Madeira 07/2026
Madeira autem – málo známé treky bez davů
Tentokrát jsem se na Madeiru vydala už po osmé, opět s mými rodiči. Pro návštěvu jsme vybrali červenec a začátek srpna. Přestože se jedná o hlavní sezonu, na trecích jsme žádné davy nepotkávali. Vybíráme totiž především méně známé trasy, kde jsme většinou potkali jen pár dalších turistů – vlastně výrazně méně než na mnoha jiných místech v Evropě.
Takže pokud chcete i v hlavní sezoně zažít na Madeiře krásné treky bez davů, navíc zdarma a bez nutnosti rezervace, určitě čtěte dál. V článku najdete podrobné informace o jednotlivých trasách i praktické tipy, které vám pomohou s plánováním.
Itinerář
Den 1 – Odlet z Prahy
Den 2 – Câmara de Lobos, Vyhlídka Sagrada Familia, Vereda do Espigão
Den 3 – Levada do Coronel, Ponta do Sol
Den 4 – Ribeira Brava, PR1 – Trek Pico do Areeiro – Pico Ruivo
Den 5 – Funchal – Jardim Botânico, Park Santa Catarina
Den 6 – Trek Vereda da Cavaca + Chao da Ribeira – Seixal
Den 7 – Pláž Reis Magos
Den 8 – São Vicente – Levada dos Cardais, Stará pobřežní silnice ER101 u São Vicente,
Den 9 – Mercado Agrícola do Santo da Serra, Levada da Serra do Faial, Levada do Piornais
Den 10 – Prazeres, Jardim do Mar, Ribeira Brava
Den 11 – Levada do Paul
Den 12 – Camacha, Portela, Levada do Castelejo – Referta
Den 13 – Levada dos Pombais, Vyhlídka Ponta da Ladeira
Den 14 – PR19 Caminho Real do Paul do Mar, Paul do Mar
Den 15 – Odlet
Datum – 24.8.-9.8.2026
Nabídka ubytování v našem bytě 3+1
- Jestli se chystáte na Madeiru, rádi vám nabídneme ubytování v našem bytě 3+1 s velkou terasou ve Funchalu, v klidné části mezi místními.
- Je to ideální výchozí bod jak pro cestování autem, tak i autobusem. Bezproblémové parkování zdarma před domem.
Bližší informace, foto a ceník najdete zde – https://lenkacestounecestou.cz/madeira/
Moje Facebooková skupina
Madeira – cestování, užitečné tipy, itineráře, koupě/správa nemovitosti
Pokud byste měli nějaké dotazy nebo chtěli sami posdílet nějaké fotky či tipy, ráda vás přivítám ve své fb skupině Madeira – cestování, užitečné tipy, itineráře, koupě/správa nemovitosti
Také sama do skupiny přidávám příspěvky z různých míst na Madeiře, kde přidávám mnohem více fotek než tady na blogu – takže to může ještě více pomoci při výběru, co vidět a projít.
Tato skupina je určena všem milovníkům Madeiry, kteří Madeiru navštívili nebo se sem teprve chystají a zároveň pro ty, kteří tu žijí či se sem chystají přestěhovat.
Sdílejte své fotky, tipy, užitečné rady a vše co se může ostatním hodit při plánování dovolené na Madeiře.
Pokud byste k níže zmíněným místům chtěli vidět více fotografií mrkněte do sekce Průvodci. Místa jsou zde přehledně rozdělená tematicky podle typu – levády, hory, pobřežní treky, vyhlídky, městečka, koupání, vodopády a další.
Odkaz – https://www.facebook.com/groups/515294160077990
Na Madeiře jsem byla už po osmé a tak u mě na blogu můžete najít v sekci Madeira mnohem více článků, které vám pomohou při plánování vaší dovolené na Madeiře.
Odkazy na další články:
- Sekce Madeira – tipy z jednotlivých cest + itineráře – https://lenkacestounecestou.cz/category/madeira/
- Rady na cestu – https://lenkacestounecestou.cz/rady-na-cestu/ – Doporučuju pročíst
- Tipy na letenky – https://lenkacestounecestou.cz/madeira-tipy-na-letenky/
- Autobusová doprava na Madeiře – https://lenkacestounecestou.cz/autobusova-doprava-na-madeire/
- Madeira – užitečné odkazy a aplikace – https://lenkacestounecestou.cz/madeira-odkazy-a-aplikace/
Letenky
Letenky jsme měli opět se Smartwings, a to přímým letem z Prahy. Zpáteční letenka s příručním zavazadlem nás vyšla na 10 075 Kč za osobu. Smartwings sice nepatří mezi nejlevnější letecké společnosti, ale při cestování s rodiči vždy preferuji pohodlí přímého letu a odlet z Prahy.
Na Madeiru však létá více leteckých společností z různých letišť, včetně těch v okolních zemích. Bližší informace a tipy, kde a jak hledat výhodné letenky na Madeiru, najdete u mě na blogu v tomto článku.https://lenkacestounecestou.cz/madeira-tipy-na-letenky/
Letištní salonky
Praha – Terminál 2
Erste Premier Lounge
V Praze jsme opět navštívili salonek na terminálu 2. Byli jsme zde v době snídaně a najedli jsme se dobře. Není to za mě ten nejlepší salonek, ale když mám dost vstupů, tak pořád za to stojí ho navštívit.
Jestli nevíte, jak to v saloncích chodí a za jakých podmínek lze získat vstupy zdarma, mrkněte na můj článek na blogu, kde najdete podrobné informace – https://lenkacestounecestou.cz/letistni-salonky/
Umístění – za bezpečnostní kontrolou v Terminálu 2, sledujte letištní navigace „Airport Lounges„. Salonek se nachází po pravé straně, zhruba 100 m za centrální bezpečnostní kontrolou, ve 3. patře Terminálu.
Ubytování – v našem bytě ve Funchalu
Jako vždy jsme bydleli v našem bytě ve Funchalu.
Je to byt 3+1 s 30 metrovou terasou ve Funchalu, ve čtvrti São Martinho, v části mezi místními mimo turistický ruch.
Parkování zdarma před domem je naprosto bezproblémové, míst je tam standardně dostatek.
Je to blízko do centra a pokud nemáte auto, do centra od nás jezdí 5 přímých autobusů, odkud jezdí všechny autobusové společnosti na různé části ostrova.
Také na pláž to není daleko, cca 2,1 km na pláž Praia Formosa, 2,7 km k bazénkům Doca do Cavacas a na ostatní koupaliště jako Lido nebo Ponta Gorda cca 1,8 km. Jak k bazénům, tak na pláž jezdí přímý autobus.
Je tu opravdu veškerá občanská vybavenost, restaurace (standardní i velmi levné samoobslužné s jídlem na váhu), obchody (hypermarket, supermarket, pekařství, výborná Frutaría – obchod s ovocem a zeleninou, lékárny atd.), hřiště pro děti, atd.
Jinak voda je na tu pitná, opravdu není potřeba kupovat balenou vodu.
Pokud byste chtěli při návštěvě Madeiry být ubytovaní u nás, dejte vědět. Doporučuju včasnou rezervaci, je velký zájem. Pokud jste ještě necestovali bez cestovky, nemusíte se bát, ráda poradím i s letenkami, autem, itinerářem atd., mám hodně klientů, kteří absolvovali první cestu bez cestovky přese mně.
Bližší info, foto a ceník najdete zde – https://lenkacestounecestou.cz/madeira/
Orientačně najdete seznam volných termínů na mé fb stránce v připnutém příspěvku (https://www.facebook.com/lenkacestounecestou/ ) v sekci Doporučené (pokud fb nemáte, napište mi email – lenkacestounecestou@gmail.com)
Nicméně před koupí letenek vždy ověřte u mě, zda je termín stále volný, někdy jsou některé termíny rozjednané a můžou zmizet velmi rychle a bude mi chvíli trvat, než to na fb aktualizuju. Jakmile vám potvrdím, že je termín volný, termín vám bloknu na pár dní, abyste v klidu mohli koupit letenky a nikdo vás nepředběhl.
Autopůjčovna
Auto jsem opět půjčila přes Dominiku, Češku žijící na Madeiře, která zprostředkovává pronájmy aut. Ceny má výborné. Díky včasné rezervaci jsme měli auto Opel Corsa na léto v plné sezóně za 38,5 EUR na den s plným pojištěním.
NOVINKA OD ČERVNA 2026: K ceně pronájmu auta je nově potřeba připočítat povinný regionální poplatek 2 EUR za každý celý den pronájmu, maximálně však za prvních 10 dní – zaplatíte tedy nejvýše 20 EUR za jeden pronájem. Tento poplatek není poplatkem autopůjčovny, ale byl na Madeiře zaveden od 1. 6. 2026 a autopůjčovna ho pouze vybere od zákazníka a odvádí příslušnému regionálnímu úřadu. Platí pro všechny autopůjčovny na Madeiře. Celková cena i s tímto poplatkem byla tedy 40 EUR / den
Pozor při porovnávání cen půjčoven: poplatek nemusí být zahrnutý v ceně, kterou vidíte při rezervaci na internetu. Některé půjčovny jej zobrazují už při rezervaci, jiné ho účtují samostatně až při převzetí auta.
Bylo to přes půjčovnu Auto Canhas, ale doporučuju zařídit přes Dominiku.
Rezervace přes Dominiku může mít 2 výhody – může se stát, že má dokonce lepší cenu na webu, někdy stejnou, záleží… Další velká výhoda je, že pokud byste řešili nějaký problém s autem, tak to můžete řešit přes ní v češtině, což je určitě velká výhoda.
Dominika zároveň spolupracuje ještě s dalšími půjčovnami a vybírá klientovi tu, kde jsou na dané období zrovna lepší ceny. Cena samozřejmě záleží nejen na sezóně, typu auta, manuál x automat, ale také na tom, jak moc dopředu auto objednáváte, na poslední chvíli je to vždy výrazně dražší.
Opravdu nikdy nenechávejte rezervace auta na poslední chvíli, to pak nejen, že se nemáte šanci dostat na cenu výše, ale také se může stát, že půjčovny nebudou mít auta žádná. Stává se to docela běžně, takže opravdu rezervujte auto hned po koupi letenek.
Velkým plusem je, že není potřeba kreditní karta ani žádný depozit. Dokonce nepožadovali ani speciální kauci za staršího řidiče – taťkovi už bylo 70 let a jinde jsem se setkala s tím, že od určitého věku chtějí depozit pro případ škod, i při plném pojištění. Tady naštěstí nic takového neřešili.
S rodiči vyzvedáváme auto až druhý den po příletu přímo u bytu. Při vracení auta nikdo nedorazil přímo k bytu, ale požádali, abychom auto nechali jen tak nezamčené se schovanými klíči v autě pár minut od bytu, kde věděli, že je auto pod kamerami.
Tentokrát jsme řešili menší problém s autem. Hned první den nám začala k večeru svítit kontrolka oleje. Řekli nám, že si olej můžeme koupit na jejich náklady na benzínce a dolít sami, jenže to jaksi nešlo, protože byla urvaná páčka na otevření kapoty. Takže nás požádali, abychom další den dojeli do Canhas přímo do garáže, kde olej dolili. Naštěstí jsme v programu měli stejně levádu v této oblasti, takže to pro nás nebyla ani zajížďka.
A hlavně vždy doporučuju brát auto s plným pojištěním, protože i sebelepšímu řidiči se může stát, že ho škrábne někdo jiný a pak je prý často běžné, že si půjčovna nechá celý depozit. My bereme plné pojištění v každé zemi a teď se nám to opravdu vyplatilo. Někdo nám udělal na boku auta pořádně dlouhý škrábanec, ale díky plnému pojištění jsme samozřejmě nic platit nemuseli.
