč)
  • Balíček 3 cenotes + hlavní chod v resturaci – 470 MXN (531 Kč)
  • Otevírací doba – 9:00 – 16:00
  • Web – https://cenotessantabarbara.com/

Kalisie voňavá

Narazili jsme zde také na rozsáhlé porosty kalisie voňavéléčivé rostliny pocházející z Latinské Ameriky, která se používá k léčbě mnoha neduhů a nemocí, ale také na detox či podporu imunity. Sama jich mám doma několik, v létě je pěstuji na balkoně a úspěšně je rozmnožuji. Na podzim je potřeba uklidit je dovnitř.

Z kalisie připravuji odvary, tinktury, nebo si jen tak žvýkám listy, když na mě něco „leze“ nebo třeba při bolestech v krku. Skvěle také pomáhá na drobné odřeniny a popáleniny. Osobně mám vyzkoušeno, že při popálení od horkého plechu stačí šťávu z listu (vymačkanou třeba lisem na česnek) aplikovat přímo na postižené místo a už po hodině intenzivního mazání mě pálení úplně přešlo.

Je to opravdu zázračná rostlina a lze ji snadno koupit i v Česku – v e-shopech se dá pořídit zhruba za 80 Kč. Pokud by vás zajímalo více, přikládám odkaz s informacemi o jejím využití a pěstování.

Odkaz – https://www.bylinkyprovsechny.cz/byliny-kere-stromy/byliny/1386-kalisie-vonava-ucinky-na-zdravi-co-leci-pouziti-uzivani-vyuziti-1974-otevreni

porosty rostliny kalisie voňavé

Restaurace

Restaurante Santa Barbara

U těchto cenotes je i restaurace a u vstupu lze zakoupit vstupenky do cenotes včetně oběda v restauraci. Měla jsem strach, aby to bylo vůbec výhodnější, ale pěkně to vysvětlili a bylo vidět, že to není nevýhodné, bylo to asi o 10 pesos levnější, než kdybychom šli samostatně do restaurace. Protože by nebylo výhodné nejdřív navštívit 3 cenotes a až pak jít na oběd, protože už bysme měli hlad, koupili jsme tedy vstupné rovnou včetně oběda. Je možné to vzít v jakémkoliv pořadí, ale doporučili nám, jít nejdřív do prvních dvou cenotes které jsou vedle sebe, pak na oběd a pak do třetí cenote.

Tím, jsme ještě měli před sebou ještě jednu cenote, nikomu ani nevadilo, že jsme šli do restaurace v plavkách.

Jídlo zde bylo moc dobré. Kdybyste neměli rovnou zaplacený oběd včetně oběda, tak hlavní jídlo stálo cca 120 – 130 MXN. Já měla queso relleno, na fotce vpravo (typické mexické jídlo, které se připravuje ze sýra Edam. Je to taková sýrová rolku, která je naplněná mletým masem a je to zalité omáčkou). Ostatní měli cochinita pibil.

3 talíře s mexickým jídlem - tacos, cochinita pibil a queso relleno
Restaurace se stoly a židlemi

Den 11

Přejezd k laguně Bacalar

Další den nebyl příliš zajímavý, protože nás čekal delší přejezd k laguně Bacalar. Cesta byla poměrně dlouhá (356 km, dle mapy cca 3 hod. 45 minut) a po cestě nebylo nic moc zajímavého, a tak jsme se rozhodli přejet rovnou k jezeru Bacalar a ještě se projít kolem jezera. No, moc se toho už stihnout nedalo, protože nás po cestě okradli ještě o jednu hodinu, protože jsme zas přejížděli zpět do státu Quintana Roo, kde bylo o hodinu vice.

V Bacalaru jsme si nejdřív ještě skočili na pozdní oběd, a tak jsme vlastně dorazili k ubytování lehce po třetí a mohli se jít hned ubytovat.

Pak jsme se projít pěšky k jezeru Bacalar a zakoupit lodní výlet na druhý den, abychom se další den již nezdržovali hledáním, kde výlet zakoupit. Měla jsem podle Google maps vyhledaná nějaká místa, kde se výlety prodávají a když se kolem jezera projdete, určitě na tato místa narazíte. Výlet jsme tedy koupili u Tours Bacalar Garmuz. Ještě než jsme dorazili tam, co jsem vybrala podle Googlu, už jsme asi na 3 prodejce narazili, ale chtěli jsme porovnat ceny a bylo to opravdu všude stejné, 350 MXN za klasickou loďku a 450 MXN za ponton za osobu. Ten vypadal přece jen pohodlněji, a tak jsme vybrali ponton. U stánku na ulici zrovna nikdo nestál, takže jsme se šli zeptat do obchůdku vedle restaurace a kupovali jsme to tedy tam. Výlet jsme rovnou zaplatili a dal nám do ruky ručně vypsanou účtenku, že jsme zaplatili. Plachetnice byla ještě o něco dražší.