Kontakt na Dominiku – +351 911 994 644 (doporučuju kontaktovat přes whatsapp)
Auto Canhas – https://www.autocanhasrentacar.com/en/
Plánování výletů
Obecně v létě je počasí poměrně stabilní, ale i tak je dobré být flexibilní, protože i když nebude pršet, může se stát, že někde bude velká oblačost a nebudou žádné výhledy, takže je lepší nejít trek za každou cenu a radši ho přesunout na jiný den.
Nezapomeňte také, že na oficiální PR trasy je potřeba nejen zaplatit poplatek 4,5 EUR, ale také si předem zarezervovat časový slot. Neviděla bych to ale jako žádnou tragédii – i tomuto systému se dá poměrně snadno vyhnout. Madeira totiž zdaleka není jen o PR trasách. Najdete tu spoustu neoficiálních stezek, které jsou zdarma a bez nutnosti rezervace.
Z větší části vybírám hlavně neoficiální trasy. Výhodou je, že na těchto trasách nejsou davy. Většinou potkáme jen pár turistů, často ještě v protisměru, a celou cestu jdeme úplně sami a to opravdu i takto v plné sezóně na přelomu července a srpna.
Ale protože jsem ještě nešla všechny PR trasy, občas taky nějakou vyberu. Všechny PR trasy nejsou přeplněné, jen pár nejznámějších, kde jsou opravdu davy a jinak je dost krásných PR tras, které nejsou moc známé a je tam minimum lidí.
Přehled PR tras a neoficiálních tras
Tady najdete přehledný seznam tras z této dovolené – přehledně rozdělený na placené oficiální PR trasy a neoficiální trasy, které jsou zdarma a bez nutnosti rezervace.
Neoficiální trasy – ZDARMA + BEZ REZERVACE
- Levada do Castelejo – Referta
- Levada dos Cardais
- Levada do Piornais
- Levada do Coronel
- Levada da Serra do Faial
- Levada do Paul
- Levada dos Pombais
- Stará pobřežní silnice ER101 u São Vicente,
- Vereda do Espigão
- Vereda da Cavaca + Chao da Ribeira – Seixal
PR trasy
Zpoplatněné + nutnost rezervace na konkrétní čas
- PR1 – Trek Pico do Areeiro – Pico Ruivo
- PR19 – Caminho Real do Paul do Mar
Seznam všech tras, které jsem dosud na Madeiře absolvovala
V odkazu níže najdete seznam všech tras, které jsem šla od své první návštěvy v roce 2018 až dosud – pro přehlednost je to rozdělené na neoficiální trasy zdarma a bez rezervace a PR trasy. Dále jsou obě tyto kategorie tematicky rozdělené na levády, hory, pobřežní treky a veredy.
V prokliku na konkrétní článek pak najdete fotky, info o trase, odkaz na mapu a další užitečné info k trase.
A pokud si vyberete nějakou PR trasu, v článku níže najdete návod pro rezervaci a platbu online:
Den 1
Odlet z Prahy
První den jsme už stihli jen v klidu nakoupit a zajít na výbornou večeři do naší oblíbené restaurace Churrascaria de São Martinho, která je jen kousek od našeho apartmánu – foto, odkaz a ceny v sekci Restaurace.
Den 2
Câmara de Lobos
Dopoledne jsme se zastavili v Câmara de Lobos, kde jsem znovu obdivovala nové kousky street artu i neuvěřitelnou kreativitu místních, kteří dokážou vytvořit zajímavá díla z recyklovaných materiálů. Pokud máte rádi street art, v Câmara de Lobos se určitě zastavte.
V hlavních uličkách Rua São João de Deus, Rua da Carreira a Passeio Público Marítimo najdete především v létě zajímavou výzdobu zavěšenou nad hlavami. Často je vytvořená právě z recyklovaných materiálů a každý rok vypadá jinak. Câmara de Lobos navštěvuji pravidelně a pokaždé koukám, co zase nového vymysleli.
Mapa – https://mapy.com/s/ludosejeku, https://mapy.com/s/mezufatula
Street art v Rua São João de Deus
V ulici Rua São João de Deus najdete další zajímavou formu street artu. Na dveřích domů můžete vidět obrazy vytvořené například z etiket Coca-Coly, Fanty a dalších nápojů.
Byly pěkné, ale říkala jsem si, že obrazy z etiket byly přece jen jiné a originálnější. A letos? Loňské malby zase zmizely a na jejich místě byly opět obrazy vytvořené z etiket. Takže i když navštívíte Câmara de Lobos několikrát, rozhodně se vyplatí těmito uličkami znovu projít. Je dost možné, že pokaždé uvidíte něco jiného.
A protože se jedná o street art, není to výzdoba, která by zde zůstávala napořád. Právě na této ulici je krásně vidět, jak se Câmara de Lobos postupně mění. Při jedné z mých dřívějších návštěv zde byly právě obrazy z etiket. Loni jsem ale koukala, že zmizely a nahradily je klasické malby na dveřích, trochu podobné těm, které můžete vidět v Zona Velha ve Funchalu.
Lobo Marinho od Bordala II
Další zajímavou formu street artu najdete přímo u přístavu. Tentokrát jde o obrovského tuleně vytvořeného z různých kusů odpadu.
Dílo Lobo Marinho vytvořil portugalský streetartový umělec Bordalo II, vlastním jménem Artur Bordalo, a slavnostně bylo odhaleno 8. června 2019.
Z dálky možná ani nepoznáte, z čeho je tuleň vytvořený. Když se ale podíváte zblízka, uvidíte staré plasty, kovové díly, pneumatiky, kabely, trubky a další vyřazené materiály. Právě využívání odpadu je pro tvorbu Bordala II typické. Prostřednictvím svých velkých zvířecích plastik upozorňuje především na množství odpadu, nadměrnou spotřebu a znečišťování životního prostředí.
Zajímavé je také to, že část materiálu použitého na vytvoření díla pocházela přímo z moře. Při rozsáhlém čištění mořského dna v oblasti Caniçalu vytáhli dobrovolníci a potápěči několik tun odpadu a část z něj následně posloužila právě při tvorbě tuleně.
Pokud tedy půjdete kolem přístavu, určitě se u tuleně zastavte a prohlédněte si ho i zblízka. Teprve potom je pořádně vidět, z čeho všeho je vlastně poskládaný.
Poté jsme zašli také ke kostelíku, kde zrovna probíhala mše. Pokud budete mít více času, můžete se jen tak projít kolem přístavu a úzkými uličkami historického centra. Câmara de Lobos není velké a hlavní zajímavosti zvládnete pohodlně projít pěšky.
Pláž
V Câmara de Lobos najdete také pláž, takže pokud budete mít chuť, můžete návštěvu městečka spojit i s koupáním.
Při procházce podél pobřeží si můžete všimnout také zajímavě ozdobených betonových bloků vlnolamu. Jejich bílé plochy zdobí různé modré ornamenty připomínající tradiční portugalské azulejos. I obyčejné betonové bloky tak díky jednoduché výzdobě vypadají mnohem zajímavěji.
Ilhéu de Câmara de Lobos
Potom jsme se podél pobřeží vydali na vyhlídku Ilhéu de Câmara de Lobos, odkud je krásný výhled na celé městečko, přístav, okolní útesy i oceán. Pokud už budete v Câmara de Lobos, určitě doporučuji vyjít i sem. Je to příjemná procházka a město odtud uvidíte zase z úplně jiné perspektivy.
A i tady jsme narazili na další ukázku toho, že místní dokážou využít snad úplně všechno. Místo klasických květináčů zde na kytky použili staré bubny z praček. Opět jednoduchý nápad vytvořit květináče z něčeho, co by jinak skončilo jako odpad, a přesně takové drobnosti mě v Câmara de Lobos baví.
Socha Winstona Churchilla
V Câmara de Lobos můžete narazit také na bronzovou sochu Winstona Churchilla, která připomíná jeho návštěvu Madeiry v roce 1950. Bývalý britský premiér byl totiž také vášnivým amatérským malířem a 5. ledna 1950 si právě v Câmara de Lobos postavil malířský stojan a maloval zdejší zátoku a přístav. Tento okamžik zachycují i dochované dobové fotografie. Dnes ho připomíná bronzová socha z roku 2019, na které Churchill sedí na proutěné židli před malířským plátnem.
Vyhlídka Sagrada Familia
Po obědě jsme vyrazili na vyhlídku Sagrada Familia. Poprvé jsme tu byli o Vánocích, ale počasí tehdy nebylo na focení úplně ideální a modrá obloha nám chyběla. Na druhou stranu jsme si užili nádherné duhy. Tentokrát jsem si proto chtěla tohle místo vychutnat za slunečného počasí – a rozhodně to stálo za to.
Vyhlídka se nachází v kopcích nad Ribeira Brava a najdete ji také pod názvem Miradouro / Capela Sagrada Familia. Je to kombinace malé kaple, poutního místa, vyhlídky a pěších cestiček s barevnými dekoracemi inspirovanými stylem Antoniho Gaudího. Celý areál je opravdu krásný a trochu netradiční. Navíc jsou odtud moc pěkné výhledy na okolní zelené kopce, Ribeira Brava a oceán.
Na Madeiře je úžasné, že stejné místo nikdy nevypadá úplně stejně. O Vánocích tu nádherně kvetly aloe, zatímco teď byly všude záplavy bílých a modrých kalokvětů. Příroda se tu během roku neustále mění, takže i když se na některá místa vracím opakovaně, pokaždé vypadají trochu jinak.
Sagrada Familia je také oblíbeným místem místních na pikniky a společná posezení. Nachází se zde domek se zázemím pro grilování a poměrně dost míst k sezení i uvnitř. Pokud tedy hledáte klidné místo s pěknými výhledy, kde se můžete na chvíli zastavit nebo si udělat piknik, Sagrada Familia je určitě dobrou volbou.
Vereda do Espigão
Odpoledne jsem si stihla projít ještě krásný trek Vereda do Espigão směrem dolů k Ribeira Brava. Díky rodičům opět jednosměrně – pěkně z kopce. Kdo tuto možnost nemá a bude se muset vracet stejnou cestou, ten si při cestě zpět do schodů pěkně mákne.
Za celou cestu jsem potkala jen jeden pár místních, kteří šli v protisměru. Takže opravdu stačí vědět, kam vyrazit, a Madeira rozhodně nemusí být ani v hlavní sezoně přeplněná.
Trasa začíná v malé vesničce Espigão, prakticky „na konci světa“ – silnice tady končí a dál už nevede. Pokud se na celý trek necítíte, určitě se sem vyplatí zajet alespoň kvůli vyhlídce na začátku stezky. Výhledy do hlubokého údolí a na okolní zelené hory jsou opravdu nádherné.
Stezka od začátku neustále klesá, prakticky stále po schodech. Po chvíli se začnou otevírat krásné výhledy do okolní krajiny a hluboko do údolí Ribeira Brava. Bylo zajímavé vidět místa, která běžně pozoruji ze silnice při cestě směrem na São Vicente, tentokrát z úplně jiné perspektivy – vysoko shora.
Cestou jsem navíc narazila na krásný strom obsypaný dozrávajícími morušemi. Samozřejmě jsem neodolala a pár jsem si natrhala. I takové drobnosti mám na méně známých trasách na Madeiře ráda – žádné davy turistů, jen krásná příroda, výhledy a občas něco dobrého přímo ze stromu.
Praktické info
- Neoficiální trasa, zdarma, bez rezervace
Trasa – https://mapy.com/s/javoregero (2,1 km, dle mapy.cz 1:08 hod)
Den 3
Levada do Coronel
Tento den jsme prošli další nádhernou levádu – Levada do Coronel, kde jsme byli prakticky sami. Za celou cestu jsme potkali v protisměru jen jednoho místního, který šel pracovat na své políčko.
Čekají vás krásné výhledy na oceán, terasovitá políčka, zelené svahy a spousta malých banánových plantáží. Je až neuvěřitelné, jak na Madeiře dokážou využít doslova každý kousek půdy, i ve svazích, které se na první pohled zdají pro pěstování téměř nepřístupné. V úseku, který jsme procházeli, byla leváda úplně bez vody.
Tuhle trasu ale nedoporučuji dětem ani lidem, kteří trpí závratěmi. Na většině našeho úseku totiž úplně chybělo zábradlí a hned vedle úzké cesty byly místy poměrně prudké srázy.
My jsme prošli jen část Levada do Coronel, která nám připadala bezpečná. Na Mapy.cz je tento úsek značený čárkovaně. Na konci jsem ještě nahlédla ještě kousek dál, kde už je to na Mapy.cz vyznačené tečkovaně jako obtížně průchozí. Tam už se mi ale pokračovat nechtělo. Viděla jsem, jak se ze skály uvolňují drobné kamínky, a cesta už na mě nepůsobila bezpečně, takže jsem se raději otočila.
A přesně tohle je podle mě na Madeiře důležité – vždy je potřeba posoudit aktuální stav trasy přímo na místě a zohlednit také vlastní fyzickou kondici a zkušenosti. Počasí, sesuvy půdy nebo padající kamení mohou stav méně udržovaných stezek rychle změnit. To, že byla nějaká cesta schůdná před týdnem nebo že ji někdo bez problémů prošel, ještě neznamená, že bude ve stejném stavu i dnes.
Praktické info
- Neoficiální trasa, zdarma, bez rezervace
- Jen pro zkušené turisty s pevným krokem a odolností vůči závratím
- Chybí zábradlí
- Děti – rozhodně ne
- Parkování – kdekoliv u cesty, kde najdete místo u nástupu na levádu
Trasa – https://mapy.com/s/jopocatoju (2,8 km)
Ponta do Sol
Pláž
Pak jsme zašli na pláž v Ponta do Sol, kde jsme se několikrát vykoupali. Pláž se nachází přímo v centru městečka, takže ji můžete jednoduše spojit s procházkou po Ponta do Sol nebo třeba s posezením v některé z místních restaurací či kaváren.
Pláž je převážně kamenitá, ale vstup do vody je poměrně pohodlný. Ze začátku je potřeba přejít ve vodě kus po kamenech, ale o něco dál už je pod nohama písek a koupání je pak příjemné. Pokud vám chůze po kamenech vadí, určitě se budou hodit boty do vody.
Pláž leží v malé zátoce obklopené vysokými skalami a domy, takže má moc pěknou atmosféru. Díky své poloze na jihozápadním pobřeží je Ponta do Sol známá také velkým množstvím slunečných dnů a večer odtud můžete pozorovat krásné západy slunce.
Parkování v Ponta do Sol není úplně jednoduché a volná místa se hledají hlavně během dne poměrně těžko. Jedno parkoviště najdete přímo podél pláže a k parkování se využívají také oba přilehlé silniční tunely.
Pokud zde bude plno, nezbývá než vyjet výše do městečka a hledat místo v okolních ulicích. Počítejte tedy raději s tím, že nemusíte zaparkovat hned u pláže a možná vás čeká kousek cesty pěšky.
Parkování – https://mapy.com/s/fumovegavu
Procházka podél pobřeží
Po koupání jsme se vydali ještě na krátkou procházku podél pobřeží. Trasa začíná kousek od centra Ponta do Sol a vede po staré pobřežní cestě vytesané ve skalách. Hned na začátku projdete tunelem a následně krásným skalním oknem, odkud se otevírá výhled na oceán a členité pobřeží.
Cesta pokračuje pod vysokými skalními stěnami a prakticky celou dobu nabízí krásné výhledy na oceán. My jsme šli jen krátký úsek, a poté jsme se vrátili stejnou cestou zpět do Ponta do Sol. Nemusíte ale dojít až na konec – i kratší procházka stojí za to.
U této trasy je dobré počítat s tím, že vede přímo pod strmými skalními stěnami. Na Madeiře se podmínky mohou rychle měnit a může zde hrozit padající kamení, proto je vždy potřeba zhodnotit aktuální stav cesty a případné uzavírky.
Trasa – https://mapy.com/s/fafajutanu (1,5 km, dle mapy.cz 41 minut)
Den 4
Ribeira Brava
Tržnice Mercado Municipal da Ribeira Brava
Ráno jsme se na chvíli zastavili v Ribeira Brava, kde jsme si prošli místní tržnici Mercado Municipal da Ribeira Brava a nakoupili nějaké ovoce.
Pokud budete mít cestu kolem, tuhle tržnici určitě doporučuji navštívit. Není nijak obrovská, takže na její návštěvu nepotřebujete moc času, ale najdete zde stánky s čerstvým ovocem a zeleninou a můžete si teda koupit i některé druhy tropického ovoce, které u nás běžně nekoupíte. My jsme si odtud odnesli zásobu ovoce na další dny.
Oproti známému Mercado dos Lavradores ve Funchalu působí tržnice v Ribeira Brava mnohem klidnějším dojmem. Pokud tedy nepotřebujete navštívit vyhlášenou turistickou atrakci, ale chcete se jen podívat na místní trh a něco dobrého si koupit, je to příjemná zastávka.
Tržnice se navíc nachází přímo v centru Ribeira Brava, takže její návštěvu můžete jednoduše spojit s krátkou procházkou městečkem nebo po pobřeží.
Pro větší přehlednost přidávám ještě fotky z jiného dne:
Vyhlídka Farol
Jiný den jsem navštívila pěknou vyhlídku u majáku. Dostanete se k ní po schodech vedoucích od pobřeží nahoru. Výstup není dlouhý a určitě stojí za to – z vyhlídky se otevírá moc hezký výhled na Ribeira Brava, pobřeží a oceán. Pokud budete mít při návštěvě městečka trochu času navíc, doporučuji si sem vyšlápnout.
Pláž
V Ribeira Brava najdete také příjemnou pláž s typickým černým vulkanickým pískem. Pláž se nachází přímo v centru městečka a je velmi snadno dostupná. Velkou výhodou je také pohodlné parkování – hned vedle pláže se nachází parkovací dům, ze kterého se dostanete rovnou na pláž. Díky vlnolamům bývá voda u pláže klidnější než na mnoha jiných místech Madeiry.
V centru zrovna také probíhala příprava na nějaké slavnosti.
Parkování
Parkovat se dá podél celé hlavní silnice (placené parkování), když se přijíždí do Ribeira Brava, ale často to bývá plné, takže pak je nejlepší zamířit rovnou do parkovacího domu hned za pláží.
PR1 – Trek Pico do Arieiro – Pico Ruivo
Konečně jsem poprvé prošla tento úžasný trek. Na Madeiře jsem byla už poosmé, ale až doteď mi to nikdy nevyšlo. Většinou sem jezdím s rodiči důchodci a když jsem tu byla v říjnu 2024 s kamarádkami, byl trek čerstvě uzavřený po požárech. Kompletně ho znovu otevřeli až v květnu 2026.
A musím říct, že je opravdu nádherný. Bez přehánění patří mezi nejkrásnější treky, které jsem kdy šla, a klidně bych si ho někdy prošla znovu.
Před cestou jsem měla trochu obavy z náročnosti, hlavně kvůli velkému množství schodů, ale nakonec mi to tak hrozné nepřišlo. Rozhodně to není jednoduchá procházka, ale pokud jste zvyklí chodit po horách, není podle mě potřeba se tohoto treku nějak zvlášť obávat.
Tentokrát jsem byla na Madeiře opět s rodiči, ale tento trek jsem šla s kamarádkou z ČR, která na Madeiře žije. Díky rodičům jsme navíc výrazně ušetřily za dopravu. Odpoledne nás vysadili na startu u Pico do Areeiro, potom měli svůj vlastní program a když jsme se blížily k cíli, zavolala jsem jim a přijeli pro nás na parkoviště Achada do Teixeira.
Nová pravidla po znovuotevření PR1
Po znovuotevření PR1 v roce 2026 začalo platit několik nových pravidel:
- vstup na kompletní trasu stojí pro návštěvníky 10,50 EUR na osobu,
- je nutná rezervace předem na konkrétní časový slot,
- první část z Pico do Areeiro k vyhlídce Miradouro da Pedra Rija zůstává obousměrná,
- od Miradouro da Pedra Rija směrem na Pico Ruivo už je trasa jednosměrná,
- po dosažení Pico Ruivo je tedy potřeba pokračovat po PR1.2 do Achada do Teixeira.
Musíte si tedy pak vyřešit dopravu zpět. My jsme díky rodičům měli odvoz zdarma. U Achada do Teixeira ale čekají také sdílená taxi a v době naší návštěvy nabízela dopravu za 20 EUR na osobu bez nutnosti rezervace předem.
Regulace je na jednu stranu trochu nepříjemná – trek je dražší, musíte předem řešit dopravu a hlavně koupit vstupenku na konkrétní den a čas. A to je na Madeiře trochu loterie, protože počasí na horách se dopředu odhaduje opravdu těžko.
Na druhou stranu musím uznat, že regulace podle mé zkušenosti opravdu funguje. Davy turistů, které byly s PR1 dříve spojované, byly při naší návštěvě pryč. Dokonce i kapacita parkovišť u Pico do Areeiro bez problémů stačila. Při předchozích návštěvách jsem přitom zažila situaci, kdy auta parkovala více než kilometr podél příjezdové silnice.
Rezervace a kontrola vstupenek
Vstupenky se kupují online přes portál Simplifica. Doporučuji rezervaci nenechávat na poslední chvíli, hlavně pokud máte na Madeiře jen několik dní a potřebujete konkrétní termín.
Já jsem dostupnost postupně sledovala asi tři týdny předem. Když jsem zhruba týden před plánovaným trekem viděla, že už lidé začínají rezervovat a pro nerezidenty zbývalo kolem 80 % kapacity našeho slotu, raději jsem vstupenky koupila. Nechtěla jsem riskovat, že se kapacita během několika dalších dní rychle zaplní.
Podrobný návod, jak koupit vstupenky na PR1 online přes SIMplifica, najdete zde u mě na blogu – https://lenkacestounecestou.cz/rady-na-cestu/#Kde_zaplatit_poplatek
Vstupenky kontrolují hned na začátku trasy u Pico do Areeiro. Kdyby člověk dorazil o něco dříve, možná by to problém nebyl, ale rozhodně bych neriskovala pozdní příchod. Na vstup na trasu máte vymezené časové okno 30 minut a byla by škoda zjistit až na místě, že vás kvůli pozdnímu příchodu nepustí.
Kdy vyrazit a kolik zde bylo lidí?
My jsme měly rezervaci až na 14:00 a tento čas jsem vybrala záměrně. Slyšela jsem, že dopoledne bývá lidí přece jen více, protože v tuto dobu vyrážejí také organizované skupiny s agenturami.
A odpolední čas se nám opravdu osvědčil. Lidí jsme po cestě potkávaly minimum a překvapivě klidno bylo dokonce i na vrcholu Pico Ruivo. Možná zde bylo méně lidí než při mé první návštěvě v roce 2018, kdy jsme šli pouze kratší trasu z Achada do Teixeira.
První část trasy z Pico do Areeiro k Miradouro da Pedra Rija je obousměrná a právě tady jsme potkaly lidí o něco více. Část návštěvníků totiž nejde celý trek, ale projde si pouze tento kratší úsek a stejnou cestou se vrátí zpět.
Jak náročný je trek Pico do Areeiro – Pico Ruivo?
Trek není úplně jednoduchý, hlavně kvůli velkému množství schodů. Chvíli jdete nahoru, chvíli zase dolů, takže nastoupané metry se postupně nasčítají. Určitě bych ho nedoporučila někomu, kdo má větší problémy s koleny. Délka trasy je 8,4 km.
My jsme celý trek šly pomalým tempem a se spoustou zastávek na focení přibližně 4,5 hodiny. Pokud jste zvyklí pravidelně chodit po horách, nepřišel mi trek nijak extrémně náročný. Pro člověka, který běžně delší horské túry nechodí, bych ho ale určitě zařadila mezi náročnější.