Molo u laguny

Laguna Bacalar

Ecoparque Bacalar

Aneb jak jsme se málem koupaly s krokodýly 😀

Po pozdním obědě a zakoupení lodního výletu jsme se s kámoškou vydaly hledat místo, kde bychom se mohly rychle vykoupat, než se setmí. Bylo něco před půl sedmou, a tak jsme našly čtvercové molo kousek od ubytování. Už jsme byly po pás ve vodě, když k nám najednou přišel správce a vyháněl nás s tím, že koupání je povolené jen do šesti hodin. A že jinak to stojí 20 pesos.

Říkám mu tedy, že mu těch 20 pesos klidně dám, když nás tam chvíli nechá. On ale, že to nejde… Zkusila jsem tedy smlouvat dál a nabídla mu i 40 pesos. Jenže správce trval na svém – prý to není o penězích, ale o tom, že večer mohou vylézat z mangrovů krokodýli!

Tak rychle z vody jsem snad ještě nikdy nevylezla :p  Cedule s info o krokodýlech na začátku sice byla, ale stálo na ní jen to, že se nesmí koupat v noci  – o šesté hodině ani slovo.

Když jsme odcházely, všimla jsem si, že na molu hned vedle je minimálně deset lidí. Zeptala jsem se tedy správce, jak to, že oni se koupat můžou. A on na to, že nemůžou – prý je za chvíli vyžene policie.

Těžko říct, jestli se opravdu objevují jen v noci a kolik jich tam je… Pán nám sice jednoho ukázal na videu, ale naživo jsme opravdu žádného neviděly. Ale teď, když jsem ještě četla recenze na Google maps, tak jedni turisté chvíli po naší návštěvě psali, že jednoho krokodýla viděli a měli tam fotku s jeho ocasem, který vyčuhoval z mangrovového porostu.

Molo u laguny po západu slunce
Cedule s krokodýlem

Jinak na molu hned vedle je koupání zcela zdarma (https://mapy.cz/s/mufegudoje, foto níže), ale zas tam bývá docela dost lidí… U laguny Bacalar je docela problém najít místo na koupání, které není zpoplatněné. Občas nějaké to molo zdarma, jinak balnearios jsou samozřejmě zpoplatněné.

molo u laguny po západu slunce

Ubytování

Yax’cab Nah Bacalar “La Casa Azul”

Tady jsme měli ubytování na 2 noci a vybrala jsem přes Airbnb jeden dům kousek od laguny. Dům byl pěkný, prostorný a možností parkování ve dvoře u domu.

I zde byl self checkin. Akorát se mi moc nelíbilo, že psali, že kód pošlou až půl hodinu předem (checkin měl být od 15:00, tak jsem to pochopila tak, že pošlou kód v 14:30). To mi přišlo dost pozdě vzhledem k tomu, že stát se může cokoliv, můžou třeba dojít data nebo po cestě nemusí být signál. A opravdu po cestě byl signál velmi mizerný a i v Bacalaru to nebyla se signálem žádná sláva. Proto jsem pro jistotu poprosila dva dny předem, jestli nám mohou kód poslat alespoň den před, dokud jsme ještě na wifi na předchozím ubytování, abych měla jistotu, že kód už máme v ruce. Naštěstí vyhověli a kód poslali den předem.

Obývák se sedačkou propojený s kuchyní
kuchyně s velkým jídelním stolem
Ložnice s dvěma postelemi
Ložnice s manželskou postelí

Restaurace

El Taco loco

Rozhodli jsme se najíst až v Bacalar a zastavili jsme u restaurace El taco loco.

Já měla moc dobré krevety se smetanovou omáčkou. Ostatní takové rizoto s krevetami a quesadillu, ta prý zde dobrá nebyla.

  • Camarones napolitanos (krevety na smetaně) – 250 MXN (282 Kč)
  • Arroz con camarones (rýže s krevetami) – 240 MXN (271 Kč)
  • Quesadilla – 135 MXN (152 Kč)
  • Mapa – https://maps.app.goo.gl/Yg5WZcvocqTzCXGy9
Krevety se smetanovou omáčkou, kopeček rýže a plátky avokáda
Camarones napolitanos
Rizoto s krevetami a pečeným banánem
Arroz con camarones
Restaurace plná lidí
3 tacos na bílém talíři
Quesadilla

Nakupování

Super Aki

Zde jsme nakupovali v supermarketu Super Aki. Když jsme tady chtěli platit kartou, tak nám to nevzalo celkem 6 karet (zkoušela jsem svých 5 různých bank a oba typy karet Visa i Mastercard + jednu kámoška) a nezafungovala ani jedna, takže jsme museli zaplatit hotově. Takže je dobré mít vždy opravdu i hotovost. Bankomat zde sice zrovna byl, ale výběr z bankomatu byl za 162 MXN, což je docela dost.