Z hlediska samotného terénu a pocitu bezpečnosti mi naopak přišel velmi dobře upravený. Většinu času se jde po pěkných chodnících a schodech a na užších nebo exponovanějších místech jsou zábradlí. Z tohoto pohledu bych ho tedy neoznačila za nějaký technicky těžký horský trek. Největší náročnost je podle mě spíš v převýšení a množství schodů.
Samozřejmě je ale potřeba počítat s tím, že se pohybujete ve vysokých horách a podmínky se mohou rychle změnit. Před cestou proto vždy zkontrolujte aktuální stav PR1 a předpověď počasí.
Počasí a výhledy
My jsme měly počasí příjemné. Chvílemi bylo jasno, chvílemi se kolem hor převalovaly mraky, ale právě ty dodávaly celé krajině úžasnou atmosféru. Navíc jsme díky nim z Pico Ruivo viděly nádherné moře mraků pod námi.
Celá trasa nabízí jeden krásný výhled za druhým a právě kombinace vysokých horských štítů, hlubokých údolí a mraků v dálce z ní dělá jeden z nejkrásnějších treků na Madeiře.
Pokud máte dostatečnou kondici a počasí vám vyjde, PR1 Pico do Areeiro – Pico Ruivo rozhodně doporučuji. Na Madeiře jsem prošla už opravdu hodně tras, ale tahle se mezi moje nejoblíbenější zařadila okamžitě.
Praktické info
- PR1 – placená trasa + nutnost rezevace na konkrétní čas v dostatečném časovém předstihu
- Cena – 10,5 EUR (v 2026)
- Jednosměrná trasa (doprava zpět na start taxikem, v 2026 sdílené taxi v Achada do Teixeira 20 EUR osoba)
Trasa – https://mapy.com/s/kodujugere (8,4 km, dle mapy.cz 3:52 hod.)
Cestou zpět v okolí Santany jsme obdivovali opravdu náherně velké hortenzie a další květiny.
A závěr dne byl taky super, čekala nás úžasná večeře u kamarádky, se kterou jsme byly na treku. Její přítel strašně rád vaří a hostí přátele, takže nás opět pozvali na večeři. Měli jsme výborný předkrm, žampionovou bruschettu, pak těstoviny carborana, salát s výbornou zálivkou a jako dezert výborný maracujový pudink. Vše bylo naprosto výborné a domů jsme se opět sotva valili.
Den 5
Funchal
Jardim Botânico
Dopoledne jsme věnovali drobným opravám a odpoledne jsme se rozhodli navštívit Jardim Botânico da Madeira, botanickou zahradu ve Funchalu.
Zahrada je opravdu moc hezká a najdete zde obrovské množství rostlin z různých koutů světa. Mě zaujaly hlavně obrovské kaktusy a další sukulenty, ale projdete se také mezi palmami, exotickými stromy a nejrůznějšími druhy květin. Asi nejznámější částí zahrady jsou geometricky vysázené barevné záhony, které můžete znát z fotek Madeiry.
Botanická zahrada leží ve svahu nad Funchalem, takže kromě rostlin nabízí také krásné výhledy na město a oceán. Areál je poměrně rozlehlý a určitě doporučuji nechat si na návštěvu dostatek času, abyste ho nemuseli procházet ve spěchu.
Vstupné stálo 10 EUR na osobu.
Pokud máte rádi zahrady a rostliny nebo si chcete na chvíli odpočinout od treků, Jardim Botânico je podle mě příjemným místem na odpoledne. Navíc sem můžete spojit návštěvu s jízdou lanovkou, jejíž dolní stanice se nachází přímo u botanické zahrady (touto lanovkou jsem zatím nejela).
Park Santa Catarina
Po návštěvě botanické zahrady jsme zašli do parku Santa Catarina v centru Funchalu, kde jsem měla sraz se s další kamarádkou z Česka, která se vdala na Madeiře a usadila se tu. Iva se jinak věnuje výrobě krásné bižuterie z černého písku, takže pokud byste si chtěli odvézt zajímavý suvenýr z Madeiry, určitě mrkněte na její eshop https://www.madiva.cz/
Pokud budete procházet Funchal, určitě doporučuji zastavit se v Parque de Santa Catarina. Park se nachází kousek od centra nad přístavem a je to příjemné místo na krátkou procházku nebo odpočinek s krásným výhledem na Funchal a oceán.
Najdete zde velké travnaté plochy, spoustu různých stromů a květin, malé jezírko s ostrůvkem a také dětské hřiště.
Za návštěvu stojí hlavně kvůli krásným výhledům na přístav a celý záliv Funchalu.
Den 6
Trek Vereda da Cavaca + Chao da Ribeira – Seixal
Trek z Fanalu do Seixalu
Další den jsme opět vzali kámošku na výlet. Nejdřív jsme navštívili Fanal, kde trasa začíná.
Více informací a fotek z Fanalu můžete najít v předchozích článcích:
https://lenkacestounecestou.cz/madeira-12-2025-vanoce-a-silvestr/#Fanal
Z Fanalu jsme se s kamarádkou vydaly pěšky až do Seixalu, kde na nás čekali moji rodiče, kteří si mezitím strávili den na pláži.
Nejdříve jsme šly kousek po Vereda do Fanal, pak jsme odbočily na Vereda da Cavaca. Vereda da Cavaca je poměrně náročná, protože vede prakticky jen po schodech dolů. Upřímně ji moc nedoporučuji – cesta vede lesem bez výhledů.
Na druhou stranu jsme cestou narazily na spoustu keřů s madeirskými borůvkami, takže jsme si pořádně natrhaly. Právě začínaly dozrávat, ale nejvíc jich bývá až v září a říjnu (samozřejmě je to orientační, záleží na konkrétním místě a poloze).
Vlastně za celý trek jsme potkaly jen jeden pár v protisměru a jednu rodinu, která nás předběhla (na Vereda da Cavaca). Jinak jsme si celou trasu užívaly v naprostém klidu a bez davů.
Chão da Ribeira
Pak jsme dorazily do Chão da Ribeira, nádherného místa se starými kamennými domky, spoustou žlutě kvetoucích motýlovců, krásnými výhledy na zelené kopce a úžasnou atmosférou.
Cascata Poço do Candeeiro-Seixal
Odtud jsme pokračovaly k vodopádu Cascata Poço do Candeeiro-Seixal. Cesta vede korytem vyschlé řeky přes velké balvany, takže je potřeba trochu opatrnosti a pořádné boty. Ale rozhodně to stojí za to. Na konci vás čeká nádherný vodopád s jezírkem, kde se dá vykoupat. Samozřejmě síla vodopádu se může pokaždé lišit, ale teď na to že bylo léto, kdy bývají vodopády často téměř vyschlé, byl vodopád moc pěkný. A co bylo nejlepší? Byly jsme tam úplně samy. Cestou tam a zpět jsme nepotkaly vůbec nikoho.
Pak jsme vyrazily z Chão da Ribeira až do Seixalu. Za celou cestu jsme nepotkali vůbec nikoho. Tato část treku vede krásnou stezkou mezi starými domky s nádhernými výhledy na Seixal, vodopád Véu da Noiva, vinice i oceán.
Jakou variantu trasy doporučuji?
Co se týče této trasy, nedoporučovala bych ji absolvovat úplně stejně jako my, pokud nemáte možnost zajistit si odvoz a jít ji pouze jednosměrně. Návrat stejnou cestou až do Fanalu by byl podle mě extrémně náročný nejen fyzicky, ale také časově. Když si vezmu, jak dlouho nám trvala samotná cesta dolů, návrat zpět bych si opravdu představit nechtěla.
Navíc část po Vereda da Cavaca podle mě nepatří k tomu nejzajímavějšímu, co tato trasa nabízí. Vede převážně lesem a nejsou zde prakticky žádné výhledy. Zbytek trasy byl ale naopak naprosto úchvatný.
Pokud si tedy chcete projít to nejhezčí, doporučila bych trasu z Chão da Ribeira do Seixalu, včetně odbočky k vodopádu Cascata Poço do Candeeiro-Seixal. Právě tato část se mi líbila opravdu hodně – krásná příroda, vodopád, zelené údolí a postupně také výhledy směrem k pobřeží.
V této jednosměrné variantě má celá trasa jen kolem 8,5 km, nenechte se ale délkou úplně zmást. My jsme ji nakonec šly neuvěřitelných 7 hodin. Schody nám sice daly docela zabrat, ale musim přiznat, že jsme celou dobu jen nešlapaly. Hodně času jsme strávily focením a také trháním borůvek a později ostružin, kterých bylo v Chão da Ribeira opravdu hodně. Takže náš čas určitě neberte jako standardní dobu chůze.
Praktické info
- Vereda do Cavacas + Chao da Ribeira – Neoficiální trasa, zdarma, bez rezervace
- Obtížnost – těžší, kvůli velkému množství schodů
Trasa – https://mapy.com/s/movohelujo (8,5 km, dle mapy.cz 4 hodiny)
Seixal – vyhlídka Espaco Infinito
Pak jsme se zastavili u této vyhlídky v Seixalu, kde se dají udělat krásné fotky.
Espaço Infinito u Seixalu je jedno z těch míst na Madeiře, která se nejdřív dává jako tajný tip a pak se stanou jednou z nejfotogeničtějších zastávek na severním pobřeží. Toto místo s výhledem vzniklo v roce 2024 díky snaze místního nadšence vytvořit klidné místo s výhledem na oceán a okolní krajinu. Najdete tu jednoduché posezení, stoly a židle a dřevěné konstrukce obrácené směrem k panoramatům nad černou písčitou pláží a útesy Seixalu, které učarují fotografům i milovníkům klidné přírody.
Místo není typická komerční vyhlídka – má spíš útulnou atmosféru, skoro jako schované piknikové místo s výhledem, kde si můžete posedět, dát si něco malého k pití, a nasát tu atmosféru severu ostrova. Hostitelé často nechávají láhev domácího vína nebo likéru a někdy i zápisníky pro návštěvníky, kteří tu chtějí zanechat pár slov ze své zkušenosti.
V Seixalu najdete také krásnou pláž s černým pískem, ale na můj v kus je v létě hodně přeplněná.
A po treku nás čekala opět 4 chodová večeře u kamarádky a jejího přítele. Tentokrát na hlavní chod byla výborná grilovačka s krásně šťavnatým masem. I ostatní chody byly jako vždy naprosto výborné.
Den 7
Tento den jsme si na Madeiře dali odpočinkový den.
Dopoledne jsme opět věnovali drobným opravám a po obědě jsme zamířili do naší oblíbené restaurace 3L’s Restaurante v São Martinho. Není to úplně nejlevnější restaurace, ale za návštěvu rozhodně stojí. Více info a fotky najdete v sekci Restaurace.
Caniço
Pláž Reis Magos
Odpoledne jsme se přesunuli na pláž Reis Magos nedaleko Caniça. Čekalo nás krásně čisté moře a příjemné koupání. A samozřejmě nemohla chybět ani krátká procházka podél pobřeží a focení kytiček.
Pláž je stejně jako většina pláží na Madeiře oblázková, s poměrně velkými kameny. Když je oceán klidný, vstup do vody je v pohodě, při větších vlnách už ale může být přes kameny nepříjemný. Výhodou je, že do oceánu můžete vstoupit také přímo z mola po schůdcích, takže se kamenům úplně vyhnete. Na pláži najdete veškeré potřebné zázemí a k dispozici je také několik slunečníků.
Příjemná je také promenáda podél pobřeží, po které se můžete po koupání projít a užít si výhledy na oceán a členité pobřeží. My jsme návštěvu spojili právě s krátkou procházkou a pláž pro nás byla příjemnou odpočinkovou zastávkou po aktivnějším dni.
Den 8
São Vicente – Capela de Nossa Senhora de Fátima
Tento den jsme strávili nádherný den v São Vicente. Tohle místo mám opravdu ráda a vlastně ho objevuji tak nějak postupně.
Když člověk přijede poprvé do São Vicente, může mít pocit, že je tu jen pár uliček s krásnými výhledy na okolní hory a zelené kopce a známý vodopád u hlavní silnice před tunelem. Prostě malé městečko, jehož návštěva vám moc času nezabere.