Mapa  – https://maps.app.goo.gl/MSDc6uSHAPCsRwNv7

Den 12

Laguna Bacalar

Lodní výlet

Druhý den jsme přišli na 10h, kdy měl ponton vyjíždět. Na pontonu nás bylo asi 10 osob.

Lodě vás zavezou na nejzajímavější místa jako Cenote Negro, Cenote Esmeralda, Canal de los Piratas a Isla de los Pájaros. Na několika místech v mělkých částech laguny nás vysadili a vždy jsme se mohli na chvíli vykoupat. Laguna má opravdu krásné odstíny tyrkysové barvy a ani by člověk neřekl, že tohle je sladkovodní laguna, vypadá to prostě jako Karibik.

Výlet trval asi 2 hodiny.

Tyrkysová laguna
Tyrkysová laguna a ostrůvky v dálce
Tyrkysová laguna s pontonem a plachetnicí v dálce
Tyrkysová laguna s loďkami
Tyrkysová laguna
Tyrkysová laguna

Los Rápidos

Dalším zajímavým místem, které rozhodně doporučuju navštívit je Los Rápidos. Je to kousek za Bacalarem a laguna zde tvoří takovou úzkou část ve formě řeky s menším proudem. Vstupné je zde 200 MXN.  Dají se zde půjčit vesty a projít po dřevěném chodníčku dozadu a odtud se pak nechat unášet proudem až na konec k restauraci. Plutí ve vestách trvá asi 10 minut. S kámoškou jsme si to tady fakt užily a takto jsme pluly stále dokolečka asi 3 hodiny. Byl to dokonalý relax. Vesty nejsou povinné, ale s vestou je to pohodlnější, nic nedělat a jen tak se nechat unášet proudem.

Dají se zde půjčit i kajaky (nepůjčovaly jsme si) a jsou zde uzamykatelné skřínky, kam jsme si daly všechny věci.

Opravdu jedno z top míst, kde se nám hodně líbilo a za to vstupné to opravdu stálo.

  • Vstupné – 200 MXN (226 Kč)
  • Kajak pro 1 osobu (1 hod.) – 200 MXN osoba (226 Kč)
  • Skříňka – 50 MXN (56 Kč)
  • Mapa – https://mapy.cz/s/fadororata
Tyrkysová laguna
Dřevěný chodníček u průzračné laguny
Dřevěný chodníček u průzračné laguny
Tyrkysová laguna ve které plují lidé v záchranných vestách
Laguna s průzračnou vodou

Obecně není lehké najít nějaké místo, které je zcela zdarma, občas nějaké to molo. Jinak jsou zde spíš tzv. balnearios, kde se platí vstupné (pár příkladů níže, osobní zkušenost nemám):

Restaurace

EL Jarocho Caribeño

Když jsme skončili s lodním výletem, šly jsme s kámoškou hledat restauraci. Tady jsme měly celkem problém vybrat restauraci, byly zde i různé s pizzou, těstovinami, hamburgery atd. a to je něco, co určitě v Mexiku jíst nechci. Pak jsme sice jednu vybraly, ale asi 3 jídla co jsme si postupně vybraly neměli, a tak jsme hledaly dál až jsme vlastně přišly skoro k ubytku a tam jsme našly dobrou restauraci s dobrým výběrem. Daly jsme si rybu a byla dobrá. Také zde měli dobré domácí limonády, měli jsme mangovou a maracujovou za 45 MXN.

Ryba s rýží a zeleninou
Restaurace s několika stoly bez lidí

Den 13 – 20 BELIZE (Viz brzy samostatný článek – rozhodně doporučuju spojit dovolenou rovnou s Belize, pokud se chystáte aspoň na 3 týdenní dovolenou)

 

Den 20

Dvacátý den dovolené jsme přejížděli z Belize zpět do Mexika. Protože nám už po cestě nepřišlo nic tak strašně zajímavého, co bychom chtěli v Belize navštívit, rozhodli jsme se raději jet rovnou k Bacalar, abychom se ještě stihli vykoupat u laguny.

Šly jsme s kámoškou k tomu čtvercovému molu Ecoparque Bacalar, kde nás poprvé správce parku vyhnal po zavíračce kvůli možné přítomnosti krokodýlů a strávili jsme do setmění koupáním zde. Voda zde i v moři byla všude velmi teplá (nevím přesně, ale odhaduju minimálně 27 stupňů). U vstupu na placené molo nám dokonce kontrolovali batohy a kontrolovali, jestli tam nemáme opalovací krém.

 

Dlouhé molo u tyrkysové laguny
Dlouhé molo u tyrkysové laguny a mangrovové porosty

A hned vedle je toto molo zdarma.

Molo v laguně a lekníny

Po koupačce jsme šly s kámoškou do stejné restaurace jako první den, kdy jsme do Bacalaru před odjezdem do Belize přijeli.

Ubytování

Hotel Ade Bacalar

Jak jsem zmiňovala, z 9 ubytování se nepovedly pouze dvě a tohle je to druhé z nich. Je to menší hotel kousek od prvního ubytka, co jsme měli a tenhle hotel byl dost hrozný. No možná také záleží, jaký pokoj konkrétně kdo vyfásne, ale podle recenzí jsme mohli mít ještě mnohem větší smůlu. My dostali pokoj bez okna, jen se šoupacíma dveřma přes které šlo aspoň trochu větrat, ale jen když jsme tam byli, protože se vcházelo hned ven do uličky venku. Poté co jsme vstoupily do pokoje, tak nás nemile překvapil silný pach dezinfekce. Poté co jsme zvedly hlavu, viděly jsme, že hned vedle klimatizace byla plíseň. No a tím, že zde nebylo okno, nebylo to nic moc, protože jsme ani nemohly pořádně vyvětrat (jinak bysme se aspoň snažily mít otevřené okno, kdyby tu nějaké bylo). Zkusily jsme majitele požádat o výměnu pokoje, ale odbyl nás s tím, že mají úplně plno a že se nemusíme bát, že ta plíseň je už mrtvá, protože to právě ten den dezinfikovali a zítra mají malovat. No to nás moc neuklidnilo, protože ten pach dezinfekce nebylo moc příjemné dýchat. Taky zde netekla vůbec teplá voda. Lednice zde také nebyla a žádná skříň nebo komoda, kam by se daly dát věci, také ne. Ale to by se přežít dalo, protože jsme to braly tak, že to je jen na jednu noc.

Měla zde být snídaně v ceně, ale pak jsme se rozhodli na snídani nejít, když jsme viděli, že mají začít podávat snídaně až v 9:00 a to už jsme chtěli být na cestě do Tulumu. Navíc jsme z recenzích na Googlu vyčetli, že to má být jen omeleta se suchým opečeným toastem a ještě tam byly cedule Free breakfast – minimální dýško 20 MXN, což mi přijde jako drzost za tak ubohou snídani vybírat dýško, když to má být snídaně zdarma v ceně ubytování.

Recepce zde má být 24/7, ale majitel věčně na recepci nebyl, a tak jsme klíče nechali ráno jen v zámku pokojů.

Bílá budova malého hotelu
Manželská postel s bílým povlečením

Restaurace

La Bikina Bacalar

Na večeři jsme zašly s kámoškou do restaurace La Bikina Bacalar a moc nám chutnalo. Měly jsme kuřecí tacos za 130 MXN.

3 tacos s masem na dřevěném prkénku a limetka
Nachos s omáčkami a sklenice s džusem a brčkem
Restaurace s barem

Původně jsme chtěli jít do Mr. Taco kousek vedle (https://maps.app.goo.gl/MVhJEp3PnohW72L5A) , ale je to evidentně vyhlášená restaurace na tacos, bylo tam úplně narváno a ještě se tam stála fronta venku asi 10 párů, kteří čekali na stůl. Takže jsme to radši vzdaly a šly jinam.

Den 21

Tulum

Další den jsme přejížděli z Bacalaru do Tulumu. Tam jsme původně chtěli podniknout nějaký lodní výlet, ale nakonec jsme to vzdali. První, který obsahoval obě aktivity byl docela drahý za 2500 MXN/osoba a tak jsme chtěli dát jen ten druhý, který obsahoval část toho prvního a jeli jsme kus za Tulum po pobřeží, kde byla dost špatná cesta a jeli jsme dost pomalu. Pak nás zastavili s tím, že vstup dále do rezervace je asi 215 MXN na osobu, a tak jsme to vzdali, protože jsme vlastně nevěděli, jestli takto odpoledne ještě nějaký výlet seženeme a jak přesně bude dlouhý, když nás čekala ještě cesta do Cancúnu.

Také jsme původně chtěli navštívit pyramidy v Tulumu, ale i to jsme nakonec vzdali (prý jsou tam davy, když člověk nepřijde na otvíračku a už jsme viděli tolik jiných krásných pyramid a hlavně jsme byli rozmlsaní těmi krásnými v Belize, na které se dá i vylézt, že jsme si říkali, že už je nemůže nic předčít).  