Byla by ale velká škoda zůstat jen u toho, protože São Vicente toho nabízí mnohem víc. Doporučuji se projít třeba po krátké stezce tunelem se skalními okny, odkud se dají pořídit krásné fotky. Více o této procházce najdete v mém článku z prosince – https://lenkacestounecestou.cz/madeira-12-2025-vanoce-a-silvestr/#Sao_Vicente
Levada dos Cardais
Dalším místem, které byste určitě neměli vynechat, je Capela de Nossa Senhora de Fátima. Bílou kapličku na vrcholu kopce Pico da Cova uvidíte už z hlavní silnice. Věděli jste ale, že se k ní můžete vydat také pěšky po krásné Levada dos Cardais?
Byla by podle mě škoda odbýt návštěvu jen tím, že ke kapličce přijedete autem, uděláte pár fotek a zase odjedete. Pokud máte čas, opravdu doporučuji spojit její návštěvu právě s procházkou podél levády.
Trasa je dlouhá přibližně 1,7 km jedním směrem, tedy asi 3,4 km tam a zpět. Většina cesty vede téměř po rovině a až těsně před kapličkou vás čeká krátké stoupání. Odměnou jsou nádherné výhledy na údolí São Vicente, okolní zelené hory i oceán. Je to příjemná a nenáročná procházka, kterou zvládne každý.
Cestou podél levády opět uvidíte malá políčka místních farmářů a další ukázku toho, jak dokážou Madeiřané využít k pěstování téměř každý kousek půdy.
Navíc jsme byli opět prakticky sami. Za celou cestu jsme potkali jen čtyři místní běžce, kteří běželi v protisměru dolů.
Praktické info
- Neoficiální trasa, zdarma, bez rezervace
- Obtížnost – dle mého názoru lehká trasa i pro děti
Trasa – https://mapy.com/s/lozutukoma (3,4 km, 1:12 hod.)
Capela de Nossa Senhora de Fátima
V závěru trasy vystoupáte ke Capela de Nossa Senhora de Fátima, odkud si můžete vychutnat nádherné výhledy na celé údolí São Vicente a okolní zelené hory. Kaplička stojí na vrcholu kopce a díky své poloze je jednou z nepřehlédnutelných dominant São Vicente.
U kapličky jsem potkala místního pyrotechnika, který zrovna připravoval petardy. Říkal, že přesně v poledne začne odpalovat, protože se v těchto dnech v São Vicente konaly místní slavnosti.
Pokud tedy budete v São Vicente, určitě doporučuji nezůstat jen v centru městečka. Procházka po Levada dos Cardais ke Capela de Nossa Senhora de Fátima je podle mě jedním z míst, která stojí za to do návštěvy São Vicente přidat.
Trasa – https://mapy.com/s/lozutukoma (3,4 km, 1:12 hod.)
Stará pobřežní silnice ER101 u São Vicente
Také doporučuji udělat si procházku po staré pobřežní silnici ER101 u São Vicente. Dnes už tudy běžný automobilový provoz nevede, takže si můžete v klidu užít nádherné výhledy na oceán, okolní útesy a severní pobřeží Madeiry.
Hned na začátku vás přivítá vysoký vodopád Água d’Alto (https://mapy.com/s/futudokoha), který padá ze strmé skály přímo u staré silnice. Potom už cesta pokračuje podél pobřeží a postupně se otevírají krásné výhledy na oceán, São Vicente i dramatické zelené útesy padající přímo do moře.
Po cestě projdete také několika starými tunely vytesanými do skály. V některých místech ze stropu odkapává voda a počítejte také s tím, že povrch může být místy mokrý.
Celá procházka má moc pěknou atmosféru a zároveň je zajímavou připomínkou toho, jak se po Madeiře cestovalo před vybudováním dnešní sítě moderních tunelů. Původní silnice musely kopírovat členité pobřeží, procházet skalními tunely a vést přímo pod vysokými útesy. Dnes si při pohledu na moderní madeirské silnice člověk jen těžko představí, že právě tudy kdysi vedla běžná doprava.
Na konci vás čekají další nádherné výhledy na pobřeží a oceán. Procházka není fyzicky náročná a nám se opravdu moc líbila. Navíc nám vyšlo naprosto dokonalé počasí, takže jsme si výhledy užili naplno.
Pozor na padající kamení
Určitě bych ale doporučila vyrazit sem za suchého a stabilního počasí. Silnice vede přímo pod vysokými skalními stěnami a riziko padajícího kamení tady není radno podceňovat. Po vydatných deštích bych si tuto procházku raději nechala na jiný den.
Opatrnost je ale na místě vždy. Po zveřejnění fotek z této trasy mi například jedni sledující na Facebooku psali, že za slunečného počasí viděli jen kousek od sebe spadnout kámen přibližně o velikosti pěsti. Takže ani pěkné počasí samozřejmě není zárukou, že se žádný kámen neuvolní.
Stejně jako u dalších méně známých tras na Madeiře proto doporučuji vždy posoudit aktuální situaci přímo na místě. Pokud uvidíte čerstvě napadané kamení, sesuvy nebo bude cesta oficiálně uzavřená, určitě dál nepokračujte.
Praktické info
- Neoficiální trasa, zdarma, bez rezervace
- Lehká trasa, ale pozor na padající kamení (nechodit po dešti či silném větru)
Parkování
V São Vicente standardně parkujeme na tomto větším parkovišti. Jsou tu namalované modré pruhy, ale automat na placení jsme tu nenašli, takže zatím je parkoviště asi ještě zdarma.
Trasa – https://mapy.com/s/bomomelage (2,8 km, dle mapy.cz 1:16 hod)
Den 9
Santo Antonio da Serra
Mercado Agrícola do Santo da Serra
Další den jsme začali na tržnici v Santo António da Serra. Pokud budete mít v neděli cestu kolem, určitě se zde zastavte. Trh se koná právě v neděli a má moc příjemnou a autentickou atmosféru. Je to zase trochu jiná Madeira než ta, kterou běžně poznáte na hlavních turistických místech.
Na trh totiž nechodí jen turisté, ale především místní, kteří zde nakupují čerstvé ovoce, zeleninu a další regionální produkty. Pokud si tedy chcete během dovolené doplnit zásoby ovoce, je to určitě jedno z míst, kde se vyplatí nakoupit.
Kromě ovoce a zeleniny zde najdete také další místní produkty, pečivo, domácí dobroty nebo květiny. A rozhodně sem nemusíte jezdit jen kvůli nákupům.
Dá se zde totiž také dobře a poměrně levně najíst. Na několika místech připravují jednoduchá místní jídla a narazit můžete například na bolo do caco, espetadu, grilované maso nebo další tradiční madeirská jídla. Ochutnat můžete také místní cider, který je právě pro oblast Santo da Serra typický.
Pokud máte rádi místní trhy a chcete vidět i trochu běžného života Madeiřanů, nedělní trh v Santo da Serra určitě doporučuji. My podobná místa navštěvujeme rádi právě proto, že tu člověk kromě nákupu a jídla nasaje i úplně jinou atmosféru než na klasických turistických atrakcích.
Cestou do Santo António da Serra byly všude podél cesty krásné hortenzie.
Levada da Serra do Faial
Pak jsme si udělali kratší procházku po Levada da Serra do Faial. Jako výchozí bod jsem záměrně vybrala místo co nejblíž nádhernému obrovskému stromu, který jsem měla vyhlédnutý už předem a chtěla ho vidět na vlastní oči. A musím říct, že ve skutečnosti je ještě mnohem působivější než na fotkách. Je opravdu obrovský a rozhodně stojí za to se u něj zastavit.
Mapa – strom se nachází zde: https://mapy.com/s/lodepegoma
Samotná leváda vede příjemným madeirským lesem po široké a pohodlné cestě. Na našem úseku nebyly žádné prudké srázy ani náročný terén, takže je to příjemná varianta i pro rodiny s dětmi nebo starší návštěvníky, kteří hledají nenáročnou procházku.
Na tomto úseku sice nečekejte žádné velkolepé výhledy na hory nebo oceán, takže ji osobně neřadím mezi své nejoblíbenější levády na Madeiře. Cesta ale vede hezkou přírodou a na krátkou pohodovou procházku je moc příjemná.
Původně jsme měli v plánu udělat si okruh, ale po nějaké době jsme zjistili, že je leváda úplně vyschlá. Nakonec jsme se proto otočili, vrátili se zpět k obrovskému stromu a od něj pokračovali po levádě na opačnou stranu. Tady už voda v kanálu tekla a procházka tak měla zase trochu jinou atmosféru.
Pokud tedy nechcete absolvovat dlouhý trek, ale hledáte krátkou a nenáročnou procházku v přírodě, můžete si vybrat jen část Levada da Serra do Faial a spojit ji právě s návštěvou tohoto nádherného stromu.
Praktické info
- Neoficiální trasa, zdarma, bez rezervace
- Obtížnost – lehká trasa
- Děti – dle mého názoru vhodná i pro děti
Trasa – https://mapy.com/s/munekesate
Levada do Piornais – Funchal
Rodiče pak už jeli domů a já si ještě prošla levádu dos Piornais. Tu nejhezčí část jsem poprvé prošla o Vánocích, ale chtěla jsem si projít i ten zbytek jako celek, protože jsem při jiné návštěvě šla jen kratší jinou část ve městě.
Doporučuju projít si hlavně ten koncový úsek, dlouhý zhruba 2 km tam a 2 km zpět, o kterém jsem dřív vůbec netušila. Levada dos Piornais přitom začíná jen kousek od našeho bytu a dlouho jsem ji vnímala spíš jako obyčejnou městskou levádu mezi domy s výhledy na Funchal – příjemnou na procházku, ale ne úplně „wow“. Další část, vedoucí kolem banánových plantáží, už je o něco zajímavější, ale pořád to pro mě nebyla úplná topka.
Ale ten koncový úsek je fakt moc hezký. Samozřejmě je možné projít celou levádu, a navíc není nutné se vracet stejnou cestou – u nástupu, na ten koncový úsek lze nasednout na autobus a vrátit se zpět. Celkově je Levada dos Piornais velmi dobře dostupná MHD, takže ji bez problémů zvládnete i bez auta.
Pokud budete ubytovaní u nás, můžete na start dojet busem a projít levádu pěšky až apartmánu.
Tady jsou fotky z toho nejhezčího úseku.
Tenhle úsek je opravdu nádherný, ale rozhodně ho nedoporučuji pro malé děti ani pro lidi s omezenější pohyblivostí. První zhruba kilometr je ještě se zábradlím, ale pak zábradlí mizí a leváda se mění v exponovanou úzkou stezku se srázem pod vámi. Pokud trpíte závratěmi, tohle místo pro vás nebude. Jinak je ale trasa při pomalé a opatrné chůzi v pohodě zvládnutelná.
Po cestě narazíte na krásné malé tunely, které dělají z této levády opravdu pestrou trasu. Na některých místech je potřeba se sehnout, jinde si skoro dřepnout na bobek, aby se dalo projít – i to je důvod, proč bych trasu nedoporučila starším lidem s omezenou hybností. Tunely jsou ale nádherné, s přirozenými skalními „okny“, kterými dovnitř prosvítá světlo, takže baterka není potřeba.
Výhledy do krajiny jsou po většinu trasy opravdu krásné. Jen úplný začátek lehce kazí průmyslovější část dole v údolí Ribeira dos Socorridos, ale to se dá přežít.
Je tam umístěná štěrkovna a zázemí pro těžbu a zpracování materiálu. Jakmile ale leváda pokračuje dál, výhledy se rychle mění a průmyslová část zůstává za vámi. Já šla poprvé i teď zrovna o víkendu, takže štěrkovna nebyla v provozu, ale v týdnu to může být asi rušnější.
Pak jsem se vrátila na místo, kde jsem začínala, a vydala jsem se po Levada do Piornais vydala opačným směrem až do Funchalu k našemu bytu. Leváda totiž končí nedaleko našeho bytu, takže jsem se po ní mohla vrátit prakticky až domů.
Tato část už samozřejmě není tak zajímavá jako úsek vedoucí více přírodou, ale i tak jsem si procházku užila. Postupně se dostáváte blíž k Funchalu, procházíte kolem banánových plantáží, zahrad a rodinných domků a na několika místech se otevírají pěkné výhledy na město.
Cestou je navíc pořád na co koukat. Narazila jsem na strom obsypaný avokády, spoustu krásných květin i zajímavé stromy s výrazně červenými květy. Právě to mě na madeirských levádách baví – i když zrovna nejdete krajinou s úžasnými horskými výhledy, pořád je kolem něco zajímavého.
Procházela jsem také místem, odkud je v dálce vidět stavba nové nemocnice ve Funchalu. Když jsem tudy šla v roce 2021, byla na jejím místě prakticky jen obrovská díra v zemi. Teď už stavba pořádně pokročila, i když stále ještě není dokončená. Tak jsem zvědavá, při které další návštěvě Madeiry už ji uvidím hotovou.
Zajímavé jsou také rodinné domky postavené přímo podél levády. U některých sem ani nevede normální příjezdová cesta a hlavní přístup je pěšky od levády po pořádných schodech. Člověk si při pohledu na ně hned říká, jak se sem asi stěhoval stavební materiál nebo jak se řeší dovoz nové pračky či ledničky. Některá schodiště k domům jsou opravdu šílená.
A opět tu bylo minimum lidí. Na nejzajímavější části trasy jsem potkala jen dva páry, později ještě jedny Čechy a celou část vedoucí více městskou zástavbou jsem šla úplně sama. I Levada do Piornais je tak další ukázkou toho, že pokud si na Madeiře vyberete méně známou trasu, můžete mít i v hlavní sezoně velkou část cesty prakticky sami pro sebe.
Praktické info
- Neoficiální trasa – zdarma, bez rezervace
- Děti: nevhodné – část trasy je exponovaná a bez zábradlí
- Závratě: nevhodné
- Dostupnost: pěšky, autem i autobusem (ideální pro ty, kteří jsou ubytovaní u nás)
Trasa – https://mapy.com/s/pahamuzevu (9,7 km, dle mapy.cz 3:34 hod)
Den 10
Prazeres
Další den jsme vyrazili nejdříve do Prazeres. Měly se zde konat nějaké slavnosti, ale když jsme dorazili před dvanáctou, bylo tu ještě úplně mrtvo a ani stánky nebyly otevřené. Jediné, co už se začínalo rozbíhat, bylo grilování kuřat.
Než jsme si Prazeres prošli, měli první porce hotové. Za normálních okolností bychom si grilované kuře k obědu dali rádi, protože na Madeiře ho opravdu umí a bývá krásně šťavnaté. Tady nás ale chuť rychle přešla. Pán totiž používal stejné prkénko a nůž na syrová kuřata i na porcování těch ugrilovaných. Možná by nám vůbec nic nebylo, ale tohle jsme raději riskovat nechtěli.
Quinta Pedagógica dos Prazeres
Pak jsme si ještě v rychlosti prošli Quinta Pedagógica dos Prazeres, která se nachází hned vedle místního kostela. Quinta Pedagógica vznikla už v roce 2000 jako projekt zaměřený na přírodu, místní tradice, ekologickou výchovu a podporu venkovského života. Není to tedy jen klasická farma. Součástí areálu jsou také ovocné sady, zahrady s aromatickými bylinami, malá botanická zahrada, muzeum, herbář nebo galerie.
Z ovoce a bylinek vypěstovaných v areálu se vyrábějí také různé místní produkty, například džemy, likéry, bylinné čaje, ocet nebo cider. Právě cider má v této části Madeiry poměrně silnou tradici.
Quinta Pedagógica v posledních letech prochází větší rekonstrukcí, jejíž součástí je také modernizace prostor pro zvířata a vznik nového Mini Zoo. Podoba areálu se proto může při jednotlivých návštěvách měnit.
Jardim do Mar
Pak jsme krátce zajeli do Jardim do Mar, malé vesničky na jihozápadním pobřeží Madeiry. My jsme sem tentokrát přijeli hlavně s myšlenkou, že se vykoupeme. Když jsme ale viděli betonovou plochu u oceánu a kamenité pobřeží, ke koupání nás to příliš nelákalo a raději jsme se přesunuli jinam.
Ribeira Brava
Na pláž jsme tedy zajeli do Ribeira Brava, kde je hezká písečná pláž. Foto výše.
Den 11
Vzali jsme mou kamarádku z Česka opět na výlet a tentokrát jsme na její doporučení zamířili do Canhas, do nenápadné restaurace Snack Bar- Restaurante Sol Posto.
A přesně taková místa máme na Madeiře rádi – žádná turistická restaurace, ale jednoduchý lokální podnik s domácí portugalskou a madeirskou kuchyní, kam chodí hlavně místní. Specialitou jsou tu mimo jiné pratos do dia, tedy jídla dne, a ceny jsou na dnešní Madeiru až překvapivě příznivé.
My jsme přijeli v úterý, kdy tu mívají cabrito – pomalu dušené kozí maso ve výborné šťávě, podávané s bramborami, rýží a zeleninou. Poctivé, domácí a moc dobré. A cena? Pouhých 9 EUR za celé jídlo. Cabrito tu připravují právě v úterý, takže pokud ho chcete ochutnat, vyplatí se návštěvu naplánovat na tento den.
A máme už i tip na příště – ve středu se sem prý chodí na hovězí jazyk (língua de vaca). Ten má prý mezi hosty taky výbornou pověst. Pokud tedy hledáte autentickou Madeiru bez turistických příkras, Sol Posto rozhodně stojí za zastávku. Nečekejte designový interiér ani fine dining – sem se chodí na poctivé domácí jídlo, místní atmosféru a ceny, které už na Madeiře nejsou úplně samozřejmostí.
Arco da Calheta
U Arco da Calheta jsme se zastavili na této krásné vyhlídce.
Levada do Paul
Po výborném obědě jsme vyrazili na Levada do Paul. Tentokrát jsme si vybrali jen kratší úsek neplacené části levády – chtěli jsme se spíš příjemně projít a užít si klid a okolní přírodu.
A klidu jsme si užili opravdu dosyta. Za celou dobu jsme nepotkali vůbec nikoho, takže jsme měli levádu jen sami pro sebe. Trasa vede vysoko v oblasti Paul da Serra a je rovinatá, s otevřenou krajinou a dalekými výhledy, které jsou pro tuto část Madeiry typické.
Byla to moc hezká a pohodová procházka, i když musíme přiznat, že úsek Levada do Paul, který jsme šli při naší minulé návštěvě, se nám líbil ještě o dost víc. Ten byl podle nás pestřejší a měl větší kouzlo. Ale pokud hledáte nenáročnou levádu mimo nejznámější turistické trasy a chcete si hlavně užít ticho a madeirskou přírodu bez davů, určitě stojí za vyzkoušení.
Praktické info
- Neoficiální trasa – zdarma, bez rezervace
- Lehká trasa – dle mého názoru vhodná i pro děti (tento úsek výše)
Tady je odkaz na trasu, kterou jsme šli tentokrát:
Trasa – https://mapy.com/s/kegososapa (3,9 km, dle mapy.cz 1:16 hod)
A tady je trasa, kterou jsme šli už dříve a která mi osobně přijde ještě o dost zajímavější a pestřejší. Pokud tedy budete mít čas, doporučuji spíš tuto variantu – nebo si klidně projděte obě – https://lenkacestounecestou.cz/madeira-08-2023/#Levada_do_Paul_Levada_da_Bica_da_Cana
Ani jedna z nich totiž není nijak zvlášť dlouhá, takže pokud jste zvyklí chodit, bez problémů se dají zvládnout během jednoho dne. Já opět volila kratší úseky hlavně kvůli rodičům, abychom si výlety užili v pohodovém tempu a nebyly pro ně příliš náročné.
Jen pozor na záměnu s oficiální trasou PR 6.8 Levada do Paul II – Um caminho para todos. Ta začíná u Rabaçalu a její oficiální část je v současnosti zpoplatněná.
Jungle Rain – zastávka, která bude bavit hlavně děti
Po cestě zpět z levády jsme se zastavili na kávu v Restaurante Jungle Rain. Restaurace leží na Paul da Serra a už při vstupu je jasné, že tohle není úplně obyčejný podnik. Celý interiér je stylizovaný jako tropická džungle – všude jsou stromy, rostliny a nejrůznější zvířata.
Najdete tu lva, gorily, slona, krokodýla, anakondu a další obyvatele džungle. Některá zvířata se pohybují a vydávají zvuky. Atmosféru navíc doplňují zvuky pralesa a speciální efekty simulující bouřku, déšť nebo mlhu.
Pokud cestujete s dětmi, myslím, že tahle zastávka je bude bavit mnohem víc než obyčejná kavárna. My jsme si dali jen kávu a místo brali spíš jako zajímavou zastávku po cestě, ale restaurace nabízí také jídlo – především portugalskou a tradiční madeirskou kuchyni, maso, ryby, polévky nebo saláty.
I samotná cesta byla krásným zakončením dne. Zastavili jsme se ještě na několika vyhlídkách, projížděli po nádherných madeirských silnicích lemovaných především kalokvěty a potkali i několik krav, které se naprosto spokojeně pásly přímo u cesty.
Vyhlídka Fonte do Bispo
Vyhlídka s kalokvěty
I silnice zde byly krásně lemované kvetoucími kalokvěty.
Večer nás čekalo ještě jedno milé překvapení. Když kamarádka zjistila, že mám ten den narozeniny, pozvala nás opět k nim domů na večeři. Trochu jsme se zdráhali, protože jsme u nich byli na návštěvě už dvakrát minulý týden, a tak nás ujistila, že tentokrát půjde opravdu jen o něco malého.
Jenže její přítel strašně rád vaří – a nutno říct, že opravdu skvěle – a ještě raději hostí přátele. Takže asi tušíte, jak to dopadlo. Z plánované „malé večeře“ se nakonec stalo opět čtyřchodové hodování.
Hlavním chodem byla naprosto úžasná grilovačka – dokonale šťavnaté kuře a k tomu fantastické brazilské klobásky. A ty byly opravdu nezapomenutelné. Lepší jsem snad nikdy nejedla. Když jsme nakonec vstávali od stolu, měli jsme pocit, že už se domů budeme muset spíš odvalit než dojít.
A aby těch zážitků nebylo na jeden večer málo, ukázali nám ještě největší fíkovník, jaký jsem kdy viděla. Takže už přesně víme, kam se příště vydat, až budou fíky zralé. Jeho lokaci si ale tentokrát raději nechám pro sebe. Některá madeirská tajemství je zkrátka potřeba střežit.
Byl to zkrátka jeden z těch dnů, kdy se původně nic velkého neplánuje, a nakonec je plný dobrého jídla, krásných míst, přátel a nečekaných zážitků. A jako narozeninový den se povedl dokonale.
Den 12
Camacha
První zastávkou byla Camacha, vesnice ve vnitrozemí Madeiry, která je známá především tradičním košíkářstvím a výrobou nejrůznějších předmětů z proutí. Tohle řemeslo má na Madeiře dlouhou tradici a právě Camacha patří k místům, která jsou s ním spojována nejvíce.
My jsme zamířili konkrétně do Jose Pedro – Vimes, obchůdku plného ručně vyráběných proutěných výrobků. A rozhodně nejde jen o klasické košíky. Z proutí tu najdete nejrůznější dekorace, mísy, podnosy, nábytek i další praktické výrobky do domácnosti. Zajímavé je už jen procházet obchod a prohlížet si, co všechno dokážou místní řemeslníci z tohoto přírodního materiálu vytvořit.