A tak jsme se nakonec rozhodli jen pro koupačku na pláži. Často prý zde bývá placený vstup přes nějaký plážový klub, ale nám se podařilo cestou najít pěknou pláž zdarma, kde se nám podařilo i bez problémů zaparkovat u cesty.

Tak jsme asi na dvě hodiny zastavili na koupačku a moc jsme si to užily. Voda zde byla čistá, na většině míst zcela bez řas, místy na pár metrech trochu řas bylo, ale na většině míst bez problémů (zde je to prý tak trochu sázka do loterie, jak to bude s řasami sargassum vypadat, někdy to může být tak špatné, že se tam pak prakticky nedá koupat).

Pláž s bílým pískem v Karibiku a průzračné tyrkysové moře
Skalnaté pobřeží u pláže v Karibiku a tyrkysové moře

Také jsme zde viděli opět pelikány, kteří tady byli úplně krotcí a byli jsme od nich cca jeden metr a vůbec se nebáli.

Mapa –  https://mapy.cz/s/kurenukatu

Pelikáni na pláži v Karibiku
Pelikán na písečné pláži
Pláž u moře a letící pelikán

Pak jsme přejeli do Cancúnu, bohužel cesta byla výrazně delší než dle plánu, protože kvůli pracím na silnici se zde vytvořily dlouhé kolony a jeli jsme dlouho krokem. 

Ubytování Cancún

Casa De La Fuente Cancún/Comoda Céntrica-acogedora

Poslední ubytování, které jsme měli, byl řadový dům v Cancúnu v klidné čtvrti s řadovými domky. Byl to domek s 2 ložnicemi a 2 koupelnami a dvorkem, kde se dalo sušit prádlo. Bylo to moc hezké ubytování, dobře zařízené a velmi čisté. Určitě mohu toto ubytování doporučit. I zde byl self check-in.

Obývák s dvěma černými křesly a schodištěm se zábradlím
Jídelna se stolem a 4 židlemi
Dvě jednolůžkové postele a na zdi malba s palmou a sluníčkem
Ložnice s manželskou postelí s bílým povlečením
koupelna se sprchovým koutem a záchodem
Kuchyň s černou kuchyňskou linkou a lednicí

Den 22

Isla de los Mujeres

Náš poslední den před odletem jsme si kámoškou užily naplno. Byly jsme na ostrově Isla de mujeres, rozhodně doporučuju navštívit.

Vyráželi jsme z přístavu Puerto Juárez trajektem společnosti Ultramar. Jízda trvá cca 40 min a trajekt jezdí každou půl hodinu (první vyjíždí v 5:30 ráno). Cena trajektu je 615 MXN a dle cedulí šlo platit i kartou.

Trajekt plující na moři na ostrov

Rentadora Joaquín

Tady si na dopravu půjčuje většina lidí golfový vozík, tak jsme si ho také s kámoškou půjčily a bylo to super. Ještě že jsem kámošce poradila, aby si ten řidičák stejně pro jistotu vzala, i když na auto neměla být napsaná jako druhý řidič. Cena golfového vozíku na 8 hodin byla 1500 MXN a šlo platit pouze v hotovosti. Těch půjčoven je tam opravdu hodně a nemá smysl domlouvat si to jakkoliv předem. Já pro jistotu před cestou googlila, kde se dají půjčit vozíky kousek od výstupu z trajektu a šla jsem teda najisto do Rentadora Joaquín, kde měli slušné ceny a o něco lepší recenze než jinde v blízkosti trajektu.

Stačilo předložit řidičák, během chvilku připravili smlouvu, řekli ať si vozík sami nafilmujeme, aby byl vidět příp. stav na porovnání při vracení. Depozit zde naštěstí žádný nebyl, jen si tam u sebe nechali řidičák, který pak po vrácení vozíku vrátili.

Ukázali, jak se s tím řídí a vyrazily jsme. Blinkry to žádné nemá a tak jsme raději ukazovaly rukou jako při jízdě na kole :p  Půjčení golfového vozíku byla rozhodně super volba, protože jsme díky tomu pohodlně stihly ostrůvek objet celý a vidět to nejkrásnější, co ostrov nabízí. Kdyby člověk přijel na Isla mujeres brzy ráno, tak by šel teoreticky obejít i pěšky (je to jen 7 km tam a 7 km zpět, takže celkem 14 km), ale komu by se v tom vedru chtělo….

Určitě nedoporučuju být bez vozíku jen v blízkosti přístavu a plácnout se na pláž na celý den, ostrůvek je krásný a rozhodně stojí za to objet ho celý.