Proutí se na Madeiře tradičně získává především z vrbových prutů, kterým se díky zdejšímu klimatu dobře daří. Po sklizni se pruty připravují a následně ručně splétají do požadovaných tvarů.
Portela
Další zastávkou byla Portela, kde se nachází jedna z mých oblíbených vyhlídek na Madeiře – Miradouro da Portela. Z vyhlídky se otevírá nádherný pohled na zelené hory a hluboká údolí severovýchodní části ostrova. Za dobré viditelnosti je odtud krásně vidět především oblast Porto da Cruz a výrazná skála Penha d’Águia (Orlí skála)
U vyhlídky bylo také několik místních prodejců s ovocem, květinami a dalšími lokálními produkty. My jsme tentokrát ochutnali něco, co jsme předtím neznali – včelí pyl. Prodává se v podobě drobných barevných kuliček a dá se přidávat například do jogurtu, müsli nebo smoothie. Chuť je poměrně specifická, lehce nasládlá, ale není to nic, co by mě lákalo kupovat si pravidelně.
Porto da Cruz
Na oběd jsme pak zašli do Porto da Cruz. Jinak Porto da Cruz určitě stojí za návštěvu, tipy co navštívit najdete v tomto článku – https://lenkacestounecestou.cz/madeira-08-2023/#Porto_da_Cruz
Levada do Castelejo – Referta
Tento den jsme se vydali na část Levady do Castelejo u Porto da Cruz. Část této levády jsme už šly při své úplně první návštěvě Madeiry v roce 2018 se sestrou, kdy jsme prošly její druhou část. Za těch osm let se tu skoro nic nezměnilo. Pořád je to jedno z těch kouzelných míst, kde si můžete užít ticho a přírodu téměř sami.
Tehdy jsme až úplně na konci potkaly jen jeden pár. A tentokrát? Za celou trasu jednu rodinu a jednoho běžce. Proto se vždy trochu usmívám, když čtu, jak je Madeira přeplněná. My si vybíráme méně známé levády, které jsou zdarma, není potřeba je rezervovat, a často máme pocit, že je máme skoro jen pro sebe. A všechny tyto tipy můžete najít u mě na blogu, fb stránce či v mé fb skupině i se spoustou fotek – přehledně v sekci Průvodci.
Jinak na této levádě můžete narazit hned na několik malých samoobslužných stánků místních farmářů. Mohli jsme si tak koupit čerstvé banány, pomeranče, jablka nebo broskve, někde byla k dispozici i balená voda. Obsluha tu není – jednoduše si vezmete, na co máte chuť, a peníze necháte v připravené kasičce nebo na talířku. Je to krásný příklad vzájemné důvěry a zároveň skvělá možnost podpořit místní pěstitele.
I tato část trasy byla nádherná. Celou dobu nás provázely výhledy na majestátní Orlí skálu a okolní krásně zelené kopce.
Praktické info
- Neoficiální trasa – zdarma, bez rezervace
- Lehká trasa – dle mého názoru vhodná i pro děti
Trasa – https://mapy.com/s/jucajerodu (8,2 km, 3:08 hod.)
Pokud budete mít čas, doporučuji projít obě části levády. Ta, kterou jsme šly se sestrou v roce 2018, nabízí v dálce krásné výhledy na hory a na jejím konci vás čeká jezírko, kde se můžete v horkých dnech příjemně osvěžit. Za mě je ideální začít právě tam a potom si přidat alespoň část trasy, kterou jsme prošli v tento den. Spojíte tak dvě krásná a přitom stále poměrně neobjevená místa Madeiry.
https://lenkacestounecestou.cz/madeira-06-2018/#Levada_do_Castelejo
Trasy nejsou obtížné. Tato část, kterou jsme šli v tento den je na mapách označena taky jako Levada do Castelejo, jen u rozcestníku je nápis Referta.
Den 13
Tento den jsem měla další příjemné setkání s kamarádkou z Česka – Maja Sol, u ní také můžete najít tipy na trasy, hlavně videa a také vám může pomoci s koupí nemovitosti na Madeiře, je na ní opravdu spoleh. Tady je odkaz na její web a fb stránku – https://madeiraisland.cz/ , https://www.facebook.com/Madeira.Maja.Sol
Levada dos Pombais
Nejdřív jsme vyrazili na Levadu dos Pombais. Je to krátká, ale moc hezká procházka. U této levády ale vždy doporučuji zvážit aktuální schůdnost – jde opravdu o neoficiální levádu, takže ani my jsme tentokrát nedošli až na její konec. Byla už dost zarostlá a místy opravdu hodně úzká. Výhledy na Achadas da Cruz jsou ale nádherné, takže i krátká procházka rozhodně stojí za to.
Praktické info
- Neoficiální trasa – zdarma, bez rezervace
- Obtížnost – krátká, ale velmi úzká, opatrnost je na místě, protože může být zarostlá
Vyhlídka Ponta da Ladeira
Další moc hezké místo s krásným výhledem na Achadas da Cruz. Právě tady také začíná trasa Vereda da Ladeira, která vede dolů do Achadas da Cruz. Vyhlídka je navíc oblíbeným místem pro pozorování západu slunce.
Pak nás ještě kamarádka provedla po několika dalších místech, která jsme sami neznali. Přidávám tedy ještě pár fotek z tohoto výletu.
Den 14
Funchal
Mercado dos Lavradores
Ráno jsem zašla do centra Funchalu na Mercado dos Lavradores. Pokud sem vyrazíte dopoledne, můžete si prohlédnout hezkou rybí tržnici, kde najdete různé druhy ryb a samozřejmě také hlavně espadu – tkaničnici. Na pohled sice zrovna krásou neoplývá, ale chutná výborně. V restauracích se nejčastěji připravuje s banánem, ale existují i jiné způsoby úpravy.
Najdete tu také tržnici s ovocem a zeleninou. Tady ale pozor na turistickou past. Pokud narazíte na krásně naaranžované exotické ovoce vyskládané do různých kuželů, raději jen ochutnejte, ale nenakupujte. Tyto stánky mají ovoce opravdu výrazně předražené.
Nedokážu vám přesně říct, ve které části trhu je najdete, protože jsem si všimla, že se to v poslední době pravidelně mění. Dříve bývala tato předražená část pouze v přízemí a v horním patře byla klasická tržnice s normálními cenami. Letos jsem si ale všimla, že se část běžné tržnice opět přesunula také do přízemí.
Poznáte ji jednoduše – ovoce a zelenina jsou tu vystavené běžně v přepravkách, bez různých efektních aranžmá do kuželů. Tady nakoupit můžete.
Ovoce ale samozřejmě můžete dobře nakoupit i na spoustě dalších míst. Tipy, kde na Madeiře nakupovat ovoce a zeleninu za běžné ceny, najdete tady: https://lenkacestounecestou.cz/ovoce-na-madeire/#Kde_nakoupit_ovoce
Ribeira Brava
Potom jsme zajeli na oběd do Ribeira Brava, kde jsme si vybrali jednu výbornou, i když trochu dražší restauraci. Ale stálo to za to. 😊 Více o ní najdete v sekci Restaurace.
PR 19 – Caminho Real do Paul do Mar
A pak mě rodiče zavezli na začátek trasy PR 19 – Caminho Real do Paul do Mar. Už delší dobu jsem ji měla v plánu. Před pár dny jsem se na ni chtěla vydat, když jsme byli v této lokalitě, ale protože byla opravdu hustá oblačnost a nebyly vůbec žádné výhledy, rozhodla jsem se trek odložit. A dobře jsem udělala.
Tentokrát bylo počasí nádherné, takže jsem si tento krátký trek opravdu užila. Trasa měří jen 1,8 km, pokud ji jdete jednosměrně jako já. Rodiče mě opět vysadili nahoře na startu a mezitím sjeli autem do Paul do Mar, kde si zašli na kafíčko a počkali na mě. 😄 Pokud tuto možnost nemáte, čeká vás samozřejmě cesta zpět do kopce k autu, takže z krátké procházky už bude trochu větší sportovní výkon.
Je to vlastně historická královská cesta, která v minulosti představovala důležité spojení s Paul do Mar. Cesta vede po kamenných schodech a pěkně cik cak sestupuje po strmém svahu.
A právě výhledy jsou podle mě největším lákadlem této trasy. Už od začátku se otevírají krásné pohledy na Paul do Mar a okolní hory.
Ke konci byly i teď v létě vidět pěkné kaskádovité vodopády a když dorazíte přímo do Paul do Mar, čeká vás ještě pohled na krásný velký vodopád.
Jedná se o PR trasu, takže je to placená trasa (4,50 EUR a platí se přes portál SIMplifica). V době mé návštěvy ale nebyla trasa vůbec frekventovaná, takže jsem vstupenku kupovala až na místě. To bylo fajn, protože pokud je počasí nejisté, nechce se mi kupovat vstup dopředu na trek, ze kterého nakonec kvůli oblačnosti nic nemám.
A právě nízká návštěvnost mě na PR19 mile překvapila. Za celou dobu jsem potkala asi osm párů turistů. Většina z nich už šlapala v protisměru nahoru a těch pár, kteří šli stejným směrem jako já, mělo výrazně rychlejší tempo. Takže mě předběhli a já pak šla celou cestu dolů opravdu sama.
Je to podle mě krásná ukázka toho, že ani označení PR automaticky neznamená davy turistů. Na Madeiře existuje několik opravdu profláknutých tras, kde se v hlavní sezoně potkáte s množstvím lidí, ale u řady dalších oficiálních PR tras je situace úplně jiná. A PR19 je přesně jeden z těch treků, kde si můžete krásné madeirské výhledy užít v klidu.
Praktické info
- PR19 – placená trasa + nutnost rezevace na konkrétní čas
- Jednosměrně je to lehká trasa, pokud se budete muset vrátit nahoru k autu, kvůli schodům to bude namáhavější
Trasa – https://mapy.com/s/detozapova (1,8 km, dle mapy.cz 1:06 hod.)
Paul do Mar
Pláž
V Paul do Mar jsme se pak ještě chvíli vykoupali na místní pláži.
Jsou zde slunečníky s betonovou podestou a jinak opět větší kameny. Vstup do vody na podobných madeirských plážích proto není úplně pohodlný a pro malé děti bych vybírala spíš pláž s lepším přístupem. Na druhou stranu je právě kamenité pobřeží jedním z typických znaků Madeiry a velkou výhodou je, že ani v létě tu většinou nebývá hlava na hlavě.
Pokud tedy hledáte na Madeiře místo, kde si po výletu můžete dát rychlou koupel v oceánu a zároveň si užít trochu autentičtější atmosféru než na nejznámějších turistických plážích, Paul do Mar je fajn volba.
Den 15
Odlet
Na odletu jsme měli 3 hodiny zpoždění. Na příletu to nakonec byly jen 2 hodiny. Při zpátečním letu jsme mohli pozorovat krásný západ slunce.
Restaurace
Na Madeiře se za poslední leta samozřejmě také podražilo jako všude, ale pokud si nebudete vybírat dražší turistické restaurace nebo dražší jídla jako hovězí, ryby či mořské plody, pořád se dá najíst na mnoha místech docela levně. V restauracích pro místňáky stále není problém najíst se za 9-10 EUR. Ale samozřejmě je potřeba hledat a právě všechny tipy na levnější restaurace sdílím zde i s odkazem na mapu, fotky jídla a ceny, kolik jídlo stálo v době naší návštěvy. Ale občas si rádi připlatíme, takže zde najdete i pár tipů na dražší restaurace.
Podrobnější informace o typických madeirských pokrmech a specialitách, které podle mě rozhodně stojí za ochutnání, najdete v tomto článku – https://lenkacestounecestou.cz/co-ochutnat-na-madeire/
Funchal
Churrascaria de São Martinho BBQ restaurant
Výborná restaurace v docházkové vzdálenosti od našeho bytu, kam se rádi vracíme. Můžete si dát jak velmi levné polední menu za 10,5 EUR nebo i dražší např. výborné hovězí. My měli picanha (hovězí – květová špička), kterou přinesli na tácku, pod kterým byl kahan a člověk si mohl maso dopéct dle libosti nebo nechat medium. Maso bylo fakt výborné. Byla to obrovská porce, že by to klidně stačilo pro dva.
Jindy jsme měli výbornou hovězí espetadu, typický madeirský špíz.
Dále jsme měli tuňáka, tresku a také Carne de vinha d´alhos jen za 8 EUR (+ příloha) – typické madeirské jídlo – vepřové na víně a česneku, bylo tady opravdu výborné.
Také jsme tu tu měli výborné grilované kuře jen za 11 EUR (bez přílohy), které úplně v pohodě stačí pro 2 osoby. Příloha se zde k jídlu objednává zvlášť, ale např. porce hranolek i batátů je fakt velká, takže nám v pohodě stačí jedna porce pro dva.
- Frango assado (grilované kuře) – 11 EUR
- Carne de vinha d´alhos (vepřové na víně a česneku) – 8 EUR
- Espetada (hovězí špíz) – 19,5 EUR
- Bife de Atum (tuňák) – 14,5 EUR
- Picanha (hovězí – květová špička) – 23,5 EUR
- Bacalhau Sao Martinho (treska) – 13 EUR
- Batata frita (hranolky) – 4 EUR
- Batata doce (pečené batáty) – 5 EUR
3 L’s Restaurante
Další úžasná restaurace, kterou mohu doporučit všema deseti. Poprvé jsme tu byli o Vánocích na Štědrovečerní večeři a tak nám chutnalo, že jsme věděli, že tam nejsme naposledy. Tentokrát jsme si dali znovu výborný steak, který byl opět neuvěřitelně šťavnatý a krásně měkkoučký, lepší jsme nikdy nejedla. A já měla grilovaného tuňáka, který je tu také výborný a dělají ho tu medium a není suchý jako často jinde bývá. Je to opravdu jedna z mých nejoblíbenějších restaurací na Madeiře.
Atum grelhado (tuňák) – 21 EUR
Filete grelhado com molho de pimenta (grilovaný steak s pepřovou omáčkou) – 29 EUR
Filete grelhado com molho de cogumelos (grilovaný steak s houbovou omáčkou) – 29 EUR
Casa da Sogra
Další výborná restaurace v docházkové vzdálenosti od našeho bytu. Není nejlevnější, ale jídlo je tam velmi dobré.
Měla jsem výbornou chobotnici a rodiče výbornou rybu s krevetami. Ceny už jsou již včetně přílohy.
- Polvo a Lagareiro (chobotnice) – 21 EUR
- Filete Robalo com gambas (ryba s krevetami) – 22,5 EUR
- Mapa – https://maps.app.goo.gl/Ma8ZSb557AVgx8WHA
Ribeira Brava
Muralha terrace restaurante
Tip na tuhle restauraci jsem dostala od jedné kámošky z Česka, která žije na Madeiře a bez ní bych na tuto restauraci určitě nenarazila. Tato restaurace opět patří mezi ty dražší, ale jídlo bylo opravdu výborné a je to opět jedna z nejlepších restaurací na Madeiře, které jsem dosud navštívila a ceny naprosto kvalitě i prezentaci jídla odpovídají. Moc jsme si pochutnali. Já měla výbornou chobotnici, mamka vepřová líčka a taťka naprosto úžasná žebra.
- Polvo a lagareiro com batata a „murro“ (chobotnice) – 26,9 EUR (i s přílohou)
- Bochecha de porco (vepřová líčka) – 24,9 EUR (i s přílohou)
- Piano do porco (vepřová žebra) – 23,9 EUR (bez přílohy)
- Mapa – https://maps.app.goo.gl/uQfRfN4Zvhfwd31WA
Camara de Lobos
Restaurante Espadeiro
V Camara de Lobos jsme navštívili Restaurante Espadeiro, vše bylo moc dobré. Měli jsme pražmu (dourada), rybu espadu na cibuli (espada cebollado) a tuňáka (atum grelhado). Ceny byly už včetně přílohy.
- Dourada (pražma) – 17,9 EUR
- Espada cebolado (ryba espada na cibuli) – 13,9 EUR
- Atum grelhado (tuňák) – 14,5 EUR
- Mapa – https://maps.app.goo.gl/u9WZUqc2LEJttg2J9
Ponta do Sol
Restaurante Os amigos
U Ponta do Sol jsme navštívili restauraci Restaurante Os amigos, vše bylo moc dobré.
Měli jsme hovězí steak na žampionech, espadu na banánu a omeletu. K tomu bylo potřeba objednat zvlášť přílohu.
- Omeleta mista (omeleta) – 9,99 EUR
- Bife lombo cogumelos (hovězí steak na žampionech) – 14,9 EUR
- Filete espada (espada na banánu) – 15,5 EUR
- Batata doce (batáty) – 4,99 EUR
- Mini milho (smažená polenta) – 4,99 EUR
- Mapa – https://maps.app.goo.gl/qqXj8p8cRbULsq7Y7
Canhas
Snack Bar- Restaurante Sol Posto
Vzali jsme naši kamarádku z Česka opět na výlet a tentokrát jsme na její doporučení zamířili do Canhas, do nenápadné restaurace Snack Bar- Restaurante Sol Posto.
A přesně taková místa máme na Madeiře rádi – žádná turistická restaurace, ale jednoduchý lokální podnik s domácí portugalskou a madeirskou kuchyní, kam chodí hlavně místní. Specialitou jsou tu mimo jiné pratos do dia, tedy jídla dne, a ceny jsou na dnešní Madeiru až překvapivě příznivé.
My jsme přijeli v úterý, kdy tu mají cabrito – pomalu dušené kozí maso ve výborné šťávě, podávané s bramborami, rýží a zeleninou. Poctivé, domácí a moc dobré. A cena? Pouhých 9 EUR za celé jídlo. Cabrito tu připravují právě v úterý, takže pokud ho chcete ochutnat, vyplatí se návštěvu naplánovat na tento den.
A máme už i tip na příště – ve středu se sem prý chodí na hovězí jazyk (língua de vaca). Ten má mezi hosty výbornou pověst. Pokud tedy hledáte autentickou Madeiru bez turistických příkras, Sol Posto rozhodně stojí za zastávku. Nečekejte designový interiér ani fine dining – sem se chodí na poctivé domácí jídlo, místní atmosféru a ceny, které už na Madeiře nejsou úplně samozřejmostí.
- Cabrito (dušené kozí maso i s přílohou) – 9 EUR
- Mapa – https://maps.app.goo.gl/1Apsg2BMQrustYQe9
Porto da Cruz
Restaurante The Wave
V Porto da Cruz jsme navštívili restauraci The Wave patřící k Hotelu Vila Bela. Jídlo bylo výborné, takže sem se určitě také ráda vrátím. Dala jsem si výbornou chobotnici a rodiče pražmu a lososa.
- Polvo (chobotnice) – 18,9 EUR (i s přílohou)
- Dourada (pražma) – 18,8 EUR (i s přílohou)
- Salmao (losos) – 16,9 EUR (i s přílohou)
- Mapa – https://maps.app.goo.gl/2CeqbqrZyoo7gRAbA
Porto Moniz
Armando´s Take-Away
Nad Porto Moniz jsme šli dohromady s další kámoškou z Česka na její doporučení do Armando´s Take way. Vše bylo moc dobré a za velmi levné ceny. Takže jestli hledáte dobré domácí jídlo za dobré ceny, opět mohu tuto restauraci pro místňáky vřele doporučit. Ceny se tu běžně pohybují kolem 10-14 EUR.
Měli jsme výborné picado, kuře a krůtí plátek na smetaně s houbami.
- Picado de carne do lombo (hovězí picado s hranolkami) – 10,5 EUR
- Frango assado (kuře) – 10 EUR
- Bife de Peru com natas e cogumelos (krůtí plátek na smetaně s houbami) – 13 EUR
- Mapa – https://maps.app.goo.gl/hWo7cWwN7GaLYrSu7
Sao Vicente
Braseiro Grill
V Sao Vicente jsme zašli do restaurace Braseiro grill, kde jsme si dali kuřecí espetadu. Byla moc dobrá a ceny jsou tu přiznivé.
- Espetada de frango (kuřecí špíz) – 14 EUR (i s přílohou)
- Mapa – https://maps.app.goo.gl/MCfRRqCaRWcVzgoK9
Santo Antonio da Serra
Mercado e Restaurante Familia Trindade
Při návštěvě nedělní tržnice v Santo Antonio da Serra se můžete i rovnou levně najíst. V této resturaci na tržnici jsme byli už podruhé a opět to bylo velmi dobré a levné. Rodiče měli carne vinho e alhos (vepřové na česneku a víně) s rýží, salátem a hranolkami za 12 EUR a já picado de carne vinho e alhos, tj. vlastně stejné maso ale s hranokami a jen za 10 EUR
Carne vinho e alhos/batata frita/salada/arroz (vepřové na česneku a víně) s rýží, salátem a hranolkami – 12 EUR (i s přílohou)
Picado de carne de vinho e alhos – 10 EUR (i s přílohou)
Calheta
Mad Coffee Bar & restaurante
V Calhetě jsem si dala francesinha, je to taková prasárnička pocházející z Porta, ale jednou za dovolenou si jí ráda dám. Je to tak syté, že má člověk problém sníst celou porci. Mamka si dala jehněči s brambory a taťka steak s žampionovou omáčkou. Vše bylo moc dobré a byly to neuvěřitelně velké porce.
- Francesinha s hranolkami – 12,95 EUR
- Lombo de vaca grelhado com molho pimenta (hovězí steak s pepřovou omáčkou) – 17,95 EUR (i s přílohou)
- Costeletas de borrego grelhado (jehněčí) – 17,95 EUR (i s přílohou)
- Mapa – https://maps.app.goo.gl/eduwYVLcQQG791eV8
Odkazy
- Nabídka ubytování v našem bytě 3+1 – https://lenkacestounecestou.cz/madeira/
- Moje Facebooková skupina – https://www.facebook.com/groups/515294160077990
- Sekce Madeira – tipy z jednotlivých cest + itineráře – https://lenkacestounecestou.cz/category/madeira/
- Rady na cestu – https://lenkacestounecestou.cz/rady-na-cestu/
- Tipy na letenky – https://lenkacestounecestou.cz/madeira-tipy-na-letenky/
- Autobusová doprava na Madeiře – https://lenkacestounecestou.cz/autobusova-doprava-na-madeire/
- Madeira – užitečné odkazy a aplikace – https://lenkacestounecestou.cz/madeira-odkazy-a-aplikace/
- Tipy na letenky – https://lenkacestounecestou.cz/madeira-tipy-na-letenky/
- Letištní salonky– https://lenkacestounecestou.cz/letistni-salonky/
- Letištní salonek Praha – Terminál 2 – https://www.prg.aero/erste-premier-lounge
- Seznam všech tras, které jsem dosud na Madeiře absolvovala – https://lenkacestounecestou.cz/rady-na-cestu/#Seznam_vsech_tras_ktere_jsem_dosud_na_Madeire_absolvovala
- PR trasy – návod k platbě – https://lenkacestounecestou.cz/rady-na-cestu/#Placene_trasy
Pokud se vám článek líbil a ušetřil vám čas při plánování vaší dovolené a chtěli byste přispět na provoz tohoto webu, můžete mi poslat nějakou symbolickou částku na účet 1017134683/5500
Tvorba webu zabere spoustu času a provoz webu i nějaké ty peníze, ale určitě nechci vytvářet jako ostatní nějaké placené e-booky či placené členské sekce, takže web bude vždy pro všechny celý zdarma, protože není nad to, když mi posíláte milé zprávy, jak vám můj blog pomáhá při plánování vašich cest 
Ale kdybyste mě chtěli podpořit a obdarovat mě nějakým dobrovolným příspěvkem na provoz webu, určitě mě potěší jakákoliv částka, kterou mi zašlete