Playa Norte

Po cestě je několik pláží, ale hned na začátku jsme viděly Playa del Norte, která je označovaná za nejhezčí na ostrově, a tak jsme radši ostatní pláže ke koupání nevyužily a chtěly jsme nejdřív objet celý ostrov, abychom pak zbytek času před odjezdem trajektem mohly strávit koupáním právě na Playa Norte. Pláž je nádherná s krásně jemným bílým pískem a průzračnou tyrkysovou vodou, prostě ten pravý Karibik. Jen tato pláž není zrovna pro plavce, šly jsme až k bójkám a pořád jsme měly vodu lehce nad kolena. Ale to nám nevadilo, nám stačí se prostě jen tak do vody naložit a užívat si krásně teplé vody a kochat se krásnou barvičkou.

Mapa – https://mapy.cz/s/nosasupofu

Pláž s bílým pískem a tyrkysovým mořem
Vstup na pláž s nápisem 2025

Stavěly jsme, kde se nám to líbilo, udělaly jsme vždy pár fotek a pokračovaly dále. Zaparkovat šlo prakticky kdekoliv.

Větev palmy s velkými mušlemi
Silnice na které jedou golfové vozíky
Pobřeží s tyrkysovým mořem

Punta Sur

Ta strana odkud jsme vyrážely na druhý konec ostrova nebyla tolik zajímavá, až na konci je nádherná vyhlídka Punta Sur s naprosto boží tyrkysovou barvou, to je prostě ten pravý Karibik, jak si ho představíte z fotek cestovních kanceláří. Barvy, kdy se vám tají dech, čumíte s otevřenou hubou a nemůžete se od té krásy prostě odtrhnout.

Byla zde i zipline. Kousek opodál byla další vyhlídka a také takový park s nějakými sochami, ale to nás nelákalo.

Mapa – https://mapy.cz/s/cevabubafe, https://mapy.cz/s/nuvamofusu

Výhled na neskutečně tyrkysové moře
Skalnaté pobřeží a tyrkysové moře

Jely jsme pak dále a zastavovaly na různých vyhlídkách a dalších místech.

Také jsme zastavili u kostelíku Capilla de Guadalupe s výhledem na moře (https://mapy.cz/s/rajacovubu )

Kostelík na kopci a modrá obloha
Pláž v Karibiku s tyrkysovým mořem
Stánek s ovocem a mangem

I tady jsme viděli několik leguánů, kteří se vyhřívali na sluníčku 🙂

Skalnaté pobřeží s tyrkysovou vodou
Golfový vozík zaparkovaný u silnice
Barevný street art na budově - obličej ženy
Barevný nápis Isla Mujeres
Barevný street art na zdi

A pak jsme se vydaly zpět do Cancúnu trajektem. Jezdí každou půlhodinu v půl a v celou, ale vždy to mělo nějaké zpoždění. Takže není potřeba chodit na konkrétní čas, prostě přijdete, koupíte lístky a stoupnete si do fronty a čekáte na nejbližší trajekt, který přijede. Na trajektu hrála i živá hudba.

Restaurace Isla Mujeres

Coctelería Minino’s 

Na Isla Mujeres jsme zašly do restaurace Coctelería Minino’s, jídlo bylo moc dobré. Ryby zde byly kolem 200 MXN, tacos 110 – 150 MXN (ty dražší byly s rybou, krevetami nebo mořskými plody). Kámoška si dala rybu na česneku (Filete al mojo de ajo) a já Filete Velacruzana style, což byla ryba na rajčatech, olivách, rozinkách atd. Obojí bylo výborné. A jako obvykle přinesli i něco na zakousnutí zdarma, tady nachos s rajčatovým salátkem. A na pití jsme si dali jamaica – ledový ibiškový čaj

Ryba s rajčatovou omáčkou a olivami a rýží
Filete Velacruzana style
Bílý talíř s rybou, rýží a salátkem
Filete al mojo de ajo
Prázdná restaurace se stoly a židlemi
Nachos a sklenice s pitím

Restaurace Cancún

Porto Grill Asadero

První den po příjezdu jsme zašly s kámoškou pěšky po tmě do co nejbližší restaurace, na kterou jsme narazily, abychom raději moc nechodily po tmě pěšky samy (protože spolucestující nás už odmítali kamkoliv zavézt, i když jsme s autem šli samozřejmě rovnými dílem děleno čtyřmi. Takže pokud jedete ve dvou párech nebo pár a třeba dvě kámošky, rozhodně rozdělte dva řidiče mezi tyto dvě skupinky. My litovaly, že jsme jako druhého řidiče nedali mou kámošku …. )

Vybraly jsme restauraci na tacos a quesadillas, které byly výborné. Tak jak je zvykem, na talíř jsme dostali placky s masem a další ingredience (omáčky, rýži, nakládanou cibuli atd.) jsme si mohly přidat samy dle chuti. Ceny zde byly dobré, za 2 tacos a 1 quesadillu a pití jsem dala 155 MXN. Jedno tacos stálo 35-45 MXN.

Restaurace Asadero

Restaurace Cancún

La Tranquita

Kámoška vybrala výbornou restauraci kousek od ubytka, jen jsme musely přeskákat větší silnici. Jídlo bylo výborné a ještě tam hrála živá hudba, takže to byl skvělý závěr dne a zároveň celé dovolené. Potřebovaly jsme utratit poslední pesos, tak jsme záměrně vybraly trochu dražší restauraci, aby to nebylo jen něco za 130 pesos. Tady jsme si obě daly Alambre grill, což byly kousky flank steaku zapečené se sýrem, cibulí, paprikou, chcozizem a houbami a bylo to opravdu výborné a fakt velká porce, že jsme měly problém to sníst. Zde jako malý předkrm zdarma přinesli takovou placku a nějaké salsy, taky moc dobré. Na pití jsme si daly jamaicu, ledový ibiškový čaj. Za mě jedna z top restaurací, co jsme navštívili.

Alambre, mexické jídlo a nachos s guacamole
Hudebník hrající v restauraci na saxofon
chlebová placka na talíři a dvě pití na stole

Hotovost, kterou jsme měly s kámoškou vybranou, jsme propočítaly dobře a večer nám zbývaly peníze akorát tak na večeři a přemýšlely jsme, kolik pesos si nechat na koupení vody na letišti. No odhadly jsme to výborně, po koupení předražené vody na letišti (95 MXN) nám zbylo každé jen 6 pesos 🙂 .

Den 23

Odlet

Další den jsme vyráželi do autopůjčovny k letišti tak, abychom tam byli ve 4:00, protože sami říkali, že si máme dát 30 minut rezervu na prohlídku auta.

Auto zkontrolovali včetně stavu benzínu a potvrdili, že je vše v pořádku a že depozit do několika dnů vrátí. Dali i stvrzenku, kterou přicvakli ke smlouvě a pro jistotu jsem si celý hovor nahrávala pro jistotu na mobil… U autopůjčoven prostě člověk nikdy neví, tak pro jistotu…

Důležité info – pro ty, co také navštívíte zároveň Belize:

Na letišti jsme měli hodně času, a i když jsme měli online checkin hotový, spolucestující se šli zeptat na checkin, zda nemají nějaká volná místa s větším místem na nohy. Neměli, ale díky tomu úplně čirou náhodou zjistili, že si v kanceláři Secretaría de gobernación – Instituto naciconal de migración musíme zajistit výjezdní razítko – „sello de salida“ (platí jen pro ty, kteří přijíždí autem z BELIZE zpět do Mexika). Na hranicích Belize a Mexika jsme totiž na mexických hranicích vyplňovali formulář od kterého nám dali útržek a bylo na zadní stranu potřeba na letišti vyřídit razítko. To nám ale nikdo na hranicích neřekl, tak ještě, že jsme si všichni ten lístek u pasu nechali a nikdo ho nevyhodil nebo někam nezaložil. Na checkinu poradili, že je třeba jít nahoru a doprava a projít bezpečnostní kontrolou a pak jít ke gatu C5, před kterým se nachází kancelář Secretaría de gobernación – Instituto naciconal de migración, kde nám dali výjezdní razítko (sello de salida) a přicvakli papírek k boarding passu.

Říkala jsem si, jestli by měli šanci na to vlastně přijít, že to razítko potřebujeme, když bysme do té kanceláře nešli nebo nevěděli, že tam máme jít a šli rovnou ke gatu. Zřejmě by to problém byl, protože i když jsme to razítko měli, tak při nástupu do letadla, když načítali QR kód z našeho boarding passu, tak nám to oproti ostatním pípalo červeně s nápisem „Access denied (přístup odepřen)“ a řekli, že máme ustoupit stranou a počkat. Chvíli něco vyřizovali u druhé mašinky, pak odtrhli papírek s výjezdním razítkem a řekli, že můžeme jí do letadla.

Formulář s razítkem

Visitax

Visitax nikdo nekontroloval, ale i když často někdo psal že je to zbytečné platit, tak vzhledem tomu, že se to platit má, nechtěli jsme riskovat, že někde zjistí, že nám to chybí a budou nás vracet přes půlku letiště, abychom si Visitax koupili. Někdo totiž psal, že to nekontrolují, jiní zas, že je kontrolovali. Takže jsem ji radši zaplatila online ještě před odjezdem a vytiskly jsme si QR kod pro případ kontroly. Vlastně ani nevím, v které části letiště to kontrolují.

Přestup jsme měli v Montréalu, kde jsme šly s kámoškou do letišního salonku (bližší info na začátku článku).

Byla to opravdu překrásná dovolená a jestli hledáte nějakou zajímavou destinaci v exotice, mohu Mexiko a Belize jen doporučit.

 

Náklady

Uvádím, kolik mě stála celá dovolená za 3 týdny včetně Belize.

Samotné Mexiko 2 týdny – cca 52 650 Kč

Cca 67 480 Kč celkem za 3 týdny Mexiko a Belize dohromady včetně očkování (nepočítám do toho nějaké ty suvenýry a dárečky, to je na každém, jestli chce něco na tuto položku vůbec vynaložit, a také záleží, jestli si chcete dát nepovinné očkování, které bylo dost drahé)

  • Letenky – 16 636 Kč byla základní cena s příručním zavazadlem
  • Ubytování – 9438 Kč
  • Ubytování Vídeň – 721 Kč
  • Taxi z Vídeň Hbf na letiště – 42 EUR celkem (tj. 10,50 EUR osoba)
  • Autopůjčovna – 7066 Kč osoba, 28266 Kč celkem
  • Benzín – 6197 MXN (7041 Kč za všechny, tj. 1760 Kč osoba)
  • Restaurace – 3294 MXN (3743 Kč)
  • Jídlo – 3025 MXN (3437 Kč)
  • Ostatní – 322 MXN (365 Kč)
  • Vstupy (vč. lodních výletů, trajektu, golf.vozíku, detail níže) – 7 267 MXN (8257 Kč)
  • Visitax – 348 Kč
  • Vlak Brno Víden – 251 Kč
  • Bus Regiojet Víden letistě – Brno – 349 Kč
  • Očkování horečka dengue – 3 730 Kč za dávku, takže celkem za dvě dávky a po odečtení příspěvku 1000 Kč od pojišťovny bylo toto očkování za 6 460 Kč
  • Očkování žloutenka typu A – 1720 Kč a po odečtení příspěvku tedy 1220 Kč

Vstupy:

  • Cenote Oxman – 200 MXN
  • Cenota Xkeken – 226 MXN (cena za 2 cenotes)
  • Cenote Choo-Ha u Cobá – 100 MXN
  • Cenote Ik-Kil – 220 MXN
  • Cenote Palomitas – 220 MXN
  • Cenote Xcanahaltun – 313 MXN (včetně kajaku rozdeleno deleno 4 osobama + vesta)
  • Cenote el Corchito – 131 MXN
  • Cenote Santa Bárbara 470 MXN (3 cenotes + oběd)
  • Cobá – 100 MXN
  • Chichén Itzá – 671 MXN
  • Chichén Itzá parkování – 20 MXN osoba (80 MXN celkem)
  • Uxmal – 581 MXN
  • Uxmal parkování – 30 MXN osoba (120 MXN celkem)
  • Acanceh pyramida – 75 MXN
  • Salinas rosas – 20 MXN + 5 MXN dysko
  • Bacalar koupani rezervace – 20 MXN
  • Bacalar Los Rápidos – 225 MXN (vč. skřínky napůl pro obě)
  • Bacalar lodní výlet (ponton) – 450 MXN/osoba
  • Choco story – 210 MXN
  • Krokodýlí farma – 100 MXN
  • Lodní výlet Río Lagartos – 250 MXN osoba (1000 MXN za loďku)
  • Tequila muzeum – 140 MXN
  • Golfový vozík Isla mujeres – 1500 MXN (ve dvou osobách tedy 750 MXN osoba)
  • Trajekt na Isla Mujeres – 615 MXN

Odkazy

Češka v Mexiku – Pavlína Walachová

Pokud se vám článek líbil a ušetřil vám čas při plánování vaší dovolené a chtěli byste přispět na provoz tohoto webu, můžete mi poslat nějakou symbolickou částku na účet 1017134683/5500

Tvorba webu zabere spoustu času a provoz webu i nějaké ty peníze, ale určitě nechci vytvářet jako ostatní nějaké placené e-booky či placené členské sekce, takže web bude vždy pro všechny celý zdarma, protože není nad to, když mi posíláte milé zprávy, jak vám můj blog pomáhá při plánování vašich cest 🙂 Ale kdybyste mě chtěli podpořit a obdarovat mě nějakým dobrovolným příspěvkem na provoz webu, určitě mě potěší jakákoliv částka, kterou mi zašlete 🙂


Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *